Přihlaste se zdarma

Jób 3

Bible Kralická

1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému. 2 Nebo mluvě Job, řekl: 3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík. 4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem. 5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní. 6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla. 7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní. 8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba. 9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní. 10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých. 11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul? 12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval? 13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj, 14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá, 15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem. 16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla? 17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali. 18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka. 19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého. 20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého? 21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů? 22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob? 23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel? 24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé. 25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne. 26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto. 

Public Domain

Jób 3

Český ekumenický překlad



1 Pak otevřel Jób ústa a zlořečil svému dni.  2  Jób mluvil takto:  3  „Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno: ‚Je počat muž.‘  4  Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví.  5  Temnota a šerá smrt ať jsou jeho zastánci, ať se na něj snese temné mračno, zatmění dne ať na něj náhle padne.  6  A tu noc, tu mrákota ať vezme, ať se netěší, že je mezi dny roku, do počtu měsíců ať se nedostane.  7  Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne.  8  Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana.  9  Hvězdy ať se zatmí, nežli začne svítat, ať nevzejde světlo, když je bude očekávat, aby nespatřila řasy zory,  10  neboť neuzavřela život mé matky, neskryla trápení před mým zrakem.  



11  Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky ?  12  Proč jsem byl brán na kolena a nač kojen z prsů?  13  Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku  14  spolu s králi a zemskými rádci, jimž z toho, co zbudovali, zbyly trosky,  15  nebo s velmoži, co měli plno zlata a domy si naplnili stříbrem,  16  nebo jako zahrabaný potrat – nebyl bych tu, jako nedonošený plod, který nespatřil světlo.  17  Svévolníci přestanou tam bouřit, zemdlení tam dojdou odpočinku,  18  vězňové jsou rovněž bez starostí, neslyší křik poháněče,  19  malý i velký jsou si tam rovni, otrok je tam svobodný, bez pána.  



20  Proč dopřává Bůh bědnému světlo, život těm, kdo mají v duši hořkost,  21  kdo toužebně čekají na smrt – a ona nejde, ač ji vyhledávají víc než skryté poklady,  22  těm, kdo radostí by jásali a veselili se, že našli hrob?  23  A proč muži, kterému je cesta skryta, ji Bůh zatarasil?  24  Místo abych pojedl, jen vzdychám, nářek ze mne tryská jako voda;  25  čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal.  26  Nepoznal jsem klidu ani míru ani odpočinutí – a přišla bouře.“