1Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:2Synu člověčí, mluv k synům lidu svého a rci jim: Když uvedu na zemi některou meč, jestliže vezme lid té země muže jednoho od končin svých, a ustanoví jej sobě za strážného,3A ten vida meč přicházející na tu zemi, troubil-li by na troubu a napomínal lidu,4A slyše někdo zvuk trouby, však by se nedal napomenouti, a v tom přijda meč, shladil by jej: krev jeho na hlavu jeho bude.5Nebo slyšel hlas trouby, však nedal se napomenouti; krev jeho na něm zůstane.Byť se byl napomenouti dal, duši svou byl by vysvobodil.6Pakli strážný vida, an meč přichází, však by nezatroubil na troubu, a lid by nebyl napomenut, a přijda meč, zachvátil by někoho z nich: ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve jeho z ruky strážného toho vyhledávati budu.7Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne.8Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu.9Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.10Protož ty synu člověčí, rci domu Izraelskému: Takto mluvíte, říkajíce: Proto že přestoupení naše a hříchové naši jsou na nás, a my v nich svadneme, i jakž bychom živi byli?11Rci jim: Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám líbosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl. Odvraťtež se, odvraťte od cest svých zlých. I proč mříti máte, ó dome Izraelský?12Ty tedy synu člověčí, rci synům lidu svého: Spravedlnost spravedlivého nevytrhne ho v den přestoupení jeho, aniž bezbožný v své bezbožnosti padne, v kterýž by se den odvrátil od bezbožnosti své; tolikéž spravedlivý nebude moci živ býti v ní, v kterýž by den zhřešil.13Jestliže dím spravedlivému: Jistě živ budeš, a on doufaje v spravedlnost svou, činil by nepravost: žádná spravedlnost jeho nepřijde na pamět, ale pro tu nepravost svou, kterouž činil, umře.14Zase řeknu-li bezbožnému: Smrtí umřeš, však odvrátí-li se od hříchu svého, a činiti bude soud a spravedlnost,15Což v zástavě jest, navrátí-li bezbožný, což vydřel, nahradí-li, v ustanoveních života bude-li choditi, nečině nepravosti: jistě že bude živ, neumře.16Žádní hříchové jeho, jimiž hřešil, nebudou mu zpomínáni; soud a spravedlnost činil, jistě že bude živ.17A vždy říkají synové lidu tvého: Není pravá cesta Páně, ješto jejich cesta není pravá.18Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, umřeť pro ty věci.19Ale když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, a činil by soud a spravedlnost, podlé těch věcí živ bude.20A předce říkáte: Není pravá cesta Páně. Každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský.21Stalo se pak dvanáctého léta, desátého měsíce, pátého dne téhož měsíce od zajetí našeho, že přišel ke mně jeden, kterýž ušel z Jeruzaléma, řka: Dobyto jest město.22Ruka pak Hospodinova byla při mně u večer před tím, než přišel ten, kterýž utekl, a otevřela ústa má, až i ke mně přišel ráno; otevřela, pravím, ústa má, abych nebyl němým déle.23I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:24Synu člověčí, obyvatelé pustin těchto v zemi Izraelské mluví, řkouce: Jedinký byl Abraham, a dědičně držel zemi tuto, nás pak mnoho jest; námť dána jest země tato v dědictví.25Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Se krví jídáte, a očí svých pozdvihujete k ukydaným modlám svým, i krev vyléváte, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?26Stojíte na meči svém, pášete ohavnost, a každý ženy bližního svého poškvrňujete, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?27Takto mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Živť jsem já, že ti, kteříž jsou na pustinách, mečem padnou, a kdo na poli, toho zvěři dám k sežrání, kdo pak na hradích neb v jeskyních, morem zemrou.28I obrátím zemi tu v hroznou poušť a přestane vyvýšenost moci její, a zpustnou hory Izraelské, tak že nebude žádného, kdo by šel přes ně.29I zvědí, že já jsem Hospodin, když obrátím zemi tu v hroznou poušť pro všecky ohavnosti jejich, kteréž páchali.30Ty pak synu člověčí, slyš, synové lidu tvého často mluvívají o tobě, za stěnami i ve dveřích domů, a říkají jeden druhému a každý bratru svému, řka: Poďte medle a poslechněte, jaké slovo vyšlo od Hospodina.31I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází.32A aj, ty jsi jim jako zpěv libý pěkného zvuku a dobře vznějící. Slyšíť zajisté slova tvá, ale žádný jich nečiní.33Než když to přijde, (aj, přicházíť), tedy zvědí, že prorok byl u prostřed nich.
OBNOVA LIDU - — Strážné poslání proroka - Prorok je povinen hříšníka varovat, jinak ponese sám odpovědnost za jeho krev.
1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:2 „Lidský synu, mluv k synům svého lidu a řekni jim: Uvedu-li na některou zemi meč, lid země si vybere ze sebe jednoho muže a ustanoví jej strážcem.3 Když spatří, že na zemi přichází meč, zaduje na polnici a bude varovat lid.4 Uslyší-li kdo hlas polnice, ale nedá se varovat a meč přijde a zachvátí jej, jeho krev padne na jeho hlavu.5 Slyšel hlas polnice, ale nedal se varovat, proto jeho krev padne na něj; kdyby se byl dal varovat, byl by se zachránil.6 Jestliže však strážce uvidí meč přicházet, ale nezaduje na polnici a lid nebude varován a meč přijde a zachvátí někoho z nich, ten bude pro svou nepravost zachvácen, ale strážného budu volat za jeho krev k odpovědnosti.“ 7 „Ty, lidský synu, slyš. Ustanovuji tě strážcem izraelského domu. Uslyšíš-li z mých úst slovo, vyřídíš jim mé varování.8 Řeknu-li o svévolníkovi: ‚Svévolníku, zemřeš,‘ a ty bys nepromluvil a nevaroval ho před jeho cestou, ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe.9 Jestliže budeš svévolníka varovat před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se od své cesty neodvrátí, zemře pro svou nepravost, ale ty jsi svou duši vysvobodil.“
— Hospodin netrestá nevinné - Každý bude pykat za svůj hřích, ale má naději, obrátí-li se.
10 „Ty, lidský synu, slyš. Řekni izraelskému domu: Toto říkáváte: ‚Lpí na nás naše nevěrnosti a naše hříchy a my pro ně zahyneme. Jak budeme moci žít?‘11 Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?“ 12 „Ty, lidský synu, slyš. Řekni synům svého lidu: Spravedlnost nevysvobodí spravedlivého v den jeho nevěrnosti, svévole nezpůsobí pád svévolníka v den, kdy se odvrátí od své svévole. Spravedlivý nebude moci kvůli ní zůstat naživu v den, kdy zhřeší.13 Řeknu-li o spravedlivém, že bude žít, ale on se začne spoléhat na svou spravedlnost a dopouštět se bezpráví, nebude se připomínat žádný z jeho spravedlivých činů, ale zemře pro bezpráví, kterého se dopustil.14 Řeknu-li o svévolníkovi: ‚Zemřeš!‘, ale on se od svého hříchu odvrátí a bude jednat podle práva a spravedlnosti,15 vrátí zástavu, nahradí, oč koho odral, bude se řídit nařízeními vedoucími k životu a nebude se dopouštět bezpráví, bude určitě žít a nezemře.16 Žádný z jeho hříchů, kterých se dopustil, se mu nebude připomínat, začal jednat podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít.“ 17 „Synové tvého lidu říkají: ‚Panovníkova cesta není správná.‘ Nejsou však správné jejich cesty.18 Odvrátí-li se spravedlivý od své spravedlnosti a dopustí se bezpráví, zemře pro ně.19 A odvrátí-li se svévolník od svévole a bude jednat podle práva a spravedlnosti, díky tomu bude žít.20 Vy však říkáte: ‚Panovníkova cesta není správná.‘ Každého z vás, dome izraelský, budu soudit podle jeho cest!“
— I ti, kdo přežijí, budou souzeni - Marně se lid dovolává Abrahama. Svou nevěrou vůči Hospodinu na sebe přivodil neodvratný trest.
21 Dvanáctého roku našeho přesídlení, v desátém měsíci, pátého dne toho měsíce, přišel ke mně jeden z těch, kdo vyvázli z Jeruzaléma, se slovy: „Město je vybito!“22 Večer předtím, než přišel ten, jenž vyvázl, spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mi otevřel ústa předtím, než ke mně ráno přišel ten, jenž vyvázl. Má ústa se otevřela a už jsem nebyl němý. 23 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:24 „Lidský synu, obyvatelé oněch trosek v izraelské zemi říkají: ‚Abraham byl samojediný a obdržel zemi. Nás je mnoho. Tato země byla dána do vlastnictví nám.‘ 25 Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Protože jíte maso s krví, zvedáte oči ke svým hnusným modlám a proléváte krev, byste měli obdržet tuto zemi?26 Opíráte se o svůj meč, dopouštíte se ohavnosti, poskvrňujete každý ženu svého bližního, a měli byste obdržet zemi?“ 27 „Toto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Jakože jsem živ, ti, kteří jsou na troskách, padnou mečem. Ty, kteří jsou na poli, vydám za potravu zvěři. A ti, kteří jsou ve skalních skrýších a slujích, pomřou morem.28 Obrátím zemi ve zpustošený a úděs budící kraj, ustane její pyšná moc. Izraelské hory budou zpustošeny, nikdo jimi nebude procházet.29 I poznají, že já jsem Hospodin, až obrátím zemi ve zpustošený a úděs budící kraj pro všechny jejich ohavnosti, jichž se dopouštěli.“ 30 „Ty, lidský synu, slyš. Synové tvého lidu si o tobě povídají u zdí a u vchodů do domů a mluví mezi sebou, jeden s druhým: ‚Pojďte a poslechněte, jaké slovo vychází od Hospodina!‘31 Přicházejí k tobě, jako když se schází lid k rokování, a sedají si před tebou jako můj lid. Poslouchají tvá slova, ale podle nich nejednají. V ústech mají horoucí slova o tom, co udělají, ale jejich srdce tíhne za jejich mrzkým ziskem.32 Tys pro ně jako ten, kdo horoucně a krásně zpívá a pěkně hraje. Poslouchají tvá slova, ale vůbec podle nich nejednají.33 Až to přijde, a už to nadchází, poznají, že byl mezi nimi prorok.“
1Dostal jsem slovo Hospodinovo:2„Synu člověčí, promluv ke svým krajanům a řekni jim: Když přivedu na některou zemi meč, lid té země ze svého středu vybere jednoho muže a ustanoví si ho za strážce.3Jakmile uvidí, že na tu zem jde meč, zatroubí na polnici a všechny varuje.4Když někdo uslyší zvuk polnice, ale nedá na varování a ten meč přijde a zabije ho, jeho krev padne na jeho hlavu.5Slyšel zvuk polnice, ale nedal na varování – jeho krev padne na něj. Kdyby dal na varování, mohl se zachránit.6Pokud však strážce uvidí, že jde meč, ale nezatroubí na polnici, aby lid varoval, a meč přijde a někoho z nich zabije, pak takový zemře za své viny, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti toho strážce.7Synu člověčí, ustanovil jsem tě strážcem domu Izraele.[1] Jakmile uslyšíš slovo z mých úst, vyřiď jim mé varování.8Když řeknu ničemovi: ‚Ničemo, musíš zemřít,‘ ale ty nepromluvíš, abys toho ničemu varoval před jeho cestou – pak ten ničema zemře za své viny, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe.9Pokud jsi však ničemu varoval, ať se odvrátí od své cesty, ale on se od ní neodvrátil – pak zemře za své viny, ale ty se zachráníš.10Synu člověčí, řekni domu Izraele – Mluvíte takto: ‚Naše přestupky a hříchy na nás doléhají a skomíráme kvůli nim. Jak bychom mohli žít?‘11Řekni jim: Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, nemám zalíbení ve smrti ničemy. Chci raději, aby se ničema od své cesty odvrátil a žil! Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč máte umírat, dome Izraele?[2]12Synu člověčí, řekni svým krajanům: Jakmile se spravedlivý vzbouří, jeho spravedlnost ho nezachrání. Jakmile se ničema odvrátí od své ničemnosti, jeho ničemnost ho nezničí. Jakmile spravedlivý začne hřešit, nebude už moci žít ze své spravedlnosti.13Řeknu-li spravedlivému: ‚Jistěže budeš žít,‘ a on začne spoléhat na svou spravedlnost a páchat bezpráví, žádné jeho spravedlivé skutky už nebudou vzpomenuty. Zemře kvůli bezpráví, jehož se dopustil.14Řeknu-li ničemovi: ‚Musíš zemřít,‘ a on se od svého hříchu odvrátí a začne jednat poctivě a spravedlivě,15takže ten ničema vrátí, co vzal do zástavy, nahradí, co uloupil, začne se řídit životodárnými pravidly a přestane páchat bezpráví – takový nezemře, takový jistě bude žít.16Žádné hříchy, jichž se dopustil, mu nebudou připomínány. Jednal poctivě a spravedlivě – jistěže bude žít.[3]17Tví krajané ale říkají: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘[4] Jsou to však oni, kdo je vrtkavý ve svém jednání!18Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a páchá bezpráví, musí kvůli tomu zemřít.19Když se ničema odvrátí od své ničemnosti a jedná poctivě a spravedlivě, smí díky tomu žít.20Vy ale říkáte: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Budu vás soudit, dome Izraele, každého podle jeho jednání!“
Měli mezi sebou proroka
21Pátého dne desátého měsíce dvanáctého roku našeho vyhnanství[5] ke mně přišel uprchlík z Jeruzaléma se slovy: „Město padlo!“22Večer před jeho příchodem na mně spočinula ruka Hospodinova, a než ke mně ten uprchlík ráno přišel, Hospodin mi otevřel ústa. Má ústa se otevřela a přestal jsem být němý.[6]23Dostal jsem slovo Hospodinovo:24„Synu člověčí! Obyvatelé rozvalin v izraelské zemi říkají: ‚Abraham byl sám a získal tuto zemi. Nás je mnoho a ta země nám patří!‘25Nuže, řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin: Jíte maso s krví, vzhlížíte ke svým hnusným modlám, proléváte krev, a ještě chcete vládnout zemi?26Spoléháte se na svůj meč, pácháte ohavnost, kdekdo przní manželku svého bližního, a ještě chcete vládnout zemi?27Řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin: Jakože jsem živ, ti, kdo jsou v rozvalinách, padnou mečem; ty, kdo jsou na venkově, dám za potravu zvěři a ti, kdo se opevnili ve skalách a jeskyních, pomřou morem.28Obrátím tu zem v nejpustější pustinu a její pyšná moc tehdy skončí. Izraelské hory natolik zpustnou, že tudy nikdo ani nepůjde.29Obrátím tu zem v nejpustější pustinu kvůli všem ohavnostem, které páchali, a tehdy poznají, že já jsem Hospodin.30Synu člověčí! Tví krajané si o tobě povídají mezi zdmi i u dveří a jedni druhým říkají: ‚Pojďte, poslechneme si, jaké slovo přišlo od Hospodina.‘31Přichází jich k tobě celé zástupy a sedají si před tebou jako můj lid, aby si poslechli tvá slova, ale nejednají podle nich. Ústa mají plná vroucí lásky, v srdci však následují mrzký zisk.32Nejsi pro ně víc než zpěvák milostných písní, co umí krásně zpívat a pěkně hrát; vyslechnou si tvá slova, ale nejednají podle nich.33Až to však přijde – a hle, už to přichází – tehdy poznají, že měli mezi sebou proroka.“[7]
1Das Wort des HERRN erging an mich:2Menschensohn, sprich zu den Söhnen deines Volkes und sag zu ihnen: Wenn ich über ein Land das Schwert kommen lasse und das Volk des Landes aus seiner Mitte einen Mann nimmt und ihn zu seinem Wächter macht (Ez 3,17)3und wenn er das Schwert über das Land kommen sieht, in das Widderhorn bläst und das Volk warnt (Iz 18,3; Jr 6,1; Ez 7,14; Oz 5,8; Jl 2,1; Am 3,6)4und jemand den Schall des Widderhorns zwar hört, sich aber nicht warnen lässt, sodass das Schwert kommt und ihn dahinrafft, dann wird sein Blut auf seinem Haupt sein. (Ez 18,13)5Er hat den Schall des Widderhorns zwar gehört, sich aber nicht warnen lassen; sein Blut wird auf ihm sein. Wenn er sich jedoch warnen lässt, hat er sein Leben gerettet.6Wenn aber der Wächter das Schwert kommen sieht und nicht in das Widderhorn bläst und das Volk nicht gewarnt wird und wenn das Schwert kommt und einen von ihnen dahinrafft, dann wird dieser zwar wegen seiner eigenen Schuld dahingerafft, sein Blut aber fordere ich aus der Hand des Wächters zurück.7Du aber, Menschensohn, ich habe dich dem Haus Israel als Wächter gegeben; wenn du ein Wort aus meinem Mund hörst, musst du sie vor mir warnen. (Ez 3,17)8Wenn ich zum Schuldigen sage: Schuldiger, du musst sterben! und wenn du nicht redest, um den Schuldigen vor seinem Weg zu warnen, dann wird dieser Schuldige seiner Sünde wegen sterben; sein Blut aber fordere ich aus deiner Hand zurück.9Du aber, wenn du einen Schuldigen vor seinem Weg gewarnt hast, damit er umkehrt, und er sich nicht abkehrt von seinem Weg, dann wird er seiner Sünde wegen sterben; du aber hast dein Leben gerettet.10Du aber, Menschensohn, sag zum Haus Israel: So sprecht ihr: Fürwahr, unsere Vergehen und unsere Sünden lasten auf uns, in ihnen siechen wir dahin. Wie sollen wir da am Leben bleiben? (Lv 26,39; Ez 18,21)11Sag zu ihnen: So wahr ich lebe - Spruch GOTTES, des Herrn -, ich habe kein Gefallen am Tod des Schuldigen, sondern daran, dass ein Schuldiger sich abkehrt von seinem Weg und am Leben bleibt. Kehrt um, kehrt euch ab von euren bösen Wegen! Warum denn wollt ihr sterben, ihr vom Haus Israel? (Iz 55,7; Ez 18,23; Jl 2,12; L 15,7)12Du aber, Menschensohn, sag zu den Söhnen deines Volkes: Die Gerechtigkeit des Gerechten wird ihn nicht retten am Tage seines Vergehens. Und die Schuld des Schuldigen: Er wird durch sie nicht zu Fall kommen am Tag seiner Abkehr von seiner Schuld. Der Gerechte aber kann trotz seiner Gerechtigkeit nicht am Leben bleiben, sobald er sündigt. (Ez 3,20; Ez 18,24)13Wenn ich zu dem Gerechten sage: Er wird gewiss am Leben bleiben!, er aber im Vertrauen auf seine Gerechtigkeit Unrecht tut, dann wird ihm seine ganze Gerechtigkeit nicht angerechnet. Wegen seines Unrechts, das er getan hat, deshalb muss er sterben.14Wenn ich aber zu dem Schuldigen sage: Du musst sterben! und er kehrt sich von seiner Sünde ab und handelt nach Recht und Gerechtigkeit,15gibt der Schuldige das Pfand zurück, ersetzt er Geraubtes, geht er in den Satzungen des Lebens, und tut er kein Unrecht mehr, dann wird er gewiss am Leben bleiben und nicht sterben. (Lv 19,13; Ez 18,7; Ez 18,22; Ez 20,11)16Keine seiner Sünden, die er begangen hat, wird ihm angerechnet. Er hat nach Recht und Gerechtigkeit gehandelt, er wird gewiss am Leben bleiben. (Ez 18,22)17Die Söhne deines Volkes aber sagen: Der Weg des Herrn ist nicht richtig. Dabei sind sie es, deren Weg nicht richtig ist. (Ez 18,25)18Wenn ein Gerechter sich abkehrt von seiner Gerechtigkeit und Unrecht tut, muss er dafür sterben.19Und wenn ein Schuldiger sich von seiner Schuld abkehrt und nach Recht und Gerechtigkeit handelt, so wird dieser deswegen Leben haben.20Ihr aber sagt: Der Weg des Herrn ist nicht richtig. Ich werde euch richten, ihr vom Haus Israel, einen jeden nach seinem Weg. (Jr 17,10; Ez 18,30)
Nachricht von der Eroberung Jerusalems
21Und es geschah im zwölften Jahr, am fünften Tag des zehnten Monats nach unserer Verschleppung, da kam ein Entronnener aus Jerusalem zu mir und sagte: Die Stadt ist gefallen. (2Kr 25,2; Ez 24,26)22Die Hand des HERRN legte sich auf mich am Abend, bevor der Entronnene eintraf, und ehe dieser am Morgen zu mir kam, öffnete er meinen Mund. So wurde mein Mund geöffnet und ich war nicht mehr stumm. (Ez 3,26; Ez 24,27)
Falsche Erwartungen der nicht Verschleppten
23Das Wort des HERRN erging an mich:24Menschensohn, die Bewohner dieser Ruinen auf dem Ackerboden Israels sagen: Einer nur war Abraham und er nahm das Land in Besitz; wir aber sind viele. Umso mehr ist das Land uns zum Besitz gegeben. (Iz 51,2; Ez 11,15)25Deshalb sag zu ihnen: So spricht GOTT, der Herr: Ihr esst Fleisch mitsamt dem Blut, ihr blickt zu euren Götzen auf und vergießt Blut. Und ihr wollt das Land in Besitz nehmen? (Lv 17,10; 1S 14,32)26Ihr setzt auf euer Schwert, begeht Gräueltaten und einer schändet die Frau des andern. Und ihr wollt das Land in Besitz nehmen? (Lv 18,20; Ez 11,15; Ez 18,6)27So sag zu ihnen: So spricht GOTT, der Herr: So wahr ich lebe, wer in den Ruinen ist, fällt unter dem Schwert, wer auf dem freien Feld ist, den werfe ich den wilden Tieren zum Fraß vor, und wer sich in den Burgen und Höhlen aufhält, stirbt an der Pest.28Ich mache das Land zur Wüste und Öde; seine stolze Macht hat ein Ende; die Berge Israels veröden, sodass niemand mehr durchreist.29Dann werden sie erkennen, dass ich der HERR bin, wenn ich das Land zur Wüste und Öde mache wegen all der Gräueltaten, die sie begangen haben.
Die unaufrichtigen Hörer
30Du, Menschensohn, die Söhne deines Volkes reden über dich an den Mauern und Toren der Häuser. Einer sagt zum andern, jeder zu seinem Bruder: Kommt doch und hört, was für ein Wort vom HERRN ausgeht.31Dann kommen sie zu dir wie bei einem Volksauflauf, setzen sich vor dich hin - mein Volk! - und hören deine Worte an, aber sie handeln nicht danach; denn ihr Mund ist voller Verlangen und so handeln sie auch und ihr Herz läuft nur ihrem Gewinn hinterher. (Iz 29,13; Mt 7,26; L 8,21; Jk 1,22)32Siehe, du bist für sie wie ein Liebeslied, eine wohlklingende Stimme und ein schönes Harfenspiel. Sie hören deine Worte, aber sie handeln nicht danach. (L 7,32)33Wenn es aber kommt - siehe, es kommt! -, dann werden sie erkennen, dass mitten unter ihnen ein Prophet war. (Dt 18,21; Ez 2,5)
1The word of the Lord came to me:2“Son of man, speak to your people and say to them, If I bring the sword upon a land, and the people of the land take a man from among them, and make him their watchman, (Ez 2,1; Ez 3,11; Ez 14,17; Ez 33,12; Ez 33,17; Ez 33,30; Ez 37,18; Mi 7,4)3and if he sees the sword coming upon the land and blows the trumpet and warns the people, (Am 3,6)4then if anyone who hears the sound of the trumpet does not take warning, and the sword comes and takes him away, his blood shall be upon his own head. (Ez 3,18; Ez 18,13)5He heard the sound of the trumpet and did not take warning; his blood shall be upon himself. But if he had taken warning, he would have saved his life. (Ez 3,19)6But if the watchman sees the sword coming and does not blow the trumpet, so that the people are not warned, and the sword comes and takes any one of them, that person is taken away in his iniquity, but his blood I will require at the watchman’s hand. (Ez 3,18)7“So you, son of man, I have made a watchman for the house of Israel. Whenever you hear a word from my mouth, you shall give them warning from me. (Ez 3,17; Ez 33,2)8If I say to the wicked, O wicked one, you shall surely die, and you do not speak to warn the wicked to turn from his way, that wicked person shall die in his iniquity, but his blood I will require at your hand. (Ez 33,6)9But if you warn the wicked to turn from his way, and he does not turn from his way, that person shall die in his iniquity, but you will have delivered your soul. (Ez 3,19; Ez 33,4; 1Tm 4,16)
Why Will You Die, Israel?
10“And you, son of man, say to the house of Israel, Thus have you said: ‘Surely our transgressions and our sins are upon us, and we rot away because of them. How then can we live?’ (Iz 49,14; Ez 2,1; Ez 4,17; Ez 37,11)11Say to them, As I live, declares the Lord God, I have no pleasure in the death of the wicked, but that the wicked turn from his way and live; turn back, turn back from your evil ways, for why will you die, O house of Israel? (Ez 16,48; Ez 18,23; Ez 18,31)12“And you, son of man, say to your people, The righteousness of the righteous shall not deliver him when he transgresses, and as for the wickedness of the wicked, he shall not fall by it when he turns from his wickedness, and the righteous shall not be able to live by his righteousness[1] when he sins. (2Pa 7,14; Ez 18,24; Ez 33,2; Ez 33,18)13Though I say to the righteous that he shall surely live, yet if he trusts in his righteousness and does injustice, none of his righteous deeds shall be remembered, but in his injustice that he has done he shall die. (Ez 33,12)14Again, though I say to the wicked, ‘You shall surely die,’ yet if he turns from his sin and does what is just and right, (Gn 2,17; Ez 3,18; Ez 18,27)15if the wicked restores the pledge, gives back what he has taken by robbery, and walks in the statutes of life, not doing injustice, he shall surely live; he shall not die. (Lv 6,2; Lv 6,4; Ez 18,7; Ez 20,11; L 19,8)16None of the sins that he has committed shall be remembered against him. He has done what is just and right; he shall surely live. (Ez 18,22)17“Yet your people say, ‘The way of the Lord is not just,’ when it is their own way that is not just. (Ez 18,25; Ez 18,29; Ez 33,12)18When the righteous turns from his righteousness and does injustice, he shall die for it. (Ez 18,26; Ez 33,12)19And when the wicked turns from his wickedness and does what is just and right, he shall live by this. (Ez 18,27; Ez 33,11)20Yet you say, ‘The way of the Lord is not just.’ O house of Israel, I will judge each of you according to his ways.” (Ez 18,30)
Jerusalem Struck Down
21In the twelfth year of our exile, in the tenth month, on the fifth day of the month, a fugitive from Jerusalem came to me and said, “The city has been struck down.” (2Kr 25,2; Ez 1,2; Ez 20,1; Ez 24,26; Ez 26,2; Ez 40,1)22Now the hand of the Lord had been upon me the evening before the fugitive came; and he had opened my mouth by the time the man came to me in the morning, so my mouth was opened, and I was no longer mute. (Ez 1,3; Ez 24,26)23The word of the Lord came to me:24“Son of man, the inhabitants of these waste places in the land of Israel keep saying, ‘Abraham was only one man, yet he got possession of the land; but we are many; the land is surely given us to possess.’ (Iz 51,2; Ez 2,1; Ez 36,4; Mt 3,9; L 3,8; Sk 7,5)25Therefore say to them, Thus says the Lord God: You eat flesh with the blood and lift up your eyes to your idols and shed blood; shall you then possess the land? (Gn 9,4; Lv 3,17; Ez 18,6; Ez 22,3)26You rely on the sword, you commit abominations, and each of you defiles his neighbor’s wife; shall you then possess the land? (Gn 27,40; Ez 22,11)27Say this to them, Thus says the Lord God: As I live, surely those who are in the waste places shall fall by the sword, and whoever is in the open field I will give to the beasts to be devoured, and those who are in strongholds and in caves shall die by pestilence. (1S 23,29; Ez 14,21; Ez 16,48; Ez 36,4)28And I will make the land a desolation and a waste, and her proud might shall come to an end, and the mountains of Israel shall be so desolate that none will pass through. (Jr 44,2; Jr 44,6; Jr 44,22; Ez 6,2; Ez 7,24; Ez 30,6; Ez 35,3; Ez 35,9)29Then they will know that I am the Lord, when I have made the land a desolation and a waste because of all their abominations that they have committed. (Ez 6,7)30“As for you, son of man, your people who talk together about you by the walls and at the doors of the houses, say to one another, each to his brother, ‘Come, and hear what the word is that comes from the Lord.’ (Ez 33,2; Ez 33,24)31And they come to you as people come, and they sit before you as my people, and they hear what you say but they will not do it; for with lustful talk in their mouths they act; their heart is set on their gain. (Ž 78,36; Iz 29,13; Jr 12,2; Ez 8,1; 1J 3,18)32And behold, you are to them like one who sings lustful songs with a beautiful voice and plays[2] well on an instrument, for they hear what you say, but they will not do it. (1S 16,17; Mt 7,26; L 6,49)33When this comes—and come it will!—then they will know that a prophet has been among them.” (Ez 2,5; Ez 33,29)
Ezechiel 33
King James Version
1Again the word of the LORD came unto me, saying,2Son of man, speak to the children of thy people, and say unto them, When I bring the sword upon a land, if the people of the land take a man of their coasts, and set him for their watchman:3If when he seeth the sword come upon the land, he blow the trumpet, and warn the people;4Then whosoever heareth the sound of the trumpet, and taketh not warning; if the sword come, and take him away, his blood shall be upon his own head.5He heard the sound of the trumpet, and took not warning; his blood shall be upon him. But he that taketh warning shall deliver his soul.6But if the watchman see the sword come, and blow not the trumpet, and the people be not warned; if the sword come, and take any person from among them, he is taken away in his iniquity; but his blood will I require at the watchman' hand.7So thou, O son of man, I have set thee a watchman unto the house of Israel; therefore thou shalt hear the word at my mouth, and warn them from me.8When I say unto the wicked, O wicked man , thou shalt surely die; if thou dost not speak to warn the wicked from his way, that wicked man shall die in his iniquity; but his blood will I require at thine hand.9Nevertheless, if thou warn the wicked of his way to turn from it; if he do not turn from his way, he shall die in his iniquity; but thou hast delivered thy soul.10Therefore, O thou son of man, speak unto the house of Israel; Thus ye speak, saying, If our transgressions and our sins be upon us, and we pine away in them, how should we then live?11Say unto them, As I live, saith the Lord GOD, I have no pleasure in the death of the wicked; but that the wicked turn from his way and live: turn ye, turn ye from your evil ways; for why will ye die, O house of Israel?12Therefore, thou son of man, say unto the children of thy people, The righteousness of the righteous shall not deliver him in the day of his transgression: as for the wickedness of the wicked, he shall not fall thereby in the day that he turneth from his wickedness; neither shall the righteous be able to live for his righteousness in the day that he sinneth.13When I shall say to the righteous, that he shall surely live; if he trust to his own righteousness, and commit iniquity, all his righteousnesses shall not be remembered; but for his iniquity that he hath committed, he shall die for it.14Again, when I say unto the wicked, Thou shalt surely die; if he turn from his sin, and do that which is lawful and right;15If the wicked restore the pledge, give again that he had robbed, walk in the statutes of life, without committing iniquity; he shall surely live, he shall not die.16None of his sins that he hath committed shall be mentioned unto him: he hath done that which is lawful and right; he shall surely live.17Yet the children of thy people say, The way of the Lord is not equal: but as for them, their way is not equal.18When the righteous turneth from his righteousness, and committeth iniquity, he shall even die thereby.19But if the wicked turn from his wickedness, and do that which is lawful and right, he shall live thereby.20Yet ye say, The way of the Lord is not equal. O ye house of Israel, I will judge you every one after his ways.21And it came to pass in the twelfth year of our captivity, in the tenth month , in the fifth day of the month, that one that had escaped out of Jerusalem came unto me, saying, The city is smitten.22Now the hand of the LORD was upon me in the evening, afore he that was escaped came; and had opened my mouth, until he came to me in the morning; and my mouth was opened, and I was no more dumb.23Then the word of the LORD came unto me, saying,24Son of man, they that inhabit those wastes of the land of Israel speak, saying, Abraham was one, and he inherited the land: but we are many; the land is given us for inheritance.25Wherefore say unto them, Thus saith the Lord GOD; Ye eat with the blood, and lift up your eyes toward your idols, and shed blood: and shall ye possess the land?26Ye stand upon your sword, ye work abomination, and ye defile every one his neighbour's wife: and shall ye possess the land?27Say thou thus unto them, Thus saith the Lord GOD; As I live, surely they that are in the wastes shall fall by the sword, and him that is in the open field will I give to the beasts to be devoured, and they that be in the forts and in the caves shall die of the pestilence.28For I will lay the land most desolate, and the pomp of her strength shall cease; and the mountains of Israel shall be desolate, that none shall pass through.29Then shall they know that I am the LORD, when I have laid the land most desolate because of all their abominations which they have committed.30Also, thou son of man, the children of thy people still are talking against thee by the walls and in the doors of the houses, and speak one to another, every one to his brother, saying, Come, I pray you, and hear what is the word that cometh forth from the LORD.31And they come unto thee as the people cometh, and they sit before thee as my people, and they hear thy words, but they will not do them: for with their mouth they shew much love, but their heart goeth after their covetousness.32And, lo, thou art unto them as a very lovely song of one that hath a pleasant voice, and can play well on an instrument: for they hear thy words, but they do them not.33And when this cometh to pass, (lo, it will come,) then shall they know that a prophet hath been among them.