1Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.2Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.3A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:4Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?5Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.6Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.7Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.8Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.9Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.
1 U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón. 2 Své citery jsme v té zemi zavěsili na topoly, 3 když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“ 4 Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi? 5 Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene. 6 Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost. 7 Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: „Bořte! Bořte do základů!“ 8 Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás. 9 Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.
Žalm 137
Bible, překlad 21. století
od Biblion1Mezi babylonskými řekami, tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sion.2V té zemi jsme odložili citery a zavěsili je na vrby.3Naši věznitelé nás tam žádali, abychom jim prý zpívali; naši tyrani od nás chtěli veselí: „Co kdybyste nám zpívali některou z písní sionských?!“4Jak bychom ale byli zpívali Hospodinovu píseň mezi cizinci?5Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe, pak ať mi uschne pravice!6Ať mi i k patru jazyk přiroste, pokud přestanu myslet na tebe, pokud mi Jeruzalém nebude nade vše, nade všechny mé rozkoše!7Hospodine, jen se rozpomeň na Edomce v Jeruzalémě v onen den, kdy vykřikovali: „Rozbořte, rozbořte, zničte to město v základech!“8Ó dcero Babylonská, budeš zničena! Blaze tomu, kdo ti odplatí za všechna naše příkoří!9Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí a o skálu je rozrazí!
Rückblick der Verbannten auf ihr Heimweh nach Zion
1An den Strömen von Babel, /
da saßen wir und wir weinten,
wenn wir Zions gedachten. (Pl 3,48; Ez 3,15)2An die Weiden in seiner Mitte
hängten wir unsere Leiern. (Pl 5,14)3Denn dort verlangten, die uns gefangen hielten, Lieder von uns, /
unsere Peiniger forderten Jubel:
Singt für uns eines der Lieder Zions!4Wie hätten wir singen können die Lieder des HERRN,
fern, auf fremder Erde?5Wenn ich dich je vergesse, Jerusalem,
dann soll meine rechte Hand mich vergessen.[1] (Jr 51,50)6Die Zunge soll mir am Gaumen kleben,
wenn ich deiner nicht mehr gedenke,
wenn ich Jerusalem nicht mehr erhebe
zum Gipfel meiner Freude. (Ž 22,16)7Gedenke, HERR, den Söhnen Edoms den Tag Jerusalems,
die sagten: Reißt nieder, bis auf den Grund reißt es nieder! (Pl 4,21; Ez 25,12; Ez 35,1; Abd 1,8)8Tochter Babel, du der Verwüstung Geweihte: /
Selig, wer dir vergilt deine Taten,
die du uns getan hast! (Iz 14,22; Jr 50,1)9Selig, wer ergreift und zerschlägt
am Felsen deine Nachkommen! (Iz 13,16; Oz 14,1; Ř 12,19)
1By the waters of Babylon, there we sat down and wept, when we remembered Zion.2On the willows[1] there we hung up our lyres.3For there our captors required of us songs, and our tormentors, mirth, saying, “Sing us one of the songs of Zion!”4How shall we sing the Lord’s song in a foreign land? (Neh 2,3)5If I forget you, O Jerusalem, let my right hand forget its skill! (Ž 76,5)6Let my tongue stick to the roof of my mouth, if I do not remember you, if I do not set Jerusalem above my highest joy! (Jb 29,10; Ez 3,26)7Remember, O Lord, against the Edomites the day of Jerusalem, how they said, “Lay it bare, lay it bare, down to its foundations!” (Jb 18,20; Iz 34,5; Jr 49,7; Pl 4,21; Ez 25,12; Ez 35,2; Am 1,11; Abd 1,8; Abk 3,13; Sf 2,14)8O daughter of Babylon, doomed to be destroyed, blessed shall he be who repays you with what you have done to us! (Ž 28,4; Iz 13,1; Iz 21,9; Iz 47,1; Jr 25,12; Jr 50,1; Jr 51,1; Jr 51,24; Jr 51,56)9Blessed shall he be who takes your little ones and dashes them against the rock! (2Kr 8,12; Iz 13,16; Oz 10,14; Na 3,10)
Žalm 137
King James Version
1By the rivers of Babylon, there we sat down, yea, we wept, when we remembered Zion.2We hanged our harps upon the willows in the midst thereof.3For there they that carried us away captive required of us a song; and they that wasted us required of us mirth, saying , Sing us one of the songs of Zion.4How shall we sing the LORD' song in a strange land?5If I forget thee, O Jerusalem, let my right hand forget her cunning .6If I do not remember thee, let my tongue cleave to the roof of my mouth; if I prefer not Jerusalem above my chief joy.7Remember, O LORD, the children of Edom in the day of Jerusalem; who said, Rase it , rase it, even to the foundation thereof.8O daughter of Babylon, who art to be destroyed; happy shall he be , that rewardeth thee as thou hast served us.9Happy shall he be , that taketh and dasheth thy little ones against the stones.