1Au chef de chœur. Psaume de David, à chanter sur la mélodie de « Biche de l’aurore ».2Mon Dieu, mon Dieu, ╵pourquoi m’as-tu abandonné[1]? Tu restes loin, ╵tu ne viens pas me secourir ╵malgré toutes mes plaintes. (Mt 27:46; Mc 15:34)3Mon Dieu, le jour, j’appelle, ╵mais tu ne réponds pas. La nuit, je crie, ╵sans trouver de repos.4Pourtant, tu es le Saint qui sièges sur ton trône, ╵au milieu des louanges d’Israël.5En toi déjà, ╵nos pères se confiaient, oui, ils comptaient sur toi, ╵et tu les délivrais.6Lorsqu’ils criaient à toi, ╵ils étaient délivrés, lorsqu’ils comptaient sur toi, ╵ils n’étaient pas déçus.7Mais moi je suis un ver[2], ╵je ne suis plus un homme, tout le monde m’insulte, ╵le peuple me méprise, (Jb 25:6; Is 41:14)8ceux qui me voient ╵se rient de moi. Tous, ils ricanent, ╵en secouant la tête[3]: (Ps 109:25; Mt 27:39; Mc 15:29)9« Il se confie en l’Eternel? Eh bien, que maintenant ╵l’Eternel le délivre! Puisqu’il trouve en lui son plaisir, ╵qu’il le libère donc[4]! » (Mt 27:43)10Toi, tu m’as fait sortir ╵du ventre maternel, tu m’as mis en sécurité ╵sur le sein de ma mère.11Dès mon jeune âge, ╵j’ai été placé sous ta garde. Dès avant ma naissance, ╵tu es mon Dieu.12Ne reste pas si loin de moi ╵car le danger est proche, et il n’y a personne ╵qui vienne pour m’aider.13De nombreux taureaux m’environnent: ces fortes bêtes du Basan[5] ╵sont tout autour de moi. (Dt 32:14; Ez 39:18)14Ils ouvrent largement ╵leurs gueules contre moi, ils sont comme un lion ╵qui rugit et déchire.15Je suis comme une eau qui s’écoule et tous mes os sont disloqués. Mon cœur est pareil à la cire, on dirait qu’il se fond en moi.16Ma force est desséchée ╵comme un tesson d’argile, ma langue colle à mon palais[6], tu me fais retourner ╵à la poussière de la mort. (Jn 19:28)17Des hordes de chiens m’environnent, la meute des méchants m’assaille. Ils ont percé[7] mes mains, mes pieds,18je pourrais compter tous mes os; ils me regardent, ils me toisent,19ils se partagent mes habits et tirent au sort ma tunique[8]. (Mt 27:35; Mc 15:24; Lc 23:34; Jn 19:24)20Mais toi, ô Eternel, ╵ne reste pas si loin! O toi, ma force, ╵viens en hâte à mon aide!21Délivre ma vie de l’épée! Protège-moi ╵de la fureur des chiens!22Délivre-moi ╵de la gueule du lion! Préserve-moi ╵des cornes des taureaux! Oui, tu m’as répondu!23Je proclamerai à mes frères ╵quel Dieu tu es, je te louerai ╵dans l’assemblée[9]. (He 2:12)24Vous tous qui craignez l’Eternel, ╵célébrez-le! Descendants de Jacob, ╵glorifiez-le! Descendants d’Israël, ╵redoutez-le!25Il n’a ni mépris ni dédain ╵pour le pauvre dans l’affliction, il n’a pas détourné ╵son regard loin de lui. Non! il a écouté ╵l’appel à l’aide ╵qu’il lui lançait.26Grâce à toi, je te loue ╵dans la grande assemblée, j’accomplirai mes vœux ╵devant ceux ╵qui te craignent.27Que les malheureux mangent, ╵et qu’ils soient rassasiés! Oui, qu’ils louent l’Eternel, ╵ceux qui vivent pour lui! Que votre vie dure toujours!28Aux confins de la terre, ╵tous les peuples du monde ╵se souviendront de l’Eternel. ╵Tous, ils se tourneront vers lui, et toutes les peuplades ╵se prosterneront devant lui.29Car l’Eternel est roi, et il domine sur les peuples.30Tous les grands de la terre ╵mangeront et l’adoreront, et ceux qui s’en vont vers la tombe, ceux dont la vie décline, ╵se prosterneront devant lui.31Leur postérité, à son tour, ╵servira l’Eternel et parlera de lui ╵à la génération ╵qui viendra après elle.32Ils proclameront sa justice et ils annonceront ╵au peuple qui va naître ╵ce qu’a fait l’Eternel.
1Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků“. Žalm Davidův. 2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. 3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. 4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. 5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. 6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. 7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. 8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: 9 „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“ 10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou. 11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. 12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám! 13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. 14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist. 15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru. 16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti! 17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, 18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. 19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. 20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! 21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou; 22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! – A tys mi odpověděl. 23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. 24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni! 25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal. 26 Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. 27 Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy. 28 Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů. 29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout. 30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová. 31 Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení, 32 to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!“