1A odpovídaje Job, řekl:2Komu jsi napomohl? Tomu-li, kterýž nemá síly? Toho-lis retoval, kterýž jest bez moci?3Komu jsi rady udělil? Nemoudrému-li? Hned jsi základu dostatečně poučil?4Komužs ty řeči zvěstoval? A čí duch vyšel z tebe?5Však i mrtvé věci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají.6Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto.7Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž.8Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi.9On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své.10Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.11Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho.12Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho.13Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého.14Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, což jsme slyšeli o něm. Hřímání pak moci jeho kdo srozumí?
TŘETÍ ODPOVĚĎ JÓBOVA BILDADOVI - — Divy Božího stvoření
1 Jób na to odpověděl: 2 „Jak pomůžeš tomu, komu chybí síla? Jak zachráníš vysílené rámě? 3 Jak poradíš tam, kde chybí moudrost? Jak seznámíš s tím, co skýtá hojnou pomoc? 4 Komu povídáš ta slova? Čí to dech vychází z tebe? 5 Stíny zemřelých se úzkostně chvějí, i vody dole a co v nich přebývá. 6 Podsvětí je před ním obnaženo, říše zkázy nepřikryta. 7 On roztáhl sever nad pustotou, nad nicotou zavěsil zemi, 8 vody zabaluje do oblaků, mračno pod nimi se neprotrhne; 9 svůj trůn zahaluje, rozprostírá nad ním oblak. 10 Na vodní hladině vykroužil obzor, kde končí světlo i tma. 11 Sloupy nebes se chvějí a trnou, když okřikne vody ; 12 svou mocí vzdouvá moře, svou rozumností Netvora zdolal. 13 Jeho duch dal nebesům velkolepost, jeho ruka proklála útočného hada. 14 Hle, to je jen část jeho cest; zaslechli jsme o něm pouhý šelest, kdo může porozumět hřímání jeho bohatýrské síly?“