1Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.2Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.3Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.4Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.5Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.6Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi.7Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má.8Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.9Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.10Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení.11Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.
1A Miktam[1] of David. Preserve me, O God, for in you I take refuge. (Ž 11,1; Ž 56,1; Ž 57,1; Ž 60,1)2I say to the Lord, “You are my Lord; I have no good apart from you.” (Ž 73,25)3As for the saints in the land, they are the excellent ones, in whom is all my delight.[2] (Ex 19,6; Dt 7,6; 1P 2,9)4The sorrows of those who run after[3] another god shall multiply; their drink offerings of blood I will not pour out or take their names on my lips. (Ex 23,13; Jz 23,7)5The Lord is my chosen portion and my cup; you hold my lot. (Nu 18,20; Dt 32,9; Ž 23,5; Ž 73,26; Ž 116,13; Ž 119,57; Ž 125,3; Ž 142,5; Jr 10,16; Jr 51,19; Pl 3,24)6The lines have fallen for me in pleasant places; indeed, I have a beautiful inheritance. (Mi 2,5)7I bless the Lord who gives me counsel; in the night also my heart instructs me.[4] (1S 23,9; 2S 5,18; Ž 7,9; Ž 17,3; Ž 42,8)8I have set the Lord always before me; because he is at my right hand, I shall not be shaken. (Ž 10,6; Ž 15,5; Ž 109,31; Ž 110,5; Ž 119,30; Ž 121,5; Sk 2,25)9Therefore my heart is glad, and my whole being[5] rejoices; my flesh also dwells secure. (Gn 49,6; Ž 30,12; Ž 57,8; Ž 108,1)10For you will not abandon my soul to Sheol, or let your holy one see corruption.[6] (Jb 21,13; Ž 49,9; Ž 89,18; Ž 103,4; Mk 1,24; Sk 13,35)11You make known to me the path of life; in your presence there is fullness of joy; at your right hand are pleasures forevermore. (Ž 21,6; Ž 36,8; Mt 7,14)