1Sédécias avait vingt et un ans à son avènement. Il régna onze ans à Jérusalem. Sa mère s’appelait Hamoutal, elle était fille de Jérémie, de Libna[1]. (2R 24:18; 2R 25:1; 2R 25:25)2Il fit ce que l’Eternel considère comme mal, tout comme Yehoyaqim.3Tout cela arriva parce que l’Eternel était en colère contre Jérusalem et Juda, au point de les chasser loin de lui. Or, Sédécias se révolta contre le roi de Babylone.4La neuvième année de son règne, le dixième jour du dixième mois, Nabuchodonosor, roi de Babylone, vint avec toute son armée attaquer Jérusalem. Ils établirent leur camp devant la ville et construisirent des terrassements tout autour.5La ville resta assiégée jusqu’à la onzième année du règne de Sédécias.6Le neuvième jour du quatrième mois, alors que la famine sévissait durement dans la ville et que la population du pays n’avait plus rien à manger,7une brèche fut ouverte dans le rempart de la ville et tous les soldats[2] de Juda s’enfuirent: ils s’échappèrent de la ville, de nuit, par la porte qui se trouvait entre les deux remparts et qui donnait sur le jardin du roi, tandis que la ville était encerclée par les Chaldéens, et ils prirent le chemin de la vallée du Jourdain. (Jr 39:4)8Mais l’armée des Chaldéens se lança à la poursuite du roi, et rattrapa Sédécias dans la plaine de Jéricho. Alors tous ses soldats se dispersèrent loin de lui.9Les Chaldéens se saisirent du roi et l’amenèrent au roi de Babylone à Ribla, dans le pays de Hamath, et celui-ci prononça son jugement contre lui.10Le roi de Babylone fit égorger les fils de Sédécias sous ses yeux. Il fit aussi égorger à Ribla tous les ministres de Juda.11Puis il fit crever les yeux à Sédécias et le fit lier avec une double chaîne de bronze. Après cela, le roi de Babylone le déporta à Babylone où il l’enferma en prison. Sédécias y resta jusqu’à sa mort.12Le dixième jour du cinquième mois – c’était la dix-neuvième année du règne de Nabuchodonosor, roi de Babylone – Nebouzaradân, chef de la garde impériale qui était attaché au service personnel du roi de Babylone, fit son entrée à Jérusalem.13Il mit le feu au temple de l’Eternel, au palais royal, à toutes les maisons et à tous les édifices importants de la ville.14Les troupes chaldéennes, sous le commandement du chef de la garde, démantelèrent les remparts qui entouraient la ville.15Nebouzaradân, chef de la garde impériale, déporta une partie des gens les plus pauvres et le reste de la population qui était demeurée dans la ville, ceux qui s’étaient déjà rendus au roi de Babylone et ce qui restait des artisans.16Mais il laissa une partie des gens pauvres du pays pour cultiver les vignes et les champs.17Les Chaldéens mirent en pièces les colonnes de bronze du temple de l’Eternel, les chariots et la grande cuve de bronze qui étaient dans le parvis du Temple, et ils emportèrent tout le bronze à Babylone.18Ils prirent aussi les chaudrons, les pelles, les couteaux, les coupes à aspersion, les autres coupes et tous les autres objets de bronze employés pour le culte.19Le chef de la garde s’empara de tous les objets d’or et d’argent massif: les bassins, les brasiers, les coupes à aspersion, les chaudrons, les chandeliers, les autres coupes et les bols.20On ne saurait évaluer le poids du bronze des deux colonnes, de la grande cuve et des douze bœufs de bronze qui soutenaient les chariots, que le roi Salomon avait fait faire pour le temple de l’Eternel.21Chaque colonne avait neuf mètres de haut, sa circonférence était de six mètres, le bronze avait près de huit centimètres d’épaisseur, la colonne étant creuse à l’intérieur.22Elle était surmontée d’un chapiteau de bronze de deux mètres cinquante de haut, entouré d’un treillis décoré de grenades. Le tout était en bronze.23Il y avait quatre-vingt-seize grenades en relief, et en tout, cent grenades autour du treillis.24Le chef de la garde fit prisonnier le grand-prêtre Seraya, Sophonie, le prêtre en second, et les trois prêtres chargés de surveiller l’entrée du Temple.25Il arrêta aussi, dans la ville, un haut responsable militaire, sept conseillers du roi, qui étaient restés dans la ville, le secrétaire du chef de l’armée chargé de recruter les soldats dans le pays, ainsi que soixante Judéens qui se trouvaient à l’intérieur de la ville.26Nebouzaradân, chef de la garde, emmena tous ces prisonniers au roi de Babylone, à Ribla.27Celui-ci les fit exécuter à Ribla, dans le pays de Hamath. Ainsi, la population de Juda fut déportée loin de sa patrie.28Voici le nombre des captifs que Nabuchodonosor emmena en exil: 3 023 Judéens, la septième année de son règne[3]:29832 habitants de Jérusalem la dix-huitième année[4].30Puis, la vingt-troisième année du règne de Nabuchodonosor[5], Nebouzaradân, le chef de la garde, déporta encore 745 Judéens; ce qui donne un total de 4 600 déportés.
Un signe d’espoir : Yehoyakîn gracié
31La trente-septième année[6] de la déportation de Yehoyakîn[7], roi de Juda, le vingt-cinquième jour du douzième mois, Evil-Merodak, roi de Babylone, gracia Yehoyakîn, roi de Juda, l’année de son accession au trône de Babylone, et le fit sortir de prison. (2R 24:10; Jr 22:24)32Il le traita avec bonté et lui accorda une situation supérieure à celle des autres rois exilés avec lui à Babylone.33Il lui fit quitter ses vêtements de prisonnier et l’admit à prendre ses repas à sa table jusqu’à la fin de sa vie.34Le roi de Babylone pourvut à son entretien régulier, jour après jour, aussi longtemps qu’il vécut.
1 Sidkijášovi bylo jedenadvacet let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Jeho matka se jmenovala Chamútal; byla to dcera Jirmejášova z Libny.2 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, zcela tak, jak se toho dopouštěl Jójakím.3 Bylo to proto, že Hospodin svým hněvem stíhal Jeruzalém i Judu, až je od své tváře i zavrhl. Sidkijáš se vzbouřil proti babylónskému králi.4 V devátém roce Sidkijášova kralování, v desátém měsíci, desátého dne toho měsíce, přitáhl Nebúkadnesar, král babylónský, s celým svým vojskem proti Jeruzalému, položili se proti němu a zbudovali proti němu dokola obléhací val.5 Město bylo obleženo do jedenáctého roku vlády krále Sidkijáše.6 Ve čtvrtém měsíci, devátého dne toho měsíce, když už tvrdě doléhal na město hlad a lid země neměl co jíst,7 byly hradby města prolomeny. Všichni bojovníci uprchli. V noci vyšli z města branou mezi hradbami u královské zahrady. Kolem celého města byli Kaldejci. Uprchlíci se dali cestou k pustině.8 Kaldejské vojsko krále pronásledovalo a dostihlo Sidkijáše na Jerišských pustinách. Celé jeho vojsko se od něho rozprchlo.9 Krále chytili a přivedli jej k babylónskému králi do Ribly v zemi chamátské, kde nad ním Nebúkadnesar vynesl rozsudek.10 Babylónský král dal popravit Sidkijášovy syny před jeho očima; i všechny judské velitele dal v Rible popravit.11 Sidkijáše babylónský král oslepil a spoutal ho bronzovými řetězy a odvedl ho do Babylónu. Vsadil ho do žaláře, kde byl až do dne své smrti.
— Chrám vypálen a přední z lidu zajati
12 Desátého dne pátého měsíce v devatenáctém roce vlády Nebúkadnesara, krále babylónského, přitáhl do Jeruzaléma Nebúzaradán, velitel tělesné stráže, který stával před babylónským králem.13 Zapálil Hospodinův dům i dům královský a všechny domy v Jeruzalémě; všechny význačné domy vypálil.14 Celé kaldejské vojsko, které bylo s velitelem tělesné stráže, zbořilo celé hradby kolem Jeruzaléma.15 Část chudiny a zbytek lidu, který zůstal v městě, a přeběhlíky, kteří přeběhli k babylónskému králi, ten zbývající houf, Nebúzaradán, velitel tělesné stráže, přestěhoval.16 Část chudiny země ponechal Nebúzaradán, velitel tělesné stráže, jako vinaře a rolníky.17 Bronzové sloupy, které byly u Hospodinova domu, podstavce i bronzové moře, které bylo v Hospodinově domě, Kaldejci rozbili a všechen bronz z nich odvezli do Babylónu.18 Pobrali i hrnce, lopatky, kleště na knoty, kropenky a pánvičky a všechno bronzové náčiní potřebné k bohoslužbě.19 Také misky, kadidelnice, kropenky, hrnce, svícny, pánvičky i obětní misky, jak zlaté, tak stříbrné, velitel tělesné stráže pobral.20 Bronzu ze všech těch předmětů, ze dvou sloupů, jednoho moře, dvanácti bronzových býků a podstavců, které dal zhotovit král Šalomoun pro Hospodinův dům, bylo tolik, že se nedal ani zvážit.21 Co se sloupů týká, jeden sloup byl osmnáct loket vysoký a bylo lze jej obepnout šňůrou dvanáct loket dlouhou; silný byl na čtyři prsty a byl dutý.22 Na něm byla bronzová hlavice. Jedna hlavice byla pět loket vysoká. Kolem hlavice bylo mřížování a granátová jablka. To vše bylo z bronzu. Právě tak vypadal druhý sloup včetně granátových jablek.23 Granátových jablek bylo po stranách devadesát šest, celkem bylo na mřížování dokola sto granátových jablek. 24 Velitel tělesné stráže vzal Serajáše, hlavního kněze, i Sefanjáše, druhého kněze, a tři strážce prahu.25 Z města vzal jednoho dvořana, který dohlížel na bojovníky, a sedm mužů z těch, kdo směli patřit na královu tvář, kteří byli v městě, i písaře, velitele vojska, jenž povolával lid země do služby, a šedesát mužů z lidu země, kteří byli v městě.26 Velitel tělesné stráže Nebúzaradán je vzal a dovedl k babylónskému králi do Ribly.27 Babylónský král je dal v Rible v zemi chamátské popravit. Tak byl Juda přestěhován ze své země. 28 Počet lidu, který dal přestěhovat Nebúkadnesar v sedmém roce své vlády, byl tento: tři tisíce dvacet tři Judejci.29 V osmnáctém roce vlády Nebúkadnesarovy byly z Jeruzaléma přestěhovány osm set třicet dvě duše.30 Ve dvacátém třetím roce Nebúkadnesarovy vlády přestěhoval Nebúzaradán, velitel tělesné stráže, sedm set čtyřicet pět Judejců. Celkem to bylo čtyři tisíce šest set duší.
— Jójakín omilostněn
31 V třicátém sedmém roce po přestěhování Jójakína, krále judského, dvacátého pátého dne dvanáctého měsíce, udělil babylónský král Evíl-merodak, v tom roce, kdy začal kralovat, milost Jójakínovi, králi judskému, a propustil ho z vězení.32 Mluvil s ním vlídně a jeho křeslo dal postavit výše než křesla králů, kteří byli u něho v Babylónu.33 Změnil také jeho vězeňský šat a on pak po všechny dny svého života jídal každodenně před ním chléb.34 Vše, co potřeboval, bylo mu každodenně babylónským králem poskytováno, den co den, až do dne jeho smrti, po všechny dny jeho života.