1I stalo se léta šestého, v pátý den šestého měsíce, že jsem seděl v domě svém, a starší Judští seděli přede mnou. I připadla na mne tu ruka Panovníka Hospodina.2A viděl jsem, a aj, podobenství na pohledění jako oheň. Od bedr jeho dolů oheň, od bedr pak jeho vzhůru na pohledění jako blesk, na pohledění jako nějaká velmi prudká světlost.3Tedy vztáh podobenství ruky, vzal mne za kštici hlavy mé, a vyzdvihl mne Duch mezi nebe a mezi zemi, a uvedl mne do Jeruzaléma u viděních Božích, k vratům brány vnitřní, kteráž patří na půlnoci, kdež byla stolice modly k horlivosti a k zůřivosti popouzející.4A aj, sláva Boha Izraelského byla tam na pohledění jako ta, kterouž jsem viděl v údolí.5I řekl mi: Synu člověčí, pozdvihni nyní očí svých k cestě na půlnoci. Tedy pozdvihl jsem oči svých k cestě na půlnoci, a aj, na půlnoci u brány oltářové ta modla horlení, právě kudyž se vchází.6V tom řekl mi: Synu člověčí, vidíš-liž ty, co tito činí, ohavnosti tak veliké, kteréž činí dům Izraelský tuto, tak že se vzdáliti musím od svatyně své? Ale obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti.7I přivedl mne ke dveřům síně, kdež jsem uzřel, a aj, díra jedna byla v stěně.8A řekl mi: Synu člověčí, kopej medle tu stěnu. I kopal jsem stěnu, a aj, dvéře jedny.9Tedy řekl mi: Vejdi, a viz ohavnosti tyto nejhorší, kteréž oni činí zde.10Protož všed, uzřel jsem, a aj, všeliké podobenství zeměplazů a hovad ohyzdných, i všech ukydaných bohů domu Izraelského vyryto bylo na stěně vůkol a vůkol.11A sedmdesáte mužů z starších domu Izraelského, s Jazaniášem synem Safanovým, stojícím u prostřed nich, stáli před nimi, maje každý kadidlnici svou v ruce své, tak že hustý oblak kadění vzhůru vstupoval.12I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí, co starší domu Izraelského činí ve tmě, jeden každý v pokojích svých malovaných? Nebo říkají: Nikoli na nás nepatří Hospodin, opustil Hospodin zemi.13Dále mi řekl: Obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti, kteréž oni činí.14I přivedl mne k vratům brány domu Hospodinova, kteráž jest na půlnoci, a aj, ženy seděly tam, plačíce Tammuze.15I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí? Obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti nad tyto.16Tedy uvedl mne do síně domu Hospodinova vnitřní, a aj, u vrat chrámu Hospodinova, mezi síňcí a oltářem bylo okolo pětmecítma mužů, jejichž záda byla k chrámu Hospodinovu, tváři pak jejich k východu, kteříž klaněli se proti východu slunce.17I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí? Zdali lehká věc jest domu Judovu, aby činili ohavnosti tyto, kteréž činí zde? Nebo naplnivše zemi nátiskem,obrátili se, aby mne popouzeli, a aj, přičinějí ratolest vinnou k nosům svým.18Protož i já také učiním podlé prchlivosti; neslitujeť se oko mé, aniž se smiluji. I budou volati v uši mé hlasem velikým, a nevyslyším jich.
— Znesvěcení chrámu modloslužbou - Prorok se může na vlastní oči přesvědčit, jak lid propadl modloslužbě a že i chrám jí je poskvrněn.
1 Šestého roku v šestém měsíci, pátého dne toho měsíce, jsem seděl ve svém domě a přede mnou seděli judští starší. Tam na mne dolehla ruka Panovníka Hospodina.2 Měl jsem vidění. Hle, cosi vzhledem podobného ohni. Od beder dolů to vypadalo jako oheň a od beder nahoru to vypadalo jako záře, jako třpyt oslnivého vzácného kovu.3 Vztáhl cosi, co se podobalo ruce, uchopil mě za kštici na hlavě a duch mě vynesl mezi zemi a nebe; v Božích viděních mě přivedl do Jeruzaléma ke vchodu vnitřní brány, která je obrácena na sever, v níž je modla žárlivosti, která vyvolává žárlivost Hospodinovu.4 A hle, byla tam sláva Boha Izraele. Vypadala jako tehdy, když jsem ji viděl na pláni.5 I řekl mi: „Lidský synu, pozvedni své oči k severu.“ Pozvedl jsem oči k severu, a hle, na sever od brány byl oltář; ta modla žárlivosti byla v průchodu.6 Řekl mi: „Lidský synu, vidíš, co páchají? Jak veliké ohavnosti zde dům izraelský páchá, abych se vzdálil od své svatyně? A uvidíš ještě větší ohavnosti.“ 7 Uvedl mě ke vchodu do nádvoří, kde jsem spatřil jakýsi otvor ve zdi.8 Řekl mi: „Lidský synu, prokopej se tou zdí!“ Prokopal jsem se tedy zdí, a hle, jakýsi vchod.9 Řekl mi: „Vejdi a podívej se na ty zlé ohavnosti, které zde páchají.“10 Vešel jsem a uviděl všelijaká zpodobení plazů a ohyzdných zvířat a všelijaké hnusné modly izraelského domu, vyryté po zdech kolem dokola.11 A před nimi stojí sedmdesát mužů ze starších domu izraelského, uprostřed nich Jaazanjáš, syn Šáfanův. Každý z nich má v ruce svou kadidelnici a vzhůru stoupá oblak vonného kouře z kadidla.12 Řekl mi: „Viděl jsi, lidský synu, co páchají starší izraelského domu potmě, každý v pokojíku s obrazy svých model? Říkají: ‚Hospodin nás nevidí, Hospodin zemi opustil.‘“13 Řekl mi: „A uvidíš ještě větší ohavnosti, které páchají.“14 A přivedl mě do brány Hospodinova domu, která vede k severu, a hle, sedí tam ženy a oplakávají Tamúza. 15 Řekl mi: „Viděl jsi, lidský synu? A uvidíš ještě větší ohavnosti než tyto.“16 Uvedl mě do vnitřního nádvoří Hospodinova domu, a hle, při vchodu do Hospodinova chrámu, mezi předsíní a oltářem, bylo asi dvacet pět mužů, zády ke chrámu Hospodinovu a tváří k východu; klaněli se východním směrem slunci.17 Řekl mi: „Viděl jsi, lidský synu? Domu Judovu nestačí tyto ohavnosti, které zde páchají; navíc naplnili celou zemi násilím. Stále znovu mě urážejí, a hle, jak si k nosu pozvedají ratolest.18 Také já budu jednat v rozhořčení, nebude mi jich líto a nebudu znát soucit. Pak budou ke mně volat mocným hlasem, ale já je nevyslyším.“
1Pátého dne šestého měsíce šestého roku,[1] když jsem seděl doma a judští stařešinové seděli přede mnou, náhle tam na mě dolehla ruka Panovníka Hospodina.2Podíval jsem se a hle – jakoby lidská[2] postava! Od pasu dolů bylo vidět jakoby oheň a od pasu vzhůru jakoby třpyt žhnoucího vzácného kovu.3Vztáhl cosi jako ruku a vzal mě za vlasy. Duch mě vyzvedl mezi nebe a zemi a v Božím vidění mě přenesl do Jeruzaléma, ke vchodu severní brány vnitřního nádvoří, kde trůnila urážlivá socha budící žárlivý hněv.4A hle – byla tam sláva Boha Izraele jako tehdy, když jsem měl vidění na pláni![3]5„Synu člověčí,“ řekl mi, „podívej se k severu.“ Podíval jsem se tím směrem, a hle – severně od brány vedoucí k oltáři stála přímo v cestě ta urážlivá socha.6„Synu člověčí,“ řekl mi, „vidíš, co páchají? Ty hrozné ohavnosti, které zde dům Izraele provádí, takže mě vyhání z mé svatyně? Uvidíš ale ještě horší ohavnosti.“7Přivedl mě ke vchodu do nádvoří. A hle – spatřil jsem díru ve zdi.8„Synu člověčí,“ řekl mi, „prokopej tu zeď.“ Začal jsem tedy prokopávat zeď a hle – objevil se průchod.9„Vejdi,“ řekl mi, „a podívej se, jaké strašné ohavnosti tu páchají.“10Vešel jsem tedy a rozhlédl se: Kolem dokola byly po stěnách vyryty obrazy všelijaké ohavné havěti a zvěře a všelijaké hnusné modly domu Izraele.11Před nimi stálo sedmdesát stařešinů domu Izraele a uprostřed nich Jaazaniáš, syn Šafanův. Každý měl v ruce kadidelnici a vzhůru stoupal oblak vonného dýmu.12„Vidíš to, synu člověčí?“ řekl mi. „Toto páchají stařešinové domu Izraele v přítmí, každý ve výklenku své modly. Říkají si totiž: ‚Hospodin nás nevidí; Hospodin zemi opustil.‘13Uvidíš ale ještě horší ohavnosti, které páchají.“14Přivedl mě ke vchodu severní brány Hospodinova domu, a hle – seděly tam ženy oplakávající boha Tamúze.15„Vidíš to, synu člověčí?“ řekl mi. „Uvidíš ale ještě horší ohavnosti než tyto.“16Přivedl mě do vnitřního nádvoří Hospodinova domu, a hle – u vchodu do Hospodinova chrámu, mezi předsíní a oltářem, bylo asi pětadvacet mužů. Zády k Hospodinovu chrámu a čelem k východu se klaněli vycházejícímu slunci!17„Vidíš to, synu člověčí?“ řekl mi. „To snad domu Judy nestačí ohavnosti, které tu páchají, že musejí naplnit násilím celou zem a stále víc mě popouzet? Jen se podívej, jak mi strkají klacek do chřípí!18Proto i já projevím svůj hněv! Neslituji se, neušetřím je. I když mi budou hlasitě křičet do uší, já je nevyslyším.“
Eingangsszene der Vision vom entweihten Tempel und vom Auszug der Herrlichkeit des Herrn
1Es geschah im sechsten Jahr, am fünften Tag des sechsten Monats. Ich saß in meinem Haus und die Ältesten Judas saßen vor mir. Da fiel auf mich die Hand GOTTES, des Herrn. (Ez 14,1; Ez 20,1)2Und ich schaute und siehe: Da war eine Gestalt, die das Aussehen eines Mannes hatte. Abwärts von dem, was aussah wie seine Hüfte, war Feuer und von seinen Hüften an aufwärts sah es aus wie Lichtglanz, wie der Anblick von glänzendem Metall.[1] (Ez 1,26; Da 10,5; Da 12,3)3Er streckte etwas aus, das wie eine Hand aussah, und nahm mich beim Schopf meines Hauptes. Geist hob mich empor zwischen Erde und Himmel und brachte mich in einer göttlichen Vision nach Jerusalem, an den Eingang des inneren Nordtors, dorthin, wo die Bildsäule der Eifersucht steht, die des HERRN Eifersucht erregt. (Ez 3,12; Da 14,36)4Und siehe: Dort war die Herrlichkeit des Gottes Israels. Sie sah aus wie das, was ich in der Ebene geschaut hatte. (Ez 1,28; Ez 3,22; Ez 37,1)5Er sagte zu mir: Menschensohn, erhebe doch deine Augen nordwärts! Ich erhob meine Augen nordwärts und siehe: Nördlich des Tores war der Altar, jene Bildsäule der Eifersucht war im Durchgang.6Er sagte zu mir: Menschensohn, siehst du, was diese tun? Die großen Gräueltaten, die das Haus Israel hier begeht, da sie sich von meinem Heiligtum abwenden? Aber du wirst noch größere Gräueltaten sehen.7Dann brachte er mich zum Eingang des Vorhofs. Und ich schaute und siehe: Ein Loch war in der Wand.8Er sagte zu mir: Menschensohn, durchbrich die Wand! Ich durchbrach die Wand und siehe, da war ein einziger Eingang.9Und er sagte zu mir: Geh hinein, sieh dir die schlimmen Gräueltaten an, die sie hier begehen!10Da ging ich hinein und schaute und siehe: allerlei Bildnis von Gewürm und Vieh, ein Gräuel und allerlei Götzen des Hauses Israel, eingeritzt in die Wand ringsum überall. (Dt 4,16)11Und siebzig Männer von den Ältesten des Hauses Israel standen davor - auch Jaasanja, der Sohn Schafans, stand bei ihnen. Jeder hatte seine Räucherpfanne in seiner Hand und der Duft der Weihrauchwolke stieg empor. (Ex 24,1; Nu 11,16; 2Kr 22,3)12Er sagte zu mir: Hast du gesehen, Menschensohn, was die Ältesten des Hauses Israel im Finstern treiben, jeder in der Kammer seines Götterbildes? Sie sagen: Der HERR, der uns sieht, ist nicht da; der HERR hat das Land verlassen. (Ez 9,9)13Er sagte zu mir: Du wirst noch weitere, größere Gräuel sehen, die sie begehen.14Dann brachte er mich zum Eingang des Tores am Haus des HERRN, das nach Norden geht. Und siehe, dort saßen Frauen, die Tammus beweinten.15Und er sprach zu mir: Hast du es gesehen, Menschensohn? Doch du wirst noch mehr Gräuel sehen, größere als diese.16Dann brachte er mich zum Innenhof des Hauses des HERRN. Am Eingang zum Tempel des HERRN, zwischen Vorhalle und Altar, standen etwa fünfundzwanzig Männer, mit dem Rücken zum Tempel des HERRN, mit dem Gesicht nach Osten. Sie beteten, nach Osten gewandt, die Sonne an. (Dt 4,19; Dt 17,3; 2Kr 23,5; 2Pa 29,6; Jr 8,2)17Er sagte zu mir: Hast du es gesehen, Menschensohn? Waren dem Haus Juda die Gräueltaten, die sie hier begingen, immer noch nicht genug? Mussten sie auch noch das Land mit Gewalttat anfüllen, mussten sie mich immer wieder beleidigen und sich die Weinranke an die Nase halten?18Ich, ja ich werde voll Zorn handeln. Mein Auge wird kein Mitleid zeigen und ich werde keine Schonung üben. Selbst wenn sie mir laut in die Ohren schreien, ich werde sie nicht hören. (Iz 1,15; Jr 11,11; Ez 5,11; Mi 3,4)
1In the sixth year, in the sixth month, on the fifth day of the month, as I sat in my house, with the elders of Judah sitting before me, the hand of the Lord God fell upon me there. (2Kr 6,32; Ez 1,2; Ez 1,3; Ez 8,11; Ez 14,1; Ez 20,1; Ez 20,3)2Then I looked, and behold, a form that had the appearance of a man.[1] Below what appeared to be his waist was fire, and above his waist was something like the appearance of brightness, like gleaming metal.[2] (Ez 1,4; Ez 1,27)3He put out the form of a hand and took me by a lock of my head, and the Spirit lifted me up between earth and heaven and brought me in visions of God to Jerusalem, to the entrance of the gateway of the inner court that faces north, where was the seat of the image of jealousy, which provokes to jealousy. (Dt 4,16; Dt 32,16; Dt 32,21; Ez 1,1; Ez 2,9; Ez 5,11; Ez 8,14; Ez 11,1; Ez 11,24; Ez 40,2; Da 5,5; 2K 12,2; 2K 12,4)4And behold, the glory of the God of Israel was there, like the vision that I saw in the valley. (Ez 1,28; Ez 3,22)5Then he said to me, “Son of man, lift up your eyes now toward the north.” So I lifted up my eyes toward the north, and behold, north of the altar gate, in the entrance, was this image of jealousy. (Ez 2,1; Ez 8,3; Ez 8,16)6And he said to me, “Son of man, do you see what they are doing, the great abominations that the house of Israel are committing here, to drive me far from my sanctuary? But you will see still greater abominations.” (Ez 5,11; Ez 10,18; Ez 47,6)7And he brought me to the entrance of the court, and when I looked, behold, there was a hole in the wall.8Then he said to me, “Son of man, dig in the wall.” So I dug in the wall, and behold, there was an entrance. (Ez 12,5)9And he said to me, “Go in, and see the vile abominations that they are committing here.” (Ez 5,11)10So I went in and saw. And there, engraved on the wall all around, was every form of creeping things and loathsome beasts, and all the idols of the house of Israel. (Ex 20,4; Lv 11,20; Ez 23,14; Ř 1,23)11And before them stood seventy men of the elders of the house of Israel, with Jaazaniah the son of Shaphan standing among them. Each had his censer in his hand, and the smoke of the cloud of incense went up. (Ex 24,1; Nu 11,16; 2Pa 34,8; Ez 6,13; Ez 8,1)12Then he said to me, “Son of man, have you seen what the elders of the house of Israel are doing in the dark, each in his room of pictures? For they say, ‘The Lord does not see us, the Lord has forsaken the land.’” (Ž 10,11; Iz 29,15; Ez 8,7; Ez 8,10; Ez 9,9)13He said also to me, “You will see still greater abominations that they commit.” (Ez 8,6)14Then he brought me to the entrance of the north gate of the house of the Lord, and behold, there sat women weeping for Tammuz. (Ez 8,3)15Then he said to me, “Have you seen this, O son of man? You will see still greater abominations than these.” (Ez 8,5; Ez 8,13)16And he brought me into the inner court of the house of the Lord. And behold, at the entrance of the temple of the Lord, between the porch and the altar, were about twenty-five men, with their backs to the temple of the Lord, and their faces toward the east, worshiping the sun toward the east. (Ex 40,6; Ex 40,29; 1Kr 6,3; 1Kr 6,36; Jr 2,27; Jr 8,2; Jr 32,33; Ez 8,5; Ez 9,2; Ez 10,3; Ez 40,28; Ez 40,47; Ez 43,5; Ez 45,19; Ez 46,1; Jl 2,17)17Then he said to me, “Have you seen this, O son of man? Is it too light a thing for the house of Judah to commit the abominations that they commit here, that they should fill the land with violence and provoke me still further to anger? Behold, they put the branch to their[3] nose. (Jr 7,18; Ez 2,1; Ez 5,11; Ez 7,11; Ez 7,23; Ez 20,28)18Therefore I will act in wrath. My eye will not spare, nor will I have pity. And though they cry in my ears with a loud voice, I will not hear them.” (Př 1,28; Iz 1,15; Ez 5,11; Ez 5,13; Mi 3,4)
Ezechiel 8
King James Version
1And it came to pass in the sixth year, in the sixth month , in the fifth day of the month, as I sat in mine house, and the elders of Judah sat before me, that the hand of the Lord GOD fell there upon me.2Then I beheld, and lo a likeness as the appearance of fire: from the appearance of his loins even downward, fire; and from his loins even upward, as the appearance of brightness, as the colour of amber.3And he put forth the form of an hand, and took me by a lock of mine head; and the spirit lifted me up between the earth and the heaven, and brought me in the visions of God to Jerusalem, to the door of the inner gate that looketh toward the north; where was the seat of the image of jealousy, which provoketh to jealousy.4And, behold, the glory of the God of Israel was there, according to the vision that I saw in the plain.5Then said he unto me, Son of man, lift up thine eyes now the way toward the north. So I lifted up mine eyes the way toward the north, and behold northward at the gate of the altar this image of jealousy in the entry.6He said furthermore unto me, Son of man, seest thou what they do? even the great abominations that the house of Israel committeth here, that I should go far off from my sanctuary? but turn thee yet again, and thou shalt see greater abominations.7And he brought me to the door of the court; and when I looked, behold a hole in the wall.8Then said he unto me, Son of man, dig now in the wall: and when I had digged in the wall, behold a door.9And he said unto me, Go in, and behold the wicked abominations that they do here.10So I went in and saw; and behold every form of creeping things, and abominable beasts, and all the idols of the house of Israel, pourtrayed upon the wall round about.11And there stood before them seventy men of the ancients of the house of Israel, and in the midst of them stood Jaazaniah the son of Shaphan, with every man his censer in his hand; and a thick cloud of incense went up.12Then said he unto me, Son of man, hast thou seen what the ancients of the house of Israel do in the dark, every man in the chambers of his imagery? for they say, The LORD seeth us not; the LORD hath forsaken the earth.13He said also unto me, Turn thee yet again, and thou shalt see greater abominations that they do.14Then he brought me to the door of the gate of the LORD' house which was toward the north; and, behold, there sat women weeping for Tammuz.15Then said he unto me, Hast thou seen this , O son of man? turn thee yet again, and thou shalt see greater abominations than these.16And he brought me into the inner court of the LORD' house, and, behold, at the door of the temple of the LORD, between the porch and the altar, were about five and twenty men, with their backs toward the temple of the LORD, and their faces toward the east; and they worshipped the sun toward the east.17Then he said unto me, Hast thou seen this , O son of man? Is it a light thing to the house of Judah that they commit the abominations which they commit here? for they have filled the land with violence, and have returned to provoke me to anger: and, lo, they put the branch to their nose.18Therefore will I also deal in fury: mine eye shall not spare, neither will I have pity: and though they cry in mine ears with a loud voice, yet will I not hear them.