Žalm 139 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal. 2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. 3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. 4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. 5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. 6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. 7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? 8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

HOSPODINE, ZKOUMÁŠ MĚ A ZNÁŠ MĚ

1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. 2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. 3 Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. 4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. 5 Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. 6 Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. 7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? 8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. 9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, 10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. 11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. 12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. 13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. 14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. 15 Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. 16 Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. 17 Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, 18 sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou. 19 Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev! 20 Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci. 21 Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli? 22 Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé. 23 Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, 24 hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Ty mě, Hospodine, zkoumáš, ty mě znáš. 2 Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám! 3 Sleduješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mými cestami se zabýváš. 4 Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš! 5 Zezadu i zpředu jsi mě obklopil, svou dlaň jsi na mě položil. 6 Takové poznání je nad mé chápání – je příliš hluboké, na to nestačím! 7 Kam bych unikl před Duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl? 8 Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi! 9 Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým, 10 i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela! 11 Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá – 12 tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná! 13 Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal. 14 Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš! 15 Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách! 16 Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy – dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich. 17 Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst! 18 Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím! 19 Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy – „Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ – 20 Když mluví o tobě, je to rouhání, tvé jméno zneužívají nepřátelé tví! 21 Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí? 22 Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se! 23 Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej! 24 Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Leben in Gottes Allgegenwart

1 Für den Chormeister. Von David. Ein Psalm. HERR, du hast mich erforscht und kennst mich. / (Ž 33,15; Ž 44,22; Jr 12,3) 2 Ob ich sitze oder stehe, du kennst es. Du durchschaust meine Gedanken von fern. (2Kr 19,27; Jb 31,4) 3 Ob ich gehe oder ruhe, du hast es gemessen. Du bist vertraut mit all meinen Wegen. 4 Ja, noch nicht ist das Wort auf meiner Zunge, siehe, HERR, da hast du es schon völlig erkannt. 5 Von hinten und von vorn hast du mich umschlossen, hast auf mich deine Hand gelegt. (Jb 1,10) 6 Zu wunderbar ist für mich dieses Wissen, zu hoch, ich kann es nicht begreifen. (Ž 92,6; Ž 131,1; Ř 11,33) 7 Wohin kann ich gehen vor deinem Geist, wohin vor deinem Angesicht fliehen? (Jb 23,8; Jr 23,23; Am 9,2; Sír 16,17)

Jb 23,8Jr 23,23Am 9,2Sír 16,17

8 Wenn ich hinaufstiege zum Himmel - dort bist du; wenn ich mich lagerte in der Unterwelt - siehe, da bist du. (Jb 11,8) 9 Nähme ich die Flügel des Morgenrots, ließe ich mich nieder am Ende des Meeres, (Jon 1,3) 10 auch dort würde deine Hand mich leiten und deine Rechte mich ergreifen. 11 Würde ich sagen: Finsternis soll mich verschlingen und das Licht um mich soll Nacht sein! (Jb 26,6; Jb 34,22; Da 2,22) 12 Auch die Finsternis ist nicht finster vor dir, / die Nacht leuchtet wie der Tag, wie das Licht wird die Finsternis. 13 Du selbst hast mein Innerstes geschaffen, hast mich gewoben im Schoß meiner Mutter. (Jb 10,8; Mdr 7,1) 14 Ich danke dir, dass ich so staunenswert und wunderbar gestaltet bin. Ich weiß es genau: Wunderbar sind deine Werke. 15 Dir waren meine Glieder nicht verborgen,/ als ich gemacht wurde im Verborgenen, gewirkt in den Tiefen der Erde. (Jb 1,21) 16 Als ich noch gestaltlos war, sahen mich bereits deine Augen. In deinem Buch sind sie alle verzeichnet: die Tage, die schon geformt waren, als noch keiner von ihnen da war. (Jb 14,5; Ž 69,29) 17 Wie kostbar sind mir deine Gedanken, Gott! Wie gewaltig ist ihre Summe! (Jb 11,7; Ž 92,6) 18 Wollte ich sie zählen, sie sind zahlreicher als der Sand. Ich erwache und noch immer bin ich bei dir. (Ž 40,6; Sír 18,5) 19 Wolltest du, Gott, doch den Frevler töten! Ihr blutgierigen Menschen, weicht von mir! (Ž 119,115) 20 Sie nennen dich in böser Absicht, deine Feinde missbrauchen deinen Namen. 21 Sollen mir nicht verhasst sein, HERR, die dich hassen, soll ich die nicht verabscheuen, die sich gegen dich erheben? 22 Ganz und gar sind sie mir verhasst, auch mir wurden sie zu Feinden. 23 Erforsche mich, Gott, und erkenne mein Herz, prüfe mich und erkenne meine Gedanken! (Ž 17,3; Ž 26,2) 24 Sieh doch, ob ich auf dem Weg der Götzen bin, leite mich auf dem Weg der Ewigkeit! (Ž 25,4)

English Standard Version

od Crossway

Search Me, O God, and Know My Heart

1 To the choirmaster. A Psalm of David. O Lord, you have searched me and known me! (Ž 7,9; Ž 17,3; Ž 44,21; Jr 12,3)

Ž 7,9Ž 17,3Ž 44,21Jr 12,3

2 You know when I sit down and when I rise up; you discern my thoughts from afar. (2Kr 19,27; Jb 14,16; Jb 31,4; Pl 3,63; Mt 9,4; J 2,24)

2Kr 19,27Jb 14,16Jb 31,4Pl 3,63Mt 9,4J 2,24

3 You search out my path and my lying down and are acquainted with all my ways. 4 Even before a word is on my tongue, behold, O Lord, you know it altogether. (Žd 4,13) 5 You hem me in, behind and before, and lay your hand upon me. (Jb 9,33; Jb 19,8) 6 Such knowledge is too wonderful for me; it is high; I cannot attain it. (Jb 42,3; Ř 11,33) 7 Where shall I go from your Spirit? Or where shall I flee from your presence? (Jr 23,24; Jon 1,3) 8 If I ascend to heaven, you are there! If I make my bed in Sheol, you are there! (Jb 26,6; Am 9,2) 9 If I take the wings of the morning and dwell in the uttermost parts of the sea, 10 even there your hand shall lead me, and your right hand shall hold me. (Ž 23,3; Ž 139,24) 11 If I say, “Surely the darkness shall cover me, and the light about me be night,” (Jb 22,14) 12 even the darkness is not dark to you; the night is bright as the day, for darkness is as light with you. (Jb 34,22; Da 2,22) 13 For you formed my inward parts; you knitted me together in my mother’s womb. (Dt 32,6; Jb 10,11) 14 I praise you, for I am fearfully and wonderfully made.^[1] Wonderful are your works; my soul knows it very well. (Ž 72,18) 15 My frame was not hidden from you, when I was being made in secret, intricately woven in the depths of the earth. (Jb 10,8; Ž 63,9; Kaz 11,5) 16 Your eyes saw my unformed substance; in your book were written, every one of them, the days that were formed for me, when as yet there was none of them. (Ž 56,8) 17 How precious to me are your thoughts, O God! How vast is the sum of them! (Ž 92,5) 18 If I would count them, they are more than the sand. I awake, and I am still with you. (Gn 22,17; Ž 40,5) 19 Oh that you would slay the wicked, O God! O men of blood, depart from me! (Ž 5,6; Ž 6,8; Ž 9,17; Iz 11,4)

Ž 5,6Ž 6,8Ž 9,17Iz 11,4

20 They speak against you with malicious intent; your enemies take your name in vain.^[2] (Ex 20,7; Ju 1,15) 21 Do I not hate those who hate you, O Lord? And do I not loathe those who rise up against you? (Ž 26,5; Ž 59,1; Ž 119,158) 22 I hate them with complete hatred; I count them my enemies. 23 Search me, O God, and know my heart! Try me and know my thoughts!^[3] (Ž 26,2) 24 And see if there be any grievous way in me, and lead me in the way everlasting!^[4] (Ž 139,10; Jr 6,16; Jr 18,15)

King James Version

1 To the chief Musician, A Psalm of David. O LORD, thou hast searched me, and known me . 2 Thou knowest my downsitting and mine uprising, thou understandest my thought afar off. 3 Thou compassest my path and my lying down, and art acquainted with all my ways. 4 For there is not a word in my tongue, but , lo, O LORD, thou knowest it altogether. 5 Thou hast beset me behind and before, and laid thine hand upon me. 6 Such knowledge is too wonderful for me; it is high, I cannot attain unto it. 7 Whither shall I go from thy spirit? or whither shall I flee from thy presence? 8 If I ascend up into heaven, thou art there: if I make my bed in hell, behold, thou art there . 9 If I take the wings of the morning, and dwell in the uttermost parts of the sea; 10 Even there shall thy hand lead me, and thy right hand shall hold me. 11 If I say, Surely the darkness shall cover me; even the night shall be light about me. 12 Yea, the darkness hideth not from thee; but the night shineth as the day: the darkness and the light are both alike to thee . 13 For thou hast possessed my reins: thou hast covered me in my mother's womb. 14 I will praise thee; for I am fearfully and wonderfully made: marvellous are thy works; and that my soul knoweth right well. 15 My substance was not hid from thee, when I was made in secret, and curiously wrought in the lowest parts of the earth. 16 Thine eyes did see my substance, yet being unperfect; and in thy book all my members were written, which in continuance were fashioned, when as yet there was none of them. 17 How precious also are thy thoughts unto me, O God! how great is the sum of them! 18 If I should count them, they are more in number than the sand: when I awake, I am still with thee. 19 Surely thou wilt slay the wicked, O God: depart from me therefore, ye bloody men. 20 For they speak against thee wickedly, and thine enemies take thy name in vain. 21 Do not I hate them, O LORD, that hate thee? and am not I grieved with those that rise up against thee? 22 I hate them with perfect hatred: I count them mine enemies. 23 Search me, O God, and know my heart: try me, and know my thoughts: 24 And see if there be any wicked way in me, and lead me in the way everlasting.