Jób 36 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Zatím přidal Elihu, a řekl: 2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil. 3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost. 4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou. 5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného. 6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá. 7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni. 8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení: 9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila. 10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti. 11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení. 12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění. 13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil. 14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky. 15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení. 16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající. 17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází. 18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila. 19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé. 20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své. 21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení. 22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel? 23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost? 24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé, 25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka. 26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný. 27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho, 28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi. 29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho, 30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá? 31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost. 32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.) 33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

ČTVRTÁ ŘEČ ELÍHÚOVA - — Bůh člověka vychovává

1 Elíhú dále pokračoval slovy: 2 „Měj se mnou trochu trpělivosti a sdělím ti, že ještě mám o Bohu co říci. 3 Začnu se svým věděním zdaleka a přiznám svému Učiniteli spravedlnost, 4 neboť opravdu má slova nejsou klam; před tebou je člověk dokonalých vědomostí. 5 Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny, je úctyhodný silou i srdcem. 6 Nenechá naživu svévolníka, ale utištěným dopomůže k právu. 7 Od spravedlivého neodvrací zrak; s králi je na trůn dosazuje navždy a jsou vyvýšeni. 8 Jsou-li však spoutáni řetězy, chyceni do provazů utrpení, 9 oznamuje jim, čeho se dopustili, že se rozbujela jejich přestoupení, 10 otvírá jim ucho pro napomenutí a vyzývá je, aby se odvrátili od ničemností. 11 Poslechnou-li, budou-li mu sloužit, dokončí své dny v pohodě a v rozkoších svá léta. 12 Neposlechnou-li, sejdou hubící střelou a zahynou pro svou nerozvážnost. 13 Kdo jsou rouhavého srdce, přispívají k hněvu, nevolají o pomoc, ani když je spoutá. 14 Proto zemře jejich duše v mládí a jejich život skončí se zasvěcenci smilstva. 15 Utištěného zachrání skrze jeho utrpení, otevře mu ucho skrze útlak.

— Kdo je podobný Bohu?

16 To on tě odláká z jícnu soužení; abys měl kolem volný prostor, bez stísněnosti, a poklidný stůl plný tučnosti. 17 Chceš-li se svévolně přít, pře tě přivede před soud. 18 Ať tě rozhořčení nezláká k tleskání a velké výkupné ať tě nesvede z cesty. 19 Vytrhne tě volání o pomoc, když se soužíš a napínáš všechnu svou sílu? 20 Nedychti po noci, která odvede národy z jejich míst. 21 Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti a nevolil ji raději než utrpení. 22 Hle, jak nedostupný je Bůh ve své síle! Kdo je učitel podobný jemu? 23 Kdo smí dohlížet na jeho cestu? Kdo smí říci: ‚Jednáš podle?‘ 24 Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež lidé opěvují. 25 Všichni lidé je vyhlížejí, avšak člověk přihlíží jen zdáli.

— Hymnus na Boží vznešenost

26 Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání, počet jeho let je nevyzpytatelný. 27 Přitahuje vodní kapky, padají jako déšť a v jeho záplavu se mění, 28 když se z mračen valí proudy a hojně skrápějí člověka. 29 Rozumí někdo rozprostření mraků, hromobití v jeho stánku? 30 Hle, nad tím rozprostírá světlo a přikrývá kořeny moře. 31 Povede při s lidmi ten, jenž dává hojný pokrm. 32 Dlaněmi se chápe světla blesků, přikazuje jim zasáhnout útočníka. 33 Ohlašuje ho jeho hromový hlahol, dokonce i stádo ohlašuje jeho příchod.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Bůh je mocný

1 A Elihu pokračoval dál: 2 „Měj se mnou trochu strpení a povím ti, co lze v Boží prospěch ještě říct. 3 Z veliké dálky přináším poznání, svého Stvořitele tu obhájím. 4 Má slova opravdu nejsou žádné lži, máš tu člověka skvělých znalostí. 5 Hle, Bůh je mocný a není váhavý, je mocný a v srdci rozhodný. 6 Ničemy jistě nenechává žít, k právu pomáhá ubohým. 7 Neodvrací zrak od poctivých, na trůn je s králi posadí, aby je povýšil až navěky. 8 Jsou-li však spoutáni řetězy, v provazech bídy jsou-li chyceni, 9 tehdy jim ukazuje, co provedli, čím se provinili a jak zpyšněli. 10 Otevírá jim uši, aby je poučil, říká jim, že se mají od zla odvrátit. 11 Pokud poslechnou a budou mu sloužit, dožijí své dny ve štěstí, svá léta v samé radosti. 12 Pokud však neposlechnou, zahubí je šíp, zahynou vlastní nevědomostí. 13 Bezbožní ve svém srdci hněv si střádají, o pomoc nevolají ani spoutáni řetězy. 14 Uprostřed mládí proto zmírají, končí svůj život mezi smilníky. 15 Bůh zachraňuje ubohé jejich bídami, otevírá jim uši soužením. 16 Ano, i tebe zve zprostřed úzkosti do nekonečné svobody, ke stolu obtíženému jídlem nejlepším. 17 Ty jsi však obtížen soudem ničemných, soud a spravedlnost se tě zmocňují! 18 Pozor, ať se nedáš zlákat hojností, ať tě nesvádějí veliké úplatky. 19 Myslíš, že ti bohatství pomůže z úzkosti, ať už se snažíš sebevíc? 20 Nedychti po noci, kdy lidé mizí ze svých míst. 21 Neopovažuj se ke zlu obrátit, i když se ti líbí víc než strádání! 22 Hle, Bůh je ve své moci vznešený. Který učitel je mu podobný? 23 Kdo mu může vytknout jeho způsoby? Kdo mu smí říci: ‚Pácháš bezpráví‘? 24 Pamatuj, že jeho dílo musíš velebit; lidé je oslavují svými písněmi. 25 Všichni smrtelníci to dílo spatřují, člověk je vidí aspoň zpovzdálí. 26 Hle, Bůh je veliký nad naše chápání, jeho léta nelze ani vypočíst! 27 On z moře vynáší kapky do výšky, aby se v jeho mlze na déšť srážely, 28 aby se pak z mraků proudem valily a skrápěly lidstvo v hojnosti. 29 Což někdo rozumí, jak se mračna stahují a jak z jeho stanu hřmí? 30 Hle, jak kolem sebe šíří blesky, jak jimi pokrývá mořské hlubiny! 31 Takovým způsobem spravuje národy, takto jim opatřuje pokrm v hojnosti. 32 Ve svých dlaních svírá blesky, velí jim zasáhnout jejich cíl. 33 Vypovídá o něm jeho burácení – on bouří hněvem proti bezpráví!“