Numeri 12 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 A mluvila Maria i Aron proti Mojžíšovi příčinou manželky Madianky, kterouž sobě vzal; nebo byl pojal manželku Madianku. 2 A řekli: Zdaliž jen toliko skrze Mojžíše mluvil Hospodin? Zdaž také nemluvil skrze nás? I slyšel to Hospodin. 3 (Byl pak Mojžíš člověk nejtišší ze všech lidí, kteříž byli na tváři země). 4 A ihned řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi i Marii: Vyjděte vy tři k stánku úmluvy. I vyšli toliko oni tři. 5 Tedy sstoupil Hospodin v sloupu oblakovém, a stál u dveří stánku. I zavolal Arona a Marie, a vyšli oba dva. 6 Jimž řekl: Slyšte nyní slova má: Prorok když jest mezi vámi, já Hospodin u vidění ukáži se jemu, ve snách mluviti budu s ním. 7 Ale není takový služebník můj Mojžíš, kterýž ve všem domě mém věrný jest. 8 Ústy k ústům mluvím s ním, ne u vidění, ani v zavinutí, a podobnost Hospodinovu spatřuje. Pročež jste tedy neostýchali se mluviti proti služebníku mému Mojžíšovi? 9 I roznícena jest prchlivost Hospodinova na ně, a odšel. 10 Oblak také zdvihl se s stánku. A aj, Maria byla malomocná, bílá jako sníh. A pohleděl Aron na Marii, ana malomocná. 11 Tedy řekl Aron Mojžíšovi: Poslyš mne, pane můj, prosím, nevzkládej na nás té pokuty za hřích ten, jehož jsme se bláznivě dopustili, a jímž jsme zhřešili. 12 Prosím, ať není tato jako mrtvý plod, kterýž když vychází z života matky své, polovici těla jeho zkaženého bývá. 13 I volal Mojžíš k Hospodinu, řka: Ó Bože silný, prosím, uzdraviž ji. 14 Odpověděl Hospodin Mojžíšovi: Kdyby otec její plinul jí na tvář, zdaž by se nemusila styděti za sedm dní? Protož ať jest vyobcována ven z stanů za sedm dní, a potom zase uvedena bude. 15 Tedy vyloučena jest Maria ven z stanů za sedm dní; a lid nehnul se odtud, až zase uvedena jest Maria.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

— Hřích Mirjamin a Áronův - Áron je pokárán a Mirjam ztrestána malomocenstvím za to, že pomlouvali Mojžíše.

1 Mirjam s Áronem mluvila proti Mojžíšovi kvůli kúšské ženě, kterou si vzal; pojal totiž za ženu Kúšanku. 2 Říkali: „Což Hospodin mluví jenom prostřednictvím Mojžíše? Což nemluví i naším prostřednictvím?“ Hospodin to slyšel. 3 Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi. 4 Hned nato řekl Hospodin Mojžíšovi i Áronovi a Mirjamě: „Vy tři vyjděte ke stanu setkávání!“ Všichni tři tedy vyšli 5 a Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu a stanul u vchodu do stanu. Zavolal Árona a Mirjam a oba předstoupili. 6 Řekl: „Poslyšte má slova: Bude-li mezi vámi prorok, já Hospodin se mu dám poznat ve vidění, mluvit s ním budu ve snu. 7 Ne tak je tomu s mým služebníkem Mojžíšem. Má trvalé místo v celém mém domě. 8 S ním mluvím od úst k ústům ve viděních, ne v hádankách; smí patřit na zjev Hospodinův. Jak to, že se tedy nebojíte mluvit proti mému služebníku Mojžíšovi?“ 9 Hospodin vzplanul proti nim hněvem a odešel. 10 Když oblak od stanu odstoupil, hle, Mirjam byla malomocná, bílá jako sníh. Áron se obrátil k Mirjamě, a hle, byla malomocná. 11 Tu řekl Áron Mojžíšovi: „Dovol, můj pane, nenech nás pykat za hřích, jehož jsme se ve své pošetilosti dopustili. 12 Ať není Mirjam jako mrtvě narozené děcko, jehož tělo je z poloviny stráveno, hned jak vyšlo z matčina lůna.“ 13 I volal Mojžíš k Hospodinu: „Bože, prosím uzdrav ji, prosím!“ 14 Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Kdyby jí otec naplil do tváře, nenesla by hanbu po sedm dní? Sedm dní bude vyloučena z tábora, potom se zase připojí.“ 15 Tak byla Mirjam sedm dní vyloučena z tábora a lid netáhl dál, dokud se Mirjam nepřipojila. 16 Potom táhl lid z Chaserótu a utábořili se na poušti Páranské.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Vzpoura Mojžíšových sourozenců

1 Miriam pak s Áronem pomlouvala Mojžíše kvůli kúšské ženě, kterou si vzal: „Vzal si za ženu Kúšanku!“^[1] 2 Říkali také: „Mluví snad Hospodin jen skrze Mojžíše? Nemluví také skrze nás?“ A Hospodin to slyšel. 3 (Mojžíš byl velmi pokorný člověk, nejpokornější ze všech lidí na zemi.) 4 Hospodin ihned Mojžíšovi, Áronovi a Miriam řekl: „Všichni tři jděte ke Stanu setkávání!“ Všichni tři tedy šli. 5 Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu, postavil se u vchodu do Stanu a zvolal: „Árone a Miriam!“ A když ti dva přišli, 6 řekl: „Slyšte má slova: Je-li mezi vámi Hospodinův prorok, dám se mu poznat skrze vidění, promluvím k němu skrze sen. 7 S mým služebníkem Mojžíšem je to však jiné, jemu byl svěřen můj celý dům! 8 S ním rozmlouvám tváří v tvář, zřetelně, a ne v hádankách, spatřuje Hospodina tak, jak je! Jak to, že jste se nezalekli pomluvit mého služebníka Mojžíše?“ 9 Hospodin proti nim vzplanul hněvem a odešel. 10 Oblak se vzdálil od Stanu a hle, Miriam byla malomocná,^[2] bílá jako sníh! Když se Áron otočil k Miriam a spatřil, že je malomocná, 11 řekl Mojžíšovi: „Odpusť, můj pane! Netrestej nás prosím za hřích, který jsme tak pošetile spáchali. 12 Prosím, ať má sestra není jako mrtvý plod, co vyšel z lůna matky s tělem napůl zetlelým!“ 13 Mojžíš tedy volal k Hospodinu: „Snažně prosím, Bože, uzdrav ji!“ 14 Hospodin Mojžíšovi odpověděl: „Kdyby jí otec plivl do tváře, nenesla by tu hanbu sedm dní? Ať je tedy na sedm dní vykázána z tábora; teprve pak bude přijata zpět.“ 15 Miriam tedy byla na sedm dní vykázána z tábora. Lid se nehnul dál, dokud Miriam nebyla přijata zpět. 16 Potom lid vytáhl z Chacerotu a utábořil se v poušti Paran.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Auflehnung Mirjams und Aarons gegen Mose

1 Als sie in Hazerot waren, redeten Mirjam und Aaron gegen Mose wegen der kuschitischen Frau, die er sich genommen hatte. Er hatte sich nämlich eine Kuschiterin zur Frau genommen. 2 Sie sagten: Hat der HERR etwa nur durch Mose gesprochen? Hat er nicht auch durch uns gesprochen? Das hörte der HERR. (Mi 6,4) 3 Mose aber war ein sehr demütiger Mann, demütiger als alle Menschen auf der Erde. 4 Da sprach der HERR plötzlich zu Mose, Aaron und Mirjam: Geht ihr drei hinaus zum Offenbarungszelt! Da gingen die drei hinaus. 5 Der HERR kam in der Wolkensäule herab, blieb am Zelteingang stehen und rief Aaron und Mirjam. Beide traten vor 6 und der HERR sprach: Hört meine Worte! Wenn es bei euch einen Propheten gibt, so gebe ich mich ihm in einer Vision als der HERR zu erkennen, im Traum rede ich mit ihm. (Ex 33,11; Dt 34,10) 7 Anders bei meinem Knecht Mose. Mein ganzes Haus ist ihm anvertraut. (Žd 3,2) 8 Von Mund zu Mund rede ich mit ihm, in einer Vision, nicht in Rätseln. Die Gestalt des HERRN darf er sehen. Warum habt ihr euch nicht gefürchtet, gegen meinen Knecht, gegen Mose, zu reden? (Ex 4,16; Ex 33,18) 9 Da entbrannte der Zorn des HERRN gegen sie und er ging weg. 10 Als die Wolke vom Zelt gewichen war, siehe, da war Mirjam weiß wie Schnee vor Aussatz. Aaron wandte sich Mirjam zu und siehe, sie war aussätzig. (Ex 4,6; Lv 13,13; Dt 24,9) 11 Da sagte Aaron zu Mose: Mein Herr, ich bitte dich, lege uns die Sünde nicht zur Last, mit der wir töricht gehandelt haben und mit der wir uns versündigt haben! 12 Mirjam soll nicht wie eine Totgeburt sein, halb verwest, wenn sie den Schoß der Mutter verlässt. (Jb 3,16; Kaz 6,3) 13 Da schrie Mose zum HERRN: O Gott, heile sie doch! (Ex 15,26) 14 Der HERR antwortete Mose: Wenn ihr Vater ihr ins Gesicht gespuckt hätte, müsste sie sich dann nicht sieben Tage lang schämen? Sie soll sieben Tage lang aus dem Lager ausgesperrt sein; erst dann soll man sie wieder hereinlassen. 15 So wurde Mirjam sieben Tage aus dem Lager ausgesperrt. Das Volk brach nicht auf, bis man Mirjam wieder hereinließ. 16 Danach brach das Volk von Hazerot auf und schlug sein Lager in der Wüste Paran auf.

English Standard Version

od Crossway

Miriam and Aaron Oppose Moses

1 Miriam and Aaron spoke against Moses because of the Cushite woman whom he had married, for he had married a Cushite woman. 2 And they said, “Has the Lord indeed spoken only through Moses? Has he not spoken through us also?” And the Lord heard it. (Nu 11,1; 2Kr 19,4; Iz 37,4; Ez 35,12; Mi 6,4; Mal 3,16)

Nu 11,12Kr 19,4Iz 37,4Ez 35,12Mi 6,4Mal 3,16

3 Now the man Moses was very meek, more than all people who were on the face of the earth. 4 And suddenly the Lord said to Moses and to Aaron and Miriam, “Come out, you three, to the tent of meeting.” And the three of them came out. 5 And the Lord came down in a pillar of cloud and stood at the entrance of the tent and called Aaron and Miriam, and they both came forward. (Nu 11,25; Nu 16,19) 6 And he said, “Hear my words: If there is a prophet among you, I the Lord make myself known to him in a vision; I speak with him in a dream. (Gn 20,6; Gn 31,10; Gn 46,2; 1Kr 3,5; Jb 33,15; Ez 1,1; Da 8,2; Da 10,8; Da 10,16; Mt 1,20; Mt 27,19; L 1,11; L 1,22; Sk 10,11; Sk 22,17)

Gn 20,6Gn 31,10Gn 46,21Kr 3,5Jb 33,15Ez 1,1Da 8,2Da 10,8Da 10,16Mt 1,20Mt 27,19L 1,11L 1,22Sk 10,11Sk 22,17

7 Not so with my servant Moses. He is faithful in all my house. (Ž 105,26; Žd 3,2; Žd 3,5) 8 With him I speak mouth to mouth, clearly, and not in riddles, and he beholds the form of the Lord. Why then were you not afraid to speak against my servant Moses?” (Ex 33,11; Ex 33,20; Ex 33,23; Nu 7,89; Dt 34,10; Ž 49,4; Ž 78,2; Př 1,6; 1K 13,12)

Ex 33,11Ex 33,20Ex 33,23Nu 7,89Dt 34,10Ž 49,4Ž 78,2Př 1,61K 13,12

9 And the anger of the Lord was kindled against them, and he departed. 10 When the cloud removed from over the tent, behold, Miriam was leprous,^[1] like snow. And Aaron turned toward Miriam, and behold, she was leprous. (Lv 13,10; Dt 24,9) 11 And Aaron said to Moses, “Oh, my lord, do not punish us^[2] because we have done foolishly and have sinned. (2S 19,19; 2S 24,10; Př 30,32) 12 Let her not be as one dead, whose flesh is half eaten away when he comes out of his mother’s womb.” 13 And Moses cried to the Lord, “O God, please heal her—please.” 14 But the Lord said to Moses, “If her father had but spit in her face, should she not be shamed seven days? Let her be shut outside the camp seven days, and after that she may be brought in again.” (Lv 13,46; Dt 25,9; Jb 30,10) 15 So Miriam was shut outside the camp seven days, and the people did not set out on the march till Miriam was brought in again. (2Kr 15,5; 2Pa 26,20; L 17,12) 16 After that the people set out from Hazeroth, and camped in the wilderness of Paran. (Nu 10,12; Nu 11,35; Nu 33,18)

King James Version

1 And Miriam and Aaron spake against Moses because of the Ethiopian woman whom he had married: for he had married an Ethiopian woman. 2 And they said, Hath the LORD indeed spoken only by Moses? hath he not spoken also by us? And the LORD heard it . 3 (Now the man Moses was very meek, above all the men which were upon the face of the earth.) 4 And the LORD spake suddenly unto Moses, and unto Aaron, and unto Miriam, Come out ye three unto the tabernacle of the congregation. And they three came out. 5 And the LORD came down in the pillar of the cloud, and stood in the door of the tabernacle, and called Aaron and Miriam: and they both came forth. 6 And he said, Hear now my words: If there be a prophet among you, I the LORD will make myself known unto him in a vision, and will speak unto him in a dream. 7 My servant Moses is not so, who is faithful in all mine house. 8 With him will I speak mouth to mouth, even apparently, and not in dark speeches; and the similitude of the LORD shall he behold: wherefore then were ye not afraid to speak against my servant Moses? 9 And the anger of the LORD was kindled against them; and he departed. 10 And the cloud departed from off the tabernacle; and, behold, Miriam became leprous, white as snow: and Aaron looked upon Miriam, and, behold, she was leprous. 11 And Aaron said unto Moses, Alas, my lord, I beseech thee, lay not the sin upon us, wherein we have done foolishly, and wherein we have sinned. 12 Let her not be as one dead, of whom the flesh is half consumed when he cometh out of his mother' womb. 13 And Moses cried unto the LORD, saying, Heal her now, O God, I beseech thee. 14 And the LORD said unto Moses, If her father had but spit in her face, should she not be ashamed seven days? let her be shut out from the camp seven days, and after that let her be received in again . 15 And Miriam was shut out from the camp seven days: and the people journeyed not till Miriam was brought in again . 16 And afterward the people removed from Hazeroth, and pitched in the wilderness of Paran.