Přihlaste se zdarma

Přísloví 5

Bible Kralická

1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého, 2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění. 3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její. 4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý. 5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. 6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš. 7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých. 8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího, 9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému, 10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím. 11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou, 12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé, 13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého! 14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu. 15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého. 16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice. 17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou. 18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své. 19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně. 20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní, 21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží? 22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne. 23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude. 

Public Domain

Přísloví 5

Český ekumenický překlad



1  Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,  2  dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.  3  Ze rtů cizí ženy sice kape med a její jazyk je hladší než olej,  4  nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.  5  Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.  6  Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.  7  Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.  8  Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,  9  ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,  10  ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.  11  Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.  12  Řekneš: „Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?  13  Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.  14  Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti.“  15  Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.  16  Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?  17  Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.  18  Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,  19  z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.  20  Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?  21  Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.  22  Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.  23  Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.