1Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?2Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,3Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.4Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.5Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:6Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.7Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.8Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.9Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.10A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.11Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.12Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.
1 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? 2 Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: 3 „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“ 4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. 5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: 6 „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“ 7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. 8 Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. 9 Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“ 10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! 11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. 12 Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!
Žalm 2
Bible, překlad 21. století
od Biblion1Proč vzbouřily se národy a lidé vymýšlejí marnosti?2Králové světa povstali, vládcové strojí spiknutí proti Hospodinu a jeho Pomazanému:3„Pojďme rozlámat jejich okovy, shoďme ze sebe jejich provazy!“4Směje se Ten, jenž trůní v nebesích, vysmívá se jim Hospodin.5Jednou k nim ale v hněvu promluví, ve svém rozlícení je vyděsí:6„Já sám jsem ustanovil svého krále na Sionu – své svaté hoře!“7Povím, co prohlásil Hospodin. Řekl mi: „Jsi můj syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!8Požádej mě a já učiním národy země tvým dědictvím, nejzazší končiny tvým vlastnictvím.9Železnou holí je rozdrtíš, roztříštíš je jak hliněné nádoby.“10Proto, králové, buďte rozumní, soudcové země, nechte se poučit.11Služte Hospodinu s posvátnou bázní a veselte se s třesením.12Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil, na cestě byste zhynuli – jeho hněv může vzplanout ve chvíli! Blaze všem, kdo v něho doufají.
1Warum toben die Völker,
warum ersinnen die Nationen nichtige Pläne? (Sk 4,25; Zj 11,18)2Die Könige der Erde stehen auf, /
die Großen tun sich zusammen
gegen den HERRN und seinen Gesalbten: (Zj 19,19)3Lasst uns ihre Fesseln zerreißen
und von uns werfen ihre Stricke!4Er, der im Himmel thront, lacht,
der HERR verspottet sie. (Ž 59,9)5Dann spricht er in seinem Zorn zu ihnen,
in seinem Grimm wird er sie erschrecken:6Ich selber habe meinen König eingesetzt
auf Zion, meinem heiligen Berg.7Den Beschluss des HERRN will ich kundtun./
Er sprach zu mir: Mein Sohn bist du.
Ich selber habe dich heute gezeugt. (Ž 89,27; Sk 13,33; Žd 1,5; Žd 5,5)8Fordere von mir und ich gebe dir die Völker zum Erbe
und zum Eigentum die Enden der Erde. (Ž 72,8; Zj 2,26)9Du wirst sie zerschlagen mit eisernem Stab,
wie Krüge aus Ton wirst du sie zertrümmern. (Ž 110,5; Zj 12,5; Zj 19,15)10Nun denn, ihr Könige, kommt zur Einsicht,
lasst euch warnen, ihr Richter der Erde!11Mit Furcht dient dem HERRN,
jubelt ihm zu mit Beben,12küsst den Sohn, /
damit er nicht zürnt
und euer Weg sich nicht verliert,
denn wenig nur und sein Zorn ist entbrannt.
Selig alle, die bei ihm sich bergen!
1Why do the nations rage[1] and the peoples plot in vain? (Ž 46,6; Sk 4,25; Sk 4,26)2The kings of the earth set themselves, and the rulers take counsel together, against the LORD and against his Anointed, saying, (Ž 18,50; Ž 20,6; Ž 45,7; Ž 89,20)3“Let us burst their bonds apart and cast away their cords from us.” (Jr 5,5)4He who sits in the heavens laughs; the Lord holds them in derision. (Jb 22,19; Ž 11,4; Ž 29,10; Ž 37,13; Ž 59,8; Př 1,26; Iz 40,22)5Then he will speak to them in his wrath, and terrify them in his fury, saying, (Zj 6,16; Zj 6,17)6“As for me, I have set my King on Zion, my holy hill.” (2S 5,7; Ž 3,4; Ž 15,1; Ž 43,3; Ž 99,9; Ž 110,2; Př 8,23)7I will tell of the decree: The LORD said to me, “You are my Son; today I have begotten you. (Sk 13,33; Ř 1,4; Žd 1,5; Žd 5,5)8Ask of me, and I will make the nations your heritage, and the ends of the earth your possession. (Ž 72,8; Ž 89,27; Da 7,14)9You shall break[2] them with a rod of iron and dash them in pieces like a potter’s vessel.” (Jb 34,24; Ž 89,23; Iz 30,14; Jr 19,11; Zj 2,27; Zj 12,5; Zj 19,15)10Now therefore, O kings, be wise; be warned, O rulers of the earth.11Serve the LORD with fear, and rejoice with trembling. (Fp 2,12; Fp 4,4; Žd 12,28)12Kiss the Son, lest he be angry, and you perish in the way, for his wrath is quickly kindled. Blessed are all who take refuge in him. (1S 10,1; 1Kr 19,18; Ž 2,5; Ž 34,8; Ž 84,12; Ž 146,5; Př 16,20; Př 31,2; Iz 30,18; Jr 17,7; J 5,23)
Žalm 2
King James Version
1Why do the heathen rage, and the people imagine a vain thing?2The kings of the earth set themselves, and the rulers take counsel together, against the LORD, and against his anointed, saying ,3Let us break their bands asunder, and cast away their cords from us.4He that sitteth in the heavens shall laugh: the Lord shall have them in derision.5Then shall he speak unto them in his wrath, and vex them in his sore displeasure.6Yet have I set my king upon my holy hill of Zion.7I will declare the decree: the LORD hath said unto me, Thou art my Son; this day have I begotten thee.8Ask of me, and I shall give thee the heathen for thine inheritance, and the uttermost parts of the earth for thy possession.9Thou shalt break them with a rod of iron; thou shalt dash them in pieces like a potter' vessel.10Be wise now therefore, O ye kings: be instructed, ye judges of the earth.11Serve the LORD with fear, and rejoice with trembling.12Kiss the Son, lest he be angry, and ye perish from the way, when his wrath is kindled but a little. Blessed are all they that put their trust in him.