1Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,2Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:3Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,4Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,5Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.6Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.7Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.8Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.9Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.10Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.11Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.12Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.13Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:14Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.15Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,16A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.17Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.18Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
1 Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči, 2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu: 3 „Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože, 4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí, 5 dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“ 6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích. 7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou. 8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci! 9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají. 10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného. 11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost – nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn. 12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu.“ 13 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo: 14 „To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím. 15 Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem. 16 Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat. 17 Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo. 18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“
Žalm 132
Bible, překlad 21. století
od Biblion1Poutní píseň. Pamatuj, Hospodine, na Davida i na všechno, co podstoupil –2na to, co Hospodinu přísahal, když Mocnému Jákobovu složil slib:3„Jistěže nevejdu do svého domu, na svoje lůžko nelehnu,4svým očím nedovolím usnout, svým víčkům nedám poklesnout,5dokud nenajdu domov Hospodinu, příbytek Jákobovu Mocnému.“6O jeho Truhle jsme v Efratě slyšeli, nalezli jsme ji v kraji Jearim.[1]7K jeho příbytku pojďme již, klaňme se u jeho podnoží!8„Povstaň, Hospodine, ke svému spočinutí, společně s Truhlou síly tvé!9Tví kněží ať jsou spravedlností oděni, tvoji věrní ať jásají!10Pro Davida, služebníka svého, neodmítej svého pomazaného!“[2]11Hospodin Davidovi věrně přísahal, co nechce nikdy odvolat: „Jeden z tvých vlastních potomků dosedne po tobě na tvůj trůn.12Když tvoji synové mou smlouvu zachovají a má svědectví, jimž je vyučím, i jejich synové na věky věků dosednou na tvůj trůn.“[3]13Hospodin si přece Sion zvolil, oblíbil si jej za svůj příbytek:14„Zde je mé spočinutí na věčné věky, zde budu přebývat, jak toužil jsem!15Štědře požehnám jeho zásoby, jeho chudé chlebem nasytím,16jeho kněží obléknu spasením, jeho věrní budou jásat radostí!17Zde nechám vyrůst roh Davidův, o svíci svého pomazaného se postarám.18Jeho nepřátele obléknu v hanbu, na jeho hlavě však zazáří koruna.“[4]
1Ein Wallfahrtslied.
Gedenke, HERR, zugunsten Davids
all seiner Mühen, /2wie er dem HERRN geschworen,
gelobt hat dem Starken Jakobs:3Nicht will ich das Zelt meines Hauses betreten
noch zum Ruhen mein Lager besteigen, (2S 7,1; 1Pa 28,2)4nicht Schlaf den Augen gönnen
noch Schlummer den Lidern,5bis ich für den HERRN eine Stätte finde,
Wohnung für den Starken Jakobs.6Siehe, wir hörten von seiner Lade in Efrata,
fanden sie im Gefilde von Jáar.[1] (1S 7,1; 2S 6,2)7Lasst uns hingehen zu seiner Wohnung,
uns niederwerfen am Schemel seiner Füße! (Ž 99,5)8Steh auf, HERR, zum Ort deiner Ruhe,
du und deine machtvolle Lade! (Nu 10,35; 2Pa 6,41)9Deine Priester sollen sich in Gerechtigkeit kleiden
und deine Frommen sollen jubeln. (Jb 29,14)10Um Davids willen, deines Knechts,
weise nicht ab das Angesicht deines Gesalbten!11Der HERR hat David Treue geschworen,
nicht wird er von ihr lassen:
Einen Spross deines Leibes
will ich setzen auf deinen Thron. (Ž 89,4)12Wenn deine Söhne meinen Bund bewahren,
mein Zeugnis, das ich sie lehre,
dann sollen auch ihre Söhne
auf deinem Thron sitzen für immer.13Denn der HERR hat den Zion erwählt,
ihn begehrt zu seinem Wohnsitz: (Ž 68,17; Ž 76,3; Ž 78,68)14Das ist für immer der Ort meiner Ruhe,
hier will ich wohnen, ich hab ihn begehrt. (1Kr 8,13)15Zions Nahrung will ich reichlich segnen,
mit Brot seine Armen sättigen.[2]16Seine Priester will ich kleiden in Heil,
seine Frommen sollen jauchzen und jubeln. (Ž 132,9; Iz 61,10)17Dort bringe ich Davids Macht zum Sprießen
und stelle eine Leuchte auf für meinen Gesalbten. (1Kr 11,36; L 1,69)18Ich kleide seine Feinde in Schande;
doch auf ihm wird seine Krone erglänzen.
1A Song of Ascents. Remember, O Lord, in David’s favor, all the hardships he endured, (1Pa 22,14; Ž 120,1)2how he swore to the Lord and vowed to the Mighty One of Jacob, (Gn 49,24; Ž 50,14; Ž 132,5; Iz 49,26; Iz 60,16)3“I will not enter my house or get into my bed,4I will not give sleep to my eyes or slumber to my eyelids, (Př 6,4)5until I find a place for the Lord, a dwelling place for the Mighty One of Jacob.” (1Pa 22,7; Ž 132,2; Sk 7,46)6Behold, we heard of it in Ephrathah; we found it in the fields of Jaar. (Gn 35,19; 1S 7,1; 1S 17,12)7“Let us go to his dwelling place; let us worship at his footstool!” (Ž 5,7; Ž 99,5)8Arise, O Lord, and go to your resting place, you and the ark of your might. (2Pa 6,41; Ž 68,1; Ž 78,61; Ž 132,14)9Let your priests be clothed with righteousness, and let your saints shout for joy. (Jb 29,14; Ž 132,16; Ž 149,5)10For the sake of your servant David, do not turn away the face of your anointed one. (1Kr 1,39; 2Kr 18,24; Ž 132,17)11The Lord swore to David a sure oath from which he will not turn back: “One of the sons of your body[1] I will set on your throne. (2S 7,12; 2Pa 6,16; Ž 89,3; Ž 89,34; Ž 110,4; L 1,32; Sk 2,30)12If your sons keep my covenant and my testimonies that I shall teach them, their sons also forever shall sit on your throne.” (1Kr 8,25; Jb 36,7)13For the Lord has chosen Zion; he has desired it for his dwelling place: (Ž 68,16; Ž 78,68; Ž 135,21)14“This is my resting place forever; here I will dwell, for I have desired it. (Ž 132,8; Mt 23,21)15I will abundantly bless her provisions; I will satisfy her poor with bread. (Rt 1,6; Ž 147,14)16Her priests I will clothe with salvation, and her saints will shout for joy. (Ž 132,9)17There I will make a horn to sprout for David; I have prepared a lamp for my anointed. (1Kr 11,36; 1Kr 15,4; 2Kr 8,19; 2Pa 21,7; Ž 132,10; Ez 29,21; L 1,69)18His enemies I will clothe with shame, but on him his crown will shine.” (Jb 8,22)
Žalm 132
King James Version
1A Song of degrees. LORD, remember David, and all his afflictions:2How he sware unto the LORD, and vowed unto the mighty God of Jacob;3Surely I will not come into the tabernacle of my house, nor go up into my bed;4I will not give sleep to mine eyes, or slumber to mine eyelids,5Until I find out a place for the LORD, an habitation for the mighty God of Jacob.6Lo, we heard of it at Ephratah: we found it in the fields of the wood.7We will go into his tabernacles: we will worship at his footstool.8Arise, O LORD, into thy rest; thou, and the ark of thy strength.9Let thy priests be clothed with righteousness; and let thy saints shout for joy.10For thy servant David' sake turn not away the face of thine anointed.11The LORD hath sworn in truth unto David; he will not turn from it; Of the fruit of thy body will I set upon thy throne.12If thy children will keep my covenant and my testimony that I shall teach them, their children shall also sit upon thy throne for evermore.13For the LORD hath chosen Zion; he hath desired it for his habitation.14This is my rest for ever: here will I dwell; for I have desired it.15I will abundantly bless her provision: I will satisfy her poor with bread.16I will also clothe her priests with salvation: and her saints shall shout aloud for joy.17There will I make the horn of David to bud: I have ordained a lamp for mine anointed.18His enemies will I clothe with shame: but upon himself shall his crown flourish.