1Davidův. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti?2Útok učinivše na mne zlostníci, k sežrání těla mého, protivníci moji a nepřátelé moji, sami se potkli a padli.3Protož byť i stany své proti mně rozbili, nebude se lekati srdce mé; byť se pozdvihla proti mně i válka, na toť se já spouštím.4Jedné věci žádal jsem od Hospodina, téť vždy hledati budu: Abych přebýval v domě Hospodinově po všecky dny života svého,a spatřoval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chrámě jeho.5Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne.6A tak vyvýšena bude hlava má nad nepřátely mými, kteříž mne obklíčili; i budu obětovati v stánku jeho oběti plésání, prozpěvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu.7Slyš mne, Hospodine, hlasem volajícího, a smiluj se nade mnou, i vyslyš mne.8O tobě přemýšlí srdce mé, že velíš, řka: Hledejte tváři mé, a protož tváři tvé, Hospodine, hledati budu.9Neskrývejž tváři své přede mnou, aniž zamítej v hněvě služebníka svého; spomožení mé býval jsi, neopouštěj mne, aniž se mne zhošťuj, Bože spasení mého.10Ačkoli otec můj a matka má mne opustili, Hospodin však mne k sobě přivine.11Vyuč mne, Hospodine, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou.12Nevydávejž mne líbosti protivníků mých, neboť by ostáli proti mně svědkové lživí, i ten, jenž dýše ukrutností.13Bychť nevěřil, že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, nikoli bych neostál.14Očekávejž na Hospodina, posilň se, a onť posilní srdce tvého; protož očekávej na Hospodina.
1Of David. The Lord is my light and my salvation; whom shall I fear? The Lord is the stronghold[1] of my life; of whom shall I be afraid? (Ex 15,2; Ž 23,4; Ž 84,11; Ž 118,14; Iz 12,2; Iz 60,20; Iz 62,11; Mi 7,8)2When evildoers assail me to eat up my flesh, my adversaries and foes, it is they who stumble and fall. (Ž 14,4)3Though an army encamp against me, my heart shall not fear; though war arise against me, yet[2] I will be confident. (Ž 3,6)4One thing have I asked of the Lord, that will I seek after: that I may dwell in the house of the Lord all the days of my life, to gaze upon the beauty of the Lord and to inquire[3] in his temple. (Ž 23,6; Ž 26,8; Ž 65,4; Ž 84,1; Ž 90,17; L 2,37)5For he will hide me in his shelter in the day of trouble; he will conceal me under the cover of his tent; he will lift me high upon a rock. (Jb 5,21; Ž 31,20; Ž 40,2; Ž 91,1; Iz 4,6)6And now my head shall be lifted up above my enemies all around me, and I will offer in his tent sacrifices with shouts of joy; I will sing and make melody to the Lord. (Nu 10,10; Ž 3,3; Ef 5,19; Ko 3,16)7Hear, O Lord, when I cry aloud; be gracious to me and answer me! (Ž 30,10)8You have said, “Seek[4] my face.” My heart says to you, “Your face, Lord, do I seek.”[5] (Ž 24,6; Ž 105,4)9Hide not your face from me. Turn not your servant away in anger, O you who have been my help. Cast me not off; forsake me not, O God of my salvation! (Ž 24,5; Ž 69,17; Ž 102,2; Ž 143,7)10For my father and my mother have forsaken me, but the Lord will take me in. (Iz 40,11; Iz 49,15; Iz 63,16)11Teach me your way, O Lord, and lead me on a level path because of my enemies. (Ž 5,8; Ž 25,4)12Give me not up to the will of my adversaries; for false witnesses have risen against me, and they breathe out violence. (1Kr 21,13; Ž 35,11; Ž 41,2; Mt 26,59; Mk 14,55; Sk 9,1)13I believe that I shall look[6] upon the goodness of the Lord in the land of the living! (Ex 33,19; Jb 28,13; Ž 52,5; Ž 116,9; Ž 142,5)14Wait for the Lord; be strong, and let your heart take courage; wait for the Lord! (Dt 31,7; Jz 1,6; Jz 1,9; Jz 1,18; Ž 31,24; Ž 37,34; Ž 62,5; Př 20,22)