2. Samuelova 22 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy. 2 A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou. 3 Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne. 4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem. 5 Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne. 6 Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne. 7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho. 8 Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho. 9 Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo. 10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho. 11 I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém. 12 Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté. 13 Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé. 14 Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj. 15 Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil. 16 I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho. 17 Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých. 18 Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli. 19 Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora. 20 Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne. 21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi. 22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého. 23 Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil. 24 A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti. 25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho. 26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš. 27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš. 28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ. 29 Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé. 30 Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed. 31 Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho. 32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho? 33 Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou. 34 Činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne. 35 Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma. 36 Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne. 37 Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé. 38 Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil. 39 Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé. 40 Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně. 41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je. 42 Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich. 43 I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je. 44 Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil. 45 Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne. 46 Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých. 47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého, 48 Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi. 49 Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ. 50 Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu. 51 Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

DAVIDOVA PÍSEŇ - Král zpívá žalm vděčnosti Hospodinu, který ho chránil a vysvobozoval z bran podsvětí i z rozbrojů lidu.

1 Slova této písně přednášel David Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i ze spárů Saulových. 2 Pravil: „Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, můj vysvoboditeli, 3 Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ! 4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. 5 Ovinuly mě příboje smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka, 6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti. 7 V soužení jsem vzýval Hospodina, ke svému Bohu jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. 8 Zachvěla se země, roztřásla se, nebesa v základech se hnula, chvěla se před jeho plamenným hněvem. 9 Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. 10 Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno. 11 Na cheruba usedl a letěl, ukázal se na perutích větru. 12 Temno učinil stánkem kolem sebe, vířící vodstvo, mračna prachu. 13 Před jeho jasem vzplálo hořící uhlí. 14 Hospodin zaburácel z nebe, Nejvyšší vydal svůj hlas. 15 Vyslal šípy a rozehnal je, blesky je uvedl v zmatek. 16 Tu se objevila koryta moře, základy světa se obnažily, když Hospodin zaútočil, když zadul svým hněvivým dechem. 17 Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva. 18 Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli. 19 Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral. 20 Učinil mě volným, ubránil mě, protože si mě oblíbil. 21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou, 22 neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha. 23 Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodbočil jsem od jeho nařízení. 24 Jemu jsem náležel dokonale, varoval se nepravosti. 25 Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mé tak, jak jevila se jemu. 26 Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost, 27 ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu. 28 A lid ponížený zachraňuješ, ale svým pohledem ponižuješ povýšené. 29 Ty jsi moje světlo, Hospodine. Hospodin mi září do mých temnot. 30 S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu, 31 s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají. 32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš! 33 Bůh je má záštita pevná a vodí mě cestou dokonalou, 34 on dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout, 35 učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk. 36 Podal jsi mi štít své spásy, tvá péče mé síly rozmnožila. 37 Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou. 38 Budu stíhat nepřátele, vyhladím je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. 39 Docela je rozdrtím, už nepovstanou, pod nohy mi padnou. 40 Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš. 41 Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí. 42 Budou volat o pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví. 43 Roztluču je, budou jako prach země, pošlapu a podupu je jako bláto ulic. 44 Dals mi vyváznout z rozbrojů mého lidu, jako vůdce pronárodů jsi mě střežil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal. 45 Cizinci se budou vtírat do mé přízně, na slovo mě uposlechnou. 46 Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť. 47 Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spásná skála! 48 Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podřizuje. 49 Ty mě z rukou mých nepřátel vytrhuješ, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš. 50 Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu. 51 Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi a jeho potomstvu, navěky.“

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Davidův žalm

1 V den, kdy Hospodin Davida vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy, zpíval David Hospodinu tuto píseň:^[1] 2 Hospodin je má skála, má tvrz a záchrana! 3 Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám, můj štít, roh vítězství, můj hrad, má skrýš, mé vítězství – před násilím mě ochráníš! 4 Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály – od mých nepřátel mě zachránil! 5 Smrtelné vlny mě obklopily, svým proudem mě strhla záhuba, 6 provazy hrobu mě ovinuly, osidla smrti mě dostihla. 7 Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem – on ve svém chrámu slyšel mé volání, až k jeho uším dolehl můj křik. 8 Zem se třásla, zem se chvěla, základy nebe se pohnuly, před jeho hněvem se roztřásly. 9 Dým se valil z jeho chřípí, stravující oheň z jeho úst, plamenné blesky z něj vyšlehly. 10 Nebe rozťal, sestupuje, pod nohama černý mrak! 11 Cheruba zapřáhl, rozletěl se, vznesl se^[2] na křídlech větrných. 12 Závojem tmy obklopil se, mrak plný deště byl jeho stan. 13 Od žáru jeho obličeje roznítily se blesky plamenné, 14 Hospodin v nebi zaburácel, hlas Nejvyššího zněl! 15 Deštěm šípů rozehnal je, bleskem svým je rozdrtil! 16 Koryta moří byla obnažena, základy světa odkryty před řevem Hospodina, před jeho dechem zuřivým! 17 Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil, 18 vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl. 19 Přepadli mě v den mé bídy, Hospodin mě však podpíral, 20 vyvedl mě na svobodu, uhájil mě, vždyť má mě rád! 21 Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou mě odměnil. 22 Hospodinových cest jsem se pevně držel, svého Boha jsem nezradil! 23 Před sebou mám všechny jeho soudy, od jeho nařízení jsem se nevzdálil, 24 zůstal jsem před ním bez úhony, varoval jsem se hříchů svých. 25 Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost, za moji čistotu před jeho očima. 26 Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně, k oddanému se chováš oddaně, 27 s čistým člověkem čistě naložíš, od zvráceného se však odvracíš. 28 Ty sám zachraňuješ ubožáky, povýšené však hledíš ponížit. 29 Ty, Hospodine, jsi přece mou svící, sám Hospodin mi září v tmách. 30 S tebou vyrazím proti vojsku, ve svém Bohu hradby překonám! 31 Jak dokonalá je cesta Boží, jak ryzí je, co praví Hospodin – on je štít všech, kdo v něho doufají! 32 Kdo by byl Bohem kromě Hospodina? Kdo by byl skálou, ne-li náš Bůh? 33 Tento Bůh mě vyzbrojuje silou,^[3] otvírá dokonale cestu mou, 34 Mým nohám udílí hbitost laní, staví mě na mé výšiny. 35 Mé paže učí, jak obstát v boji, mé ruce napínají i luk bronzový. 36 Podal jsi mi štít své spásy, sklonil ses, abys mě povýšil! 37 Daroval jsi mým krokům volnost, mé nohy nesklouznou. 38 Stíhal jsem nepřátele, dostihl je, nepřestal jsem, než jsem je porazil. 39 Udeřil jsem je, nevstanou znovu, skáceli se mi pod nohy! 40 Ty jsi mě vyzbrojil silou k boji, na kolena srážíš mé soky přede mnou. 41 Šíji mých nepřátel nastavil jsi mi, se svými protivníky jsem skoncoval. 42 Volali o pomoc, nikdo je nezachránil, volali k Hospodinu – žádná odpověď. 43 Jako prach na zemi rozdrtil jsem je, jak bláto na ulici jsem je rozdupal! 44 Z různic v lidu zachránils mě, jako vůdce národů jsi mě ochránil, lid, jejž jsem ani neznal, slouží mi! 45 Cizáci přede mnou už se krčí, jen co mě uslyší, musí poslechnout. 46 Cizáci přede mnou už se hroutí, vrávorají^[4] ven ze svých nor! 47 Živ buď Hospodin, má skála buď požehnána, Bůh buď vyvýšen, má záchrana!^[5] 48 Bůh mi dopřává zadostiučinění, podmaňuje mi národy. 49 Zprostřed nepřátel mě vyvádíš, pozvedáš mě nad soky, před násilníkem zachráníš. 50 Proto tě budu chválit mezi národy, tvé jméno, Hospodine, písní oslavím! 51 Svému králi dává mocná vítězství, svému pomazanému je milostiv – Davidovi a jeho semeni až navěky!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Davids Danklied

1 David sang dem HERRN an dem Tag, als ihn der HERR aus der Hand all seiner Feinde und aus der Hand Sauls errettet hatte, folgendes Lied: (Ex 15,1; Ž 18,1) 2 Er sprach: HERR, du mein Fels und meine Burg und mein Retter, (Ž 31,4) 3 mein Gott, mein Fels, bei dem ich mich berge, / mein Schild und Horn meines Heils, meine Feste, / meine Zuflucht, mein Retter, / du rettest mich vor Gewalttat. (Ž 78,35) 4 Ich rufe: Der HERR sei hochgelobt! / und ich werde vor meinen Feinden gerettet. 5 Denn mich umfingen die Wellen des Todes, / die Fluten des Verderbens erschreckten mich. (Ž 116,3) 6 Die Fesseln der Unterwelt umstrickten mich, / über mich fielen die Schlingen des Todes. 7 In meiner Not rief ich zum HERRN / und rief zu meinem Gott / und er hörte aus seinem Tempel meine Stimme, / mein Hilfeschrei drang an seine Ohren. (1Kr 8,29; Ž 120,1) 8 Da wankte und schwankte die Erde, / die Grundfesten des Himmels erbebten. / Sie wankten, denn sein Zorn war entbrannt. (Ž 68,9; Ž 77,19) 9 Rauch stieg aus seiner Nase auf, / aus seinem Mund kam verzehrendes Feuer, / glühende Kohlen sprühten von ihm aus. (Ex 19,18; Ž 97,3; Ž 144,5) 10 Er neigte den Himmel und fuhr herab, / zu seinen Füßen dunkle Wolken. 11 Er fuhr auf dem Kerub und flog daher; / er erschien auf den Flügeln des Windes. 12 Er machte Dunkelheit zu seiner Hütte, / um sich herum, dunkle Wasser, dichte Wolken.^[1] (1Kr 8,12) 13 Aus dem Glanz vor ihm flammten feurige Kohlen auf. 14 Da ließ der HERR den Donner vom Himmel her erdröhnen, / der Höchste ließ seine Stimme erschallen. (1S 2,10; Ž 77,19) 15 Da schoss er Pfeile und streute sie, / er schleuderte Blitze und jagte sie dahin. (Ž 144,6) 16 Da wurden sichtbar die Tiefen des Meeres, / die Grundfesten der Erde wurden entblößt / durch das Drohen des HERRN, / vor dem Schnauben seines zornigen Atems. 17 Er griff aus der Höhe herab und fasste mich, / zog mich heraus aus gewaltigen Wassern. (Ž 32,6; Ž 144,7) 18 Er entriss mich meinem mächtigen Feind, / meinen Hassern, denn sie waren stärker als ich. (Ž 34,5) 19 Sie überfielen mich am Tag meines Unheils, / doch der HERR wurde mir zur Stütze. 20 Er führte mich hinaus ins Weite, / er befreite mich, denn er hatte an mir Gefallen. (Ž 31,9) 21 Der HERR handelte gut an mir nach meiner Gerechtigkeit, / vergalt mir nach der Reinheit meiner Hände. (Ž 24,4) 22 Denn ich hielt mich an die Wege des HERRN / und fiel nicht ruchlos ab von meinem Gott. (Jb 23,11) 23 Ja, ich habe alle seine Entscheide vor mir, / von seinen Satzungen weiche ich nicht ab. 24 Ich war vor ihm ohne Makel, / ich nahm mich in Acht vor meiner Sünde. (Jb 1,1) 25 Darum hat der HERR mir vergolten, / nach meiner Gerechtigkeit, / nach der Reinheit meiner Hände vor seinen Augen. (Jb 22,30) 26 Gegen den Treuen zeigst du dich treu, / lauter handelst du am Lauteren. 27 Gegen den Reinen zeigst du dich rein, / doch falsch gegen den Falschen.^[2] 28 Das elende Volk rettest du, / doch deine Blicke wenden sich gegen die Stolzen, / du zwingst sie nieder. (Iz 2,11) 29 Ja, du bist meine Leuchte, HERR. / Der HERR macht meine Finsternis hell. (Ž 27,1) 30 Ja, mit dir überrenne ich Scharen, / mit meinem Gott überspringe ich Mauern. 31 Gott, sein Weg ist lauter, / das Wort des HERRN ist im Feuer geläutert. / Ein Schild ist er für alle, die sich bei ihm bergen. (Dt 32,4; Ž 12,7) 32 Denn wer ist Gott außer dem HERRN, / wer ist ein Fels, wenn nicht unser Gott? (Iz 44,8) 33 Gott ist meine starke Burg, / er gab mir meinen Weg ohne Hindernis frei. (Ž 31,5) 34 Schnell wie die Hirschkühe ließ er mich springen, / auf Höhen hat er mich hingestellt. 35 Er lehrte meine Hände kämpfen, / meine Arme, den ehernen Bogen zu spannen. (Ž 144,1) 36 Du gabst mir deine Rettung zum Schild, / dein Zuspruch machte mich groß. 37 Du schufst weiten Raum meinen Schritten, / meine Knöchel wankten nicht. (Př 4,12) 38 Ich verfolge meine Feinde und vertilge sie, / ich kehre nicht um, bis sie vernichtet sind. (Ž 20,7) 39 Ich vernichte sie, ich schlage sie nieder; / sie stehen nicht mehr auf, sie fallen unter meine Füße. 40 Du hast mich zum Kampf mit Kraft umgürtet, / hast in die Knie gezwungen, / die gegen mich aufstehn. (Ž 44,5) 41 Den Nacken meiner Feinde gabst du mir preis; / ich konnte die vernichten, die mich hassen. (Ž 143,12) 42 Sie blicken umher, doch da ist kein Retter, / sie blicken zum HERRN, doch er gab keine Antwort. (1S 28,6; Iz 1,15) 43 Ich zermalme sie wie Staub auf der Erde, / wie Unrat auf der Straße zertrete, zermalme ich sie. (Iz 10,6) 44 Du rettest mich vor den Anfeindungen meines Volkes, / bewahrst mich als Haupt über Nationen. / Ein Volk, das ich früher nicht kannte, wird mir dienen. (2S 8,1; Iz 55,5) 45 Mir huldigen die Söhne der Fremde; / sobald ihr Ohr hört, sind sie mir gehorsam. 46 Den Söhnen der Fremde schwindet die Kraft, / sie kommen zitternd aus ihren Burgen hervor. (Mi 7,17) 47 Es lebt der HERR, gepriesen sei mein Fels! / Der Gott, der Fels meiner Rettung, sei hoch erhoben; (Ž 92,16) 48 denn Gott verschaffte mir Vergeltung / und unterwarf mir Völker. 49 Du entführst mich meinen Feinden, / du erhöhst mich über die, die gegen mich aufstehn, / du entreißt mich dem Mann der Gewalttaten. 50 Darum will ich dir danken, HERR, inmitten der Nationen, / ich will deinem Namen singen und spielen. (Ž 7,18) 51 Seinem König verleiht er große Hilfe, / Huld erweist er seinem Gesalbten, / David und seinem Stamm auf ewig. (Ž 144,10)

English Standard Version

od Crossway

David’s Song of Deliverance

1 And David spoke to the LORD the words of this song on the day when the LORD delivered him from the hand of all his enemies, and from the hand of Saul. (Ex 15,1; Sd 5,1; 1Pa 16,7) 2 He said, “The LORD is my rock and my fortress and my deliverer, (Dt 32,4; Ž 18,2; Ž 31,3; Ž 71,3; Ž 91,2; Ž 144,2)

Dt 32,4Ž 18,2Ž 31,3Ž 71,3Ž 91,2Ž 144,2

3 my^[1] God, my rock, in whom I take refuge, my shield, and the horn of my salvation, my stronghold and my refuge, my savior; you save me from violence. (Gn 15,1; 2S 22,31; 2S 22,32; Ž 9,9; Ž 14,6; Ž 46,7; Ž 46,11; Ž 59,9; Ž 59,16; Ž 59,17; Ž 62,2; Ž 62,6; Ž 71,7; Př 18,10; Jr 16,19; L 1,69; Žd 2,13)

Gn 15,12S 22,312S 22,32Ž 9,9Ž 14,6Ž 46,7Ž 46,11Ž 59,9Ž 59,16Ž 59,17Ž 62,2Ž 62,6Ž 71,7Př 18,10Jr 16,19L 1,69Žd 2,13

4 I call upon the LORD, who is worthy to be praised, and I am saved from my enemies. (1Pa 16,25; Ž 48,1; Ž 96,4) 5 “For the waves of death encompassed me, the torrents of destruction assailed me;^[2] (Ž 42,7; Ž 93,4; Jon 2,3) 6 the cords of Sheol entangled me; the snares of death confronted me. (Ž 116,3) 7 “In my distress I called upon the LORD; to my God I called. From his temple he heard my voice, and my cry came to his ears. (Ž 18,6; Ž 116,4; Ž 120,1; Jon 2,2)

Ž 18,6Ž 116,4Ž 120,1Jon 2,2

8 “Then the earth reeled and rocked; the foundations of the heavens trembled and quaked, because he was angry. (Sd 5,4; Jb 26,11; Ž 77,18; Ž 97,4)

Sd 5,4Jb 26,11Ž 77,18Ž 97,4

9 Smoke went up from his nostrils,^[3] and devouring fire from his mouth; glowing coals flamed forth from him. (2S 22,13) 10 He bowed the heavens and came down; thick darkness was under his feet. (Ex 20,21; 1Kr 8,12; Ž 97,2; Ž 144,5; Iz 64,1)

Ex 20,211Kr 8,12Ž 97,2Ž 144,5Iz 64,1

11 He rode on a cherub and flew; he was seen on the wings of the wind. (Ž 104,3) 12 He made darkness around him his canopy, thick clouds, a gathering of water. (2S 22,10; Jb 36,29) 13 Out of the brightness before him coals of fire flamed forth. (2S 22,9) 14 The LORD thundered from heaven, and the Most High uttered his voice. (Jb 37,4; Ž 29,3) 15 And he sent out arrows and scattered them; lightning, and routed them. (Dt 32,23; Ž 7,13; Ž 77,17; Ž 144,6; Abk 3,11)

Dt 32,23Ž 7,13Ž 77,17Ž 144,6Abk 3,11

16 Then the channels of the sea were seen; the foundations of the world were laid bare, at the rebuke of the LORD, at the blast of the breath of his nostrils. (Ex 15,8) 17 “He sent from on high, he took me; he drew me out of many waters. (Ž 144,7) 18 He rescued me from my strong enemy, from those who hated me, for they were too mighty for me. 19 They confronted me in the day of my calamity, but the LORD was my support. 20 He brought me out into a broad place; he rescued me, because he delighted in me. (2S 15,26; Ž 31,8; Ž 118,5) 21 “The LORD dealt with me according to my righteousness; according to the cleanness of my hands he rewarded me. (1S 26,23; 1Kr 8,32; Ž 7,8; Ž 24,4)

1S 26,231Kr 8,32Ž 7,8Ž 24,4

22 For I have kept the ways of the LORD and have not wickedly departed from my God. (Gn 18,19; Př 8,32) 23 For all his rules were before me, and from his statutes I did not turn aside. (Ž 119,30; Ž 119,102) 24 I was blameless before him, and I kept myself from guilt. (Gn 6,9; Gn 17,1; Jb 1,1) 25 And the LORD has rewarded me according to my righteousness, according to my cleanness in his sight. (2S 22,21) 26 “With the merciful you show yourself merciful; with the blameless man you show yourself blameless; (2S 22,24; Mt 5,7) 27 with the purified you deal purely, and with the crooked you make yourself seem tortuous. 28 You save a humble people, but your eyes are on the haughty to bring them down. (Ž 72,12; Ž 72,13; Iz 2,11; Iz 2,12; Iz 2,17; L 1,51)

Ž 72,12Ž 72,13Iz 2,11Iz 2,12Iz 2,17L 1,51

29 For you are my lamp, O LORD, and my God lightens my darkness. (Jb 29,3; Ž 27,1) 30 For by you I can run against a troop, and by my God I can leap over a wall. 31 This God— his way is perfect; the word of the LORD proves true; he is a shield for all those who take refuge in him. (Dt 32,4; 2S 22,3; Ž 5,12; Ž 33,20; Ž 59,11; Ž 84,9; Př 30,5; Mt 5,48)

Dt 32,42S 22,3Ž 5,12Ž 33,20Ž 59,11Ž 84,9Př 30,5Mt 5,48

32 “For who is God, but the LORD? And who is a rock, except our God? (2S 2,1) 33 This God is my strong refuge and has made my^[4] way blameless.^[5] (2S 22,2; Ž 28,8; Ž 31,3; Ž 31,4)

2S 22,2Ž 28,8Ž 31,3Ž 31,4

34 He made my feet like the feet of a deer and set me secure on the heights. (Dt 32,13; Dt 33,29; 2S 2,18; Iz 58,14)

Dt 32,13Dt 33,292S 2,18Iz 58,14

35 He trains my hands for war, so that my arms can bend a bow of bronze. (Ž 144,1) 36 You have given me the shield of your salvation, and your gentleness made me great. 37 You gave a wide place for my steps under me, and my feet^[6] did not slip; (Př 4,12) 38 I pursued my enemies and destroyed them, and did not turn back until they were consumed. 39 I consumed them; I thrust them through, so that they did not rise; they fell under my feet. (Mal 4,3) 40 For you equipped me with strength for the battle; you made those who rise against me sink under me. (Ž 44,5; Ž 59,1) 41 You made my enemies turn their backs to me,^[7] those who hated me, and I destroyed them. (Ex 23,27) 42 They looked, but there was none to save; they cried to the LORD, but he did not answer them. (1S 28,6; Př 1,28; Iz 1,15; Mi 3,4)

1S 28,6Př 1,28Iz 1,15Mi 3,4

43 I beat them fine as the dust of the earth; I crushed them and stamped them down like the mire of the streets. (2Kr 13,7; Iz 10,6; Mi 7,10; Za 10,5)

2Kr 13,7Iz 10,6Mi 7,10Za 10,5

44 “You delivered me from strife with my people;^[8] you kept me as the head of the nations; people whom I had not known served me. (2S 8,1; Iz 55,5) 45 Foreigners came cringing to me; as soon as they heard of me, they obeyed me. 46 Foreigners lost heart and came trembling^[9] out of their fortresses. (Mi 7,17) 47 “The LORD lives, and blessed be my rock, and exalted be my God, the rock of my salvation, (Dt 32,15; 2S 22,3; Ž 89,26; Ž 95,1)

Dt 32,152S 22,3Ž 89,26Ž 95,1

48 the God who gave me vengeance and brought down peoples under me, (Ž 144,2) 49 who brought me out from my enemies; you exalted me above those who rose against me; you delivered me from men of violence. (Ž 140,1) 50 “For this I will praise you, O LORD, among the nations, and sing praises to your name. (Ř 15,9) 51 Great salvation he brings^[10] to his king, and shows steadfast love to his anointed, to David and his offspring forever.” (1S 16,12; 1S 16,13; 2S 7,12; 2S 7,13; Ž 89,20; Ž 89,29; Ž 144,10)

1S 16,121S 16,132S 7,122S 7,13Ž 89,20Ž 89,29Ž 144,10

King James Version

1 And David spake unto the LORD the words of this song in the day that the LORD had delivered him out of the hand of all his enemies, and out of the hand of Saul: 2 And he said, The LORD is my rock, and my fortress, and my deliverer; 3 The God of my rock; in him will I trust: he is my shield, and the horn of my salvation, my high tower, and my refuge, my saviour; thou savest me from violence. 4 I will call on the LORD, who is worthy to be praised: so shall I be saved from mine enemies. 5 When the waves of death compassed me, the floods of ungodly men made me afraid; 6 The sorrows of hell compassed me about; the snares of death prevented me; 7 In my distress I called upon the LORD, and cried to my God: and he did hear my voice out of his temple, and my cry did enter into his ears. 8 Then the earth shook and trembled; the foundations of heaven moved and shook, because he was wroth. 9 There went up a smoke out of his nostrils, and fire out of his mouth devoured: coals were kindled by it. 10 He bowed the heavens also, and came down; and darkness was under his feet. 11 And he rode upon a cherub, and did fly: and he was seen upon the wings of the wind. 12 And he made darkness pavilions round about him, dark waters, and thick clouds of the skies. 13 Through the brightness before him were coals of fire kindled. 14 The LORD thundered from heaven, and the most High uttered his voice. 15 And he sent out arrows, and scattered them; lightning, and discomfited them. 16 And the channels of the sea appeared, the foundations of the world were discovered, at the rebuking of the LORD, at the blast of the breath of his nostrils. 17 He sent from above, he took me; he drew me out of many waters; 18 He delivered me from my strong enemy, and from them that hated me: for they were too strong for me. 19 They prevented me in the day of my calamity: but the LORD was my stay. 20 He brought me forth also into a large place: he delivered me, because he delighted in me. 21 The LORD rewarded me according to my righteousness: according to the cleanness of my hands hath he recompensed me. 22 For I have kept the ways of the LORD, and have not wickedly departed from my God. 23 For all his judgments were before me: and as for his statutes, I did not depart from them. 24 I was also upright before him, and have kept myself from mine iniquity. 25 Therefore the LORD hath recompensed me according to my righteousness; according to my cleanness in his eye sight. 26 With the merciful thou wilt shew thyself merciful, and with the upright man thou wilt shew thyself upright. 27 With the pure thou wilt shew thyself pure; and with the froward thou wilt shew thyself unsavoury. 28 And the afflicted people thou wilt save: but thine eyes are upon the haughty, that thou mayest bring them down. 29 For thou art my lamp, O LORD: and the LORD will lighten my darkness. 30 For by thee I have run through a troop: by my God have I leaped over a wall. 31 As for God, his way is perfect; the word of the LORD is tried: he is a buckler to all them that trust in him. 32 For who is God, save the LORD? and who is a rock, save our God? 33 God is my strength and power: and he maketh my way perfect. 34 He maketh my feet like hinds'feet : and setteth me upon my high places. 35 He teacheth my hands to war; so that a bow of steel is broken by mine arms. 36 Thou hast also given me the shield of thy salvation: and thy gentleness hath made me great. 37 Thou hast enlarged my steps under me; so that my feet did not slip. 38 I have pursued mine enemies, and destroyed them; and turned not again until I had consumed them. 39 And I have consumed them, and wounded them, that they could not arise: yea, they are fallen under my feet. 40 For thou hast girded me with strength to battle: them that rose up against me hast thou subdued under me. 41 Thou hast also given me the necks of mine enemies, that I might destroy them that hate me. 42 They looked, but there was none to save; even unto the LORD, but he answered them not. 43 Then did I beat them as small as the dust of the earth, I did stamp them as the mire of the street, and did spread them abroad. 44 Thou also hast delivered me from the strivings of my people, thou hast kept me to be head of the heathen: a people which I knew not shall serve me. 45 Strangers shall submit themselves unto me: as soon as they hear, they shall be obedient unto me. 46 Strangers shall fade away, and they shall be afraid out of their close places. 47 The LORD liveth; and blessed be my rock; and exalted be the God of the rock of my salvation. 48 It is God that avengeth me, and that bringeth down the people under me, 49 And that bringeth me forth from mine enemies: thou also hast lifted me up on high above them that rose up against me: thou hast delivered me from the violent man. 50 Therefore I will give thanks unto thee, O LORD, among the heathen, and I will sing praises unto thy name. 51 He is the tower of salvation for his king: and sheweth mercy to his anointed, unto David, and to his seed for evermore.