1Voici ce que déclare l’Eternel: Je vais faire souffler ╵sur Babylone et sur les habitants ╵de Lev Qamaï[1], un vent de destruction. (Jr 25:26)2J’enverrai contre Babylone ╵des étrangers pour la vanner et ils feront le vide ╵dans son pays car, au jour du malheur, ils surgiront ╵de tous côtés contre elle.3Les archers n’auront pas le temps ╵de bander l’arc et l’on ne pourra pas ╵revêtir sa cuirasse! Pas de pitié ╵pour ses jeunes soldats! Exterminez ╵son armée tout entière ╵pour me la consacrer.4Ceux qui seront frappés à mort ╵joncheront le pays des Chaldéens, les blessés tomberont ╵dans les rues de la ville.5Bien que leur pays soit souillé ╵d’offenses à l’égard du Dieu saint d’Israël, la terre d’Israël ╵et celle de Juda ╵n’ont pas été abandonnées ╵au veuvage par l’Eternel, le Seigneur des armées célestes.6Fuyez de Babylone ╵et que chacun sauve sa vie! Ne soyez pas détruits ╵à cause de son crime[2]! Car c’est le temps où l’Eternel ╵va la rétribuer, où il va lui payer ╵ce qu’elle a mérité. (Jr 50:8; Ap 18:4)7Babylone était bien ╵comme une coupe d’or ╵entre les mains de l’Eternel; elle enivrait la terre entière; les peuples ont bu de son vin; et c’est pourquoi les peuples ╵en ont perdu le sens.8Babylone est tombée ╵soudainement, ╵elle est brisée. Lamentez-vous sur elle! ╵« Mettez du baume sur ses plaies, et peut-être guérira-t-elle! »9« Nous avons soigné Babylone, elle n’a pas été guérie. » « Abandonnons-la donc! Et que chacun de nous ╵rentre dans son pays, puisque son jugement ╵touche à présent le ciel et qu’il atteint les nues[3]. (Ap 18:5)10L’Eternel nous a fait justice; venez, racontons à Sion ce que l’Eternel notre Dieu a fait. »
Les Mèdes : instruments du jugement de Dieu
11Aiguisez bien les flèches, prenez vos boucliers! L’Eternel a excité ╵l’esprit des rois des Mèdes, car il a résolu ╵de ruiner Babylone; ce sera la rétribution, ╵que l’Eternel exercera, ainsi il lui fera payer ╵ce qu’elle a fait contre son temple.12Dressez vos étendards ╵contre les murs de Babylone! Et renforcez la garde! Postez des sentinelles! Dressez des embuscades! Car voici, l’Eternel ╵a conçu un dessein: ce qu’il a prononcé ╵contre les habitants de Babylone, et il le réalise.13O toi, qui es assise ╵sur les bords du grand fleuve[4], qui es riche en trésors, ta fin est arrivée, ╵à la mesure ╵de tes gains malhonnêtes[5]. (Ap 17:1)14Le Seigneur des armées célestes ╵l’a juré par lui-même: Je te remplirai d’hommes ╵comme de sauterelles, ils pousseront sur toi ╵le cri de la victoire!
Le Dieu créateur, maître de l’histoire
15Lui, il a fait la terre ╵par sa puissance, il a solidement ╵fondé le monde ╵par sa sagesse, et il a déployé le ciel ╵par son intelligence[6]. (Jr 10:12)16Quand il fait retentir sa voix, des torrents d’eau ╵s’amassent dans le ciel; des nuages s’élèvent ╵des confins de la terre; il fait jaillir l’éclair ╵au milieu des averses et il fait s’élancer ╵le vent de ses réserves.17Alors tout être humain ╵reste hébété ╵et ne comprend plus rien. Tout orfèvre est honteux ╵de son idole car sa statue de fonte ╵est une tromperie qui n’a en elle ╵aucun souffle de vie.18Ils ne sont que néant et œuvres illusoires; et ils disparaîtront au jour du châtiment.19Combien est différent ╵« le Dieu qui est la part ╵du peuple de Jacob »! Il a tout façonné, Israël[7] est le peuple ╵qui constitue son patrimoine, et ce Dieu a pour nom: ╵le Seigneur des armées célestes. (Jr 10:16)
Babylone tombera
20Toi, tu étais pour moi ╵comme un marteau, ╵une arme de combat. Par toi, j’ai pilonné ╵bien des nations, par toi, j’ai détruit des royaumes.21Par toi, j’ai pilonné ╵chevaux et cavaliers. J’ai pilonné des chars ╵avec ceux qui les conduisaient.22Par toi, j’ai pilonné ╵des hommes et des femmes. Par toi, j’ai pilonné ╵des vieillards, des enfants. Par toi, j’ai pilonné ╵des jeunes hommes, ╵des jeunes filles.23Par toi, j’ai pilonné ╵le berger avec son troupeau. Par toi, j’ai pilonné ╵le fermier et ses bœufs. Par toi, j’ai pilonné ╵gouverneurs et préfets.24Je rends à Babylone ainsi qu’à tous les habitants ╵de la Chaldée tout le mal qu’ils ont fait sous vos regards, ╵à l’égard de Sion[8], l’Eternel le déclare.25Je vais m’en prendre à toi, ╵montagne destructrice, qui dévastes toute la terre, l’Eternel le déclare. Je lève la main contre toi, je te ferai rouler ╵du haut de tes rochers, et je ferai de toi ╵une montagne calcinée,26et l’on ne prendra plus ╵de toi ni pierre d’angle ni pierres pour les fondations; car tu seras ╵pour toujours dévastée, l’Eternel le déclare.27Elevez l’étendard ╵à travers le pays, sonnez du cor ╵parmi les peuples, et convoquez les peuples ╵pour combattre contre elle! Appelez les royaumes d’Ararat, de Minni ╵et d’Ashkenaz contre elle; nommez des généraux ╵pour l’attaquer; lancez des chevaux à l’attaque ╵comme un essaim de sauterelles ╵qui se hérissent!28Convoquez donc les peuples ╵pour combattre contre elle, les rois de la Médie, ses gouverneurs et ses préfets et tous les territoires ╵sous sa domination.29La terre est ébranlée, ╵elle vacille, car les desseins que l’Eternel ╵a conçus contre Babylone ╵se réalisent pour changer son pays ╵en une terre dévastée ╵et privée d’habitants.30Car les guerriers de Babylone ╵ont cessé de combattre, ils sont restés ╵à l’intérieur des forteresses; leur force est épuisée: les voilà devenus ╵comme des femmelettes. Ses maisons sont en feu, les verrous de ses portes ╵ont été mis en pièces.31Les courriers courent ╵et rejoignent d’autres courriers, et les messagers d’autres messagers pour annoncer ╵au roi de Babylone que, de tous les côtés, ╵sa ville est prise.32« Les gués sont occupés, les roseaux sont en feu, les soldats sont pris d’épouvante! »33Voici ce que déclare ╵le Seigneur des armées célestes, ╵Dieu d’Israël: Oui, la population de Babylone ╵est pareille à une aire ╵au temps où on la foule. Encore un peu de temps et l’heure des récoltes ╵sera venue pour elle.
Jérusalem sera vengée
34Nabuchodonosor, ╵le roi de Babylone, nous a dévorés, ╵nous a mis en déroute, et il nous a laissés ╵comme un récipient vide. Il nous a engloutis ╵tout comme un monstre. Il a rempli son ventre ╵du meilleur de nous-mêmes, puis il nous a bannis.35Que le peuple de Sion dise: « Que toutes les violences ╵qu’elle m’a fait subir, ╵à moi et à mes enfants, ╵que tout cela retombe ╵sur Babylone! » Que Jérusalem dise: « Que mon sang répandu ╵retombe sur les Chaldéens! »36Car voici ce que l’Eternel déclare: Je défendrai ta cause et je rétribuerai ╵ceux qui t’ont fait du tort, j’assécherai leur fleuve, je tarirai sa source.37Babylone sera changée ╵en un monceau de pierres hanté par les chacals, en une terre dévastée ╵attirant des sifflements horrifiés, où n’habitera plus personne.38Les habitants de Babylone ╵rugiront tous ensemble ╵comme de jeunes lions, ils hurleront, ╵tout comme des lionceaux.39Et quand ils seront échauffés, je leur servirai un festin, je les enivrerai[9] afin qu’ils soient en liesse. Puis ils s’endormiront ╵d’un sommeil éternel, ils ne se réveilleront plus, l’Eternel le déclare. (Jr 25:15)40Je les ferai descendre ╵tout comme des agneaux ╵à l’abattoir, comme des béliers et des boucs.
La fin de la gloire de Babylone
41Quoi, Shéshak[10] est conquise? Quoi, elle a été prise, ╵celle que célébrait ╵le monde tout entier? Quoi, Babylone a été dévastée ╵au milieu des nations? (Jr 25:26)42La mer s’est soulevée ╵sur Babylone et, de ses flots tumultueux, ╵l’a submergée.43Ses villes ne sont plus ╵que des lieux dévastés, des lieux arides et des steppes où n’habite personne et où ne passe aucun humain.44J’interviendrai ╵à Babylone contre Bel, je lui ferai vomir ╵ce qu’il a englouti et, jamais plus, ╵les autres peuples n’afflueront vers lui. Les murs de Babylone ╵sont en train de tomber.45Sortez du milieu d’elle, ╵vous, membres de mon peuple! Et que chacun sauve sa vie quand la colère ardente ╵de l’Eternel se manifestera!46Mais faites attention: ╵ne perdez pas courage, ne vous effrayez pas des rumeurs qui circulent ╵à travers le pays! Une année, court tel bruit; l’année suivante, un autre, la violence sévit dans le pays, un despote s’en prend ╵à un autre despote.47C’est pourquoi, le temps vient où moi j’interviendrai ╵contre les idoles de Babylone. Son pays tout entier ╵en sera dans la honte, tous ses blessés à mort ╵tomberont au beau milieu d’elle.48Le ciel comme la terre et tout ce qu’ils renferment exulteront de joie ╵devant le sort de Babylone, car du septentrion ╵des destructeurs viennent contre elle, l’Eternel le déclare[11]. (Ap 18:20)49Car Babylone, elle aussi, doit tomber, ╵à cause des morts d’Israël[12], comme elle a fait tomber ╵dans le monde entier des victimes. (Ap 18:23)50Rescapés de l’épée, ╵partez, ne restez pas sur place! Au loin, pensez à l’Eternel et sur Jérusalem ╵dirigez vos pensées!51Nous étions dans la honte lorsque nous entendions l’insulte. La confusion couvrait nos fronts puisque des étrangers ont pénétré dans les lieux saints du Temple ╵de l’Eternel[13].52C’est pourquoi le temps vient, l’Eternel le déclare, où moi j’interviendrai ╵contre les idoles de Babylone, et, dans le pays tout entier, ╵les blessés gémiront.53Quand Babylone ╵monterait jusqu’au ciel, et quand bien même ╵elle fortifierait ╵sa forteresse ╵sur les hauteurs, des dévastateurs surgiront ╵contre elle de ma part, l’Eternel le déclare.54Un cri se fait entendre, ╵venant de Babylone, le bruit d’un immense désastre ╵retentit en Chaldée.55Car l’Eternel ╵dévaste Babylone et réduit au silence ╵la grande clameur venant d’elle. Les flots de l’ennemi mugissent ╵comme de grandes eaux et l’éclat de leur voix s’élève.56Car le dévastateur ╵marche contre elle, ╵oui, contre Babylone; ses guerriers sont faits prisonniers et leur arc est brisé. L’Eternel est le Dieu ╵qui rétribue, il fait payer ╵ce que chacun mérite.57J’enivrerai[14] ╵ses ministres, ses sages, ses gouverneurs et ses préfets, ╵ainsi que ses guerriers, et ils s’endormiront ╵d’un sommeil éternel sans plus se réveiller. C’est là ce que déclare ╵le roi qui a pour nom ╵le Seigneur des armées célestes. (Jr 25:15)58Voici ce que déclare ╵le Seigneur des armées célestes: Les larges murs de Babylone seront démantelés; ses hautes portes ╵seront la proie des flammes. Les peuples travaillent pour rien, les nations se fatiguent ╵pour ce qui périt par le feu.59Voici les instructions que le prophète Jérémie donna à Seraya, fils de Nériya, petit-fils de Mahséya, et responsable du campement[15], lorsque celui-ci se rendit à Babylone avec Sédécias, roi de Juda, la quatrième année de son règne[16]. (Jr 32:12)60Jérémie avait mis par écrit dans un seul livre tous les malheurs qui devaient s’abattre sur Babylone, c’est-à-dire tout ce qui a été écrit à son sujet.61Jérémie dit à Seraya: Quand tu seras arrivé à Babylone, tu auras soin de lire toutes ces paroles.62Puis tu diras: « Eternel, c’est toi-même qui as parlé de détruire ce lieu-ci, pour que personne n’y habite plus, ni homme ni bête, mais qu’il soit pour toujours dévasté. »63Quand tu auras terminé la lecture de ce livre, tu y attacheras une pierre et tu le jetteras au milieu de l’Euphrate[17] (Ap 18:21)64en disant: « Ainsi sombrera Babylone et elle ne se relèvera pas du malheur que je vais lui envoyer. Et ses habitants disparaîtront[18]. » Ici s’achèvent les paroles de Jérémie.
— Hospodin se zastane svého lidu - Babylón padne, Hospodinův lid však zkáze unikne a bude na Sijónu vyprávět o činech svého Boha.
1 Toto praví Hospodin: „Hle, vzbudím proti Babylónu zkázonosný vítr, proti obyvatelům onoho ‚srdce mých protivníků‘. 2 Pošlu na Babylón cizáky a ti jej rozptýlí, vylidní jeho zemi, budou proti němu ze všech stran v jeho zlý den. 3 Tomu, kdo mocně napíná luk a vypíná se ve svém pancíři, pravím: S jeho jinochy nemějte soucit, všechen jeho zástup zasvěťte záhubě. 4 V kaldejské zemi budou padat skolení a probodení na ulicích Babylónu. 5 Izrael a Juda nebudou však opuštěni jako vdova od svého Boha, od Hospodina zástupů, přestože se jejich země tolik provinila proti Svatému Izraele. 6 Utečte z Babylónu, zachraňte se každý, ať pro jeho nepravost nezajdete, neboť toto je čas Hospodinovy pomsty, on mu odplatí za to, co spáchal. 7 Zlatým kalichem byl Babylón v Hospodinově ruce, opájel všechny země; pronárody pily jeho víno, proto pronárody třeštily. 8 Avšak Babylón náhle padne a roztříští se. Kvilte pro něho, na jeho bolest vezměte balzám, snad bude vyléčen. 9 Léčili jsme Babylón, ale k vyléčení není. Opusťte jej, pojďme každý do své země! Soud nad ním se dotýká nebes, až do oblak sahá.“ 10 Hospodin nechal vzejít naši spravedlnost. Pojďte, budeme na Sijónu vyprávět o díle Hospodina, svého Boha. 11 Naostřete šípy, chystejte štíty! Hospodin vzbudí ducha médských králů, protože hodlá uvrhnout Babylón do zkázy. A Hospodinova pomsta bude pomstou za jeho chrám. 12 Vztyčte na babylónských hradbách korouhev, zesilte stráže, postavte strážné, připravte zálohy! K čemu se Hospodin odhodlal, to vykoná, to, co promluvil proti obyvatelům Babylónu. 13 Dcero babylónská, jež přebýváš u hojných vod a oplýváš poklady, přišel tvůj konec, míra tvé zištnosti je dovršena. 14 Hospodin zástupů přísahá při sobě samém: „Naplním tě lidmi jako žravými kobylkami a budou nad tebou zpívat a výskat.“ 15 On svou silou učinil zemi, svou moudrostí upevnil svět, svým rozumem napjal nebesa. 16 Když vydá hlas, shlukují se na nebi vody, přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr. 17 Každý člověk je tupec, neví-li, že se každý zlatník pro své modly dočká hanby. Vždyť jeho lité modly jsou klam, ducha v nich není. 18 Jsou přelud, podvodný výtvor. V čase, kdy budu trestat, zhynou. 19 Díl Jákobův není jako oni, vždyť všechno vytvořil on. Izrael je dědičným kmenem toho, jehož jméno je Hospodin zástupů.
— Babylónu bude odplaceno - Babylón, dříve nástroj hněvu Hospodinova, sám teď okusí Hospodinův hněv.
20 „Tys byl mé kladivo, má válečná výzbroj, tebou jsem rozrážel pronárody, tebou jsem vrhal do zkázy království. 21 Tebou jsem rozrazil koně i jeho jezdce, tebou jsem rozrazil vůz i jeho osádku. 22 Tebou jsem rozrazil muže i ženu, tebou jsem rozrazil starce i mladíka, tebou jsem rozrazil jinocha i pannu. 23 Tebou jsem rozrazil pastýře i jeho stádo, tebou jsem rozrazil oráče i jeho spřežení, tebou jsem rozrazil místodržitele i zemské správce.“ 24 Odplatím před vašimi zraky Babylónu a všem obyvatelům Kaldejska za všechno to zlo, jež spáchali na Sijónu, je výrok Hospodinův. 25 „Chystám se na tebe, horo zkázy, je výrok Hospodinův, horo zkázy pro celou zemi! Napřáhnu na tebe svou ruku, svalím tě ze skal, změním tě v horu – spáleniště. 26 Nevezmou z tebe úhelný kámen ani kámen do základů, budeš věčně zpustošeným místem, je výrok Hospodinův. 27 Vztyčte v zemi korouhev, zatrubte mezi pronárody na polnici, posvěťte proti němu k boji pronárody, svolejte proti němu království Ararat, Miní a Aškenaz. Ustanovte proti němu úředníky, vyveďte koňstvo jako roje kobylek. 28 Posvěťte proti němu k boji pronárody, krále médské, místodržitele a všechny zemské správce i všechny země, jimž vládne. 29 Země se bude třást a svíjet bolestí, neboť Hospodin povstal proti Babylónu a zamýšlí proměnit babylónskou zemi ve zpustošený kraj bez obyvatele. 30 Babylónští bohatýři ustanou v boji a usadí se na nepřístupných vrcholcích skal, jejich bohatýrská síla vyschne, budou jako ženy. Jejich příbytky budou vypáleny, závory Babylónu budou rozraženy. 31 Běžec se bude potkávat s běžcem, posel se bude potkávat s poslem, aby babylónskému králi podali zprávu, že okraj jeho města je dobyt, 32 že byly zabrány brody, že i to rákosí spálili ohněm a bojovníci že jsou naplněni hrůzou.“ 33 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Dcera babylónská je jak humno v čase, kdy se dusá. Ještě maličko, a nastane jí čas žně. 34 ‚Stravuje mě, ve zmatek mě uvedl Nebúkadnesar, král babylónský. Odložil mě, nádobu vyprázdněnou, chtěl mě spolknout jako drak, naplnil si břicho mými rozkošemi, teď mne odhodil. 35 Násilí spáchané na mně a mém těle padni na Babylón,‘ praví ta, jež sídlí na Sijónu. ‚Moje krev na kaldejské obyvatele,‘ praví Jeruzalém.“ 36 Proto praví Hospodin toto: „Ujmu se tvé pře, vykonám za tebe pomstu, jeho moře vysuším, zasáhnu suchem jeho prameny. 37 Babylón bude hromadou kamení, domovem šakalů, bude k úděsu a posměchu, bez obyvatele. 38 Společně budou řvát jak mladí lvi, skučet jako lví mláďata. 39 Až se rozpálí, uspořádám jim hostinu, opojím je tak, že se rozjaří, ale pak usnou spánkem věčným a neprocitnou, je výrok Hospodinův. 40 Povedu je na porážku jako jehňata, jako berany s kozly.“
— Padne babylónský Bél - Zpustošen bude Šéšak-Babylón a jeho bůh Bél bude zničen.
41 „Jak je lapen Šéšak, zajata chlouba celé země! Jak je zpustošen Babylón mezi pronárody! 42 Nad Babylón vystoupí moře, bude přikryt jeho hučícím vlnobitím. 43 Jeho města budou zpustošena, budou zemí bezvodou a pustou, zemí, v níž se nikdo neusadí, jíž člověk neprojde. 44 Ztrestám Béla v Babylónu, vyrvu mu z úst, co zhltl, nebudou již k němu proudit pronárody, hradby Babylónu padnou. 45 Vyjděte z něho, můj lide, zachraňte se každý před Hospodinovým planoucím hněvem.“
— Hospodinova odplata - Padnou babylónské modly i jejich ctitelé a město bude zbořeno.
46 Nezoufejte, nebojte se zprávy, která se v zemi proslýchá; v tomto roce přijde jedna zpráva a v dalším roce další zpráva: Násilí vládne v zemi a vládce bude proti vládci.47 A tak, hle, přicházejí dny, kdy ztrestám modly Babylónu. Celá jeho země se bude stydět a všichni v něm padnou skoleni.48 Nad Babylónem budou plesat nebesa i země se vším, co je v nich, neboť od severu přijdou na něj zhoubci, je výrok Hospodinův.49 Také na Babylón dojde. Jako padali skolení v Izraeli, tak i v Babylónu budou padat skolení po celé zemi.50 Vy, kteří jste vyvázli před mečem, jděte, nestůjte, až budete daleko, vzpomeňte na Hospodina a mějte na srdci Jeruzalém.51 Stydíme se, vždyť jsme museli vyslechnout tupení. Hanba pokryla naše tváře, protože do svatyně Hospodinova domu vstoupili cizáci. 52 „Právě proto, je výrok Hospodinův, přicházejí dny, kdy ztrestám jeho modly a po celé jeho zemi budou naříkat skolení.53 I kdyby Babylón až k nebi vystoupil a vyhnal mocné opevnění až k výšinám, přijdou na něj ode mne zhoubci, je výrok Hospodinův.“ 54 Úpěnlivé volání z Babylónu! Zkáza veliká v kaldejské zemi!55 Hospodin hubí Babylón, vyhladí z něho velký hřmot; i kdyby jeho vlnobití hlučelo jako mnohé vody, jejich hřmot pomine.56 Neboť přišel na něj, na Babylón, zhoubce, lapeni budou jeho bohatýři, jejich luky se polámou, neboť Bohem odplaty je Hospodin, vrchovatě jim odplatí.57 „Opojím jeho velmože, mudrce, místodržitele, zemské správce a bohatýry a usnou věčným spánkem a neprocitnou,“ je výrok Krále, jehož jméno je Hospodin zástupů. 58 Toto praví Hospodin zástupů: „Babylónské široké hradby budou strženy do základů, jeho vysoké brány budou vypáleny ohněm. Lidé se namáhají pro nic za nic, národy se lopotí a pozře to oheň.“
— Proroctví proti Babylónu - Jeremjáš svěřil Serajášovi proroctví o pádu Babylónu.
59 Slovo, jež přikázal prorok Jeremjáš Serajášovi, synu Nerijáše, syna Machsejášova, který se vypravil do Babylónu se Sidkijášem, králem judským, ve čtvrtém roce jeho kralování. Serajáš byl velitelem ležení při odpočinku.60 Všechno zlo, jež mělo postihnout Babylón, zapsal Jeremjáš do jedné knihy; všechna ta slova jsou napsána proti Babylónu.61 Jeremjáš řekl Serajášovi: „Až přijdeš do Babylónu, až jej spatříš, budeš všechna tato slova předčítat.62 Řekneš: ‚Hospodine, ty jsi prohlásil o tomto místě, že je vyhladíš, takže v něm nebude obyvatele, vyhladíš lidi i dobytek a stane se místem věčně zpustošeným.‘63 Až skončíš předčítání z této knihy, přivaž k ní kámen a hoď ji doprostřed Eufratu.64 Řekni: ‚Tak bude potopen Babylón a nepovstane ze zla, které já na něj uvedu.‘ Všichni zemdlejí.“ Zde končí slova Jeremjášova.