1Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:2Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,3Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,4Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.5Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.6Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.7Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.8Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?9Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?10Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?11Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.12Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?13Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:14Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.15Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.16Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:17Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.18Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.19Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.20Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.21Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.22Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.23Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto: 2 „Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo, Všemocný naplnil hořkostí mou duši. 3 Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích, 4 mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě. 5 Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám, 6 setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den. 7 Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák. 8 Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život? 9 Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni? 10 Najde blaho ve Všemocném, bude přivolávat Boha v každém čase?
— Jób varuje přátele
11 Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným. 12 Hle, sami jste to všichni uzřeli, proč se tedy oddáváte přeludům? 13 Toto je před Bohem úděl člověka svévolného, dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného: 14 Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč, jejich potomci se nenasytí chlebem; 15 ty, co vyváznou, ty pohřbí smrt, jejich vdovy nebudou je oplakávat. 16 Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu a navršil oděvů jak hlíny, 17 co navrší, to oblékne spravedlivý a stříbro připadne nevinnému. 18 Svůj dům postavil jako mol, jako chatrč, kterou si udělal hlídač. 19 Boháč ulehne a už se nesebere, než rozevře oči, nebude tu. 20 Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci, 21 odnese ho východní vítr a bude pryč, vichr jej odvane z jeho místa. 22 Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat. 23 Budou nad ním tleskat rukama a ušklíbnou se nad místem, kde býval.“