Žalm 107 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. 2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali, 3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře. 4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce. 5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich. 6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je, 7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení. 8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi. 10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy, 11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli. 12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka. 13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. 14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá. 15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává. 17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají. 18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují. 19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu. 21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním. 23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách, 24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti. 25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské. 26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se. 27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí. 28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich. 30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému. 31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými. 32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej. 33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost, 34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích. 35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod. 36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení. 37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody. 38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje. 39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí, 40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné. 41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo. 42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá. 43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?

English Standard Version

od Crossway

Let the Redeemed of the Lord Say So

1 Oh give thanks to the Lord, for he is good, for his steadfast love endures forever! (Ž 100,5; Ž 105,1) 2 Let the redeemed of the Lord say so, whom he has redeemed from trouble^[1] (Ž 106,10; Iz 62,12; Iz 63,4) 3 and gathered in from the lands, from the east and from the west, from the north and from the south. (Dt 30,3; Ž 106,47; Iz 11,12; Iz 43,5; Iz 56,8; Jr 29,14; Jr 31,8; Jr 31,10; Ez 20,34; Ez 20,41; Ez 39,27)

Dt 30,3Ž 106,47Iz 11,12Iz 43,5Iz 56,8Jr 29,14Jr 31,8Jr 31,10Ez 20,34Ez 20,41Ez 39,27

4 Some wandered in desert wastes, finding no way to a city to dwell in; (Dt 32,10; Ž 107,36; Ž 107,40) 5 hungry and thirsty, their soul fainted within them. (Ž 77,3) 6 Then they cried to the Lord in their trouble, and he delivered them from their distress. (Ž 106,44; Ž 107,13; Ž 107,19; Ž 107,28)

Ž 106,44Ž 107,13Ž 107,19Ž 107,28

7 He led them by a straight way till they reached a city to dwell in. (Ezd 8,21; Ž 107,4) 8 Let them thank the Lord for his steadfast love, for his wondrous works to the children of man! (Ž 107,15; Ž 107,21; Ž 107,31) 9 For he satisfies the longing soul, and the hungry soul he fills with good things. (Ž 34,10; Ž 146,7; L 1,53) 10 Some sat in darkness and in the shadow of death, prisoners in affliction and in irons, (Jb 10,21; Jb 36,8; Ž 107,14; Iz 42,7; Iz 49,9; Mi 7,8; L 1,79)

Jb 10,21Jb 36,8Ž 107,14Iz 42,7Iz 49,9Mi 7,8L 1,79

11 for they had rebelled against the words of God, and spurned the counsel of the Most High. (Dt 31,20; Ž 78,40; Ž 106,7; Ž 106,33; Ž 106,43; Př 1,30; Př 5,12; Př 15,5; L 7,30)

Dt 31,20Ž 78,40Ž 106,7Ž 106,33Ž 106,43Př 1,30Př 5,12Př 15,5L 7,30

12 So he bowed their hearts down with hard labor; they fell down, with none to help. (Ž 22,11) 13 Then they cried to the Lord in their trouble, and he delivered them from their distress. (Ž 107,6; Ž 107,19; Ž 107,28) 14 He brought them out of darkness and the shadow of death, and burst their bonds apart. (Ž 2,3; Ž 107,10) 15 Let them thank the Lord for his steadfast love, for his wondrous works to the children of man! (Ž 107,8; Ž 107,21; Ž 107,31) 16 For he shatters the doors of bronze and cuts in two the bars of iron. (Iz 45,2) 17 Some were fools through their sinful ways, and because of their iniquities suffered affliction; (Př 1,7; Př 14,9) 18 they loathed any kind of food, and they drew near to the gates of death. (Jb 33,20; Jb 33,22; Jb 38,17; Ž 88,3)

Jb 33,20Jb 33,22Jb 38,17Ž 88,3

19 Then they cried to the Lord in their trouble, and he delivered them from their distress. (Ž 107,6; Ž 107,13; Ž 107,28) 20 He sent out his word and healed them, and delivered them from their destruction. (2Kr 20,5; Jb 33,29; Ž 30,2; Ž 103,4; Ž 147,15; Ž 147,18; Mt 8,8)

2Kr 20,5Jb 33,29Ž 30,2Ž 103,4Ž 147,15Ž 147,18Mt 8,8

21 Let them thank the Lord for his steadfast love, for his wondrous works to the children of man! (Ž 107,8; Ž 107,15; Ž 107,31) 22 And let them offer sacrifices of thanksgiving, and tell of his deeds in songs of joy! (Ž 9,11; Ž 50,14; Ž 105,43; Ž 118,17)

Ž 9,11Ž 50,14Ž 105,43Ž 118,17

23 Some went down to the sea in ships, doing business on the great waters; (Iz 42,10) 24 they saw the deeds of the Lord, his wondrous works in the deep. 25 For he commanded and raised the stormy wind, which lifted up the waves of the sea. (Ž 105,31; Ž 105,34; Ž 148,8; Jon 1,4)

Ž 105,31Ž 105,34Ž 148,8Jon 1,4

26 They mounted up to heaven; they went down to the depths; their courage melted away in their evil plight; (Ž 22,14; Ž 119,28) 27 they reeled and staggered like drunken men and were at their wits’ end.^[2] (Jb 12,25; Iz 19,3; Iz 24,20; Iz 29,9)

Jb 12,25Iz 19,3Iz 24,20Iz 29,9

28 Then they cried to the Lord in their trouble, and he delivered them from their distress. (Ž 107,6; Ž 107,13; Ž 107,19) 29 He made the storm be still, and the waves of the sea were hushed. (Ž 65,7) 30 Then they were glad that the waters^[3] were quiet, and he brought them to their desired haven. 31 Let them thank the Lord for his steadfast love, for his wondrous works to the children of man! (Ž 107,8; Ž 107,15; Ž 107,21) 32 Let them extol him in the congregation of the people, and praise him in the assembly of the elders. (Ž 22,22; Ž 22,25; Ž 99,5) 33 He turns rivers into a desert, springs of water into thirsty ground, (Iz 42,15; Iz 50,2) 34 a fruitful land into a salty waste, because of the evil of its inhabitants. (Gn 13,10; Gn 14,3; Gn 19,24; Dt 29,23)

Gn 13,10Gn 14,3Gn 19,24Dt 29,23

35 He turns a desert into pools of water, a parched land into springs of water. (Jb 38,26; Ž 114,8; Iz 35,6; Iz 41,18; Iz 43,19)

Jb 38,26Ž 114,8Iz 35,6Iz 41,18Iz 43,19

36 And there he lets the hungry dwell, and they establish a city to live in; (Ž 107,4; Ž 107,7) 37 they sow fields and plant vineyards and get a fruitful yield. 38 By his blessing they multiply greatly, and he does not let their livestock diminish. (Gn 12,2; Gn 17,20; Ex 1,7) 39 When they are diminished and brought low through oppression, evil, and sorrow, 40 he pours contempt on princes and makes them wander in trackless wastes; (Dt 32,10; Jb 12,21; Jb 12,24) 41 but he raises up the needy out of affliction and makes their families like flocks. (1S 2,8; Jb 21,11; Ž 113,7) 42 The upright see it and are glad, and all wickedness shuts its mouth. (Jb 22,19; Ž 63,11) 43 Whoever is wise, let him attend to these things; let them consider the steadfast love of the Lord. (Ž 64,9; Jr 9,12; Oz 14,9)