1David rassembla les trente « milliers »[1] des meilleurs guerriers d’Israël, (1Ch 13:5)2puis il se mit en route avec toute cette armée et partit de Baalé-Juda[2] pour en ramener le coffre de Dieu sur lequel a été invoqué l’Eternel, le Seigneur des armées célestes qui siège entre les chérubins[3]. (Ex 25:22; Jos 15:60; Jos 18:14; 1S 6:21; 1S 7:1; 1Ch 13:1)3On chargea le coffre de Dieu sur un chariot neuf et on l’emporta de la maison d’Abinadab située sur la colline. Ouzza et Ahyo, fils d’Abinadab, conduisaient le chariot neuf.4On fit partir le chariot, sur lequel on avait posé le coffre, de la maison d’Abinadab située sur la colline. Ahyo marchait devant le coffre.5David et toute la communauté d’Israël exprimaient leur joie devant l’Eternel en jouant sur toutes sortes d’instruments de bois de cyprès, sur des lyres[4], des luths, des tambourins, des sistres et des cymbales. (1Ch 13:8)6Lorsqu’ils furent arrivés près de l’aire de Nakôn, les bœufs firent un écart et Ouzza tendit la main et saisit le coffre de Dieu.7Alors l’Eternel se mit en colère contre Ouzza et Dieu le frappa sur place à cause de sa faute. Ouzza mourut là, à côté du coffre de Dieu.8David s’irrita de ce que l’Eternel avait ouvert une brèche en frappant Ouzza, et il appela ce lieu Pérets-Ouzza (brèche d’Ouzza), nom qu’il porte encore aujourd’hui.9Ce jour-là, David prit peur de l’Eternel et il se demanda: Comment oserais-je faire venir le coffre de l’Eternel chez moi?10Il renonça donc à transporter le coffre de l’Eternel chez lui dans la Cité de David, et il le fit déposer dans la maison d’Obed-Edom[5], un homme originaire de Gath. (Jos 19:45; Jos 21:24; 1Ch 13:13; 1Ch 15:18; 1Ch 15:24; 1Ch 16:5; 1Ch 26:4; 1Ch 26:15; 2Ch 25:24)11Le coffre y resta trois mois et l’Eternel bénit Obed-Edom et toute sa famille. (1Ch 15:25)12On fit savoir au roi David que l’Eternel avait béni la famille d’Obed-Edom et qu’il avait fait prospérer tous ses biens à cause du coffre de Dieu. Alors David fit transporter le coffre de Dieu depuis la maison d’Obed-Edom jusque dans la Cité de David, au milieu des réjouissances.13Quand ceux qui portaient le coffre de l’Eternel eurent avancé de six pas, ils s’arrêtèrent et l’on offrit en sacrifice un taureau et un veau gras.14David dansait de toutes ses forces devant l’Eternel, vêtu seulement d’un vêtement de lin semblable à celui des prêtres.15Ainsi David et tout le peuple d’Israël transportèrent le coffre de l’Eternel en poussant des cris de joie et en faisant résonner les cors.16Lorsque le coffre de l’Eternel arriva dans la Cité de David, Mikal, la fille de Saül, regardait par la fenêtre. Elle vit le roi David sauter et danser devant l’Eternel; alors elle conçut du mépris pour lui dans son cœur.17On amena le coffre de l’Eternel et on le déposa au milieu de la tente que David avait fait dresser pour lui. David offrit des holocaustes et des sacrifices de communion devant l’Eternel.18Quand David eut achevé d’offrir ces sacrifices, il bénit le peuple au nom de l’Eternel, le Seigneur des armées célestes.19Puis il fit distribuer des vivres à tout le peuple, c’est-à-dire à toute la foule des Israélites, hommes et femmes; chacun reçut une miche de pain, une portion de viande rôtie et une masse de raisins secs[6]. Après cela, chacun retourna chez soi.20David rentra chez lui pour bénir sa maisonnée. Alors Mikal, fille de Saül, sortit à sa rencontre et s’exclama: Ah, vraiment, le roi d’Israël s’est couvert d’honneur aujourd’hui! Il s’est exhibé à demi nu aux servantes de ses serviteurs, comme aurait pu le faire un homme de rien!21David répondit à Mikal: C’est devant l’Eternel que j’ai manifesté ma joie, lui qui m’a choisi de préférence à ton père et à toute sa famille, pour m’établir comme chef d’Israël, son peuple.22Je m’abaisserais volontiers encore davantage pour m’humilier. Néanmoins, je serai honoré par les servantes dont tu as parlé.23A la suite de cela, Mikal n’eut jamais d’enfant jusqu’à sa mort.
— Přenesení Boží schrány do Jeruzaléma - Po Hospodinově zásahu proti Uzovi a po tříměsíčním odkladu doprovází král David Boží schránu na Sijón.
1 David se znovu se všemi vybranými muži z Izraele, se třiceti tisíci,2 a s veškerým lidem, který byl s ním, vydal na cestu z Baalímu Judova, aby odtud přivezli Boží schránu, při níž se vzývá Jméno, jméno Hospodina zástupů, trůnícího nad cheruby.3 Vezli Boží schránu na novém povozu. Vyzvedli ji z Abínádabova domu na pahorku; Uza a Achjó, synové Abínádabovi, řídili ten nový povoz.4Vyzvedli ji tedy z Abínádabova domu na pahorku, Uza šel při Boží schráně, Achjó před schránou.5 David a všechen izraelský dům křepčili před Hospodinem za doprovodu různých nástrojů z cypřišového dřeva, citer, harf, bubínků, chřestítek a cymbálů.6 Když přišli k Nákonovu humnu, vztáhl Uza ruku k Boží schráně a zachytil ji, protože spřežení vybočilo z cesty.7 Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží schráně zemřel.8 Též David vzplanul, neboť se Hospodin prudce obořil na Uzu, a proto nazval to místo Peres-uza (to je Uzovo zbořenisko); jmenuje se tak dodnes.9 V onen den pojala Davida bázeň před Hospodinem. Řekl: „Jak by mohla Hospodinova schrána vejít ke mně?“10 Proto David nechtěl přenést Hospodinovu schránu k sobě do Města Davidova. David ji dal tedy dopravit do domu Obéd-edóma Gatského.11 V domě Obéd-edóma Gatského zůstala Hospodinova schrána tři měsíce. Hospodin Obéd-edómovi i celému jeho domu žehnal.12 Potom králi Davidovi oznámili, že Hospodin pro Boží schránu žehná Obéd-edómovu domu i všemu, co mu patří. David šel s radostí přenést Boží schránu z domu Obéd-edómova do Města Davidova.13 Když ti, kdo nesli Hospodinovu schránu, ušli šest kroků, obětoval býka a vykrmené dobytče.14 A David poskakoval před Hospodinem ze vší síly; byl přitom přepásán lněným efódem.15 David a všechen izraelský dům vystupovali s Hospodinovou schránou za ryčného troubení polnic.16 Když Hospodinova schrána vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem, a v srdci jím pohrdla.17 Hospodinovu schránu přinesli a umístili ji na příslušném místě uprostřed stanu, který pro ni David postavil. David obětoval před Hospodinem zápalné a pokojné oběti.18 Když David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů.19Pak podělil všechen lid, všechno množství Izraele, muže i ženy, každého jedním bochánkem chleba, jedním datlovým koláčem a jedním koláčem hrozinkovým. Poté se všechen lid rozešel, každý do svého domu.20 David se vrátil, aby požehnal svému domu. Tu Míkal, dcera Saulova, vyšla Davidovi vstříc se slovy: „Jak se dnes proslavil izraelský král! Pro oči otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.“21 David Míkal odvětil: „Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého jeho domu a ustanovil mě vévodou Hospodinova lidu, Izraele, před Hospodinem jsem tak dováděl.22 I když budu ještě víc zlehčován než teď a budu docela maličký i ve vlastních očích, budu vážen právě u těch otrokyň, o nichž jsi mluvila.“23 A Míkal, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.