1Před svátkem pak velikonočním, věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.2A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,)3Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde,4Vstal od večeře, a složil roucho své, a vzav rouchu, přepásal se.5Potom nalil vody do medenice, i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán.6Tedy přišel k Šimonovi Petrovi. A on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti?7Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.8Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou.9Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.10Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čistí jste, ale ne všickni.11Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čistí jste.12Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám?13Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté.14Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.15Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy též činili.16Amen, amen pravím vám: Není služebník větší pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal.17Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti.18Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.19Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem.20Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.21A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.22Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil.23Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, jehož miloval Ježíš.24Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví?25A on odpočívaje na prsech Ježíšových, řekl jemu: Pane, kdo jest?26Odpověděl Ježíš: Ten jest, komuž já omočené skyvy chleba podám. A omočiv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.27A hned po vzetí toho chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně.28Tomu pak žádný z přísedících nerozuměl, k čemu by jemu to řekl.29Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, anebo aby něco chudým dal.30A on vzav skyvu chleba, hned vyšel. A byla již noc.31Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nyníť oslaven jest Syn člověka, a Bůh oslaven jest v něm.32A poněvadž Bůh oslaven jest v něm, i Bůh oslaví jej sám v sobě, a to hned oslaví jej.33Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, tak i vám pravím nyní.34Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.35Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.36Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam já jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom.37Dí jemu Petr: Pane, proč bych nemohl nyní jíti za tebou? A já duši svou za tebe položím.38Odpověděl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen pravím tobě: Nezazpíváť kohout, až mne třikrát zapříš.
1 Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.2 Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil,3 Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,4 odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;5 pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.6 Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“7 Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“8 Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“9 Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“10 Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni.“11 Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čisti. 12 Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?13 Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.14 Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.15 Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.16 Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.17 Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.18 Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: ‚Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.‘19 Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to.20 Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.“
— Označení zrádce
21 Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“22 Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví.23 Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku.24 Na toho se Šimon obrátil a řekl: „Zeptej se, o kom to mluví!“25 Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kdo to je?“26 Ježíš odpověděl: „Je to ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji.“ Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu.27 Tehdy, po té skývě, vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: „Co chceš učinit, učiň hned!“28 Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl.29 Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým.30 Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.
— O Ježíšově odchodu
31 Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm;32 Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned.33 Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.34 Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ 36 Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam odcházíš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“37 Šimon Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu nyní následovat? Svůj život za tebe položím.“38 Ježíš odpověděl: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“
1Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce.2Ještě před večeří ďábel vnukl do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, že ho má zradit.3Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu,4vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem.5Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán.6Když přistoupil k Šimonu Petrovi, ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?!“7„Teď ještě nechápeš, co dělám,“ odpověděl mu Ježíš, „ale později porozumíš.“8„Ty mi přece nemůžeš mýt nohy!“ namítal Petr. „Když tě neumyji, nebudeš mít se mnou nic společného,“ odpověděl Ježíš.9„Pane!“ zvolal Šimon Petr. „Nemyj mi jen nohy, ale i ruce a hlavu!“10Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“11(Věděl totiž o svém zrádci, proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“)12Když jim umyl nohy, znovu se oblékl, posadil se zpět za stůl a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal?13Nazýváte mě Mistrem a Pánem a máte pravdu, neboť jím jsem.14Když jsem však já, váš Pán a Mistr, umyl nohy vám, máte i vy mýt nohy jeden druhému.15Dal jsem vám příklad, abyste se chovali, jako jsem se já zachoval k vám.16Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.17Teď to víte; blaze vám, když se tím budete řídit.18Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil; ať se ale naplní Písmo: ‚Ten, který jí se mnou chléb, pozvedl patu proti mně.‘[1]19Říkám vám to už teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili, že já jsem.20Amen, amen, říkám vám: Kdo přijímá mého posla, přijímá mě; a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který mě poslal.“
Jeden z vás mě zradí
21Po těchto slovech Ježíš hluboce rozrušen prohlásil: „Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“22Učedníci se začali rozhlížet jeden po druhém, netušíce, o kom to mluví.23Jeden z jeho učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, ležel u stolu po Ježíšově boku.24Šimon Petr mu naznačil, ať se zeptá, o kom to mluvil.25Onen učedník ho tedy objal a zeptal se: „Pane, kdo to je?“26„Ten, komu podám namočené sousto,“ odpověděl Ježíš. Namočil sousto a podal je Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.27A hned po tom soustu vešel do Jidáše satan. „Co děláš, dělej rychle,“ řekl mu Ježíš.28Nikdo ze stolujících ale nerozuměl, proč mu to řekl.29Jidáš měl na starosti pokladnu, a tak si někteří mysleli, že mu Ježíš řekl, ať nakoupí, co je potřeba na svátek, nebo ať dá nějaké peníze chudým.30Jidáš vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc.
Nové přikázání
31Po jeho odchodu Ježíš řekl: „Syn člověka je teď oslaven a Bůh je oslaven v něm.32A protože je Bůh oslaven v něm,[2] Bůh ho také oslaví sám v sobě, a to hned.33Moji drazí, ještě na kratičko jsem s vámi. Budete mě hledat, ale říkám vám, co jsem už řekl Židům: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete.‘[3]34Dávám vám nové přikázání: Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás.35Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“36Šimon Petr se ho zeptal: „Pane, kam jdeš?“ „Tam, kam jdu, teď za mnou nemůžeš,“ odpověděl mu Ježíš, „ale přijdeš za mnou později.“37„Pane, proč za tebou nemohu teď?“ ptal se Petr. „Položím za tebe život!“38„Položíš za mě život?“ opáčil Ježíš. „Amen, amen, říkám ti: Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“
1Es war vor dem Paschafest. Jesus wusste, dass seine Stunde gekommen war, um aus dieser Welt zum Vater hinüberzugehen. Da er die Seinen liebte, die in der Welt waren, liebte er sie bis zur Vollendung. (J 2,13; J 6,4; J 11,55)2Es fand ein Mahl statt und der Teufel hatte Judas, dem Sohn des Simon Iskariot, schon ins Herz gegeben, ihn auszuliefern. (Mt 26,14; Mk 14,10; L 22,3)3Jesus, der wusste, dass ihm der Vater alles in die Hand gegeben hatte und dass er von Gott gekommen war und zu Gott zurückkehrte,4stand vom Mahl auf, legte sein Gewand ab und umgürtete sich mit einem Leinentuch.5Dann goss er Wasser in eine Schüssel und begann, den Jüngern die Füße zu waschen und mit dem Leinentuch abzutrocknen, mit dem er umgürtet war.6Als er zu Simon Petrus kam, sagte dieser zu ihm: Du, Herr, willst mir die Füße waschen?7Jesus sagte zu ihm: Was ich tue, verstehst du jetzt noch nicht; doch später wirst du es begreifen.8Petrus entgegnete ihm: Niemals sollst du mir die Füße waschen! Jesus erwiderte ihm: Wenn ich dich nicht wasche, hast du keinen Anteil an mir.9Da sagte Simon Petrus zu ihm: Herr, dann nicht nur meine Füße, sondern auch die Hände und das Haupt.10Jesus sagte zu ihm: Wer vom Bad kommt, ist ganz rein und braucht sich nur noch die Füße zu waschen. Auch ihr seid rein, aber nicht alle.[1]11Er wusste nämlich, wer ihn ausliefern würde; darum sagte er: Ihr seid nicht alle rein.12Als er ihnen die Füße gewaschen, sein Gewand wieder angelegt und Platz genommen hatte, sagte er zu ihnen: Begreift ihr, was ich an euch getan habe?13Ihr sagt zu mir Meister und Herr und ihr nennt mich mit Recht so; denn ich bin es.14Wenn nun ich, der Herr und Meister, euch die Füße gewaschen habe, dann müsst auch ihr einander die Füße waschen. (Mt 20,28; Mk 10,45; L 22,26)15Ich habe euch ein Beispiel gegeben, damit auch ihr so handelt, wie ich an euch gehandelt habe.16Amen, amen, ich sage euch: Der Sklave ist nicht größer als sein Herr und der Abgesandte ist nicht größer als der, der ihn gesandt hat. (Mt 10,24; L 6,40)17Wenn ihr das wisst - selig seid ihr, wenn ihr danach handelt.18Ich sage das nicht von euch allen. Ich weiß wohl, welche ich erwählt habe, aber das Schriftwort muss sich erfüllen: Der mein Brot isst, hat seine Ferse gegen mich erhoben.[2] (Ž 41,10; Mt 26,21; Mk 14,18; L 22,21)19Ich sage es euch schon jetzt, ehe es geschieht, damit ihr, wenn es geschehen ist, glaubt: Ich bin es.20Amen, amen, ich sage euch: Wer einen aufnimmt, den ich senden werde, nimmt mich auf; wer aber mich aufnimmt, nimmt den auf, der mich gesandt hat. (Mt 10,40; L 10,16)
Die Ankündigung der Auslieferung
21Nach diesen Worten wurde Jesus im Geiste erschüttert und bezeugte: Amen, amen, ich sage euch: Einer von euch wird mich ausliefern. (Mt 26,21; Mk 14,18; L 22,21)22Die Jünger blickten sich ratlos an, weil sie nicht wussten, wen er meinte.23Einer von den Jüngern lag an der Seite Jesu; es war der, den Jesus liebte. (J 19,26; J 20,3; J 21,7)24Simon Petrus nickte ihm zu, er solle fragen, von wem Jesus spreche.25Da lehnte sich dieser zurück an die Brust Jesu und fragte ihn: Herr, wer ist es?26Jesus antwortete: Der ist es, dem ich den Bissen Brot, den ich eintauche, geben werde. Dann tauchte er das Brot ein, nahm es und gab es Judas, dem Sohn des Simon Iskariot.27Als Judas den Bissen Brot genommen hatte, fuhr der Satan in ihn. Jesus sagte zu ihm: Was du tun willst, das tue bald! (L 22,3)28Aber keiner der Anwesenden verstand, warum er ihm das sagte.29Weil Judas die Kasse hatte, meinten einige, Jesus wolle ihm sagen: Kaufe, was wir zum Fest brauchen! oder Jesus trage ihm auf, den Armen etwas zu geben. (J 12,4)30Als Judas den Bissen Brot genommen hatte, ging er sofort hinaus. Es war aber Nacht.
Die Überleitung zu den Abschiedsreden
31Als Judas hinausgegangen war, sagte Jesus: Jetzt ist der Menschensohn verherrlicht und Gott ist in ihm verherrlicht. (J 7,39; J 12,16; J 17,1)32Wenn Gott in ihm verherrlicht ist, wird auch Gott ihn in sich verherrlichen und er wird ihn bald verherrlichen.33Meine Kinder, ich bin nur noch kurze Zeit bei euch. Ihr werdet mich suchen, und was ich den Juden gesagt habe, sage ich jetzt auch euch: Wohin ich gehe, dorthin könnt ihr nicht gelangen. (J 7,33; J 8,21)34Ein neues Gebot gebe ich euch: Liebt einander! Wie ich euch geliebt habe, so sollt auch ihr einander lieben. (1J 2,7; 1J 4,7)35Daran werden alle erkennen, dass ihr meine Jünger seid: wenn ihr einander liebt. (J 17,21)36Simon Petrus fragte ihn: Herr, wohin gehst du? Jesus antwortete ihm: Wohin ich gehe, dorthin kannst du mir jetzt nicht folgen. Du wirst mir aber später folgen. (J 21,18)37Petrus sagte zu ihm: Herr, warum kann ich dir jetzt nicht folgen? Mein Leben will ich für dich hingeben. (Mt 26,33; Mk 14,29; L 22,31)38Jesus entgegnete: Du willst für mich dein Leben hingeben? Amen, amen, ich sage dir: Noch ehe der Hahn kräht, wirst du mich dreimal verleugnen.
1Now before the Feast of the Passover, when Jesus knew that his hour had come to depart out of this world to the Father, having loved his own who were in the world, he loved them to the end. (J 1,11; J 6,4; J 12,1; J 12,23; J 13,3; J 13,34; J 16,28; J 17,6; J 17,9)2During supper, when the devil had already put it into the heart of Judas Iscariot, Simon’s son, to betray him, (J 6,70; J 13,11; J 13,27; Sk 5,3)3Jesus, knowing that the Father had given all things into his hands, and that he had come from God and was going back to God, (Mt 11,27; J 8,42; J 14,12; J 16,28; J 17,2; Zj 2,27)4rose from supper. He laid aside his outer garments, and taking a towel, tied it around his waist. (L 22,27; J 21,7)5Then he poured water into a basin and began to wash the disciples’ feet and to wipe them with the towel that was wrapped around him. (2Kr 3,11)6He came to Simon Peter, who said to him, “Lord, do you wash my feet?”7Jesus answered him, “What I am doing you do not understand now, but afterward you will understand.” (J 12,16; J 13,12; J 13,36; J 15,15)8Peter said to him, “You shall never wash my feet.” Jesus answered him, “If I do not wash you, you have no share with me.” (Mt 16,22; 1K 6,11; Ef 5,26; Tt 3,5; Žd 10,22)9Simon Peter said to him, “Lord, not my feet only but also my hands and my head!”10Jesus said to him, “The one who has bathed does not need to wash, except for his feet,[1] but is completely clean. And you[2] are clean, but not every one of you.” (Gn 18,4; J 13,18; J 15,3)11For he knew who was to betray him; that was why he said, “Not all of you are clean.” (J 2,24; J 6,64; J 13,2)12When he had washed their feet and put on his outer garments and resumed his place, he said to them, “Do you understand what I have done to you? (J 13,4; J 13,7)13You call me Teacher and Lord, and you are right, for so I am. (Mt 23,8; Mt 23,10; L 6,46; 1K 8,6; 1K 12,3; Fp 2,11)14If I then, your Lord and Teacher, have washed your feet, you also ought to wash one another’s feet. (1Tm 5,10; 1P 5,5)15For I have given you an example, that you also should do just as I have done to you. (Mt 11,29)16Truly, truly, I say to you, a servant[3] is not greater than his master, nor is a messenger greater than the one who sent him. (Mt 10,24; J 15,20)17If you know these things, blessed are you if you do them. (L 11,28; Jk 1,22)18I am not speaking of all of you; I know whom I have chosen. But the Scripture will be fulfilled,[4] ‘He who ate my bread has lifted his heel against me.’ (Ž 41,9; Mt 1,22; Mt 26,23; Mk 3,13; L 6,13; J 6,70; J 13,10; J 13,26; J 15,16; J 15,19; J 17,12; Sk 1,2)19I am telling you this now, before it takes place, that when it does take place you may believe that I am he. (J 14,29; J 16,4)20Truly, truly, I say to you, whoever receives the one I send receives me, and whoever receives me receives the one who sent me.” (Mt 10,40)
One of You Will Betray Me
21After saying these things, Jesus was troubled in his spirit, and testified, “Truly, truly, I say to you, one of you will betray me.” (Mt 26,21; Mk 14,18; L 22,21; J 12,27; Sk 1,17)22The disciples looked at one another, uncertain of whom he spoke. (L 22,23)23One of his disciples, whom Jesus loved, was reclining at table at Jesus’ side,[5] (L 16,22; J 19,26; J 20,2; J 21,7; J 21,20)24so Simon Peter motioned to him to ask Jesus[6] of whom he was speaking.25So that disciple, leaning back against Jesus, said to him, “Lord, who is it?” (Mk 4,36; J 21,20)26Jesus answered, “It is he to whom I will give this morsel of bread when I have dipped it.” So when he had dipped the morsel, he gave it to Judas, the son of Simon Iscariot. (Rt 2,14; Mt 26,23; Mt 26,25; Mk 14,20; J 6,71)27Then after he had taken the morsel, Satan entered into him. Jesus said to him, “What you are going to do, do quickly.” (L 12,50; L 22,3; J 13,2; 1K 11,27)28Now no one at the table knew why he said this to him.29Some thought that, because Judas had the moneybag, Jesus was telling him, “Buy what we need for the feast,” or that he should give something to the poor. (J 12,5; J 12,6; J 13,1)30So, after receiving the morsel of bread, he immediately went out. And it was night. (1S 28,8)
A New Commandment
31When he had gone out, Jesus said, “Now is the Son of Man glorified, and God is glorified in him. (J 7,39; J 14,13; J 15,8; J 17,1; J 17,4; 1P 4,11)32If God is glorified in him, God will also glorify him in himself, and glorify him at once. (J 12,23; J 17,1; J 17,5)33Little children, yet a little while I am with you. You will seek me, and just as I said to the Jews, so now I also say to you, ‘Where I am going you cannot come.’ (J 7,33; J 7,34; J 8,21)34A new commandment I give to you, that you love one another: just as I have loved you, you also are to love one another. (Lv 19,18; J 15,12; J 15,17; Ř 13,8; Ef 5,2; Ko 3,14; 1Te 4,9; 1Tm 1,5; 1P 1,22; 1J 2,7; 1J 3,11; 1J 3,23; 1J 4,10; 1J 4,21; 2J 1,5)35By this all people will know that you are my disciples, if you have love for one another.” (1J 3,14; 1J 4,20)
Jesus Foretells Peter’s Denial
36Simon Peter said to him, “Lord, where are you going?” Jesus answered him, “Where I am going you cannot follow me now, but you will follow afterward.” (J 7,34; J 13,7; J 14,2; J 21,18; 2P 1,14)37Peter said to him, “Lord, why can I not follow you now? I will lay down my life for you.” (Mt 26,33; Mk 14,29; L 22,33)38Jesus answered, “Will you lay down your life for me? Truly, truly, I say to you, the rooster will not crow till you have denied me three times. (J 18,27)
Jan 13
King James Version
1Now before the feast of the passover, when Jesus knew that his hour was come that he should depart out of this world unto the Father, having loved his own which were in the world, he loved them unto the end.2And supper being ended, the devil having now put into the heart of Judas Iscariot, Simon's son, to betray him;3Jesus knowing that the Father had given all things into his hands, and that he was come from God, and went to God;4He riseth from supper, and laid aside his garments; and took a towel, and girded himself.5After that he poureth water into a bason, and began to wash the disciples' feet, and to wipe them with the towel wherewith he was girded.6Then cometh he to Simon Peter: and Peter saith unto him, Lord, dost thou wash my feet?7Jesus answered and said unto him, What I do thou knowest not now; but thou shalt know hereafter.8Peter saith unto him, Thou shalt never wash my feet. Jesus answered him, If I wash thee not, thou hast no part with me.9Simon Peter saith unto him, Lord, not my feet only, but also my hands and my head.10Jesus saith to him, He that is washed needeth not save to wash his feet, but is clean every whit: and ye are clean, but not all.11For he knew who should betray him; therefore said he, Ye are not all clean.12So after he had washed their feet, and had taken his garments, and was set down again, he said unto them, Know ye what I have done to you?13Ye call me Master and Lord: and ye say well; for so I am.14If I then, your Lord and Master, have washed your feet; ye also ought to wash one another's feet.15For I have given you an example, that ye should do as I have done to you.16Verily, verily, I say unto you, The servant is not greater than his lord; neither he that is sent greater than he that sent him.17If ye know these things, happy are ye if ye do them.18I speak not of you all: I know whom I have chosen: but that the scripture may be fulfilled, He that eateth bread with me hath lifted up his heel against me.19Now I tell you before it come, that, when it is come to pass, ye may believe that I am he.20Verily, verily, I say unto you, He that receiveth whomsoever I send receiveth me; and he that receiveth me receiveth him that sent me.21When Jesus had thus said, he was troubled in spirit, and testified, and said, Verily, verily, I say unto you, that one of you shall betray me.22Then the disciples looked one on another, doubting of whom he spake.23Now there was leaning on Jesus' bosom one of his disciples, whom Jesus loved.24Simon Peter therefore beckoned to him, that he should ask who it should be of whom he spake.25He then lying on Jesus' breast saith unto him, Lord, who is it?26Jesus answered, He it is, to whom I shall give a sop, when I have dipped it. And when he had dipped the sop, he gave it to Judas Iscariot, the son of Simon.27And after the sop Satan entered into him. Then said Jesus unto him, That thou doest, do quickly.28Now no man at the table knew for what intent he spake this unto him.29For some of them thought, because Judas had the bag, that Jesus had said unto him, Buy those things that we have need of against the feast; or, that he should give something to the poor.30He then having received the sop went immediately out: and it was night.31Therefore, when he was gone out, Jesus said, Now is the Son of man glorified, and God is glorified in him.32If God be glorified in him, God shall also glorify him in himself, and shall straightway glorify him.33Little children, yet a little while I am with you. Ye shall seek me: and as I said unto the Jews, Whither I go, ye cannot come; so now I say to you.34A new commandment I give unto you, That ye love one another; as I have loved you, that ye also love one another.35By this shall all men know that ye are my disciples, if ye have love one to another.36Simon Peter said unto him, Lord, whither goest thou? Jesus answered him, Whither I go, thou canst not follow me now; but thou shalt follow me afterwards.37Peter said unto him, Lord, why cannot I follow thee now? I will lay down my life for thy sake.38Jesus answered him, Wilt thou lay down thy life for my sake? Verily, verily, I say unto thee, The cock shall not crow, till thou hast denied me thrice.