1Au chef de chœur. Psaume de David.2J’ai mis tout mon espoir ╵en l’Eternel. Il s’est penché vers moi, ╵il a prêté l’oreille ╵à ma supplication.3Il m’a fait remonter ╵du puits de destruction et du fond de la boue. Il m’a remis debout, ╵les pieds sur un rocher, et il a affermi mes pas.4Il a mis dans ma bouche ╵un cantique nouveau, et la louange ╵pour notre Dieu. Quand ils verront ce qu’il a fait, ╵ils seront nombreux à le craindre et à mettre leur confiance en l’Eternel.5Bienheureux l’homme ╵qui fait confiance à l’Eternel et ne se tourne pas ╵vers les gens orgueilleux et enclins au mensonge[1].6O Eternel mon Dieu, toi, tu as accompli ╵tant d’œuvres merveilleuses, et combien de projets ╵tu as formés pour nous! Nul n’est semblable à toi. Je voudrais publier, ╵redire tes merveilles, mais leur nombre est trop grand.7Tu n’as voulu ╵ni offrande ni sacrifice. Tu m’as ouvert l’oreille, car tu n’as demandé ╵ni holocaustes ╵ni sacrifices ╵pour le péché[2]. (He 10:5)8Alors j’ai dit: Voici, je viens, dans le rouleau du livre, ╵il est question de moi[3].9Je prends plaisir à faire ╵ta volonté, mon Dieu, et ta Loi est gravée ╵tout au fond de mon cœur.10Dans la grande assemblée, ╵j’annonce la bonne nouvelle ╵de ta justice[4]. Je ne la tairai pas, Eternel, tu le sais.11Non, je ne me retiens pas d’exprimer ╵que tu es juste. Je proclame bien haut ╵combien tu es fidèle ╵et que tu m’as sauvé. Non, je ne cache pas ╵ton amour, ta fidélité dans la grande assemblée.12Et toi, ô Eternel, ╵tu ne retiendras pas ╵loin de moi ta tendresse: ton amour, ta fidélité ╵sans cesse me protégeront.13De malheurs innombrables ╵je suis environné, mes transgressions m’accablent: je n’en supporte pas la vue: elles dépassent, par leur nombre, ╵les cheveux de ma tête; je n’ai plus de courage.14Veuille, Eternel, me délivrer! Eternel, hâte-toi ╵de venir à mon aide[5]! (Ps 70:2)15Qu’ils soient couverts de honte, ╵remplis de confusion, ceux qui en veulent à ma vie! Qu’ils battent en retraite, ╵qu’ils soient déshonorés, ceux qui désirent mon malheur!16Qu’ils dépérissent ╵sous le poids de la honte, ceux qui ricanent ╵à mon sujet.17Mais que tous ceux qui se tournent vers toi soient débordants de joie, ╵oui, qu’en toi ils se réjouissent. Et que tous ceux qui aiment ton salut redisent constamment: ╵« Que l’Eternel est grand! »18Moi, je suis pauvre et malheureux, mais le Seigneur prend soin de moi. Toi qui es mon secours ╵et mon libérateur, mon Dieu, ne tarde pas!
1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. 2 Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal. 3 Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet 4 a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina. 5 Blaze muži, který doufá v Hospodina, k obludám se neobrací, ani k těm, kteří se uchylují ke lži. 6 Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich, je jich tolik, že je vypovědět nelze. 7 Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích. 8 Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno. 9 Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru. 10 Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění. Že v tom svým rtům nezbraňuji, víš sám, Hospodine. 11 Spravedlnost tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě a tvé spáse. Nezatajil jsem tvé milosrdenství a věrnost velikému shromáždění. 12 Ty mně, Hospodine, neodepřeš svoje slitování. Kéž mě stále opatruje tvoje milosrdenství a věrnost! 13 Tolik zla mě obklopilo, že mu není počtu. Postihly mě moje nepravosti, že nemohu ani vzhlédnout. Je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvahu jsem pozbyl. 14 Hospodine, rač mě vysvobodit, Hospodine, na pomoc mi pospěš! 15 Ať se zardí hanbou všichni, kteří mi o život ukládají a vzít mi jej chtějí, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí. 16 Za svou hanebnost ať vzbuzují úděs ti, kdo mi říkají: „Dobře ti tak!“ 17 Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Hospodin je velký“ ti, kdo milují tvou spásu. 18 Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí. Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej už, můj Bože!