Genesis 39 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Jozef pak doveden byl do Egypta; a koupil ho Putifar, dvořenin Faraonův, nejvyšší nad drabanty, muž Egyptský, od Izmaelitských, kteříž ho tam dovedli. 2 Byl pak Hospodin s Jozefem, a všecko se mu šťastně vedlo, a bydlil v domě pána svého toho Egyptského. 3 A viděl pán jeho, že Hospodin byl s ním, a že všecko, což činil, Hospodin k prospěchu přivedl v rukou jeho. 4 Tedy nalezl Jozef milost před očima jeho, a sloužil mu. I představil ho domu svému, a všecko, což měl, dal v ruku jeho. 5 A hned, jakž ustanovil ho nad domem svým, a nade vším, což měl, požehnal Hospodin domu Egyptského toho pro Jozefa. A bylo požehnání Hospodinovo na všech věcech, kteréž měl doma i na poli. 6 Všech tedy věcí, kteréž měl, zanechal v rukou Jozefových; aniž o čem, tak jako on, věděl, jediné o chlebě, kterýž jedl. Byl pak Jozef ušlechtilé postavy a krásného vzezření. 7 I stalo se potom, že vzhlédala žena pána jeho očima svýma na Jozefa, a řekla: Spi se mnou. 8 Kterýžto odpíraje, řekl ženě pána svého: Aj, pán můj neví tak jako já, co jest v domě, a všecko, což má, dal v ruce mé. 9 Není žádného přednějšího nade mne v domě tomto, aniž co vyňal z správy mé, kromě tebe, jelikož jsi ty manželka jeho. Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost, a hřešil i proti Bohu? 10 A když mluvila ona Jozefovi den po dni, nepovolil jí, aby spal s ní, ani aby býval s ní. 11 Tedy dne jednoho, když přišel do domu k práci své, a nebylo tu žádného z domácích v domě, 12 Chytila jej ona za roucho jeho, řkuci: Lež se mnou. On pak nechav roucha svého v rukou jejích, utekl, a vyšel ven. 13 A ona viduci, že nechal roucha svého v rukou jejích a vyběhl ven, 14 Svolala domácí své, a řekla k nim takto: Pohleďte, přivedl nám muže Hebrejského, kterýž by měl posměch z nás; nebo přišel ke mně, aby ležel se mnou; i křičela jsem hlasem velikým. 15 A když uslyšel, že jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, nechav roucha svého u mne, utekl a vyšel ven. 16 Tedy schovala roucho jeho u sebe, až přišel pán jeho do domu svého. 17 K němuž mluvila v tato slova, řkuci: Přišel ke mně služebník ten Hebrejský, kteréhožs přivedl nám, aby mi lehkost učinil. 18 A když jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, tedy nechal roucha svého u mne, a utekl ven. 19 I stalo se, že, když uslyšel pán jeho slova ženy své, kteráž mluvila mu, pravěci: Tak mi učinil služebník tvůj, rozhněval se velmi. 20 Protož vzal ho pán jeho, a dal jej do věže žalářné, v to místo, kdež vězňové královští seděli; i byl tam v žaláři. 21 Byl pak Hospodin s Jozefem, a naklonil se k němu milosrdenstvím; a dal jemu milost u vládaře nad žalářem. 22 I dal vládař žaláře v moc Jozefovi všecky vězně, kteříž byli v věži žalářné; a cožkoli tam činiti měli, on to spravoval. 23 Aniž vládař žaláře k čemu dohlídal,což jemu svěřil; proto že Hospodin byl s ním, a což on činil, Hospodin tomu prospěch dával.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

Josef - JOSEF V EGYPTĚ - — Josef a žena Potífarova - Josef, povýšený Potífarem, nepodlehne svodům. Boží věrnost jej chrání i ve vězení.

1 Josef byl odveden dolů do Egypta. Od Izmaelců, kteří ho tam dovedli, si ho koupil Egypťan Potífar, faraónův dvořan, velitel tělesné stráže. 2 S Josefem však byl Hospodin, takže ho provázel zdar; byl v domě svého egyptského pána. 3 Jeho pán viděl, že je s ním Hospodin a že všemu, co on činí, dopřává Hospodin zdaru. 4 Josef proto získal jeho přízeň a posluhoval mu. Potífar ho ustanovil správcem svého domu a svěřil mu všechno, co měl. 5 A od té chvíle, co ho Egypťan ustanovil ve svém domě nade vším, co měl, žehnal Hospodin jeho domu kvůli Josefovi. Hospodinovo požehnání bylo na všem, co měl, v domě i na poli. 6 Ponechal tedy všechno, co měl, v rukou Josefových. Nestaral se přitom o nic, leda o chléb, který jedl. Josef byl krásné postavy, krásného vzhledu. 7 Po těchto událostech se stalo, že se žena jeho pána do Josefa zahleděla a naléhala: „Spi se mnou!“ 8 Ale on odmítl a ženě svého pána řekl: „Pokud mě tu můj pán má, nestará se o nic, co je v domě; svěřil mi všechno, co má. 9 V tomto domě není nikdo větší než já. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe, protože jsi jeho manželka. Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu!“ 10 A třebaže se Josefovi nabízela den co den, nevyhověl jí, aby k ní ulehl a byl s ní. 11 Jednoho dne přišel do domu, aby vykonával svou práci. Nikdo z domácích v domě nebyl. 12 Tu ho chytila za oděv se slovy: „Spi se mnou!“ Ale on jí nechal svůj oděv v ruce, utekl a vyběhl ven. 13 Když viděla, že jí nechal svůj oděv v ruce a utekl ven, 14 křikem přivolala služebnictvo a vykládala jim: „Hleďte, přivedli nám Hebreje, a on se u nás bude miliskovat! Přišel za mnou a chtěl se mnou spát. Proto jsem se dala do takového křiku. 15 Jak slyšel, že se dávám do křiku a volám, nechal svůj oděv u mne, utekl a vyběhl ven.“ 16 Uložila oděv u sebe, dokud nepřišel jeho pán domů. 17 Jemu vykládala totéž: „Přišel za mnou ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, a chtěl se se mnou miliskovat. 18 Když jsem se dala do křiku a volala, nechal svůj oděv u mne a utekl ven.“ 19 Jakmile Josefův pán uslyšel slova své ženy, která ho ujišťovala: „Jak říkám, tohle mi provedl tvůj otrok,“ vzplanul hněvem, 20 vzal Josefa a vsadil ho do pevnosti, tam, kde byli vězněni královi vězňové. Tak se Josef ocitl v pevnosti. 21 Ale Hospodin byl s ním, rozprostřel nad ním své milosrdenství a zjednal mu přízeň u velitele pevnosti; 22 ten Josefovi svěřil všechny vězně v pevnosti. Řídil vše, co se tam mělo dělat. 23 Velitel pevnosti nedohlížel na nic, co mu svěřil, poněvadž s Josefem byl Hospodin; všemu, co činil, dopřával Hospodin zdaru.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Josef v Egyptě

1 Josefa mezitím Izmaelité odvedli dolů do Egypta. Tam ho od nich koupil jeden Egypťan, faraonův dvořan Potifar, velitel stráže. 2 Hospodin však byl s Josefem, a tak se mu všechno dařilo a zůstal v domě svého egyptského pána. 3 Když jeho pán viděl, že Hospodin je s ním a že Hospodin působí, aby se vše, k čemu přiloží ruku, dařilo, 4 oblíbil si Josefa a ten se stal jeho pomocníkem. Nakonec ho Potifar ustanovil správcem svého domu a svěřil mu do rukou všechno, co měl. 5 Od té chvíle Hospodin domu toho Egypťana požehnal. Díky Josefovi bylo Hospodinovo požehnání na všem, co měl v domě i na poli, 6 a tak nechal všechen svůj majetek v Josefově správě. Když měl doma jeho, nestaral se o nic než o své jídlo. Josef byl nápadně krásný, překrásný muž. 7 Po nějaké době mohla manželka jeho pána na Josefovi oči nechat. Nakonec řekla: „Spi se mnou!“ 8 On však odmítl. Řekl manželce svého pána: „Když mě můj pán má doma, o nic se nestará. Vše, co mu patří, mi svěřil do rukou. 9 Nikdo nemá v domě větší pravomoc než já; neodepřel mi nic kromě tebe, poněvadž jsi jeho žena! Jak bych mohl spáchat takovou hanebnost a zhřešit proti Bohu?“ 10 A i když Josefa přemlouvala den za dnem, aby si k ní lehl a pobyl s ní, neposlechl ji. 11 Jednoho dne, když přišel dělat svou práci v domě, nebyl nikdo ze služebnictva doma. 12 Tehdy ho chytila za šaty a řekla: „Spi se mnou!“ On však nechal šaty v její ruce, utekl a běžel ven. 13 Když uviděla, že jí nechal své šaty v ruce a utekl ven, 14 svolala služebnictvo a řekla jim: „Podívejte se! Přivedl k nám můj muž toho Hebreje, aby si s námi zahrával?! Přišel a chtěl se se mnou vyspat, ale já jsem začala hlasitě křičet. 15 Když uslyšel, jak křičím, nechal své šaty u mě, utekl a běžel ven.“ 16 Ty jeho šaty nechala ležet vedle sebe, dokud nepřišel domů jeho pán. 17 Tehdy mu vyprávěla: „Ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, ke mně přišel a chtěl si se mnou zahrávat! 18 Když jsem se ale dala do křiku, nechal své šaty u mě a utekl ven.“ 19 Josefův pán naslouchal slovům své ženy, a když řekla: „Takto se ke mně zachoval tvůj otrok,“ vzplanul hněvem. 20 A tak ho jeho pán vzal a vsadil do žaláře, na místo, kde bývají drženi královští vězni. Tak se Josef ocitl v žaláři. 21 Hospodin však byl s ním. Zahrnul jej svým milosrdenstvím a zjednal mu přízeň u vrchního žalářníka. 22 Vrchní žalářník nakonec svěřil všechny vězně v žaláři do Josefových rukou. Cokoli tam dělali, měl na starosti on. 23 Vrchní žalářník ani nemusel na nic, co mu svěřil, dohlížet. Hospodin byl totiž s ním a působil, aby se mu všechno dařilo.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Josef und die Frau des Potifar

1 Josef wurde nach Ägypten hinabgebracht. Ein Ägypter namens Potifar, ein Hofbeamter des Pharao, der Oberste der Leibwache, kaufte ihn den Ismaelitern ab, die ihn dorthin gebracht hatten. 2 Der HERR war mit Josef und so glückte ihm alles. Er blieb im Haus seines ägyptischen Herrn. 3 Sein Herr sah, dass der HERR mit Josef war und dass der HERR alles, was er unternahm, durch seine Hand gelingen ließ. 4 So fand Josef Wohlwollen in seinen Augen und er durfte ihn bedienen. Er bestellte ihn über sein Haus und gab alles, was ihm gehörte, in seine Hand. 5 Seit er ihn über sein Haus und alles, was ihm gehörte, bestellt hatte, segnete der HERR das Haus des Ägypters um Josefs willen. Der Segen des HERRN ruhte auf allem, was ihm gehörte im Haus und auf dem Feld. 6 Er ließ seinen ganzen Besitz in Josefs Hand und kümmerte sich, wenn Josef da war, um nichts als nur um sein Essen. Josef war von schöner Gestalt und von schönem Aussehen. 7 Nach einiger Zeit erhob die Frau seines Herrn ihre Augen zu Josef und sagte: Liege bei mir! 8 Er weigerte sich und entgegnete der Frau seines Herrn: Siehe, mein Herr kümmert sich, wenn ich da bin, um nichts im Haus; alles, was ihm gehört, hat er in meine Hand gegeben. 9 Er ist in diesem Haus nicht größer als ich und er hat mir nichts vorenthalten als nur dich, denn du bist seine Frau. Wie könnte ich da ein so großes Unrecht begehen und gegen Gott sündigen? 10 Obwohl sie Tag für Tag auf Josef einredete, an ihrer Seite zu liegen und mit ihr zusammen zu sein, hörte er nicht auf sie. 11 An einem solchen Tag kam er ins Haus, um seiner Arbeit nachzugehen. Niemand von den Hausleuten war dort im Haus. 12 Da packte sie ihn an seinem Gewand und sagte: Liege bei mir! Er ließ sein Gewand in ihrer Hand, floh und lief nach draußen. 13 Als sie sah, dass er sein Gewand in ihrer Hand zurückgelassen hatte und nach draußen geflohen war, 14 rief sie nach ihren Hausleuten und sagte zu ihnen: Seht nur! Er hat uns einen Hebräer ins Haus gebracht, seinen Mutwillen mit uns zu treiben. Er ist zu mir gekommen, um bei mir zu liegen; da habe ich laut geschrien. 15 Als er hörte, dass ich laut aufschrie und rief, ließ er sein Gewand neben mir liegen, floh und lief nach draußen. 16 Sie ließ sein Gewand neben sich liegen, bis sein Herr nach Hause kam. 17 Ihm erzählte sie die gleiche Geschichte: Der hebräische Sklave, den du uns gebracht hast, ist zu mir gekommen, um mit mir seinen Mutwillen zu treiben. 18 Als ich laut aufschrie und rief, ließ er sein Gewand neben mir liegen und floh nach draußen. 19 Als sein Herr hörte, wie ihm seine Frau erzählte: Genau das hat dein Sklave mir angetan!, packte ihn der Zorn. 20 Josefs Herr ergriff ihn und warf ihn in den Kerker, den Ort, an dem die Gefangenen des Königs in Haft gehalten wurden. Dort blieb er im Kerker. 21 Aber der HERR war mit Josef. Er wandte ihm das Wohlwollen und die Gunst des Kerkermeisters zu. 22 Der Kerkermeister übergab der Hand Josefs alle Gefangenen im Kerker. Alles, was dort zu tun war, tat Josef. 23 Der Kerkermeister sorgte sich um nichts mehr, was Josef in seine Hand nahm, denn der HERR war mit ihm. Was er auch unternahm, der HERR ließ es ihm gelingen.

English Standard Version

od Crossway

Joseph and Potiphar’s Wife

1 Now Joseph had been brought down to Egypt, and Potiphar, an officer of Pharaoh, the captain of the guard, an Egyptian, had bought him from the Ishmaelites who had brought him down there. (Gn 37,25; Gn 37,28; Gn 37,36) 2 The Lord was with Joseph, and he became a successful man, and he was in the house of his Egyptian master. (Gn 21,22; Gn 26,24; Gn 26,28; Gn 28,15; Gn 39,21; 1S 16,18; 1S 18,14; 1S 18,28; Sk 7,9)

Gn 21,22Gn 26,24Gn 26,28Gn 28,15Gn 39,211S 16,181S 18,141S 18,28Sk 7,9

3 His master saw that the Lord was with him and that the Lord caused all that he did to succeed in his hands. (2Pa 26,5; Ž 1,3) 4 So Joseph found favor in his sight and attended him, and he made him overseer of his house and put him in charge of all that he had. (Gn 19,19; Gn 33,10; Gn 39,8; Gn 39,21)

Gn 19,19Gn 33,10Gn 39,8Gn 39,21

5 From the time that he made him overseer in his house and over all that he had, the Lord blessed the Egyptian’s house for Joseph’s sake; the blessing of the Lord was on all that he had, in house and field. (Gn 30,27) 6 So he left all that he had in Joseph’s charge, and because of him he had no concern about anything but the food he ate. Now Joseph was handsome in form and appearance. (Gn 29,17; 1S 16,12) 7 And after a time his master’s wife cast her eyes on Joseph and said, “Lie with me.” 8 But he refused and said to his master’s wife, “Behold, because of me my master has no concern about anything in the house, and he has put everything that he has in my charge. (Gn 39,4) 9 He is not greater in this house than I am, nor has he kept back anything from me except you, because you are his wife. How then can I do this great wickedness and sin against God?” (2S 12,13; Ž 51,4) 10 And as she spoke to Joseph day after day, he would not listen to her, to lie beside her or to be with her. (Př 1,10) 11 But one day, when he went into the house to do his work and none of the men of the house was there in the house, 12 she caught him by his garment, saying, “Lie with me.” But he left his garment in her hand and fled and got out of the house. (Př 7,13; Př 7,18) 13 And as soon as she saw that he had left his garment in her hand and had fled out of the house, 14 she called to the men of her household and said to them, “See, he has brought among us a Hebrew to laugh at us. He came in to me to lie with me, and I cried out with a loud voice. 15 And as soon as he heard that I lifted up my voice and cried out, he left his garment beside me and fled and got out of the house.” 16 Then she laid up his garment by her until his master came home, 17 and she told him the same story, saying, “The Hebrew servant, whom you have brought among us, came in to me to laugh at me. 18 But as soon as I lifted up my voice and cried, he left his garment beside me and fled out of the house.” 19 As soon as his master heard the words that his wife spoke to him, “This is the way your servant treated me,” his anger was kindled. 20 And Joseph’s master took him and put him into the prison, the place where the king’s prisoners were confined, and he was there in prison. (Gn 40,3; Gn 40,5; Gn 40,15; Gn 41,14; Ž 105,18)

Gn 40,3Gn 40,5Gn 40,15Gn 41,14Ž 105,18

21 But the Lord was with Joseph and showed him steadfast love and gave him favor in the sight of the keeper of the prison. (Gn 39,2; Ex 3,21; Ex 11,3; Ex 12,36; Sk 7,9)

Gn 39,2Ex 3,21Ex 11,3Ex 12,36Sk 7,9

22 And the keeper of the prison put Joseph in charge of all the prisoners who were in the prison. Whatever was done there, he was the one who did it. (Gn 40,4) 23 The keeper of the prison paid no attention to anything that was in Joseph’s charge, because the Lord was with him. And whatever he did, the Lord made it succeed. (Gn 39,2)

King James Version

1 And Joseph was brought down to Egypt; and Potiphar, an officer of Pharaoh, captain of the guard, an Egyptian, bought him of the hands of the Ishmeelites, which had brought him down thither. 2 And the LORD was with Joseph, and he was a prosperous man; and he was in the house of his master the Egyptian. 3 And his master saw that the LORD was with him, and that the LORD made all that he did to prosper in his hand. 4 And Joseph found grace in his sight, and he served him: and he made him overseer over his house, and all that he had he put into his hand. 5 And it came to pass from the time that he had made him overseer in his house, and over all that he had, that the LORD blessed the Egyptian' house for Joseph' sake; and the blessing of the LORD was upon all that he had in the house, and in the field. 6 And he left all that he had in Joseph' hand; and he knew not ought he had, save the bread which he did eat. And Joseph was a goodly person , and well favoured. 7 And it came to pass after these things, that his master' wife cast her eyes upon Joseph; and she said, Lie with me. 8 But he refused, and said unto his master' wife, Behold, my master wotteth not what is with me in the house, and he hath committed all that he hath to my hand; 9 There is none greater in this house than I; neither hath he kept back any thing from me but thee, because thou art his wife: how then can I do this great wickedness, and sin against God? 10 And it came to pass, as she spake to Joseph day by day, that he hearkened not unto her, to lie by her, or to be with her. 11 And it came to pass about this time, that Joseph went into the house to do his business; and there was none of the men of the house there within. 12 And she caught him by his garment, saying, Lie with me: and he left his garment in her hand, and fled, and got him out. 13 And it came to pass, when she saw that he had left his garment in her hand, and was fled forth, 14 That she called unto the men of her house, and spake unto them, saying, See, he hath brought in an Hebrew unto us to mock us; he came in unto me to lie with me, and I cried with a loud voice: 15 And it came to pass, when he heard that I lifted up my voice and cried, that he left his garment with me, and fled, and got him out. 16 And she laid up his garment by her, until his lord came home. 17 And she spake unto him according to these words, saying, The Hebrew servant, which thou hast brought unto us, came in unto me to mock me: 18 And it came to pass, as I lifted up my voice and cried, that he left his garment with me, and fled out. 19 And it came to pass, when his master heard the words of his wife, which she spake unto him, saying, After this manner did thy servant to me; that his wrath was kindled. 20 And Joseph' master took him, and put him into the prison, a place where the king' prisoners were bound: and he was there in the prison. 21 But the LORD was with Joseph, and shewed him mercy, and gave him favour in the sight of the keeper of the prison. 22 And the keeper of the prison committed to Joseph' hand all the prisoners that were in the prison; and whatsoever they did there, he was the doer of it . 23 The keeper of the prison looked not to any thing that was under his hand; because the LORD was with him, and that which he did, the LORD made it to prosper.