1Je me suis laissé consulter par des personnes ╵qui ne demandaient rien, et je me suis laissé trouver par des personnes ╵qui ne me cherchaient pas. J’ai dit: « Je suis là, je suis là! » aux gens d’un peuple ╵qui n’était pas appelé par mon nom[1]. (Rm 10:20)2Par contre, j’ai tendu les mains, ╵à longueur de journée, ╵vers un peuple rebelle qui suivait un chemin ╵qui n’est pas bon, au gré de ses pensées,3un peuple qui, sans cesse, ╵provoque ma colère ╵ouvertement. Ses habitants offrent des sacrifices ╵dans les jardins sacrés, et brûlent des parfums ╵sur des autels de briques.4Ils s’asseyent parmi les tombeaux ╵pour consulter les morts et passent la nuit dans les grottes. Ils consomment du porc et remplissent leurs plats ╵de mets impurs.5Ils crient: « Reste où tu es et ne m’approche pas, car je suis trop sacré pour toi[2]. » Ces choses sont pour moi ╵comme de la fumée ╵qui me monte aux narines, un feu qui brûle tout le jour.6Mais tout cela ╵reste écrit devant moi; je ne me tairai plus, ╵je le leur ferai payer jusqu’au bout.7Je leur ferai payer leurs crimes dit l’Eternel, en même temps ╵que ceux de leurs ancêtres, car ils ont brûlé des parfums ╵sur les montagnes et ils m’ont outragé ╵sur les collines! Oui, je leur ferai payer jusqu’au bout ce que mérite ╵leur conduite passée.8Voici ce que dit l’Eternel: De même que l’on dit, ╵quand on trouve une grappe bien juteuse ╵sur une vigne: « Ne la détruisez pas car il y a en elle ╵quelque chose de bon », moi, je ferai de même ╵à cause de mes serviteurs. Pour ne pas tout détruire,9je ferai sortir de Jacob ╵une postérité, oui, de Juda, des gens ╵qui prendront possession ╵de mes montagnes. Mes élus les posséderont, mes serviteurs ╵y feront leur demeure.10La plaine du Saron ╵sera un pâturage ╵pour le menu bétail, et la vallée d’Akor[3] ╵un gîte pour les bœufs au profit de mon peuple ╵qui se sera tourné vers moi.11Mais quant à vous ╵qui abandonnez l’Eternel, et qui négligez ma montagne sainte, qui dressez une table ╵au dieu de la Fortune et remplissez la coupe ╵pour le dieu du Destin,12je vous destine au glaive, et vous vous courberez ╵pour passer tous à l’abattoir, puisque j’ai appelé et que vous ne m’avez pas répondu, et puisque j’ai parlé et que vous ne m’avez pas écouté, puisque vous avez fait ╵ce que je trouve mal, et que vous vous êtes complu ╵dans ce qui me déplaît.13C’est pourquoi, voici ce que dit ╵le Seigneur, l’Eternel: Mes serviteurs ╵auront de quoi manger, et vous, vous aurez faim. Mes serviteurs boiront, et vous, vous aurez soif. Mes serviteurs ╵seront dans l’allégresse, et vous, vous serez dans la honte!14Mes serviteurs crieront de joie car ils connaîtront le bonheur. Quant à vous, vous crierez le cœur plein de douleur, vous vous lamenterez, l’esprit tout abattu.15Votre nom restera ╵dans les imprécations ╵de mes élus; le Seigneur, l’Eternel, ╵fera que vous mouriez, mais à ses serviteurs ╵il donnera un nom nouveau.
Nouveaux cieux, nouvelle terre
16Et celui qui voudra ╵être béni sur terre invoquera sur lui ╵une bénédiction ╵au nom du Dieu de vérité, et sur la terre, ╵qui prêtera serment ╵jurera par le Dieu de vérité. En effet, les maux du passé ╵seront tous oubliés, ils disparaîtront de ma vue.17Je vais créer ╵un ciel nouveau, une nouvelle terre; on ne se rappellera plus ╵les choses d’autrefois, on n’y pensera plus[4]. (Is 66:22; 2P 3:13; Ap 21:1)18Réjouissez-vous plutôt et soyez à toujours ╵tout remplis d’allégresse à cause de ce que je crée. Oui, car je vais créer ╵une Jérusalem ╵remplie de joie et son peuple plein d’allégresse.19J’exulterai moi-même ╵à cause de Jérusalem et je me réjouirai ╵au sujet de mon peuple. On n’y entendra plus de pleurs ni de cris de détresse[5]. (Ap 21:4)20Là, plus de nourrisson emporté en bas âge, ni de vieillard qui meure ╵avant d’avoir atteint ╵le nombre de ses ans. Ce sera mourir jeune ╵de mourir centenaire; si un pécheur ╵ne dépasse pas les cent ans[6], ╵c’est qu’il aura été maudit.21Ils se construiront des maisons et les habiteront; ils planteront des vignes et ils en mangeront les fruits;22ils ne bâtiront plus ╵des maisons pour qu’un autre ╵y habite à leur place, ils ne planteront plus de vignes pour qu’un autre en mange les fruits. Car les gens de mon peuple ╵vivront aussi longtemps qu’un arbre. Mes élus jouiront ╵du fruit de leur travail.23Ils ne peineront plus pour rien et les enfants ╵auxquels ils donneront naissance ╵ne seront plus destinés au malheur. Ils seront une race ╵bénie par l’Eternel, et leur postérité ╵le sera avec eux.24Alors, avant qu’ils ne m’invoquent, je les exaucerai; ils parleront encore, que j’aurai déjà entendu.25Les loups et les agneaux ╵paîtront ensemble, le lion mangera du fourrage ╵tout comme le bétail; le serpent mordra la poussière. Il ne se fera plus ╵ni mal, ni destruction, sur toute ma montagne sainte, dit l’Eternel[7]! (Is 11:6)
NOVÉ NEBE A NOVÁ ZEMĚ - — Všechno je zapsáno - Ti, kteří popouzejí Hospodina svým modlářstvím, nemají výmluvu.
1 Dal jsem odpověď těm, kdo se neptali, dal jsem se nalézt těm, kdo mě nehledali. Řekl jsem: „Hle, tady jsem, jsem tady,“ pronárodu, který nevzýval mé jméno. 2 Po celé dny vztahoval jsem ruce k lidu svéhlavému, k těm, kdo chodí po nedobré cestě, za vlastními úmysly. 3 Je to lid, jenž neustále do očí mě dráždí: Obětují v zahradách, na cihlách kadidlo pálí, 4 vysedávají v hrobech, nocují v tajemných skrýších, jedí maso z vepřů a ve svých nádobách mají polévku ze závadných věcí. 5 Říkají: „Jdi si po svém, nepřistupuj ke mně, jsem pro tebe svatý.“ Tito jsou v mých chřípích kouřem, ohněm, který po celé dny plane. 6 Hle, je to přede mnou zapsáno: „Nebudu zticha, dokud neodplatím. Do klína jim odplatím 7 za nepravosti vaše a nepravosti vašich otců zároveň, praví Hospodin;“ pálili kadidlo na horách, tupili mě na pahorcích. „Odměřím jim do klína jejich výdělek z dřívějška.“
— Boží vyvolení obdrží zemi - Modláři padnou, ale věrní smějí vědět o slavných zaslíbeních, která jim jsou - určena.
8 Toto praví Hospodin: „Když se najde v hroznu šťáva, říkává se: ‚Nemař jej, je v něm požehnání.‘ Tak budu jednat kvůli svým služebníkům, aby se nic nezmařilo. 9 Dám vzejít z Jákoba potomstvu a z Judy tomu, kdo dědičně obsadí mé hory. Obsadí je moji vyvolení, budou tam přebývat moji služebníci. 10 Šáron se stane pastvinou ovcí, dolina Akór místem, kde bude dobytek odpočívat. To pro můj lid, který se mne bude dotazovat. 11 Vás však, kteří opouštíte Hospodina, kdo zapomínáte na jeho svatou horu, kdo strojíte stůl pro bůžka štěstí a pro bůžka osudu naléváte kořeněné víno, 12 vás jsem určil meči, vy všichni se musíte k popravě sklonit, neboť jsem volal, a vy jste neodpovídali, mluvil jsem, a vy jste neposlouchali, ale konali jste, co je zlé v mých očích, a zvolili jste si, co se mi nelíbí.“ 13 A tak toto praví Panovník Hospodin: „Hle, moji služebníci budou jíst, vy však budete hladovět. Hle, moji služebníci budou pít, vy však budete žíznit. Hle, moji služebníci se budou radovat, vy se však budete stydět. 14 Hle, moji služebníci budou plesat s pohodou v srdci, vy však pro bolest srdce budete křičet a pro trýzeň ducha kvílet. 15 Zanecháte své jméno mým vyvoleným k vyhlašování kletby: ‚Ať tě Panovník Hospodin usmrtí!‘ Své služebníky nazve pak Bůh jménemjiným.“
— Všechno bude nové - Hospodin stvoří nové nebe a novou zemi, aby lid mohl žít vskutku novým životem.
16 Kdo si bude v té zemi dávat požehnání, bude si je dávat v Bohu pravém. Kdo bude v té zemi přísahat, bude přísahat při Bohu pravém. Minulá soužení budou zapomenuta, ukryta před mým zrakem. 17 „Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl. 18 Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím. Hle, já stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí. 19 I já budu nad Jeruzalémem jásat a veselit se ze svého lidu. Nikdy víc už nebude v něm slyšet pláč ani křik. 20 Nikdy už tam nebude dítě, které zemře v několika dnech, ani stařec, který by se nedožil plnosti věku, protože bude mladíkem, kdo zemře ve stu letech. Ale hříšník, byť stoletý, bude zlořečen. 21 Vystavějí domy a usadí se v nich, vysázejí vinice a budou jíst jejich plody. 22 Nebudou stavět, aby se tam usadil jiný, nebudou sázet, aby z toho jedl jiný. Dny mého lidu budou jako dny stromu. Co svýma rukama vytvoří, to moji vyvolení sami spotřebují. 23 Nebudou se namáhat nadarmo a nebudou rodit pro náhlý zánik, neboť jsou potomstvem těch, kdo byli Hospodinem požehnáni, oni i jejich potomci. 24 Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším. 25 Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytče bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře,“ praví Hospodin.