Jób 27

Bible Kralická

1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl: 

2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou, 

3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých, 

4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti. 

5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe. 

6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy. 

7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník. 

8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho? 

9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení? 

10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času? 

11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím. 

12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte? 

13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají: 

14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem. 

15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati. 

16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů: 

17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí. 

18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný. 

19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není. 

20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher. 

21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho. 

22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude. 

23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého. 

Public Domain

Jób 27

Český ekumenický překlad

— Jób ujišťuje svou nevinou

1  Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:  

2  „Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo, Všemocný naplnil hořkostí mou duši.  

3  Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích,  

4  mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě.  

5  Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám,  

6  setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den.  

7  Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák.  

8  Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život?  

9  Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni?  

10  Najde blaho ve Všemocném, bude přivolávat Boha v každém čase?  

— Jób varuje přátele

11  Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným.  

12  Hle, sami jste to všichni uzřeli, proč se tedy oddáváte přeludům?  

13  Toto je před Bohem úděl člověka svévolného, dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného:  

14  Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč, jejich potomci se nenasytí chlebem;  

15  ty, co vyváznou, ty pohřbí smrt, jejich vdovy nebudou je oplakávat.  

16  Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu a navršil oděvů jak hlíny,  

17  co navrší, to oblékne spravedlivý a stříbro připadne nevinnému.  

18  Svůj dům postavil jako mol, jako chatrč, kterou si udělal hlídač.  

19  Boháč ulehne a už se nesebere, než rozevře oči, nebude tu.  

20  Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci,  

21  odnese ho východní vítr a bude pryč, vichr jej odvane z jeho místa.  

22  Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat.  

23  Budou nad ním tleskat rukama a ušklíbnou se nad místem, kde býval.“  

© 2001 Česká biblická společnost