Žalm 35 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují. 2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci. 3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem. 4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí. 5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je. 6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je. 7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé. 8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou. 9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho. 10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí? 11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne. 12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce, 13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil. 14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval. 15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli. 16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými. 17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou. 18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu. 19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima. 20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí. 21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše. 22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne. 23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé. 24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou. 25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej. 26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně. 27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému. 28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

HOSPODINE, VEĎ SPOR S TĚMI, KDO VEDOU SPOR SE MNOU

1 Davidův. Hospodine, veď spor s těmi, kdo vedou spor se mnou, bojuj proti těm, kdo proti mně boj vedou. 2 Chop se pavézy a štítu, na pomoc mi povstaň, 3 rozmáchni se kopím a sekerou proti těm, kdo mě pronásledují, a řekni mi: „Jsem tvoje spása.“ 4 Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají. Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí. 5 Ať jsou jako plevy hnané větrem, až na ně udeří anděl Hospodinův, 6 ať je jejich cesta ztemnělá a kluzká, až je Hospodinův anděl bude stíhat. 7 Bez důvodů síť mi nastražili, bez důvodů na mne vykopali jámu. 8 Ať na něj přikvačí znenadání zkáza, do sítě, již nastražil, ať sám se chytí, do zkázy ať padne. 9 Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy. 10 Každá kost ve mně řekne: „Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele.“ 11 Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím. 12 Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý. 13 Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí. 14 Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka. 15 Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě, nedali si pokoj. 16 Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby. 17 Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty. 18 Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem. 19 Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují, ať nemhouří oči, kdo mě bez důvodu nenávidí. 20 To, co řeknou, není ku pokoji, nýbrž proti mírumilovným v zemi; myslí jen na záludnosti. 21 Otevírají si na mě ústa, říkají: „Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči.“ 22 Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý, Panovníku, nebuď mi vzdálen! 23 Probuď se, postav se za mé právo, za mou při, můj Bože, Panovníku. 24 Hospodine, Bože můj, podle své spravedlnosti mi zjednej právo, ať se nade mnou neradují. 25 Ať si v srdci neříkají: „Dobře mu tak, to jsme chtěli!“ Ať neřeknou: „Zhltli jsme ho.“ 26 Ať se zardí hanbou ti, kdo se radují ze zla, které mě postihlo. Ať poleje stud a hanba ty, kdo se nade mne tolik vypínají. 27 Ať však plesají a radují se, kdo mi přejí spravedlnost, ať říkají stále: „Hospodin je velký, přeje pokoj svému služebníku.“ 28 O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Žalm Davidův. Suď, Hospodine, ty, kdo mě soudí; bojuj proti těm, kdo se mnou bojují. 2 Vezmi svou pavézu a svůj štít, na pomoc povstaň mi! 3 Vytáhni oštěp a kopí proti těm, kdo táhnou proti mně. Řekni mi: „Já jsem tvůj zachránce!“ 4 Ať jsou zahanbeni, ať se stydí ti, kdo mě chtějí o život připravit! Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit! 5 Ať jsou jak větrem hnané plevy, Hospodinův anděl ať je dohoní! 6 Jejich cesta ať je temná a kluzká, Hospodinův anděl ať stíhá je. 7 Bez důvodu na mě svoji síť nastražili, bez důvodu pro mě jámu kopali. 8 Neštěstí ať na ně přijde znenadání, síť, kterou políčili, ať je uloví, jen ať se zřítí do svého neštěstí! 9 Má duše však bude v Hospodinu jásat, radovat se bude z jeho záchrany. 10 Všechny mé kosti tehdy řeknou: „Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?“ Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího, chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá! 11 Zákeřní svědkové povstávají, nevím o ničem, z čeho viní mě. 12 Za dobrotu mi zlobou odplácejí, jsem opuštěný jako sirotek! 13 Já přece, když oni churavěli, pytlovinou jsem se odíval, vlastní duši jsem postem trápil – modlitba se mi však vrací do klína! 14 Chodil jsem ve smutku jak nad přítelem či bratrem; jako bych oplakával matku obtížen zármutkem. 15 Když jsem však upadl, radostně se sběhli, seběhli se na mě, aby mě napadli. Ti, jež jsem ani neznal, rvali mě na kusy, přestat nechtěli. 16 Hroznými nadávkami se mi vysmívali, samou zlostí na mě zuby skřípěli! 17 Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat? Ochraň mou duši před jejich ranami, můj holý život před těmi lvy! 18 Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit, před početným lidem tě oslavím. 19 Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci, ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti, ať oči nemhouří! 20 Nechtějí totiž mluvit o pokoji, proti mírumilovným vymýšlejí lsti. 21 Ústa si na mě otvírají, volají: „Hohó! Co jsme to viděli!“ 22 Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet, nevzdaluj se mi, Pane můj! 23 Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě, povstaň, Pane můj, na soudu! 24 Ve své spravedlnosti právo mi zjednej, Hospodine, Bože můj, ať nejásají nade mnou! 25 Ať si nemyslí: „Hohó! To jsme chtěli!“ Ať neříkají: „Už jsme ho dostali!“ 26 Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni, kdo se radují z mého neštěstí! Studem a hanbou ať jsou oblečeni ti, kdo se proti mně zvedají! 27 Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí, ať prozpěvují zvesela, ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin, jenž svému služebníku pokoj dopřává!“ 28 Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti, ať zpívá tvé chvály po všechny dny!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Bitte um Rettung vor falschen Anklägern

1 Von David. Streite, HERR, gegen alle, die gegen mich streiten, bekämpfe alle, die mich bekämpfen! 2 Ergreife Schild und Waffen; steh auf, um mir zu helfen! 3 Schwing den Speer und die Lanze gegen meine Verfolger! Sag zu mir: Ich bin deine Hilfe! 4 In Schmach und Schande sollen fallen, die mir nach dem Leben trachten. Zurückweichen sollen und vor Scham erröten, die auf mein Unglück sinnen. (Ž 40,15) 5 Sie sollen werden wie Spreu vor dem Wind; der Engel des HERRN stoße sie fort. (Ž 1,4; Ž 34,8; Ž 83,14) 6 Ihr Weg soll finster und schlüpfrig sein; der Engel des HERRN verfolge sie. (Ž 73,18; Jr 23,12) 7 Denn grundlos haben sie mir Grube und Netz versteckt, grundlos haben sie sie mir gegraben. (Jb 18,8; Ž 7,16; Jr 18,20) 8 Unvermutet ereile ihn das Verderben; / und sein Netz, das er gelegt hat, fange ihn, er falle ins Verderben. 9 Meine Seele aber wird jubeln über den HERRN und sich über seine Hilfe freuen. 10 Mit all meinen Gliedern will ich sagen: HERR, wer ist wie du? Du entreißt den Schwachen dem, der stärker ist, den Schwachen und Armen dem, der ihn ausraubt. (Ex 15,11; Ž 71,19; Ž 77,14; Ž 89,7; Ž 113,5)

Ex 15,11Ž 71,19Ž 77,14Ž 89,7Ž 113,5

11 Da traten gewalttätige Zeugen auf. Sie fragen mich, was ich nicht weiß. (Ž 27,12; Mt 26,59) 12 Sie vergelten mir Gutes mit Bösem; ich bin verlassen und einsam.^[1] (Ž 38,21; Ž 109,5; Jr 18,20) 13 Ich aber zog ein Bußkleid an, als sie erkrankten, / und quälte mich ab mit Fasten. Nun kehre mein Gebet zurück in meine Brust. (Ž 109,4) 14 Als wäre es ein Freund oder Bruder, so ging ich betrübt umher, wie man Leid trägt um die Mutter, trauernd und tief gebeugt. 15 Doch als ich stürzte, freuten sie sich und taten sich zusammen. / Sie taten sich gegen mich zusammen wie Schläger, die ich nicht kenne. Sie zerrissen und gaben keine Ruhe. 16 Als ich hinkte, verhöhnten sie mich als Krüppel, knirschten gegen mich mit den Zähnen.^[2] 17 HERR, wie lange noch wirst du das ansehn? / Rette mein Leben vor ihrer Wut, mein einziges Gut vor den Löwen! (Ž 17,12) 18 Ich will dir danken in großer Versammlung, vor zahlreichem Volk dich loben. (Ž 22,23) 19 Über mich sollen die sich nicht freuen, die mich voll Lüge befeinden, nicht mit den Augen zwinkern, die mich grundlos hassen. (Ž 25,19; Ž 69,5; J 15,25) 20 Denn was sie reden, dient nicht dem Frieden; gegen die Stillen im Land ersinnen sie listige Pläne. 21 Sie rissen den Mund gegen mich auf und sagten: Ha, dir geschieht recht! Wir haben es gesehen mit eigenen Augen. (Ž 40,16; Pl 2,16) 22 Du hast es gesehen, HERR. So schweig doch nicht! HERR, bleib mir nicht fern! (Ž 22,12; Ž 38,22; Abk 1,13) 23 Wach auf, tritt ein für mein Recht, erwache, mein Gott und mein HERR, um für mich zu streiten! 24 Verschaffe mir Recht nach deiner Gerechtigkeit, HERR, du mein Gott! Sie sollen sich über mich nicht freuen. 25 Lass sie nicht sagen in ihrem Herzen: Ha, das freut uns! Sie sollen nicht sagen: Wir haben ihn verschlungen. 26 In Schmach und Schande sollen alle fallen, die sich über mein Unglück freuen, in Schmach und Schimpf sollen sich kleiden, die gegen mich großtun. (Ž 40,15) 27 Es sollen jubeln und sich freuen, die wünschen, dass ich im Recht bin. Sie sollen immer sagen: Groß ist der HERR, er hat Gefallen am Heil seines Knechts. (Ž 40,17) 28 Meine Zunge soll von deiner Gerechtigkeit reden, alle Tage von deinem Lob. (Ž 71,15)

English Standard Version

od Crossway

Great Is the Lord

1 Of David. Contend, O Lord, with those who contend with me; fight against those who fight against me! (Ex 14,25; Iz 42,13; Iz 49,25) 2 Take hold of shield and buckler and rise for my help! (Ž 5,12; Ž 91,4) 3 Draw the spear and javelin^[1] against my pursuers! Say to my soul, “I am your salvation!” 4 Let them be put to shame and dishonor who seek after my life! Let them be turned back and disappointed who devise evil against me! (Ž 35,26; Ž 40,14; Ž 69,22; Ž 70,2; Ž 71,13; Ž 83,17; Ž 109,6; Ž 129,5)

Ž 35,26Ž 40,14Ž 69,22Ž 70,2Ž 71,13Ž 83,17Ž 109,6Ž 129,5

5 Let them be like chaff before the wind, with the angel of the Lord driving them away! (Jb 21,18) 6 Let their way be dark and slippery, with the angel of the Lord pursuing them! (Ž 73,18; Jr 23,12) 7 For without cause they hid their net for me; without cause they dug a pit for my life.^[2] (Jb 18,8; Ž 7,15; Ž 69,4) 8 Let destruction come upon him when he does not know it! And let the net that he hid ensnare him; let him fall into it—to his destruction! (Iz 47,11; 1Te 5,3) 9 Then my soul will rejoice in the Lord, exulting in his salvation. (Ž 9,14; L 1,47) 10 All my bones shall say, “O Lord, who is like you, delivering the poor from him who is too strong for him, the poor and needy from him who robs him?” (Ex 15,11; Ž 51,8; Ž 71,19; Ž 86,8; Ž 89,6; Ž 89,8; Ž 113,5)

Ex 15,11Ž 51,8Ž 71,19Ž 86,8Ž 89,6Ž 89,8Ž 113,5

11 Malicious^[3] witnesses rise up; they ask me of things that I do not know. (Ž 27,12) 12 They repay me evil for good; my soul is bereft.^[4] (Ž 38,20; Ž 109,4; Jr 18,20; J 10,32)

Ž 38,20Ž 109,4Jr 18,20J 10,32

13 But I, when they were sick— I wore sackcloth; I afflicted myself with fasting; I prayed with head bowed^[5] on my chest. (Nu 29,7; 1Kr 20,31; Jb 30,25; Ž 69,10; Ž 69,11; Mt 10,13; L 10,6)

Nu 29,71Kr 20,31Jb 30,25Ž 69,10Ž 69,11Mt 10,13L 10,6

14 I went about as though I grieved for my friend or my brother; as one who laments his mother, I bowed down in mourning. (Ž 38,6) 15 But at my stumbling they rejoiced and gathered; they gathered together against me; wretches whom I did not know tore at me without ceasing; (Jb 30,1; Jb 30,8; Jb 30,12) 16 like profane mockers at a feast,^[6] they gnash at me with their teeth. (Jb 16,9; Ž 37,12; Pl 2,16) 17 How long, O Lord, will you look on? Rescue me from their destruction, my precious life from the lions! (Ž 22,20; Abk 1,13) 18 I will thank you in the great congregation; in the mighty throng I will praise you. (Ž 22,25) 19 Let not those rejoice over me who are wrongfully my foes, and let not those wink the eye who hate me without cause. (Ž 13,4; Ž 35,7; Ž 35,24; Ž 38,19; Ž 69,4; Ž 119,78; Ž 119,86; Př 6,13; Př 10,10; J 15,25)

Ž 13,4Ž 35,7Ž 35,24Ž 38,19Ž 69,4Ž 119,78Ž 119,86Př 6,13Př 10,10J 15,25

20 For they do not speak peace, but against those who are quiet in the land they devise words of deceit. 21 They open wide their mouths against me; they say, “Aha, Aha! Our eyes have seen it!” (Ž 22,13; Ž 35,25; Ž 40,15; Ž 70,3)

Ž 22,13Ž 35,25Ž 40,15Ž 70,3

22 You have seen, O Lord; be not silent! O Lord, be not far from me! (Ex 3,7; Ž 10,1; Ž 28,1) 23 Awake and rouse yourself for my vindication, for my cause, my God and my Lord! (Ž 7,6; Ž 44,23; Ž 59,4; Ž 80,2)

Ž 7,6Ž 44,23Ž 59,4Ž 80,2

24 Vindicate me, O Lord, my God, according to your righteousness, and let them not rejoice over me! (Ž 7,8; Ž 35,19) 25 Let them not say in their hearts, “Aha, our heart’s desire!” Let them not say, “We have swallowed him up.” (2S 17,16; Ž 35,21; Pl 2,16) 26 Let them be put to shame and disappointed altogether who rejoice at my calamity! Let them be clothed with shame and dishonor who magnify themselves against me! (Jb 8,22; Jb 19,5; Ž 35,4) 27 Let those who delight in my righteousness shout for joy and be glad and say evermore, “Great is the Lord, who delights in the welfare of his servant!” (Ž 34,3; Ž 40,16; Ž 70,4; Ž 149,4)

Ž 34,3Ž 40,16Ž 70,4Ž 149,4

28 Then my tongue shall tell of your righteousness and of your praise all the day long. (Ž 51,14; Ž 71,8; Ž 71,15; Ž 71,24)

Ž 51,14Ž 71,8Ž 71,15Ž 71,24

King James Version

1 A Psalm of David. Plead my cause , O LORD, with them that strive with me: fight against them that fight against me. 2 Take hold of shield and buckler, and stand up for mine help. 3 Draw out also the spear, and stop the way against them that persecute me: say unto my soul, I am thy salvation. 4 Let them be confounded and put to shame that seek after my soul: let them be turned back and brought to confusion that devise my hurt. 5 Let them be as chaff before the wind: and let the angel of the LORD chase them . 6 Let their way be dark and slippery: and let the angel of the LORD persecute them. 7 For without cause have they hid for me their net in a pit, which without cause they have digged for my soul. 8 Let destruction come upon him at unawares; and let his net that he hath hid catch himself: into that very destruction let him fall. 9 And my soul shall be joyful in the LORD: it shall rejoice in his salvation. 10 All my bones shall say, LORD, who is like unto thee, which deliverest the poor from him that is too strong for him, yea, the poor and the needy from him that spoileth him? 11 False witnesses did rise up; they laid to my charge things that I knew not. 12 They rewarded me evil for good to the spoiling of my soul. 13 But as for me, when they were sick, my clothing was sackcloth: I humbled my soul with fasting; and my prayer returned into mine own bosom. 14 I behaved myself as though he had been my friend or brother: I bowed down heavily, as one that mourneth for his mother. 15 But in mine adversity they rejoiced, and gathered themselves together: yea , the abjects gathered themselves together against me, and I knew it not; they did tear me , and ceased not: 16 With hypocritical mockers in feasts, they gnashed upon me with their teeth. 17 Lord, how long wilt thou look on? rescue my soul from their destructions, my darling from the lions. 18 I will give thee thanks in the great congregation: I will praise thee among much people. 19 Let not them that are mine enemies wrongfully rejoice over me: neither let them wink with the eye that hate me without a cause. 20 For they speak not peace: but they devise deceitful matters against them that are quiet in the land. 21 Yea, they opened their mouth wide against me, and said, Aha, aha, our eye hath seen it . 22 This thou hast seen, O LORD: keep not silence: O Lord, be not far from me. 23 Stir up thyself, and awake to my judgment, even unto my cause, my God and my Lord. 24 Judge me, O LORD my God, according to thy righteousness; and let them not rejoice over me. 25 Let them not say in their hearts, Ah, so would we have it: let them not say, We have swallowed him up. 26 Let them be ashamed and brought to confusion together that rejoice at mine hurt: let them be clothed with shame and dishonour that magnify themselves against me. 27 Let them shout for joy, and be glad, that favour my righteous cause: yea, let them say continually, Let the LORD be magnified, which hath pleasure in the prosperity of his servant. 28 And my tongue shall speak of thy righteousness and of thy praise all the day long.