Jób 26

Bible Kralická

1 A odpovídaje Job, řekl:2 Komu jsi napomohl? Tomu-li, kterýž nemá síly? Toho-lis retoval, kterýž jest bez moci?3 Komu jsi rady udělil? Nemoudrému-li? Hned jsi základu dostatečně poučil?4 Komužs ty řeči zvěstoval? A čí duch vyšel z tebe?5 Však i mrtvé věci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají.6 Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto.7 Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž.8 Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi.9 On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své.10 Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.11 Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho.12 Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho.13 Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého.14 Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, což jsme slyšeli o něm. Hřímání pak moci jeho kdo srozumí?

Jób 26

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Jób na to odpověděl: 2  „Jak pomůžeš tomu, komu chybí síla? Jak zachráníš vysílené rámě? 3  Jak poradíš tam, kde chybí moudrost? Jak seznámíš s tím, co skýtá hojnou pomoc? 4  Komu povídáš ta slova? Čí to dech vychází z tebe? 5  Stíny zemřelých se úzkostně chvějí, i vody dole a co v nich přebývá. 6  Podsvětí je před ním obnaženo, říše zkázy nepřikryta. 7  On roztáhl sever nad pustotou, nad nicotou zavěsil zemi, 8  vody zabaluje do oblaků, mračno pod nimi se neprotrhne; 9  svůj trůn zahaluje, rozprostírá nad ním oblak. 10  Na vodní hladině vykroužil obzor, kde končí světlo i tma. 11  Sloupy nebes se chvějí a trnou, když okřikne vody ; 12  svou mocí vzdouvá moře, svou rozumností Netvora zdolal. 13  Jeho duch dal nebesům velkolepost, jeho ruka proklála útočného hada. 14  Hle, to je jen část jeho cest; zaslechli jsme o něm pouhý šelest, kdo může porozumět hřímání jeho bohatýrské síly?“ 

Jób 26

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

Jób 26

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Job na to řekl:2 „Jak pěkně umíš slabému pomoci! Jak jsi bezmocného přímo zachránil!3 Jakou radu jsi bláhovému udělil! Jak hluboké pochopení jsi tu projevil!4 Komu chceš tyhle řeči vykládat? Jaký duch to z tebe promlouvá?5 Mrtví se před Bohem chvějí v hlubinách, pod vodou s těmi, kdo prodlévají tam.6 Před ním je nahé samo záhrobí, neskryje se před ním říše záhuby.7 On prostírá sever nad prázdnem, zavěšuje zemi na ničem.8 On váže vody do oblak, mračno pod nimi se však netrhá.9 On zahaluje úplněk, mrakem ho přikrývá jako závojem.10 Vykroužil obzor nad vodní hladinou, tam, kde je hranice světla s temnotou.11 Nebeské pilíře třesou se, děsí se při jeho pohrůžce.12 On svojí mocí moře utišil, netvora rozdrtil svou moudrostí.13 Nebe svým dechem rozjasnil, slizkého hada svou rukou poranil.14 A to jsou z jeho cest pouhé okraje, jen slabý šepot o něm slyšíme – burácení jeho moci kdo by rozuměl?“