1Ty pak vydej se v naříkání nad knížaty Izraelskými.2A rci: Co byla matka tvá? Lvice mezi lvy odpočívající, a u prostřed dravých lvů vychovávala lvíčátka svá.3A když odchovala jedno z lvíčat svých, udělal se z něho dravý lev, tak že naučiv se bráti loupeže, žrával lidi.4To když uslyšeli národové, v jámě jejich polapen jest, a doveden v řetězích do země Egyptské.5To viduc lvice, že očekávaná zhynula jí naděje její, vzavši jedno z lvíčat svých, učinila z něho silného lva;6Kterýž ustavičně chodě mezi lvy, udělal se dravým lvem, a naučiv se bráti loupeže, žrával lidi.7Pobořil i pusté paláce jejich, a města jejich v poušť uvedl, tak že spustla země, i což v ní bylo, od hlasu řvání jeho.8I polékli na něj národové z okolních krajin, a rozestřeli na něj tenata svá, a do jámy jejich lapen jest.9I dali jej do klece v řetězích, a dopravili ho k králi Babylonskému, a uvedli jej do vězení nejtěžšího, aby nebyl slýchán hlas jeho více po horách Izraelských.10Matka tvá v čas pokoje tvého jako vinný kmen při vodách štípený; plodistvý a rozkladitý byl pro hojnost vod.11A měl pruty mocné k berlám panovníků, zrůst pak jeho vyvýšil se nad prostředek hustého větvoví, tak že patrný byl pro svou vysokost a pro množství ratolestí svých.12Ale vytržen jsa v prchlivosti, na zemi povržen jest, a vítr východní usušil ovoce jeho; vylomily se a uschly ratolesti silné jeho, oheň sežral je.13A nyní štípen jest na poušti, v zemi vyprahlé a žíznivé.14Nadto vyšed oheň z prutu ratolestí jeho, sežral ovoce jeho, tak že není na něm prutu mocného k berle panovníka. Toť jest naříkání, a budeť v naříkání.
— Nářek nad královským domem - Judští králové přivedli sebe i zemi do zkázy. Někdejší její sláva přišla vniveč. Nářek nad královským domem.
1 Ty pak začni žalozpěv nad izraelskými předáky.2 Zapěj: Kdo byla tvá matka? Lvice, jež odpočívala mezi lvy, mezi mladými lvy chovala svá lvíčata. 3 Když odchovala jedno ze svých lvíčat, stal se z něho mladý lev, naučil se trhat kořist a požírat lidi. 4 Doslechly se o něm pronárody, byl polapen v jejich pasti; odvlekli ho za háky v chřípí do egyptské země. 5 Když lvice viděla, že čeká marně, pozbyla naděje. I vzala jedno ze svých lvíčat a učinila z něho mladého lva. 6 Ten se procházel mezi lvy, stal se mladým lvem, naučil se trhat kořist a požírat lidi. 7 Bořil jejich paláce a v trosky obracel jejich města, jeho řevem zpustla země se vším, co je na ní. 8 Vypravily se na něho pronárody z okolních krajin, rozprostřely na něho svou síť, byl polapen v jejich pasti. 9 Dali jej do klece, za háky jej dovlekli ke králi babylónskému, dovlekli ho do pevností, aby již nebylo slyšet jeho řev na horách izraelských. 10 Tvá matka jako vinná réva, podobně jako ty, byla zasazena u vody; byla plodná a bujně vzrostlá pro hojnost vod. 11 Měla mohutné sněti, vhodné na žezla vladařů, svým vzrůstem se vypínala nad košaté stromy, bylo ji vidět pro její výšku i množství větvoví. 12 Avšak byla vyrvána v rozhořčení, pohozena na zem a východní vítr vysušil její plody. Její mohutné sněti byly ulámány, uschly a pozřel je oheň. 13 Nyní je přesazena do stepi, do země vyprahlé a žíznivé. 14 Ze snětí vyšlehl oheň, pozřel její větve i plody; nezbyla na ní žádná mohutná sněť, odnož vhodná na vladařské žezlo. To je žalozpěv a jako žalozpěv se bude zpívat.
1„Zpívej žalozpěv nad izraelskými vládci,2zpívej: Kdo byla tvá matka? Lvice mezi lvy! Léhala mezi šelmami se svými lvíčaty.3Když odchovala jedno z nich, dravý lev se z něho stal. Trhat kořist se naučil, i lidi požíral!4Když o něm uslyšeli mezi národy, ulovili ho do pasti; za háky ho do Egypta odvlekli.5Když lvice viděla, že se nedočká, její naděje že zhynula, vzala jiné ze svých lvíčat, udělala z něj dravého lva.6Vykračoval si mezi šelmami, dravý lev se z něho stal. Trhat kořist se naučil, i lidi požíral!7Jejich pevnosti bořil[1] a pustošil jejich města. Země i všichni, kdo žili v ní, se děsili, když řval.8Z národů se pak na něj vypravili, ze zemí v celém okolí. Roztáhli na něj svoji síť, ulovili ho do pasti.9Za háky do klece ho dovlekli, k babylonskému králi přivedli a uvrhli do vězení, aby už neznělo jeho řvaní nad izraelskými horami.10Tvá matka jak réva na tvé vinici[2] zasazená byla u vody, plodná a s množstvím ratolestí dík dostatku vody.11Vyrostly na ní silné větve vhodné pro žezla vladařů, tyčila se vysoko nad porostem, nápadná výškou a hustou korunou.12Zuřivě však byla vyvrácena, k zemi sražena! Východní vítr ji vysušil, její plody byly servány, její silné větve uschly a pohltily je plameny.13Teď je přesazena do pouště, do země suché a vyprahlé.14Z jejích větví vyšlehl oheň a její plody pohltil. Nezůstala jí žádná silná větev vhodná pro žezlo vladaře. Toto je žalozpěv a je určen k truchlení.“
1Du aber, stimm eine Totenklage an über die Fürsten von Israel2und sag:
Was war doch deine Mutter für eine Löwin / unter den Löwen!
Bei jungen Löwen hatte sie ihr Lager / und zog ihren Nachwuchs auf. (Gn 49,9)3Eins von ihren Jungen zog sie groß / und es wurde ein starker Löwe.
Er lernte, Beute zu reißen, / er fraß Menschen.4Da hörten Völker von ihm. / In ihrer Grube wurde er gefangen.
Sie schleppten ihn an Haken / ins Land Ägypten. (2Kr 23,31; Jr 22,11)5Als sie sah, dass sie vergeblich harrte, / ihre Hoffnung zunichte war,
nahm sie ein anderes von ihren Jungen / und machte es zum starken Löwen.[1] (2Kr 24,8)6Er schritt einher unter den Löwen / und wurde ein starker Löwe.
Er lernte, Beute zu reißen, / er fraß Menschen.7Er zerbrach ihre Burgen / und verheerte ihre Städte;
die Erde, und was sie erfüllt, / entsetzte sich bei seinem lauten Gebrüll.[2] (2Kr 24,9)8Da setzte man Völker gegen ihn ein / aus den Provinzen ringsum.
Sie warfen ihr Netz über ihn; / in ihrer Grube wurde er gefangen. (Ez 12,13)9Sie legten ihn mit Haken in das Halseisen / und brachten ihn zum König von Babel.
Sie brachten ihn in Gewahrsam, / damit man seine Stimme nicht mehr hörte / auf Israels Bergen. (2Kr 24,15)10Deine Mutter war einem Weinstock vergleichbar, / der am Wasser gepflanzt ist.
Voll von Früchten und Ranken war er / wegen der reichlichen Wasser.[3] (Ž 1,3; Iz 5,1; Ez 15,1; Ez 15,2; Ez 17,6)11Es wuchsen ihm kräftige Zweige, / für Zepter von Herrschern geeignet;
sein Wuchs war hoch, / bis mitten unter die Wolken.
Und sichtbar war er wegen seiner Höhe / und wegen seines dichten Laubes.12Doch im Zorn wurde er ausgerissen, / wurde auf die Erde geworfen.
Der Ostwind ließ seine Früchte verdorren. / Sie wurden abgerissen und verdorrten.
Sein kräftiger Stamm - / Feuer verzehrte ihn. (J 15,6)13Nun ist er in die Wüste verpflanzt, / in trockenes und dürstendes Land.14Und Feuer ging aus von den Zweigen am Stamm, / es fraß seine Früchte.
Kein kräftiger Zweig war mehr an ihm, / kein Zepter für Herrscher. -
Eine Totenklage ist dies; zur Totenklage ist es geworden.
1And you, take up a lamentation for the princes of Israel, (Jr 7,29; Ez 26,17; Ez 27,2; Ez 27,32; Ez 28,12; Ez 32,2; Am 5,1)2and say: What was your mother? A lioness! Among lions she crouched; in the midst of young lions she reared her cubs. (Gn 49,9)3And she brought up one of her cubs; he became a young lion, and he learned to catch prey; he devoured men. (2Kr 23,30; Ez 22,25; Ez 22,27; Ez 32,2)4The nations heard about him; he was caught in their pit, and they brought him with hooks to the land of Egypt. (2Kr 23,33; Jr 22,11; Pl 4,20)5When she saw that she waited in vain, that her hope was lost, she took another of her cubs and made him a young lion. (2Kr 23,34; 2Kr 23,36)6He prowled among the lions; he became a young lion, and he learned to catch prey; he devoured men,7and seized[1] their widows. He laid waste their cities, and the land was appalled and all who were in it at the sound of his roaring.8Then the nations set against him from provinces on every side; they spread their net over him; he was taken in their pit. (2Pa 36,6; Ez 12,13; Ez 19,4)9With hooks they put him in a cage[2] and brought him to the king of Babylon; they brought him into custody, that his voice should no more be heard on the mountains of Israel. (Jr 22,26; Ez 6,2; Ez 19,8)10Your mother was like a vine in a vineyard[3] planted by the water, fruitful and full of branches by reason of abundant water. (Dt 8,7; Ž 80,9; Ez 15,6)11Its strong stems became rulers’ scepters; it towered aloft among the thick boughs;[4] it was seen in its height with the mass of its branches.12But the vine was plucked up in fury, cast down to the ground; the east wind dried up its fruit; they were stripped off and withered. As for its strong stem, fire consumed it. (Ez 17,10; Oz 13,15)13Now it is planted in the wilderness, in a dry and thirsty land. (2Kr 24,12; Ez 1,1; Oz 2,3)14And fire has gone out from the stem of its shoots, has consumed its fruit, so that there remains in it no strong stem, no scepter for ruling. This is a lamentation and has become a lamentation. (2Kr 24,20; Ez 17,15; Ez 19,1; Ez 19,11)
Ezechiel 19
King James Version
1Moreover take thou up a lamentation for the princes of Israel,2And say, What is thy mother? A lioness: she lay down among lions, she nourished her whelps among young lions.3And she brought up one of her whelps: it became a young lion, and it learned to catch the prey; it devoured men.4The nations also heard of him; he was taken in their pit, and they brought him with chains unto the land of Egypt.5Now when she saw that she had waited, and her hope was lost, then she took another of her whelps, and made him a young lion.6And he went up and down among the lions, he became a young lion, and learned to catch the prey, and devoured men.7And he knew their desolate palaces, and he laid waste their cities; and the land was desolate, and the fulness thereof, by the noise of his roaring.8Then the nations set against him on every side from the provinces, and spread their net over him: he was taken in their pit.9And they put him in ward in chains, and brought him to the king of Babylon: they brought him into holds, that his voice should no more be heard upon the mountains of Israel.10Thy mother is like a vine in thy blood, planted by the waters: she was fruitful and full of branches by reason of many waters.11And she had strong rods for the sceptres of them that bare rule, and her stature was exalted among the thick branches, and she appeared in her height with the multitude of her branches.12But she was plucked up in fury, she was cast down to the ground, and the east wind dried up her fruit: her strong rods were broken and withered; the fire consumed them.13And now she is planted in the wilderness, in a dry and thirsty ground.14And fire is gone out of a rod of her branches, which hath devoured her fruit, so that she hath no strong rod to be a sceptre to rule. This is a lamentation, and shall be for a lamentation.