Jób 27 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl: 2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou, 3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých, 4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti. 5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe. 6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy. 7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník. 8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho? 9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení? 10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času? 11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím. 12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte? 13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají: 14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem. 15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati. 16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů: 17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí. 18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný. 19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není. 20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher. 21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho. 22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude. 23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

— Jób ujišťuje svou nevinou

1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto: 2 „Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo, Všemocný naplnil hořkostí mou duši. 3 Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích, 4 mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě. 5 Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám, 6 setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den. 7 Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák. 8 Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život? 9 Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni? 10 Najde blaho ve Všemocném, bude přivolávat Boha v každém čase?

— Jób varuje přátele

11 Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným. 12 Hle, sami jste to všichni uzřeli, proč se tedy oddáváte přeludům? 13 Toto je před Bohem úděl člověka svévolného, dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného: 14 Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč, jejich potomci se nenasytí chlebem; 15 ty, co vyváznou, ty pohřbí smrt, jejich vdovy nebudou je oplakávat. 16 Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu a navršil oděvů jak hlíny, 17 co navrší, to oblékne spravedlivý a stříbro připadne nevinnému. 18 Svůj dům postavil jako mol, jako chatrč, kterou si udělal hlídač. 19 Boháč ulehne a už se nesebere, než rozevře oči, nebude tu. 20 Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci, 21 odnese ho východní vítr a bude pryč, vichr jej odvane z jeho místa. 22 Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat. 23 Budou nad ním tleskat rukama a ušklíbnou se nad místem, kde býval.“

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Trvám na své nevině

1 A Job pokračoval ve své promluvě: 2 „Při Bohu živém, který mi upřel právo, při Všemohoucím, jenž naplnil mě trpkostí, 3 přísahám, že dokud je ve mně život, dokud mám v chřípí Boží dýchání, 4 nevypustím ze rtů žádnou podlost, nebudu mluvit jazykem falešným. 5 V žádném případě vám nedám za pravdu, své bezúhonnosti se jakživ nezřeknu. 6 Trvám na své nevině – té se nepustím, po celý život mám čisté svědomí! 7 Kéž by mí protivníci byli odhaleni jako zlosyni a ti, kdo mě napadají, jako zločinci! 8 Copak má bezbožný nějakou naději, když ho Bůh zabíjí, obírá o duši? 9 Copak Bůh vyslyší jeho volání, když na něj přijde soužení? 10 Copak je Všemohoucí jeho rozkoší? Volá snad k Bohu bez ustání? 11 Poučil jsem vás o Božím jednání, o Všemohoucím jsem nic netajil. 12 Vždyť jste to všichni sami viděli – proč tedy mluvíte takové nesmysly: 13 ‚Takový osud dává Bůh ničemům, dědictví, jež Všemohoucí svěřuje tyranům.^[1] 14 I kdyby měl spoustu dětí, všechny čeká meč, chlebem jeho ratolesti nenasytí se. 15 Pozůstalé po něm pohřbí mor, nebudou oplakáváni od svých vdov. 16 I kdyby stříbra jak prachu nakupil, i kdyby šatů jak bláta navršil, 17 spravedlivý oblékne si, co on hromadil, jeho stříbro po něm zdědí nevinný. 18 Jak pavouk buduje si svůj dům, je ale chatrný jak chýše hlídačů. 19 Ulehne jako boháč, a je to naposled; když oči otevře, nic mu nezbude. 20 Hrůzy ho postihnou jako povodeň, uprostřed noci ho vichr odnese. 21 Východní vítr ho odnese kdovíkam, odvane ho daleko z jeho domova. 22 Vrhne se na něj beze vší lítosti, právě když bude chtít před ním utéci. 23 Posměšně zatleská mu svýma rukama, s pískotem vyžene ho z jeho domova.‘“