Žalm 10 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení? 2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí. 3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí. 4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha. 5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká, 6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého. 7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost. 8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje. 9 Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou. 10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých. 11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky. 12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými. 13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš? 14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník. 15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál. 16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou. 17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ, 18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

HOSPODINE, PROČ JEN STOJÍŠ V DÁLI

1 Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš? 2 Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí! 3 Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina. (Nún) 4 Svévolník ve zpupném hněvu říká: „Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není.“ Odtud všechny jeho pikle. 5 Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům. 6 Říkává si v srdci: „Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého.“ (Pé) 7 V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti. 8 Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného, (Ajin) jeho oči pasou po bezbranném. 9 Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl. 10 Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů. 11 Říkává si v srdci: „Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí.“ (Kóf) 12 Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované! 13 Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: „Ty nic nevypátráš?“ (Réš) 14 Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc. (Šín) 15 Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne. 16 Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země. (Táv) 17 Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho, 18 zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Proč jsi, Hospodine, tak vzdálený?^[1] Proč se ukrýváš v dobách soužení? 2 Ničemové ve své pýše honí chudáky, vymýšlejí úklady, aby je lapili! 3 Svým vlastním chtíčem se ničemové chlubí, chamtivce chválí, Hospodina snižují, 4 ve svojí pýše ho vůbec nehledají, Bůh nemá místo v jejich myšlení. 5 Na svých cestách mají stále jen úspěch, tvé zákony jsou jim vzdáleny, ze všech protivníků mají jen posměch, 6 v srdci si myslí: „Nic mě neohrozí, nikdy mě nepotká žádné neštěstí!“ 7 Ústa jim plní kletby, lsti a výhrůžky, na jazyku mají zlo a trápení, 8 za humny číhají ve skrýších, aby nevinné zákeřně vraždili. Bezbranné lidi očima sledují, 9 jako lvi v houští v záloze číhají, číhají na chudáky, aby je lapili, už mají chudáka, chytli ho do pasti! 10 K zemi se hroutí chudák zdrcený, pod jejich mocí klesá bezbranný, 11 v srdci si myslí: „Bůh už zapomenul, skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí.“ 12 Povstaň, Hospodine, pozvedni ruku! Na utlačené se, Bože, rozpomeň! 13 Proč se má ničema rouhat Bohu, v srdci si myslet, že na to nepřijdeš? 14 Ty to však vidíš! Ty vnímáš trápení i žal, svou vlastní rukou abys potrestal! Na tebe samého bezbranný spoléhá, ty jsi pomocníkem sirotka! 15 Zpřerážej paže zlého darebáka, jeho zkaženost odhal, aby neobstál! 16 Hospodin kraluje na věčné časy, pohané z jeho země vymizí! 17 Hospodin vyslyší tužby ponížených – povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš, 18 zjednáš soud sirotkům i všem utlačeným, pozemský člověk aby je neděsil!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

1 HERR, warum bleibst du so fern, verbirgst dich in Zeiten der Not? 2 Voller Hochmut verfolgt der Frevler den Elenden. Sie sollen sich fangen in den Ränken, die sie selbst ersonnen. 3 Denn der Frevler hat sich gerühmt nach Herzenslust, der Gierige hat gelästert und den HERRN verachtet. 4 Überheblich sagt der Frevler: Gott ahndet nicht. Es gibt keinen Gott. So ist sein ganzes Denken. (Ž 14,1) 5 Zu jeder Zeit glücken ihm seine Wege. / Hoch droben und fern von sich wähnt er deine Gerichte. Alle seine Gegner faucht er an. 6 Er sagt in seinem Herzen: Ich werde niemals wanken. Von Geschlecht zu Geschlecht trifft mich kein Unglück.^[1] 7 Sein Mund ist voll Fluch und Trug und Gewalttat, auf seiner Zunge sind Verderben und Unheil. (Ř 3,14) 8 Er liegt auf der Lauer in den Gehöften / und will den Schuldlosen heimlich ermorden; seine Augen spähen aus nach dem Schwachen. (Ž 11,2) 9 Er lauert im Versteck wie ein Löwe im Dickicht, / er lauert darauf, den Elenden zu fangen; er fängt den Elenden und zieht ihn in sein Netz. (Ž 17,12) 10 Er duckt sich und kauert sich nieder, seine Übermacht bringt die Schwachen zu Fall.^[2] 11 Er sagt in seinem Herzen: Gott hat vergessen, hat sein Angesicht verborgen, niemals sieht er. (Jb 22,13; Ž 64,6; Ž 73,11; Ž 94,7; Iz 29,15; Ez 8,12; Ez 9,9)

Jb 22,13Ž 64,6Ž 73,11Ž 94,7Iz 29,15Ez 8,12Ez 9,9

12 HERR, steh auf, Gott, erheb deine Hand, vergiss die Elenden nicht! 13 Warum darf der Frevler Gott verachten und in seinem Herzen sagen: Du ahndest nicht? 14 Du, ja du, hast Mühsal und Kummer gesehen! Schau hin und nimm es in deine Hand! Dir überlässt es der Schwache, der Waise bist du ein Helfer geworden. 15 Zerbrich den Arm des Frevlers und des Bösen, / ahnde seinen Frevel, sodass man von ihm nichts mehr findet. 16 Der HERR ist König für immer und ewig, verschwunden sind Nationen aus seinem Land. (Ž 24,7) 17 Die Sehnsucht der Elenden hast du gehört, HERR, du stärkst ihr Herz, dein Ohr nimmt wahr, 18 Recht zu verschaffen der Waise und dem Bedrückten. Kein Mensch mehr verbreite Schrecken im Land. (Ex 22,21; Dt 10,18; Ž 68,6; Ž 146,9)

Ex 22,21Dt 10,18Ž 68,6Ž 146,9

English Standard Version

od Crossway

Why Do You Hide Yourself?

1 Why, O Lord, do you stand far away? Why do you hide yourself in times of trouble? (Ž 9,9; Ž 13,1; Ž 22,1; Ž 22,11; Ž 22,19; Ž 35,22; Ž 38,21)

Ž 9,9Ž 13,1Ž 22,1Ž 22,11Ž 22,19Ž 35,22Ž 38,21

2 In arrogance the wicked hotly pursue the poor; let them be caught in the schemes that they have devised. (Ž 7,15) 3 For the wicked boasts of the desires of his soul, and the one greedy for gain curses^[1] and renounces the Lord. (Jb 1,5; Jb 1,11; Ž 10,13; Ž 94,4; Iz 3,9)

Jb 1,5Jb 1,11Ž 10,13Ž 94,4Iz 3,9

4 In the pride of his face^[2] the wicked does not seek him;^[3] all his thoughts are, “There is no God.” (Ž 10,3; Ž 14,1; Ž 53,1) 5 His ways prosper at all times; your judgments are on high, out of his sight; as for all his foes, he puffs at them. (Ž 12,5; Iz 26,11) 6 He says in his heart, “I shall not be moved; throughout all generations I shall not meet adversity.” (Ž 10,11; Ž 10,13; Zj 18,7) 7 His mouth is filled with cursing and deceit and oppression; under his tongue are mischief and iniquity. (Jb 20,12; Ž 5,5; Ž 6,8; Ž 7,14; Ž 36,3; Ž 55,11; Ž 72,14; Ž 140,3; Pís 4,11; Ř 3,14)

Jb 20,12Ž 5,5Ž 6,8Ž 7,14Ž 36,3Ž 55,11Ž 72,14Ž 140,3Pís 4,11Ř 3,14

8 He sits in ambush in the villages; in hiding places he murders the innocent. His eyes stealthily watch for the helpless; (Ž 17,12; Ž 64,4; Abk 3,14) 9 he lurks in ambush like a lion in his thicket; he lurks that he may seize the poor; he seizes the poor when he draws him into his net. (Jb 38,40; Ž 9,15; Ž 17,12; Ž 59,3; Mi 7,2)

Jb 38,40Ž 9,15Ž 17,12Ž 59,3Mi 7,2

10 The helpless are crushed, sink down, and fall by his might. 11 He says in his heart, “God has forgotten, he has hidden his face, he will never see it.” (Jb 22,13; Ž 73,11; Ž 94,7; Ez 8,12; Ez 9,9; Sf 1,12)

Jb 22,13Ž 73,11Ž 94,7Ez 8,12Ez 9,9Sf 1,12

12 Arise, O Lord; O God, lift up your hand; forget not the afflicted. (Ž 3,7; Ž 9,12; Ž 9,18; Mi 5,9)

Ž 3,7Ž 9,12Ž 9,18Mi 5,9

13 Why does the wicked renounce God and say in his heart, “You will not call to account”? (Ž 9,12; Ž 10,3) 14 But you do see, for you note mischief and vexation, that you may take it into your hands; to you the helpless commits himself; you have been the helper of the fatherless. (Ž 33,13; Ž 68,5; Ž 146,9; Oz 14,3; 2Tm 1,12; 1P 4,19)

Ž 33,13Ž 68,5Ž 146,9Oz 14,32Tm 1,121P 4,19

15 Break the arm of the wicked and evildoer; call his wickedness to account till you find none. (Ž 37,17; Ž 37,36; Iz 41,12) 16 The Lord is king forever and ever; the nations perish from his land. (Ex 15,18; Dt 8,20; Ž 29,10; Jr 10,10; Pl 5,19; Da 4,34; Da 6,26; 1Tm 1,17; Zj 11,15)

Ex 15,18Dt 8,20Ž 29,10Jr 10,10Pl 5,19Da 4,34Da 6,261Tm 1,17Zj 11,15

17 O Lord, you hear the desire of the afflicted; you will strengthen their heart; you will incline your ear (1Pa 29,18) 18 to do justice to the fatherless and the oppressed, so that man who is of the earth may strike terror no more. (Ž 9,9; Ž 9,19; Ž 17,14; Ž 74,21; Ž 82,3; Iz 1,17; Iz 11,4)

Ž 9,9Ž 9,19Ž 17,14Ž 74,21Ž 82,3Iz 1,17Iz 11,4

King James Version

1 Why standest thou afar off, O LORD? why hidest thou thyself in times of trouble? 2 The wicked in his pride doth persecute the poor: let them be taken in the devices that they have imagined. 3 For the wicked boasteth of his heart' desire, and blesseth the covetous, whom the LORD abhorreth. 4 The wicked, through the pride of his countenance, will not seek after God : God is not in all his thoughts. 5 His ways are always grievous; thy judgments are far above out of his sight: as for all his enemies, he puffeth at them. 6 He hath said in his heart, I shall not be moved: for I shall never be in adversity. 7 His mouth is full of cursing and deceit and fraud: under his tongue is mischief and vanity. 8 He sitteth in the lurking places of the villages: in the secret places doth he murder the innocent: his eyes are privily set against the poor. 9 He lieth in wait secretly as a lion in his den: he lieth in wait to catch the poor: he doth catch the poor, when he draweth him into his net. 10 He croucheth, and humbleth himself, that the poor may fall by his strong ones. 11 He hath said in his heart, God hath forgotten: he hideth his face; he will never see it . 12 Arise, O LORD; O God, lift up thine hand: forget not the humble. 13 Wherefore doth the wicked contemn God? he hath said in his heart, Thou wilt not require it . 14 Thou hast seen it ; for thou beholdest mischief and spite, to requite it with thy hand: the poor committeth himself unto thee; thou art the helper of the fatherless. 15 Break thou the arm of the wicked and the evil man : seek out his wickedness till thou find none. 16 The LORD is King for ever and ever: the heathen are perished out of his land. 17 LORD, thou hast heard the desire of the humble: thou wilt prepare their heart, thou wilt cause thine ear to hear: 18 To judge the fatherless and the oppressed, that the man of the earth may no more oppress.