1Message que l’Eternel communiqua à Jérémie:2Voici ce que déclare l’Eternel, Dieu d’Israël: Consigne par écrit dans un livre tout ce que je t’ai dit.3Car voici le temps vient, dit l’Eternel, où je ramènerai les captifs[1] de mon peuple Israël et Juda – c’est l’Eternel qui le déclare. Je les ramènerai dans le pays que j’ai donné à leurs ancêtres et ils le posséderont.4Voici ce que l’Eternel a dit au sujet d’Israël et de Juda:
L’Eternel guérira
5Voici ce que déclare l’Eternel: Nous avons entendu ╵des cris d’effroi; c’est l’épouvante et non la paix.6Demandez et voyez: ╵les hommes peuvent-ils ╵à présent enfanter? Pourquoi voit-on partout ╵des soldats qui se tiennent ╵les mains collées aux reins, comme des femmes ╵sur le point d’accoucher? Pourquoi ces visages défaits, livides?7Malheur! Quel jour terrible! Il n’y en a pas d’autre ╵semblable à celui-là! C’est un temps de détresse ╵pour les descendants de Jacob, mais ils en seront délivrés.8Voici ce que déclare l’Eternel, ╵le Seigneur des armées célestes: ╵En ce temps-là, je briserai le joug ╵pesant sur leurs épaules, j’arracherai leurs liens et ils ne seront plus ╵esclaves d’étrangers.9Ils seront serviteurs ╵de l’Eternel leur Dieu, et de David, leur roi, ╵que je leur donnerai.10Et toi, Jacob mon serviteur, sois donc sans crainte, déclare l’Eternel, non, n’aie pas peur, ╵ô Israël! Car moi, je vais te délivrer, ╵de la terre lointaine, toi et tes descendants, ╵du pays de l’exil. Oui, Jacob reviendra, ╵il jouira de la tranquillité ╵et d’une vie paisible; personne ne l’inquiétera[2]. (Jr 46:27)11Car je suis avec toi, l’Eternel le déclare, et je te sauverai. Je ferai table rase ╵de tous les peuples chez lesquels je t’ai dispersé. Mais je ne ferai pas ╵table rase de toi. Cependant, je te châtierai ╵selon ce qui est juste, je ne te laisserai ╵certainement pas impuni.12Car voici ce que l’Eternel déclare: Ta plaie est incurable, ta blessure est très douloureuse,13et il n’y a personne ╵qui prenne en main ta cause, il ne se trouve aucun remède ╵pour ton ulcère, il n’y a pas pour toi ╵de guérison.14Tous tes amants[3], Jérusalem, ╵t’ont oubliée: ils ne se soucient pas de toi car je t’ai accablée de coups ╵comme ferait un ennemi. Je t’ai cruellement châtiée car ton crime est énorme et tes fautes nombreuses. (Jr 22:20)15Pourquoi te plains-tu donc ╵de ta blessure, de ce que ta douleur ╵soit si aiguë? Je te l’ai infligée pour tes crimes énormes et tes fautes nombreuses.16Mais ceux qui te dévorent ╵seront tous dévorés; et tous tes oppresseurs ╵s’en iront en exil. Ceux qui t’auront pillée ╵seront pillés eux-mêmes, oui, ceux qui t’auront dépouillée ╵seront à leur tour dépouillés.17Car je ferai venir ta guérison, je soignerai tes plaies, l’Eternel le déclare, toi qu’on appelle « Rejetée », « Sion dont nul ne se soucie ».18Voici ce que déclare l’Eternel: Moi, je vais restaurer ╵les habitations de Jacob, et j’aurai compassion ╵de toutes ses demeures; la ville sera rebâtie ╵sur ses décombres, le palais sera restauré ╵sur son emplacement.19Du milieu d’eux s’élèveront ╵des accents de reconnaissance, on entendra des rires. Je les multiplierai, leur nombre ne décroîtra plus; je les honorerai, ils ne seront plus méprisés.20Ceux qui descendent de Jacob ╵seront comme autrefois et leur communauté ╵devant moi sera stable; je punirai ╵tous ceux qui les oppriment.21Leur chef sera l’un d’eux, leur souverain ╵sortira de leurs rangs. Je le ferai venir et il s’approchera de moi; autrement, qui aurait l’audace de s’approcher de moi? demande l’Eternel.22Vous, vous serez mon peuple, et moi, je serai votre Dieu.
Reconstruction
23Voici que la tempête ╵de l’Eternel se lève, sa fureur se déchaîne, l’orage tourbillonne, il se déverse sur la tête ╵de ceux qui font le mal[4]. (Jr 23:19)24La colère de l’Eternel ╵ne se calmera pas avant qu’il ait agi ╵et qu’il ait accompli les desseins de son cœur. Dans les jours à venir, ╵vous vous en rendrez compte.
NOVÁ SMLOUVA - — Poroba lidu skončí - Hospodin dává svému lidu naději; vyvede jej ze zajetí.
1 Slovo, které se stalo k Jeremjáši od Hospodina:2 „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Napiš si do knihy všechna slova, která jsem k tobě mluvil.3 Neboť, hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, že změním úděl svého lidu, Izraele i Judy, praví Hospodin, a přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům. A obsadí ji.“ 4 Toto jsou slova, která promluvil Hospodin o Izraeli a Judovi. 5 Toto praví Hospodin: „Slyšeli jsme děsuplný hlas. Strach a nikde pokoj. 6 Jen se ptejte, podívejte se, zda rodí muž. Proč jsem viděl každého muže s rukama na bedrách jako rodičku, a všechny tváře byly sinalé. 7 Běda, bude to veliký den, bez obdoby, čas soužení pro Jákoba, ale bude z něho zachráněn.“ 8 „V onen den, je výrok Hospodina zástupů, zlomím jeho jho na tvé šíji a zpřetrhám tvá pouta. Nebudou už sloužit cizákům,9 budou sloužit Hospodinu, svému Bohu, a Davidovi, svému králi, kterého jim vzbudím.“
— Hospodin změní úděl lidu - Útěšnými slovy ujišťuje Hospodin svůj lid, že jeho úděl změní.
10 „Ty, Jákobe, můj služebníku, neboj se, je výrok Hospodinův, neděs se, Izraeli. Hle, já tě zachráním, i když jsi daleko, i tvé potomky, ze země zajetí. Jákob se vrátí a bude žít v míru, bezstarostně, a nikdo jej nevyděsí. 11 Já budu s tebou, je výrok Hospodinův, a zachráním tě. Učiním konec všem pronárodům, mezi něž jsem tě rozprášil, ale s tebou neskončím docela. Potrestám tě ovšem podle práva, bez trestu tě neponechám.“ 12 Toto praví Hospodin: „Nevyléčitelné je tvé poranění, bolestná je tvá rána. 13 Nikdo nevede tvou při, tvá otevřená rána se nehojí, nezaceluje. 14 Všichni tvoji milenci na tebe zapomněli, nevyhledávají tě. Ranou nepřítele jsem tě ranil, nelítostným pokáráním pro množství tvých nepravostí, pro tvé nesčíslné hříchy. 15 Proč křičíš pro svou těžkou ránu, že je tvá bolest nevyléčitelná? Způsobil jsem ti to pro množství tvých nepravostí, pro tvé nesčíslné hříchy. 16 Avšak všichni, kdo tě požírají, budou pozřeni, všichni tvoji protivníci do jednoho půjdou do zajetí. Kdo tě plení, budou popleněni, všechny, kdo tě loupí, vydám k oloupení. 17 Zahojím a vyléčím tvé rány, je výrok Hospodinův. Nazývali tě zapuzenou; říkali o tobě: ,To je ten Sijón‘ nikdo jej nevyhledává.‚“ 18 Toto praví Hospodin: „Hle, změním úděl Jákobových stanů, slituji se nad jeho příbytky. Město bude vystavěno na svých sutinách a palác bude obýván podle svého řádu. 19 Zazní jejich děkovná píseň a hlasitý smích. Rozmnožím je, nebude jich ubývat, oslavím je, nebude jich málo. 20 Jeho synů bude jako kdysi, jeho pospolitost přede mnou obstojí. Všechny jeho utlačovatele ztrestám. 21 Jeho vznešený vůdce bude pocházet z něho, jeho vládce vzejde z jeho středu. Dovolím mu přiblížit se a on bude ke mně přistupovat. Kdo by se sám mohl odvážit ke mně přistupovat? je výrok Hospodinův. 22 Budete mým lidem a já vám budu Bohem.“ 23 Hle, vichr Hospodinův! Vzplálo rozhořčení. Vichr je tu hostem, stáčí se na hlavu svévolníků. 24 Hospodinův planoucí hněv se neodvrátí, dokud nevykoná a nesplní záměry jeho srdce. V posledních dnech to pochopíte.