Píseň písní 6 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Milý můj sstoupil do zahrady své, k záhonkům věci vonných, aby pásl v zahradách, a aby zbíral lilium. 2 Já jsem milého mého, a milý můj jest můj, kterýž pase mezi lilium. 3 Krásná jsi, přítelkyně má, jako Tersa, pěkná jako Jeruzalém, hrozná jako vojsko s praporci. 4 Odvrať oči své od patření na mne, nebo ony mne posilují. Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kteréž vídati v Galád. 5 Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné. 6 Jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými. 7 Šedesáte jest královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu; 8 Jediná jest však má holubice, má upřímá, jedinká při matce své, nepoškvrněná při své rodičce. Spatřivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji, řkouce: 9 Která jest to, kterouž viděti jako dennici, krásná jako měsíc, čistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci? 10 Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spatřila ovoce údolí, abych viděla, kvete-li vinný kmen, a pučí-li se jabloně zrnaté. 11 Nezvěděla jsem, a žádost má ponukla mne na vůz přednějších z lidu mého. 12 Navrať se, navrať, ó Sulamitská, navrať se, navrať, ať na tě patříme. Co uzříte na Sulamitské? Jako zástup vojenský.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

TAJEMSTVÍ LÁSKY - — Zahrada lásky

1 Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj milý? Budeme ho s tebou hledat. 2 Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým, aby v zahradách pásl a trhal lilie. 3 Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v liliích.

— Hrozivá tvář lásky

4 Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém, strašná jako vojsko pod praporci. 5 Odvrať ode mne své oči, vždyť mě uhranuly! Vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z Gileádu. 6 Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí, jež z brodiště vystupují a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane. 7 Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.

— Jedinečnost lásky

8 Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu, 9 ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila. Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu. 10 „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci?“ 11 Sestoupil jsem do zahrady ořechové podívat se na poupátka do údolí, podívat se, zda už pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy. 12 Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Kam odešel tvůj miláček, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj miláček, abychom jej s tebou hledali? 2 Můj milý sešel do své zahrady k záhonům koření, aby své stádo pásl v zahradách a sbíral lilie. 3 Já patřím svému milému a můj milý je můj, když pase v liliích. 4 Jak Tirsa jsi krásná, lásko má, jak Jeruzalém líbezná, jak hvězdné šiky úchvatná! 5 Své oči odvrať ode mě, vždyť už jsem jimi přemožen! Tvé vlasy jsou jak stádo koz, jež sbíhá z gileádských hor. 6 Tvé zuby jsou jak stádo ovcí březích, když vycházejí z koupadla: jak párky dvojčat kráčejí, ani jediné nechybí. 7 Jak plátky granátových jablek jsou pod závojem spánky tvé. 8 Byť na šedesát bylo královen, konkubín osmdesát a panen bezpočtu, 9 jediná je však holubička má, má dokonalá, své matky dcera jediná, svojí rodičkou hýčkaná! Když na ni pohlédnou, dívky jí blahořečí, královny i konkubíny chválu vzdávají: 10 Kdopak to září jako jitřenka? Jak luna překrásná, čistá jak slunce zář, jak hvězdné šiky úchvatná! 11 Do sadu ořešáků sešel jsem spatřit, co raší v údolí, zda pučí réva, pohlédnout, jabloně granátové zda rozkvetly. 12 A hle, než nadál jsem se, posadila mě do vozů knížecích!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

1 Wohin ist dein Geliebter gegangen, / du schönste der Frauen? Wohin wandte sich dein Geliebter? / Wir wollen ihn suchen mit dir. 2 Mein Geliebter ging in seinen Garten hinab / zu den Balsambeeten, um in den Gärten zu weiden, / um Lilien zu pflücken. (Pís 4,12) 3 Ich gehöre meinem Geliebten / und mein Geliebter gehört mir, / der unter Lilien weidet. (Pís 2,16) 4 Schön bist du, meine Freundin, wie Tirza, / lieblich wie Jerusalem, / Furcht erregend wie Heerscharen.^[1] 5 Wende deine Augen von mir, / denn sie verwirren mich. Dein Haar gleicht einer Herde von Ziegen, / die herabziehen vom Gilead. (Pís 4,1) 6 Deine Zähne sind wie eine Herde von Mutterschafen, / die aus der Schwemme steigen, die alle Zwillinge haben, / der Jungen beraubt ist keines von ihnen. (Pís 4,2) 7 Dem Riss eines Granatapfels gleicht deine Wange / hinter deinem Schleier. (Pís 4,3) 8 Sechzig Königinnen sind es, / achtzig Nebenfrauen / und junge Frauen ohne Zahl, (1Kr 11,3; Pís 3,7) 9 doch einzig ist meine Taube, meine Makellose, / die Einzige ihrer Mutter, / strahlend rein für jene, die sie gebar. Töchter sehen sie / und preisen sie glücklich, / Königinnen und Nebenfrauen rühmen sie. 10 Wer ist, die da erscheint wie das Morgenrot, / wie der Mond so schön, strahlend rein wie die Sonne, / Furcht erregend wie Heerscharen? (Ž 19,9) 11 In den Nussgarten stieg ich hinab, / um nach den Trieben am Bach zu sehen, um zu sehen, ob der Weinstock treibt, / ob die Granatbäume blühen. (Pís 6,2; Pís 7,13) 12 Da entführte mich meine Seele, / ich weiß nicht wie, / zu den Wagen Amminadibs.^[2]

English Standard Version

od Crossway

1 Others: Where has your beloved gone, O most beautiful among women? Where has your beloved turned, that we may seek him with you? (Pís 5,9)

Together in the Garden of Love

2 She: My beloved has gone down to his garden to the beds of spices, to graze^[1] in the gardens and to gather lilies. (Pís 1,7; Pís 2,1; Pís 4,16; Pís 5,1; Pís 5,13)

Pís 1,7Pís 2,1Pís 4,16Pís 5,1Pís 5,13

3 I am my beloved’s and my beloved is mine; he grazes among the lilies. (Pís 2,16; Pís 7,10)

Solomon and His Bride Delight in Each Other

4 He: You are beautiful as Tirzah, my love, lovely as Jerusalem, awesome as an army with banners. (1Kr 14,17; Ž 48,2; Ž 50,2; Pís 1,5; Pís 1,15; Pís 6,10; Pl 2,15; Zj 21,2)

1Kr 14,17Ž 48,2Ž 50,2Pís 1,5Pís 1,15Pís 6,10Pl 2,15Zj 21,2

5 Turn away your eyes from me, for they overwhelm me— Your hair is like a flock of goats leaping down the slopes of Gilead. (Pís 4,1) 6 Your teeth are like a flock of ewes that have come up from the washing; all of them bear twins; not one among them has lost its young. (Pís 4,2) 7 Your cheeks are like halves of a pomegranate behind your veil. (Pís 4,3) 8 There are sixty queens and eighty concubines, and virgins without number. (1Kr 11,3; Ž 45,9; Ž 45,14; Pís 3,7)

1Kr 11,3Ž 45,9Ž 45,14Pís 3,7

9 My dove, my perfect one, is the only one, the only one of her mother, pure to her who bore her. The young women saw her and called her blessed; the queens and concubines also, and they praised her. (Gn 30,13; Př 17,25; Pís 2,14; Pís 5,2; Pís 6,8)

Gn 30,13Př 17,25Pís 2,14Pís 5,2Pís 6,8

10 “Who is this who looks down like the dawn, beautiful as the moon, bright as the sun, awesome as an army with banners?” (Pís 3,6; Pís 6,4) 11 She: I went down to the nut orchard to look at the blossoms of the valley, to see whether the vines had budded, whether the pomegranates were in bloom. (Jb 8,11; Pís 7,12) 12 Before I was aware, my desire set me among the chariots of my kinsman, a prince.^[2] (2Kr 2,12; 2Kr 13,14; Ž 35,8; Př 5,6)

2Kr 2,122Kr 13,14Ž 35,8Př 5,6

13 Others: ^[3] Return, return, O Shulammite, return, return, that we may look upon you. He: Why should you look upon the Shulammite, as upon a dance before two armies?^[4] (Gn 32,2; Sd 21,21; 2S 17,24; 1Kr 1,3; 2Kr 4,12)

Gn 32,2Sd 21,212S 17,241Kr 1,32Kr 4,12

King James Version

1 Whither is thy beloved gone, O thou fairest among women? whither is thy beloved turned aside? that we may seek him with thee. 2 My beloved is gone down into his garden, to the beds of spices, to feed in the gardens, and to gather lilies. 3 I am my beloved', and my beloved is mine: he feedeth among the lilies. 4 Thou art beautiful, O my love, as Tirzah, comely as Jerusalem, terrible as an army with banners. 5 Turn away thine eyes from me, for they have overcome me: thy hair is as a flock of goats that appear from Gilead. 6 Thy teeth are as a flock of sheep which go up from the washing, whereof every one beareth twins, and there is not one barren among them. 7 As a piece of a pomegranate are thy temples within thy locks. 8 There are threescore queens, and fourscore concubines, and virgins without number. 9 My dove, my undefiled is but one; she is the only one of her mother, she is the choice one of her that bare her. The daughters saw her, and blessed her; yea , the queens and the concubines, and they praised her. 10 Who is she that looketh forth as the morning, fair as the moon, clear as the sun, and terrible as an army with banners? 11 I went down into the garden of nuts to see the fruits of the valley, and to see whether the vine flourished, and the pomegranates budded. 12 Or ever I was aware, my soul made me like the chariots of Amminadib. 13 Return, return, O Shulamite; return, return, that we may look upon thee. What will ye see in the Shulamite? As it were the company of two armies.