Leviticus 22 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 2 Mluv Aronovi a synům jeho, ať se zdržují od věcí těch, kteréž jsou posvěceny od synů Izraelských, a ať nepoškvrňují jména svatého mého v tom, což mi oni posvěcují: Já jsem Hospodin. 3 Rci jim: Kdo by koli ze všeho semene vašeho v pronárodech vašich přistoupil ku posvěceným věcem, kterýchž by posvětili synové Izraelští Hospodinu, když nečistota jeho na něm jest, vyhlazena bude duše ta od tváři mé: Já jsem Hospodin. 4 Kdo by koli z semene Aronova byl malomocný, aneb tok semene trpící, nebude jísti z věcí posvěcených, dokavadž by se neočistil. A kdož by se koli dotekl nečistoty těla mrtvého, aneb toho, z něhož by vyšlo símě scházení, 5 Aneb kdo by se dotkl kterého zeměplazu, jímž by se poškvrnil, aneb člověka, pro něhož by byl nečistý vedlé všelijaké nečistoty jeho: 6 Člověk, kterýž by se čehokoli toho dotekl, nečistý bude až do večera, a nebude jísti z věcí posvěcených, leč by umyl tělo své vodou. 7 A po západu slunce čistý bude, a potom bude moci jísti z věcí posvěcených, nebo pokrm jeho jest. 8 Mrchy a udáveného jísti nebude, aby se tím nepoškvrnil: Já jsem, Hospodin. 9 Protož ostříhati budou přisluhování mých, aby hříchů na se neuvedli, a nezemřeli v něm, proto že je zprznili: Jáť jsem Hospodin posvětitel jejich. 10 Žádný cizí nebude jísti z věcí posvěcených, ani podruh kněžský, ani nájemník nebude jísti věcí posvěcených. 11 Koupil-li by kněz člověka za své peníze, ten jísti bude z věcí těch, též v domě jeho zplozený; ti budou jísti z pokrmu jeho. 12 Ale dcera knězova, kteráž by se vdala za muže z jiného pokolení, ta z obětí vzhůru pozdvižených, totiž věcí svatých, nebude jísti. 13 Kdyby pak dcera knězova ovdověla, aneb zahnána byla od muže, nemající plodu, a navrátila by se do domu otce svého: tak jako v dětinství svém chléb otce svého jísti bude, cizí pak žádný nebude jísti z něho. 14 Jedl-li by pak kdo z nedopatření věci posvěcené, pátý díl nad to přidá knězi, a nahradí jemu tu věc posvěcenou, 15 Aby nepoškvrňovali věcí svatých, kteréž by synové Izraelští obětovali Hospodinu, 16 A neuvozovali na ně pokuty za provinění, že jedli věci posvěcené jejich; nebo já jsem Hospodin, kterýž jich posvěcuji. 17 Dále mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka: 18 Mluv k Aronovi a k synům jeho i ke všechněm synům Izraelským, a rci jim: Kdož by koli z domu Izraelského aneb z pohostinných, kteříž jsou v Izraeli, obětovali obět svou vedlé všech slibů svých, vedlé všech darů dobrovolných svých, kteréž by obětovali Hospodinu v obět zápalnou: 19 Z dobré vůle své obětovati budete samce bez poškvrny, z skotů, z ovcí a z koz. 20 Což by koli mělo na sobě vadu, nebudete toho obětovati; nebo nebude příjemné od vás. 21 Pakli by kdo obětoval obět pokojnou Hospodinu, vykonávaje slib svůj, aneb dobrovolný dar, buď z skotů, aneb z bravů; ať jest bez vady, aby bylo příjemné; nebudeť žádné poškvrny na něm. 22 Slepého aneb polámaného, osekaného aneb uhřivého, prašivého aneb s lišeji, takového neobětujte Hospodinu a nedávejte jich k ohnivé oběti na oltář Hospodinův. 23 Vola neb dobytče s nedorostlými neb přerostlými oudy, v dobrovolný zajisté dar obětovati je budeš, ale za slib nebude příjemný. 24 Ztlačeného aneb ztlučeného, odtrženého, vykleštěného nebudete obětovati Hospodinu; neučiníte toho v zemi vaší. 25 A z ruky cizozemce nebudete obětovati chleba Bohu svému ze všech těch věcí, nebo porušení jejich jest na nich; vadu mají, nebudou příjemné od vás. 26 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 27 Vůl neb beran, aneb koza, když se urodí, za sedm dní při matce své zanecháno bude, osmého pak dne i potom bude přijemné k oběti ohnivé Hospodinu. 28 Krávy pak a dobytčete s mladým jeho nezabijete jednoho dne. 29 A když byste obětovali obět chvály Hospodinu, dobrovolně ji obětovati budete. 30 V tentýž den snědena bude a nepozůstavíte z ní ničeho až do jitra: Já jsem Hospodin. 31 Protož ostříhejte přikázaní mých a čiňte je: Já jsem Hospodin. 32 A nepoškvrňujte jména svatého mého, i buduť posvěcen u prostřed synů Izraelských: Já jsem Hospodin posvětitel váš, 33 Kterýž jsem vás vyvedl z země Egyptské, abych vám byl za Boha: Já jsem Hospodin.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

— Svatost darů a dárců - Pravidla pro kněze, jak a kdy jíst svaté pokrmy, a pro nekněze, jaká zvířata přinášet k obětem.

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Mluv k Áronovi a jeho synům, ať se zdržují svatých darů Izraelců, které mi oddělují jako svaté, a ať neznesvěcují mé svaté jméno. Já jsem Hospodin. 3 Řekni jim: Kdyby se někdo ve vašich pokoleních ze všeho vašeho potomstva přiblížil ke svatým darům, které Izraelci oddělují Hospodinu jako svaté, a byl nečistý, bude vyobcován od mé tváře. Já jsem Hospodin. 4 Kdokoli z potomstva Áronova by byl malomocný nebo by trpěl výtokem, nesmí jíst ze svatých darů, dokud nebude čistý. Kdyby se dotkl čehokoli, co je znečištěno mrtvým, nebo měl výron semene 5 nebo by se někdo dotkl jakékoli havěti, jež by ho znečistila, nebo člověka, který by ho znečistil jakoukoli svou nečistotou, 6 každý, kdo by se něčeho z toho dotkl, bude nečistý až do večera; nesmí jíst ze svatých darů, dokud se celý neomyje vodou. 7 Po západu slunce bude čistý a potom může jíst ze svatých darů, protože to je jeho pokrm. 8 Zdechlinu nebo něco rozsápaného nebude jíst, aby se tím neznečistil. Já jsem Hospodin. 9 Všichni budou dbát na to, co jsem jim uložil, aby nenesli následky hříchu a nezemřeli pro něj, kdyby to znesvětili. Já jsem Hospodin, já je posvěcuji. 10 Žádný nepovolaný nebude jíst nic svatého; ani ten, kdo by právě dlel u kněze, ani člověk jím za mzdu najatý nebude jíst nic svatého. 11 Když si však kněz koupí člověka za stříbro, ten z toho jíst může; i narození v jeho domě budou jíst z jeho pokrmu. 12 Když se kněžská dcera vdá za nekněze, nesmí jíst ze svatých darů obětovaných pozdvihováním. 13 Ale když kněžská dcera ovdoví nebo bude zapuzena a nemá potomka a vrátí se do domu svého otce jako za svého mládí, bude jíst z pokrmu otcova; ovšem žádný nepovolaný z něho jíst nebude. 14 Kdyby někdo jedl něco svatého neúmyslně, přidá k tomu pětinu a dá jako svatý dar knězi. 15 Kněží nedovolí znesvětit svaté dary Izraelců, které pozdvihují pro Hospodina; 16 uvalili by tíhu provinění na ty, kdo by jedli jejich svaté dary. Já jsem Hospodin, já je posvěcuji.“ 17 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 18 „Mluv k Áronovi a jeho synům i ke všem Izraelcům. Řekneš jim: Kdo by z izraelského domu nebo z těch, kdo přebývají v Izraeli jako hosté, přinesl svůj dar při různých svých slibech nebo dobrovolných závazcích a přinesl jej jako oběť zápalnou Hospodinu, 19 aby ve vás našel zalíbení, dá samce bez vady ze skotu, z ovcí nebo z koz. 20 Nepřinesete nic, co by mělo vadu, neboť byste tím nedošli zalíbení. 21 Když někdo připraví hod oběti pokojné pro Hospodina ze skotu nebo z bravu, aby splnil slib, nebo jako dobrovolný dar, pak jen oběť bez vady dojde zalíbení; nesmí na ní být žádná vada. 22 Nic slepého nebo polámaného či zmrzačeného nebo vředovitého, svrabovitého či lišejovitého nepřinesete Hospodinu a nevložíte z toho na oltář ohnivou oběť pro Hospodina. 23 Býka nebo jehně s příliš dlouhými nebo zakrslými údy můžeš dát jako dobrovolný dar, ale při slibu nenajdou zalíbení. 24 Zvíře s varlaty rozmáčknutými, roztlučenými, odříznutými nebo pořezanými nepřinesete Hospodinu. To ve své zemi dělat nebudete. 25 Ani od cizince nepřinesete pokrm svému Bohu z takových zvířat, neboť jsou porušená, mají vadu; ta vám nezískají zalíbení.“ 26 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 27 „Když se narodí býček nebo beránek nebo kozlík, ať je sedm dní pod svou matkou; počínaje osmým dnem bude se zalíbením přijat jako dar ohnivé oběti pro Hospodina. 28 Kus skotu nebo bravu neporazíte v týž den s jeho mládětem. 29 Když budete obětovat Hospodinu obětní hod díků, obětujte tak, aby ve vás našel zalíbení. 30 Týž den bude sněden, nic z něho nenechávejte do rána. Já jsem Hospodin. 31 Dbejte na mé příkazy a jednejte podle nich. Já jsem Hospodin. 32 Neznesvětíte mé svaté jméno. Ať jsem posvěcen mezi Izraelci. Já jsem Hospodin, já vás posvěcuji. 33 Vyvedl jsem vás z egyptské země, abych vám byl Bohem, já Hospodin.“

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Svatost obětí

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Mluv k Áronovi a jeho synům, ať zacházejí uctivě se svatými dary, jež mi synové Izraele obětují jako svaté – jinak by znesvětili mé svaté jméno. Já jsem Hospodin. 3 Řekni jim: Kdokoli z vašich potomků ve všech vašich pokoleních by přistoupil ke svatým darům (jež synové Izraele obětují Hospodinu jako svaté) ve stavu vlastní nečistoty, takový člověk bude vyvržen z mé přítomnosti. Já jsem Hospodin. 4 Kdokoli z Áronových potomků by byl malomocný nebo by trpěl výtokem, nesmí jíst ze svatých darů, dokud se neočistí. Dotkne-li se něčeho poskvrněného mrtvolou nebo má výron semene 5 nebo se dotkne nějaké havěti, jež by ho poskvrnila, anebo člověka, který by ho poskvrnil nějakou nečistotou, 6 každý takový bude nečistý až do večera. Nebude jíst ze svatých darů, pokud si neomyje tělo vodou. 7 Jakmile zapadne slunce, bude čistý a bude moci jíst ze svatých darů – vždyť je to jeho pokrm. 8 Nesmí se však poskvrnit tím, že by jedl něco zdechlého nebo rozsápaného. Já jsem Hospodin. 9 Ať zachovávají, co jsem jim svěřil, aby na sebe neuvalili hřích a kvůli němu nezemřeli, když by to znesvětili. Já jsem Hospodin, jejich Posvětitel. 10 Svaté věci nesmí jíst nikdo nepovolaný. Ani knězův host nebo nádeník nesmí jíst nic svatého. 11 Když si ale kněz koupí otroka, ten z toho jíst smí; rovněž otroci narození v jeho domě smí jíst z jeho pokrmu. 12 Pokud se kněžská dcera provdá za nekněze, nebude již moci jíst ze svatých obětních příspěvků. 13 Pokud kněžská dcera ovdoví nebo ji její muž zapudí a vrátí se bezdětná do domu svého otce, smí jíst z pokrmu svého otce jako za svého mládí. Žádný nepovolaný to však jíst nesmí. 14 Když někdo nedopatřením sní, co je svaté, musí to knězi nahradit a přidat k tomu ještě pětinu ceny.^[1] 15 Svaté dary, jež synové Izraele oddělují pro Hospodina, nesmí být znesvěceny. 16 Kdyby jedli svaté dary, uvalili by na sebe provinění vyžadující oběť odškodnění. Já jsem Hospodin, jejich Posvětitel.“ 17 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 18 „Mluv k Áronovi, k jeho synům a ke všem Izraelitům: Kdokoli z domu Izraele nebo z přistěhovalců žijících v Izraeli přinese Hospodinu zápalnou oběť, aby splnil svůj slib, nebo jako dobrovolný dar, 19 ať přivede ze skotu, z ovcí nebo koz samce bez vady, abyste došli zalíbení. 20 Nepřivedete nic, na čem by byla vada, neboť byste tím nedošli zalíbení. 21 Kdo přinese Hospodinu pokojnou oběť, aby splnil svůj slib, nebo jako dobrovolný dar, ať už ze skotu nebo z bravu, musí ta oběť být bez vady, aby došla zalíbení – nesmí na ní být vada. 22 Nesmíte Hospodinu přinést nic slepého, polámaného, zmrzačeného, vředovitého, se svrabem či lišejem. Nic takového nedáte Hospodinu na oltář jako ohnivou oběť. 23 Býka nebo berana s pokroucenými nebo zakrslými údy smíš obětovat jako dobrovolný dar, jako slib však nedojde zalíbení. 24 Nesmíte Hospodinu přinést zvíře s rozmáčknutými, roztlučenými, utrženými nebo uříznutými varlaty; to ve své zemi dělat nebudete. 25 Ani od cizince nepřivedete žádné takové jako pokrm svého Boha, neboť mají na sobě porušení, je na nich vada – nedojdete jimi zalíbení.“ 26 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 27 „Když se narodí tele, jehně nebo kůzle, ať zůstane po sedm dní u své matky. Teprve počínaje osmým dnem dojde zalíbení jako dar ohnivé oběti Hospodinu. 28 Nezabíjejte krávu ani ovci v tentýž den s jejím mládětem. 29 Když budete Hospodinu přinášet oběť díkůvzdání, obětujte ji tak, abyste došli zalíbení. 30 Ať je snědena téhož dne, nenechte z ní nic do rána. Já jsem Hospodin. 31 Zachovávejte má přikázání a plňte je. Já jsem Hospodin. 32 Neznesvěcujte mé svaté jméno; tak budu posvěcen uprostřed synů Izraele. Já jsem Hospodin, váš Posvětitel, 33 který vás vyvedl z Egypta, abych byl vaším Bohem. Já jsem Hospodin.“

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Die heiligen Gaben

1 Der HERR sprach zu Mose: 2 Sag zu Aaron und seinen Söhnen, sie sollen die heiligen Opfergaben der Israeliten ehrfürchtig behandeln, um meinen heiligen Namen nicht zu entweihen; sie müssen für mich heilig gehalten werden. Ich bin der HERR. 3 Sag zu ihnen: Jeder aus euren Nachkommen, auch in den kommenden Generationen, der sich im Zustand der Unreinheit den heiligen Opfergaben nähert, die die Israeliten dem HERRN weihen, wird ausgemerzt und aus meiner Gegenwart weggeschafft werden. Ich bin der HERR. 4 Keiner aus den Nachkommen Aarons, der aussätzig ist oder einen Ausfluss hat, darf von den heiligen Gaben essen, ehe er rein ist. Wer irgendjemanden berührt hat, der durch eine Leiche unrein wurde oder der einen Samenerguss hatte, (Lv 15,2; Nu 19,11) 5 wer irgendein Kleingetier berührt hat und sich damit verunreinigte oder einen Menschen, der sich durch irgendeine Unreinheit verunreinigte, (Lv 11,43) 6 jeder, der solche Berührungen hatte, ist bis zum Abend unrein und darf von den heiligen Gaben erst essen, nachdem er seinen Körper in Wasser gebadet hat. 7 Mit Sonnenuntergang soll er wieder rein sein und darf danach von den heiligen Gaben essen; denn sie sind sein Lebensunterhalt. 8 Er darf kein verendetes oder zerrissenes Tier essen; er würde sich dadurch verunreinigen. Ich bin der HERR. (Ex 22,30; Lv 11,39; Lv 17,15; Ez 44,31)

Ex 22,30Lv 11,39Lv 17,15Ez 44,31

9 Sie sollen auf meine Anordnungen achten, damit sie keine Sünde auf sich laden und deswegen sterben, wenn sie meinen heiligen Namen entweihen. Ich bin der HERR, der sie heiligt.^[1] 10 Kein Unbefugter darf Heiliges essen; weder der Beisasse eines Priesters noch sein Lohnarbeiter darf etwas Heiliges essen.^[2] (Ex 29,33) 11 Aber wenn ein Priester eine Person mit seinem Geld als Eigentum erwirbt, darf sie davon essen ebenso wie einer, der in seinem Haus geboren ist; sie dürfen von seiner Speise essen. 12 Wenn eine Priestertochter einen Unbefugten heiratet, darf sie vom Anteil des Hebeopfers, von den heiligen Gaben nicht essen; (Lv 10,14) 13 aber wenn sie verwitwet oder verstoßen ist und keine Kinder hat und deshalb in das Haus ihres Vaters zurückkehrt, darf sie wie in ihrer Jugend vom Lebensunterhalt ihres Vaters essen; kein Unbefugter aber darf davon essen. 14 Wenn einer ohne Vorsatz etwas Heiliges isst, soll er es dem Priester ersetzen und ein Fünftel des Wertes hinzufügen. 15 Die Priester dürfen die heiligen Gaben der Israeliten, die sie dem HERRN darbieten, nicht entweihen. 16 Sie würden den Israeliten Schuld aufladen, die zu einem Schuldopfer verpflichtet, wenn sie so ihre heiligen Gaben äßen; denn ich bin der HERR, der diese Gaben geheiligt hat. 17 Der HERR sprach zu Mose: 18 Rede zu Aaron, seinen Söhnen und allen Israeliten und sag zu ihnen: Jeder aus dem Haus Israel oder von den Fremden in Israel, der seine Opfergabe wegen eines Gelübdes oder freiwillig bringt und sie für den HERRN als Brandopfer darbringt, (Nu 15,3; Ž 116,17) 19 muss, damit ihr Wohlgefallen findet, ein fehlerloses, männliches Tier von den Rindern, Schafen oder Ziegen darbringen. (Lv 21,17; Dt 15,21; Mal 1,8) 20 Ihr dürft kein Tier mit einem Gebrechen darbringen, denn ihr würdet damit kein Wohlgefallen finden. 21 Wenn jemand ein Heilsopfer für den HERRN darbringt, sei es, um ein Gelübde zu erfüllen, oder sei es als freiwillige Gabe, so soll es ein fehlerloses Rind oder Schaf oder eine fehlerlose Ziege sein, um Wohlgefallen zu finden; es darf kein Gebrechen haben. 22 Ihr dürft dem HERRN kein Tier opfern, das blind ist oder zerbrochene Gliedmaßen hat, das verstümmelt ist oder einen Auswuchs, einen Ausschlag oder eine Flechte hat. Kein Stück von solchen Tieren dürft ihr auf den Altar als ein Feueropfer für den HERRN legen. 23 Ein Rind oder ein Schaf oder eine Ziege, die entstellt oder verstümmelt sind, kannst du als freiwillige Opfergabe verwenden, aber als Einlösung eines Gelübdes wird es nicht wohlgefällig angenommen werden. 24 Ihr dürft dem HERRN kein Tier darbringen, das zerdrückte, zerschlagene, ausgerissene oder abgeschnittene Hoden hat. Ihr dürft das in eurem Land nicht tun 25 und ihr dürft kein solches Tier aus der Hand eines Fremden erwerben, um es als Speise eures Gottes darzubringen. Ein Schaden ist an ihnen; sie haben ein Gebrechen; sie würden für euch nicht wohlgefällig angenommen werden. 26 Der HERR sprach zu Mose: 27 Wenn ein Rind, ein Schaf oder eine Ziege geboren wird, soll das Junge sieben Tage bei seiner Mutter bleiben. Vom achten Tag an ist es als Feueropfer für den HERRN annehmbar. (Ex 22,29) 28 Ein Rind oder Schaf oder eine Ziege sollt ihr nicht an einem Tag zugleich mit seinem Jungen schlachten. (Ex 23,19; Dt 14,21; Dt 22,6) 29 Wenn ihr dem HERRN ein Dankopfer darbringt, opfert es für euer Wohlgefallen vor Gott. 30 Man soll es noch am selben Tag essen, ohne etwas davon bis zum Morgen übrig zu lassen. Ich bin der HERR. 31 Ihr sollt meine Gebote bewahren und sie befolgen; ich bin der HERR. 32 Ihr sollt meinen heiligen Namen nicht entweihen, damit ich inmitten der Israeliten geheiligt werde; ich bin der HERR, der euch heiligt. 33 Ich, der euch aus Ägypten herausgeführt hat, um euer Gott zu sein, ich bin der HERR.

English Standard Version

od Crossway

1 And the Lord spoke to Moses, saying, 2 “Speak to Aaron and his sons so that they abstain from the holy things of the people of Israel, which they dedicate to me, so that they do not profane my holy name: I am the Lord. (Ex 28,38; Lv 18,21; Lv 22,3; Nu 6,3; Nu 18,32; Dt 15,19)

Ex 28,38Lv 18,21Lv 22,3Nu 6,3Nu 18,32Dt 15,19

3 Say to them, ‘If any one of all your offspring throughout your generations approaches the holy things that the people of Israel dedicate to the Lord, while he has an uncleanness, that person shall be cut off from my presence: I am the Lord. (Lv 7,20) 4 None of the offspring of Aaron who has a leprous disease or a discharge may eat of the holy things until he is clean. Whoever touches anything that is unclean through contact with the dead or a man who has had an emission of semen, (Lv 14,2; Lv 15,2; Lv 15,13; Lv 15,16; Nu 19,11)

Lv 14,2Lv 15,2Lv 15,13Lv 15,16Nu 19,11

5 and whoever touches a swarming thing by which he may be made unclean or a person from whom he may take uncleanness, whatever his uncleanness may be— (Lv 11,24; Lv 11,43; Lv 15,7; Lv 15,19)

Lv 11,24Lv 11,43Lv 15,7Lv 15,19

6 the person who touches such a thing shall be unclean until the evening and shall not eat of the holy things unless he has bathed his body in water. (Lv 15,5; Žd 10,22) 7 When the sun goes down he shall be clean, and afterward he may eat of the holy things, because they are his food. (Lv 3,11; Lv 21,22; Nu 18,11; Nu 18,13)

Lv 3,11Lv 21,22Nu 18,11Nu 18,13

8 He shall not eat what dies of itself or is torn by beasts, and so make himself unclean by it: I am the Lord.’ (Lv 7,24) 9 They shall therefore keep my charge, lest they bear sin for it and die thereby when they profane it: I am the Lord who sanctifies them. (Ex 28,43; Lv 19,17; Lv 21,8; Lv 21,15; Lv 21,23)

Ex 28,43Lv 19,17Lv 21,8Lv 21,15Lv 21,23

10 “A lay person shall not eat of a holy thing; no foreign guest of the priest or hired worker shall eat of a holy thing, (Lv 24,9; 1S 21,6; Mt 12,4; Mk 2,26; L 6,4)

Lv 24,91S 21,6Mt 12,4Mk 2,26L 6,4

11 but if a priest buys a slave^[1] as his property for money, the slave^[2] may eat of it, and anyone born in his house may eat of his food. (Nu 18,11; Nu 18,13) 12 If a priest’s daughter marries a layman, she shall not eat of the contribution of the holy things. 13 But if a priest’s daughter is widowed or divorced and has no child and returns to her father’s house, as in her youth, she may eat of her father’s food; yet no lay person shall eat of it. (Gn 38,11; Lv 10,14; Nu 18,11; Nu 18,19; Rt 1,8)

Gn 38,11Lv 10,14Nu 18,11Nu 18,19Rt 1,8

14 And if anyone eats of a holy thing unintentionally, he shall add the fifth of its value to it and give the holy thing to the priest. (Lv 4,2; Lv 5,15; Lv 5,18; Lv 27,13; Lv 27,15; Lv 27,19)

Lv 4,2Lv 5,15Lv 5,18Lv 27,13Lv 27,15Lv 27,19

15 They shall not profane the holy things of the people of Israel, which they contribute to the Lord, (Lv 19,8; Nu 18,32) 16 and so cause them to bear iniquity and guilt, by eating their holy things: for I am the Lord who sanctifies them.” (Lv 22,9)

Acceptable Offerings

17 And the Lord spoke to Moses, saying, 18 “Speak to Aaron and his sons and all the people of Israel and say to them, When any one of the house of Israel or of the sojourners in Israel presents a burnt offering as his offering, for any of their vows or freewill offerings that they offer to the Lord, (Lv 1,2; Lv 1,10; Nu 15,14) 19 if it is to be accepted for you it shall be a male without blemish, of the bulls or the sheep or the goats. (Lv 1,3; Lv 1,10) 20 You shall not offer anything that has a blemish, for it will not be acceptable for you. (Dt 15,21; Dt 17,1; Mal 1,8; Mal 1,14; Žd 9,14; 1P 1,19)

Dt 15,21Dt 17,1Mal 1,8Mal 1,14Žd 9,141P 1,19

21 And when anyone offers a sacrifice of peace offerings to the Lord to fulfill a vow or as a freewill offering from the herd or from the flock, to be accepted it must be perfect; there shall be no blemish in it. (Lv 3,1; Lv 3,6; Lv 7,16; Nu 15,3; Nu 15,8; Dt 23,21; Dt 23,23; Ž 61,8; Ž 65,1; Kaz 5,4)

Lv 3,1Lv 3,6Lv 7,16Nu 15,3Nu 15,8Dt 23,21Dt 23,23Ž 61,8Ž 65,1Kaz 5,4

22 Animals blind or disabled or mutilated or having a discharge or an itch or scabs you shall not offer to the Lord or give them to the Lord as a food offering on the altar. (Lv 1,9; Lv 1,13; Lv 3,3; Lv 3,5; Lv 21,18; Lv 21,20; Lv 22,20; Mal 1,8)

Lv 1,9Lv 1,13Lv 3,3Lv 3,5Lv 21,18Lv 21,20Lv 22,20Mal 1,8

23 You may present a bull or a lamb that has a part too long or too short for a freewill offering, but for a vow offering it cannot be accepted. (Lv 21,18) 24 Any animal that has its testicles bruised or crushed or torn or cut you shall not offer to the Lord; you shall not do it within your land, 25 neither shall you offer as the bread of your God any such animals gotten from a foreigner. Since there is a blemish in them, because of their mutilation, they will not be accepted for you.” (Lv 3,11; Mal 1,14) 26 And the Lord spoke to Moses, saying, 27 “When an ox or sheep or goat is born, it shall remain seven days with its mother, and from the eighth day on it shall be acceptable as a food offering to the Lord. (Ex 22,30) 28 But you shall not kill an ox or a sheep and her young in one day. (Dt 22,6) 29 And when you sacrifice a sacrifice of thanksgiving to the Lord, you shall sacrifice it so that you may be accepted. (Lv 7,12; Ž 107,22; Ž 116,17; Am 4,5)

Lv 7,12Ž 107,22Ž 116,17Am 4,5

30 It shall be eaten on the same day; you shall leave none of it until morning: I am the Lord. (Lv 7,15) 31 “So you shall keep my commandments and do them: I am the Lord. (Lv 19,37; Nu 15,40; Dt 4,40) 32 And you shall not profane my holy name, that I may be sanctified among the people of Israel. I am the Lord who sanctifies you, (Lv 10,3; Lv 18,21; Lv 20,8) 33 who brought you out of the land of Egypt to be your God: I am the Lord.” (Ex 6,7)

King James Version

1 And the LORD spake unto Moses, saying, 2 Speak unto Aaron and to his sons, that they separate themselves from the holy things of the children of Israel, and that they profane not my holy name in those things which they hallow unto me: I am the LORD. 3 Say unto them, Whosoever he be of all your seed among your generations, that goeth unto the holy things, which the children of Israel hallow unto the LORD, having his uncleanness upon him, that soul shall be cut off from my presence: I am the LORD. 4 What man soever of the seed of Aaron is a leper, or hath a running issue; he shall not eat of the holy things, until he be clean. And whoso toucheth any thing that is unclean by the dead, or a man whose seed goeth from him; 5 Or whosoever toucheth any creeping thing, whereby he may be made unclean, or a man of whom he may take uncleanness, whatsoever uncleanness he hath; 6 The soul which hath touched any such shall be unclean until even, and shall not eat of the holy things, unless he wash his flesh with water. 7 And when the sun is down, he shall be clean, and shall afterward eat of the holy things; because it is his food. 8 That which dieth of itself, or is torn with beasts , he shall not eat to defile himself therewith: I am the LORD. 9 They shall therefore keep mine ordinance, lest they bear sin for it, and die therefore, if they profane it: I the LORD do sanctify them. 10 There shall no stranger eat of the holy thing: a sojourner of the priest, or an hired servant, shall not eat of the holy thing. 11 But if the priest buy any soul with his money, he shall eat of it, and he that is born in his house: they shall eat of his meat. 12 If the priest' daughter also be married unto a stranger, she may not eat of an offering of the holy things. 13 But if the priest' daughter be a widow, or divorced, and have no child, and is returned unto her father' house, as in her youth, she shall eat of her father' meat: but there shall no stranger eat thereof. 14 And if a man eat of the holy thing unwittingly, then he shall put the fifth part thereof unto it, and shall give it unto the priest with the holy thing. 15 And they shall not profane the holy things of the children of Israel, which they offer unto the LORD; 16 Or suffer them to bear the iniquity of trespass, when they eat their holy things: for I the LORD do sanctify them. 17 And the LORD spake unto Moses, saying, 18 Speak unto Aaron, and to his sons, and unto all the children of Israel, and say unto them, Whatsoever he be of the house of Israel, or of the strangers in Israel, that will offer his oblation for all his vows, and for all his freewill offerings, which they will offer unto the LORD for a burnt offering; 19 Ye shall offer at your own will a male without blemish, of the beeves, of the sheep, or of the goats. 20 But whatsoever hath a blemish, that shall ye not offer: for it shall not be acceptable for you. 21 And whosoever offereth a sacrifice of peace offerings unto the LORD to accomplish his vow, or a freewill offering in beeves or sheep, it shall be perfect to be accepted; there shall be no blemish therein. 22 Blind, or broken, or maimed, or having a wen, or scurvy, or scabbed, ye shall not offer these unto the LORD, nor make an offering by fire of them upon the altar unto the LORD. 23 Either a bullock or a lamb that hath any thing superfluous or lacking in his parts, that mayest thou offer for a freewill offering; but for a vow it shall not be accepted. 24 Ye shall not offer unto the LORD that which is bruised, or crushed, or broken, or cut; neither shall ye make any offering thereof in your land. 25 Neither from a stranger' hand shall ye offer the bread of your God of any of these; because their corruption is in them, and blemishes be in them: they shall not be accepted for you. 26 And the LORD spake unto Moses, saying, 27 When a bullock, or a sheep, or a goat, is brought forth, then it shall be seven days under the dam; and from the eighth day and thenceforth it shall be accepted for an offering made by fire unto the LORD. 28 And whether it be cow or ewe, ye shall not kill it and her young both in one day. 29 And when ye will offer a sacrifice of thanksgiving unto the LORD, offer it at your own will. 30 On the same day it shall be eaten up; ye shall leave none of it until the morrow: I am the LORD. 31 Therefore shall ye keep my commandments, and do them: I am the LORD. 32 Neither shall ye profane my holy name; but I will be hallowed among the children of Israel: I am the LORD which hallow you, 33 That brought you out of the land of Egypt, to be your God: I am the LORD.