de Biblica1A ce moment-là, l’Eternel le déclare, on sortira de leurs tombeaux les ossements des rois de Juda, ceux de ses ministres, ceux des prêtres, ceux des prophètes et ceux des habitants de Jérusalem.2On les exposera face au soleil, à la lune et à tous les astres du ciel, ces astres qu’ils ont adorés, auxquels ils ont rendu un culte, qu’ils ont suivis, qu’ils ont consultés et devant lesquels ils se sont prosternés[1]. Ces ossements ne seront pas recueillis de nouveau pour être ensevelis; ils deviendront du fumier sur le sol. (2R 17:16)3Tous ceux de ce peuple mauvais qui subsisteront dans les divers lieux où je les aurai dispersés, préféreront la mort à la vie, l’Eternel le déclare, le Seigneur des armées célestes.
Vraie et fausse sagesse
Une obstination incompréhensible
4Tu leur diras: Voici ce que déclare l’Eternel: Si quelqu’un tombe ╵ne se relèvera-t-il pas? Si quelqu’un se détourne du chemin, ╵n’y reviendra-t-il pas?5Alors pourquoi ╵ce peuple de Jérusalem ╵se détourne-t-il du chemin? Pourquoi persiste-t-il ╵dans l’infidélité? Fermement, les gens de ce peuple ╵s’attachent à leurs illusions et ils refusent ╵de revenir à moi.6J’ai, attentivement, ╵écouté ce qu’ils disent: je n’ai pas entendu ╵une parole dans ce sens! Il n’y a parmi eux ╵personne qui renonce ╵au mal qu’il a commis, en disant: « Qu’ai-je fait! » Tous poursuivent leur course comme un cheval qui fonce ╵dans la bataille!7La cigogne elle-même, ╵dans le ciel, connaît bien ╵le temps des migrations, la colombe, la grue ╵et l’hirondelle observent l’époque de leur retour; mais mon peuple ne connaît pas ╵les lois que l’Eternel a établies.8Comment pouvez-vous dire: « Nous, nous sommes des sages et nous avons la Loi de l’Eternel »? Car, en réalité, ╵le stylet mensonger ╵des spécialistes de la Loi l’a changée en mensonge.9Les sages sont couverts de honte, ils sont pris de terreur ╵et emmenés captifs, car ils ont rejeté ╵la parole de l’Eternel. Que peuvent-ils encore ╵avoir comme sagesse?10Aussi, je donnerai ╵à d’autres leurs épouses, et les champs qu’ils cultivent ╵à ceux qui les prendront, car tous, petits et grands, sont avides de gains, tous, du prophète au prêtre pratiquent la duplicité.11Ils guérissent superficiellement mon peuple du désastre en disant: « Tout va bien! ╵Tout va vraiment très bien! » alors que rien ne va[2]. (Ez 13:10)12Sont-ils honteux ╵d’avoir commis ╵des abominations? Ils n’ont aucune honte, et ils ne savent pas rougir, et c’est pourquoi ils tomberont ╵avec ceux qui succombent et ils s’écrouleront ╵au moment où je leur ferai ╵rendre des comptes, l’Eternel le déclare.
Attente déçue
13Je leur ôterai leurs récoltes, déclare l’Eternel, et il n’y aura plus ╵de raisin sur la vigne, et il n’y aura plus de figues ╵sur le figuier, le feuillage est flétri! Car je donnerai tout à ceux qui passeront sur eux.14Pourquoi rester sur place? Rassemblez-vous, rallions nos villes fortifiées et là, nous périrons! Puisque l’Eternel notre Dieu ╵nous fait périr et veut nous abreuver ╵d’une eau empoisonnée, puisque nous avons péché contre lui.15Nous espérions la paix, mais rien de bon n’arrive, un temps de guérison, en fait c’est l’épouvante.16On entend depuis Dan ╵les chevaux qui hennissent. En entendant hennir ╵les fougueux étalons, toute la terre tremble. Les voici, ils arrivent, ╵dévorant le pays et tout ce qu’il contient, la ville et tous ses habitants.17Je vais envoyer contre vous des serpents venimeux que nul ne peut charmer: ils vous mordront, l’Eternel le déclare,
La souffrance du prophète
18ce sera sans remède. La douleur[3] me submerge, mon cœur est affligé.19La communauté de mon peuple ╵pousse des cris plaintifs depuis un pays éloigné. L’Eternel, gémit-elle, ╵n’est-il plus en Sion? Son roi n’est-il plus là? – Ah! pourquoi m’ont-ils irrité ╵par leurs statues taillées, par ces dieux inutiles ╵et étrangers?20– La moisson est passée, ╵l’été est terminé et nous ne sommes pas sauvés.21Elle est brisée, ╵la communauté de mon peuple, ╵j’en suis brisé, oui, j’en suis accablé, ╵en proie à la consternation.22N’y a-t-il pas ╵de baume en Galaad[4]? N’y a-t-il pas de médecin? Pourquoi ne voit-on pas guérir ╵la communauté de mon peuple? (Gn 37:25; Gn 43:11; Jr 46:11; Ez 27:17)23Je voudrais que ma tête ╵soit changée en fontaine et que mes yeux deviennent ╵une source de larmes; que, nuit et jour, je pleure sur les victimes ╵de la communauté ╵de tout mon peuple.
Jérémie 8
Český ekumenický překlad
de Česká biblická společnost1 „V onen čas, je výrok Hospodinův, vynesou z hrobů kosti judských králů, kosti judských velmožů, kosti kněží, kosti proroků i kosti obyvatel Jeruzaléma2 a předhodí je slunci, měsíci a celému nebeskému zástupu, které milovali a kterým sloužili, za nimiž chodili, jichž se dotazovali a jimž se klaněli. Nebudou sebrány, nebudou pohřbeny, budou jako hnůj na povrchu země.3 A všichni ostatní, kteří zůstanou z této zlé čeledi na všech ostatních místech, kam jsem je zahnal, raději zvolí smrt než život, je výrok Hospodina zástupů.“
— Svedení a svádějící - Bloudící lid setrvává ve svém odvratu - od Hospodina a utěšuje se klamnými nadějemi.
4 Řekneš jim: Toto praví Hospodin: „Což ti, kteří padli, už nemohou povstat? Kdo se odvrátil, nemůže se vrátit? 5 Proč se tento odpadlý jeruzalémský lid odvrátil natrvalo? Pevně se drží lsti a zdráhá se navrátit? 6 Pozorně jsem naslouchal a slyšel. Není v pořádku, co mluví, nikdo nelituje zla, jež spáchal, neřekne: ‚Čeho jsem se to dopustil!‘ Všichni se znovu dávají v běh jako kůň, který pádí do bitvy. 7 I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržují čas svého příletu, ale můj lid nezná Hospodinovy řády. 8 Jak můžete říkat: ‚Jsme moudří, my máme Hospodinův zákon‘? Ano, jenže jej falšuje falešné rydlo písařů. 9 Stud polil moudré, zachvátil je děs, jsou polapeni. Hle, odvrhli Hospodinovo slovo, k čemu jim bude moudrost? 10 Proto dám jejich ženy jiným, jejich pole podmanitelům; neboť od nejmenšího až po největšího všichni propadli chamtivosti. Od proroka až po kněze všichni klamou. 11 Těžkou ránu dcery mého lidu léčí lehkovážnými slovy: ‚Pokoj, pokoj!‘ Ale žádný pokoj není. 12 Zastyděli se, že páchali ohavnosti? Ne, ti se nestydí, neznají zahanbení. Proto padnou s padajícími, klopýtnou v čase, kdy je budu trestat, praví Hospodin.“
— Soud a pláč - Blíží se nepřítel. Prorok naříká nad bídou svého lidu.
13 „Sklidím je nadobro, je výrok Hospodinův, na vinné révě nezbudou žádné hrozny, na fíkovníku žádné fíky, jen zvadlé listí. Pustím na ně ty, kdo se přes ně přeženou. 14 ‚Nač tu sedíme? Seberte se, vstupme do opevněných měst a tam zmlkneme, neboť nás umlčel Hospodin, náš Bůh, napojil nás otrávenou vodou, protože jsme hřešili proti Hospodinu. 15 S nadějí jsme vyhlíželi pokoj, ale nic dobrého nepřichází, čas uzdravení, a hle, předěšení!‘ 16 Od Danu je už slyšet frkání jeho koní, hlučným ržáním jeho hřebců se chvěje celá země. Přitáhnou a vyjedí zemi se vším, co je na ní, město i jeho obyvatele. 17 Hle, posílám na vás hady, bazilišky, na něž neplatí žádné zaříkání, a uštknou vás, je výrok Hospodinův.“ 18 Což mohu okřát v těch strastech? Srdce mám zemdlené. 19 Hlasitě volá o pomoc dcera mého lidu ze země předaleké. Což není Hospodin na Sijónu? Jeho Král tam není? „Proč mě uráželi svými modlami, cizáckými přeludy?“ 20 Minula žeň, skončilo léto, a spása nikde. 21 Těžkou ranou dcery svého lidu jsem těžce raněn, tíží mě chmury, zmocnil se mě úděs. 22 Což není v Gileádu balzám, což tam není lékař? Proč není zhojena rána dcery mého lidu? 23 Kdo poskytne mé hlavě vodu a očím zdroj slzí, abych oplakával dnem i nocí skolené syny dcery svého lidu?