1L’Eternel intervint en faveur de Sara comme il l’avait annoncé et il accomplit pour elle ce qu’il avait promis.2Elle devint enceinte et, au temps promis par Dieu, elle donna un fils à Abraham, bien que celui-ci fût très âgé.3Il appela ce fils qui lui était né de Sara: Isaac (Il a ri).4Il le circoncit à l’âge de huit jours, comme Dieu le lui avait ordonné[1]. (Ac 7:8)5Abraham avait cent ans au moment de la naissance d’Isaac.6Sara dit alors: Dieu m’a donné une occasion de rire, et tous ceux qui l’apprendront riront à mon sujet.7Elle ajouta: Qui aurait dit à Abraham qu’un jour Sara allaiterait des enfants? Et cependant, je lui ai donné un fils dans sa vieillesse.
Le renvoi d’Agar et d’Ismaël
8L’enfant grandit et Sara cessa de l’allaiter. Le jour où l’on sevra Isaac, Abraham fit un grand festin[2].9Sara vit rire le fils qu’Agar l’Egyptienne avait donné à Abraham[3].10Alors elle dit à Abraham: Chasse cette esclave et son fils, car le fils de cette esclave ne partagera pas l’héritage avec mon fils Isaac[4]. (Ga 4:29)11Cette parole affligea beaucoup Abraham, à cause de son fils.12Mais Dieu lui dit: Ne t’afflige pas à cause du garçon et de ta servante. Accorde à Sara tout ce qu’elle te demandera. Car c’est par Isaac que te sera suscitée une descendance[5]. (Rm 9:8; He 11:18)13Néanmoins, je ferai aussi du fils de l’esclave l’ancêtre d’un peuple, car lui aussi est issu de toi.14Le lendemain, de bon matin, Abraham prépara du pain et une outre d’eau qu’il donna à Agar en les plaçant sur son épaule; il lui donna aussi l’enfant et la congédia. Elle partit à l’aventure et s’égara dans le désert de Beer-Sheva.15L’eau qui était dans l’outre s’épuisa, alors elle laissa l’enfant sous un buisson16et alla s’asseoir à l’écart, à une centaine de mètres plus loin[6], car elle se disait: Je ne veux pas voir mourir mon enfant. Elle resta assise en face de lui, gémissant et pleurant.17Dieu entendit[7] la voix du garçon et l’ange de Dieu appela Agar du haut du ciel et lui dit: Qu’as-tu, Agar? N’aie pas peur, car Dieu a entendu le garçon là où il est.18Lève-toi, relève le garçon et prends-le par la main, car je ferai de lui un grand peuple.19Dieu lui ouvrit les yeux, et elle aperçut un puits. Elle alla remplir d’eau son outre et donna à boire au garçon.20Dieu fut avec lui. Il grandit et vécut dans le désert où il devint un chasseur à l’arc.21Il s’établit dans le désert de Parân, et sa mère choisit pour lui une femme du pays d’Egypte.
Abraham fait alliance avec Abimélek
22A la même époque, Abimélek accompagné de Pikol, chef de son armée, vint trouver Abraham et lui dit: Dieu fait réussir tout ce que tu entreprends.23Maintenant donc, jure-moi ici par le nom de Dieu de ne trahir ni moi, ni mes enfants, ni ma descendance, mais d’agir envers moi et envers ce pays où tu séjournes avec la même bonté dont j’ai usé envers toi.24Abraham répondit: Oui, je le jure.25Il saisit l’occasion pour lui faire des doléances au sujet d’un puits dont les serviteurs d’Abimélek s’étaient emparés.26Abimélek lui répondit: J’ignore qui a fait cela. Toi-même, tu ne m’en avais pas informé et je l’apprends aujourd’hui.27Abraham choisit des moutons, des chèvres et des bovins et en fit cadeau à Abimélek et tous deux conclurent ensemble une alliance.28Puis Abraham mit à part sept jeunes brebis du troupeau.29Abimélek lui demanda: Pourquoi as-tu mis ces sept brebis à part?30Il répondit: Accepte ces sept jeunes brebis de ma main: cela me servira d’attestation que c’est bien moi qui ai fait creuser ce puits.31C’est pourquoi on a appelé ce lieu-là Beer-Sheva (le Puits du Serment), parce que c’est là que tous deux prêtèrent serment.32Ainsi ils firent alliance à Beer-Sheva, puis Abimélek partit avec Pikol, le chef de son armée, et ils s’en retournèrent au pays des Philistins.33Abraham planta un tamaris à Beer-Sheva et il invoqua l’Eternel, le Dieu d’éternité.34Il séjourna encore longtemps au pays des Philistins.
PO NAROZENÍ SYNA A DĚDICE - — Syn pravý a nepravý - Zaslíbený syn se konečně narodí. Nepravý syn je z dědictví vyloučen.
1 Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil.2 Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl.3 Abraham dal svému narozenému synu, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.4 Když mu bylo osm dní, Abraham svého syna Izáka obřezal, jak mu Bůh přikázal.5 Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn Izák narodil.6 Tu Sára řekla: „Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší.“7 A dodala: „Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit syny? A přece jsem mu porodila syna, ačkoli je stár.“ 8 Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den, kdy Izáka odstavili, vystrojil Abraham veliké hody.9 Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je poštívač.10 Řekla Abrahamovi: „Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Přece nebude syn té otrokyně dědicem spolu s mým synem Izákem.“11 Ale Abraham se tím velmi trápil; vždyť šlo o jeho syna.12 Bůh však Abrahamovi řekl: „Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni; poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z Izáka.13 Učiním však národ i ze syna otrokyně, neboť také on je tvým potomkem.“ 14 Za časného jitra vzal Abraham chléb a měch vody a dal Hagaře. Vložil jí dítě na ramena a propustil ji. Šla a bloudila po Beeršebské stepi.15 Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedním křoviskem.16 Odešla a usedla opodál, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá.“ Usedla tam, zaúpěla a rozplakala se. 17 Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z nebe zavolal na Hagaru. Pravil jí: „Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je.18 Vstaň, vezmi chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním veliký národ.“19 Tu jí Bůh otevřel oči a ona spatřila studni s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít.20 A Bůh byl s chlapcem. Když vyrostl, usadil se ve stepi a stal se lučištníkem.21 Usadil se v Páranské stepi a jeho matka mu dala ženu z egyptské země.
— Smlouva s abímelekem - Pohanský král stojí o praotcovu přízeň. Abraham smlouvou zabezpečuje jižní hranici zaslíbené země.
22 V té době řekl abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co činíš.23 Proto mi na místě přísahej při Bohu, že neoklameš mne ani mého nástupce a následníka. Milosrdenství, jaké jsem já prokázal tobě, prokazuj i ty mně a zemi, v níž jsi pobýval jako host.“24 Abraham tedy řekl: „Jsem hotov přísahat.“25 Ale domlouval abímelekovi kvůli studni s vodou, kterou abímelekovi služebníci uchvátili.26 Abímelek na to odvětil: „Nevím, kdo to udělal. Tys mi to neoznámil a já jsem o tom dodnes neslyšel.“27 I vzal Abraham brav a skot a dal abímelekovi. Pak spolu uzavřeli smlouvu.28 Sedm ovcí ze stáda postavil Abraham zvlášť.29 Tu se abímelek Abrahama otázal: „Co s těmi sedmi ovcemi, které jsi postavil zvlášť?“30 A on řekl: „Sedm ovcí si ode mne vezmi na svědectví, že jsem tuto studni vykopal já.“31 Proto se to místo nazývá Beer-šeba (to je Studně přísahy), že tam oba přísahali.32 Po uzavření smlouvy v Beer-šebě se abímelek a píkol, velitel jeho vojska, hned navrátili do pelištejské země.33 A Abraham zasadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Boha věčného.34 Abraham pobyl v pelištejské zemi jako host mnoho dní.