1En ce temps-là, l’Eternel le déclare, moi je serai le Dieu de toutes les familles d’Israël, et ces familles seront mon peuple.2Voici ce que déclare l’Eternel: Le peuple qui a échappé ╵au tranchant de l’épée obtiendra ma faveur ╵dans le désert. Je viens faire jouir ╵Israël du repos[1].3Dès les temps reculés, ╵l’Eternel lui est apparu[2] et lui a dit: ╵D’un amour éternel, je t’aime, c’est pourquoi je t’attire ╵par l’affection que je te porte[3].4Je te rebâtirai, ╵alors tu seras rebâtie, ô communauté d’Israël. Tu porteras encore ╵tes tambourins et tu t’avanceras ╵au milieu de la danse des gens en liesse.5Oui, de nouveau, ╵tu planteras des vignes sur les coteaux de Samarie[4]; ceux qui les planteront ╵en cueilleront les fruits. (2R 17:24)6Car, il viendra le jour où les gardes crieront ╵sur les monts d’Ephraïm: « Allons et montons à Sion[5] vers l’Eternel, lui, notre Dieu. » (1R 12:26)7Car voici ce que l’Eternel déclare: Poussez des cris de joie ╵en l’honneur de Jacob, éclatez d’allégresse ╵pour celui qui a la prééminence ╵parmi les peuples! Clamez fort vos louanges en disant: « L’Eternel ╵a délivré son peuple, tous ceux qui restent d’Israël! »8Je les ramènerai ╵de la contrée du nord, je les rassemblerai ╵des confins de la terre; et il y aura parmi eux: ╵l’aveugle et le boiteux, la femme encore enceinte ╵et celle qui enfante; c’est une foule immense ╵qui reviendra ici.9Ils reviendront en pleurs je les ramènerai ╵alors qu’ils seront suppliants[6] et je les conduirai ╵vers les cours d’eau par un chemin bien aplani ╵où ils ne trébucheront pas. Car je serai un père ╵pour Israël, et Ephraïm sera ╵mon premier-né[7]. (Jr 2:27; Jr 3:4)10Et vous les autres peuples ╵écoutez donc ╵ce que dit l’Eternel et faites-le connaître ╵dans les îles lointaines ╵et les régions côtières. Dites que l’Eternel ╵qui disperse Israël ╵viendra le rassembler, il veillera sur lui ╵comme un berger sur son troupeau,11parce que l’Eternel ╵délivrera Jacob, et le libérera ╵d’un ennemi plus fort que lui.12Les voici qui reviennent ╵avec des cris de joie ╵sur la colline de Sion; ils affluent vers les biens ╵que l’Eternel a préparés pour eux: le blé, le vin nouveau et l’huile, les moutons et les bœufs. Leur vie sera ╵comme un jardin bien arrosé, et ils n’auront plus de chagrins.13Alors les jeunes filles ╵danseront dans la joie, de même que les jeunes gens ╵et les vieillards. Et je transformerai ╵leur deuil en allégresse, je les consolerai ╵de leurs chagrins, oui, je les réjouirai.14Je comblerai les prêtres ╵de la graisse des viandes. Mon peuple se rassasiera ╵des biens que je lui offrirai, l’Eternel le déclare.15Voici ce que déclare l’Eternel: On entend à Rama ╵une voix qui gémit et des sanglots amers: Rachel pleure ses fils et elle ne veut pas ╵se laisser consoler, car ses fils ne sont plus[8]. (Mt 2:18)16Voici ce que déclare l’Eternel: Ne pleure plus, ne verse plus de larmes, voici que ton labeur ╵aura sa récompense[9], l’Eternel le déclare, et tes fils reviendront ╵du pays ennemi.17Il y a pour tes descendants ╵une espérance, l’Eternel le déclare. Tes enfants reviendront ╵dans leur pays.18J’ai très bien entendu ╵Ephraïm qui gémit, qui dit: « Tu m’as châtié, ╵et j’ai été châtié comme un veau indompté. Mais fais-moi revenir à toi, ╵afin que je revienne. Car tu es l’Eternel, mon Dieu.19Je m’étais détourné, ╵mais à présent, je le regrette. Maintenant éclairé, plein de remords, je me frappe les cuisses, je suis confus, j’ai honte, car je porte le déshonneur ╵de tout ce que j’ai fait ╵dans ma jeunesse. »20Ephraïm est pour moi ╵un fils que je chéris, et un enfant que j’affectionne. Chaque fois que j’en parle, je me souviens encore ╵plus vivement de lui. Ainsi mon cœur est en émoi et j’ai pour lui ╵beaucoup de compassion, l’Eternel le déclare.21Dresse-toi des signaux, ╵balise ton parcours, fais bien attention au sentier et au chemin que tu empruntes. Reviens, ô communauté d’Israël, oui, reviens dans tes villes!22Jusques à quand ╵vas-tu errer dans tous les sens, fille rebelle? L’Eternel va créer ╵du nouveau sur la terre: maintenant, c’est la femme ╵qui entourera l’homme[10].
Reconstruction
23Voilà ce que déclare le Seigneur des armées célestes, Dieu d’Israël: Quand je restaurerai le pays de Juda avec toutes ses villes, alors on y dira à nouveau: « Que l’Eternel te bénisse, demeure de justice, montagne sainte! »24Et les populations du pays de Juda et de toutes ses villes y habiteront toutes ensemble; les laboureurs et ceux qui mènent les troupeaux s’y installeront, eux aussi.25Je désaltérerai ceux qui sont épuisés, je comblerai ceux qui sont languissants.26Puis je me suis réveillé et j’ai ouvert les yeux. Mon sommeil m’avait été agréable.27Or le temps va venir, l’Eternel le déclare, où j’ensemencerai les royaumes d’Israël et de Juda d’hommes et d’animaux.28Et, comme j’ai veillé sur eux pour les déraciner et pour les renverser, pour les ruiner et les détruire et pour leur faire du mal, je veillerai sur eux pour construire et pour planter, l’Eternel le déclare[11]. (Jr 1:10; Jr 24:6; Jr 42:10; Jr 45:4)29En ce temps-là, on ne dira plus ce proverbe: « Les pères ont mangé des raisins verts mais ce sont les dents des enfants qui en sont agacées[12]. » (Ez 18:2)30Mais chacun périra pour son propre péché. C’est celui qui mangera des raisins verts qui en aura les dents agacées.
La nouvelle alliance
31Mais des jours viennent, déclare l’Eternel, où moi, je conclurai ╵avec le peuple d’Israël et celui de Juda[13] une alliance nouvelle[14]. (Lc 22:20; 1Co 11:25; 2Co 3:6; He 8:8; He 10:15)32Elle ne sera pas ╵comme celle que j’ai conclue ╵avec leurs pères quand je les ai pris par la main pour les faire sortir d’Egypte, car cette alliance-là, ╵ils l’ont rompue, alors que moi j’étais ╵leur suzerain, l’Eternel le déclare.33Mais voici quelle alliance je conclurai ╵avec le peuple d’Israël, ╵après ces jours, déclare l’Eternel: je placerai ma Loi ╵au plus profond d’eux-mêmes, je la graverai sur leur cœur; moi, je serai leur Dieu, eux, ils seront mon peuple.34Ils n’auront plus besoin ╵de s’enseigner l’un l’autre, en répétant chacun ╵à son compagnon ou son frère: « Il faut que tu connaisses l’Eternel! » Car tous me connaîtront, des plus petits jusqu’aux plus grands, l’Eternel le déclare, car je pardonnerai leurs fautes, je ne tiendrai plus compte ╵de leur péché.
Une alliance éternelle
35Voici ce que déclare l’Eternel qui fait paraître le soleil ╵pour éclairer le jour et qui a établi ╵les lois qui règlent ╵la course de la lune ╵et des étoiles ╵pour éclairer la nuit, qui agite la mer ╵et fait mugir ses flots, et qui a pour nom l’Eternel, ╵le Seigneur des armées célestes:36Il faudrait que ces lois ╵soient supprimées par-devant moi, déclare l’Eternel, pour que la descendance d’Israël cesse aussi pour toujours ╵d’être une nation devant moi.37Voici ce que déclare l’Eternel: Si l’on peut mesurer ╵le ciel là-haut ou si l’on peut sonder ╵les fondements ╵de la terre ici-bas, moi, je rejetterai ╵toute la descendance d’Israël pour tout ce qu’ils ont fait, l’Eternel le déclare.38Mais des jours vont venir, l’Eternel le déclare, où cette ville sera de nouveau rebâtie pour l’Eternel, depuis la tour d’Hananéel jusqu’à la porte de l’Angle.39On étendra encore le cordeau d’arpentage en ligne droite jusqu’à la colline de Gareb, puis on tournera vers Goath[15].40Et toute la vallée où l’on jette les cadavres et les cendres grasses, et tous les terrains jusqu’au torrent du Cédron, jusqu’à l’angle où se trouve la Porte des Chevaux, du côté de l’orient: tout ce domaine sera saint pour l’Eternel, et il ne sera plus jamais arraché ni détruit.
— Hospodin se s lidem vrátí na Sijón - Hospodin se slituje nad zajatými a obnoví s nimi svou smlouvu.
1 V onen čas, je výrok Hospodinův, budu Bohem všem čeledím Izraele a oni budou mým lidem. 2 Toto praví Hospodin: „Milost na poušti nalezl lid, který vyvázl před mečem. Jdu, abych přinesl mír Izraeli.“ 3 Hospodin se mi ukázal zdaleka: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství. 4 Znovu tě zbuduji a budeš zbudována, panno izraelská. Znovu se ozdobíš bubínky a vyjdeš k tanci s těmi, kdo se smějí. 5 Znovu budeš vysazovat vinice na samařských horách. Budou vysazovat, a ti, kteří budou sázet, budou i sklízet. 6 Vždyť už tu je den, kdy zavolají hlídači na Efrajimském pohoří: ‚Vzhůru, vydejme se na Sijón k Hospodinu, svému Bohu.‘“ 7 Toto praví Hospodin: „Radostně plesejte vstříc Jákobovi, jásejte nad tím, který je hlavou pronárodů, vzdávejte chválu, rozhlašujte: ,Hospodin spasil tvůj lid, pozůstatek Izraele.‘ 8 Hle, přivedu je ze země severní, shromáždím je z nejodlehlejších koutů země. Bude mezi nimi slepý a kulhavý, těhotná i ta, jež právě porodila. Vrátí se sem veliké shromáždění. 9 Přijdou s pláčem a s prosbami o smilování, já je povedu. Dovedu je k potokům, jež mají vodu, cestou přímou, na níž neklopýtnou. Budu Izraeli otcem, Efrajim bude můj prvorozený.“ 10 Slyšte, pronárody, Hospodinovo slovo, na vzdálených ostrovech oznamte toto: „Ten, který rozmetal Izraele, shromáždí jej, bude jej střežit jako pastýř své stádo.“ 11 Hospodin zaplatí za Jákoba, vykoupí ho z rukou silnějšího. 12 Přijdou a budou plesat na výšině sijónské, budou proudit k Hospodinově dobrotě za obilím, moštem a čerstvým olejem, za mladým bravem a skotem. Jejich duše bude jako zavlažovaná zahrada. Už nikdy nebudou tesknit. 13 Tehdy se bude v tanci radovat panna i jinoši a starci. „Jejich truchlení změním ve veselí, místo strasti jim dám útěchu a radost. 14 Duši kněží zavlažím tukem a můj lid se bude sytit mými dobrými dary, je výrok Hospodinův.“
— Ráchelin pláč - Teď ještě Ráchel oplakává své syny, ale nad potomky se Hospodin slituje.
15 Toto praví Hospodin: „V Rámě je slyšet hlasité bědování, přehořký pláč. Ráchel oplakává své syny, odmítá útěchu, protože její synové už nejsou.“ 16 Toto praví Hospodin: „Přestaň hlasitě plakat a ronit slzy, vždyť tu je mzda za to, co jsi vykonala, je výrok Hospodinův, však oni se vrátí z nepřátelské země. 17 Je naděje pro tvé potomstvo, je výrok Hospodinův. Synové se vrátí na své území. 18 Zřetelně jsem slyšel Efrajima, jak si stýská: ‚Potrestal jsi mě a byl jsem ztrestán, býval jsem jak nezkrocený býček. Obrať mě, chci se vrátit, vždyť ty, Hospodine, jsi můj Bůh. 19 Po svém návratu chci činit pokání, po svém poučení budu se bít v prsa, stydět se a hanbit, že nesu potupu svého mládí.‘ – 20 Což je mi Efrajim syn tak drahý, dítě mého potěšení? Kdykoli však o něm mluvím, znovu a znovu si ho připomínám. Proto je mé nitro nad ním zneklidněno. Slituji, slituji se nad ním, je výrok Hospodinův.“
— Výzva k návratu - Dům izraelský i dům judský budou znovu vybudovány. Synové nebudou trpět za otce.
21 Postav si milníky, vztyč ukazatele, zamysli se nad cestou upravenou, nad cestou, po níž jsi chodila. Vrať se, izraelská panno, vrať se do těchto svých měst! 22 Jak dlouho budeš pobíhat sem a tam, dcero odpadlice? Hospodin stvoří na zemi novou věc: žena se bude ucházet o muže. 23 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Opět budou mluvit toto slovo v zemi judské a v jejích městech, až změním jejich úděl: ‚Požehnej ti Hospodin, nivo spravedlnosti, horo svatá.‘24 Bude na ní bydlet Juda a zároveň všechna jeho města, oráči i ti, kteří táhnou se stádem.25 Občerstvím duši znavenou a každou duši tesknící ukojím.“26 Potom jsem se probudil a prohlédl jsem. Můj spánek mi byl příjemný. 27 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy oseji dům izraelský i dům judský lidmi i zvířaty.28 A jako jsem nad nimi bděl, abych rozvracel a podvracel, bořil a ničil a škodil, tak budu nad nimi bdít, abych budoval a sázel, je výrok Hospodinův. 29 V oněch dnech už nebudou říkat: ‚Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby,‘ 30 nýbrž každý zemře pro vlastní nepravost. Každému, kdo jí nezralé hrozny, budou trnout zuby.“
— Smlouva vepsaná do srdce - Hospodin uzavře se svým lidem novou smlouvu, kterou vepíše do jejich srdcí.
31 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu.32 Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův.33 Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.34 Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: ‚Poznávejte Hospodina!‘ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.“ 35 Toto praví Hospodin, který dává slunce za světlo ve dne, měsíc a hvězdy za světlo v noci podle svých ustanovení, který vzdouvá moře, takže jeho vlny hučí, jehož jméno je Hospodin zástupů: 36 „Jestliže přestanou tato ustanovení přede mnou platit, je výrok Hospodinův, také potomstvo Izraele nebude přede mnou už ani pronárodem po všechny dny.“ 37 Toto praví Hospodin: „Jestliže budou změřena nebesa nahoře a prozkoumány základy země dole, i já zavrhnu všechno potomstvo Izraele kvůli všemu, čeho se dopustili, je výrok Hospodinův.“ 38 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy toto město bude opět vystavěno pro Hospodina, od věže Chananeelu až k bráně Nárožní.39 Odtud vyjde měřicí šňůra přímo k pahorku Gárebu a stočí se do Goje.40 Celá dolina s mrtvými těly a popelem z obětí i všechna lada až k úvalu Kidrónskému, až k rohu brány Koňské na východě, to vše bude svaté pro Hospodina. Už nikdy to nebude vyvráceno ani zbořeno.“