1Crie de toutes tes forces et ne te retiens pas. Fais retentir ta voix ╵comme le son du cor[1]! A mon peuple dénonce sa révolte, et aux descendants de Jacob leurs fautes.2Ils me recherchent chaque jour, ils disent qu’ils se plaisent ╵à connaître mes voies, comme ferait un peuple ╵qui accomplit ce qui est juste et n’a pas délaissé ╵le droit que son Dieu a prescrit. Ils exigent de moi ╵de justes jugements et veulent être près de Dieu.3« Que nous sert de jeûner, si tu ne le vois pas? Pourquoi nous humilier, si tu n’y prends pas garde? » Au jour où vous jeûnez, vous traitez vos affaires[2] et vous exploitez tous vos ouvriers,4vous passez votre jeûne ╵en procès et querelles et en donnant des coups de poing ╵avec méchanceté. Ce n’est pas par des jeûnes, ╵comme ceux d’aujourd’hui, que vous ferez entendre ╵vos prières là-haut!5Est-ce cela le jeûne ╵auquel je prends plaisir? Est-ce cela un jour ╵où l’homme s’humilie? S’agit-il de courber ╵la tête comme un jonc et de vous étaler ╵sur le sac et la cendre? Pouvez-vous appeler ╵cela un jour de jeûne que l’Eternel agrée?6Le jeûne qui me plaît est celui qui consiste ╵à détacher les liens ╵de la méchanceté, à délier les courroies ╵de toute servitude, à mettre en liberté ╵tous ceux que l’on opprime et à briser ╵toute espèce de joug.7C’est partager ton pain ╵avec ceux qui ont faim, et offrir l’hospitalité ╵aux pauvres sans abri, c’est donner des habits ╵à celui qu’on voit nu, ne pas te détourner ╵de ton prochain[3]. (Mt 25:35; Jc 2:15)8Alors, comme l’aurore, ╵jaillira ta lumière, ton rétablissement ╵s’opérera bien vite. Oui, alors la justice ╵marchera devant toi, et la gloire de l’Eternel ╵sera l’arrière-garde[4]. (Is 52:12)9Quand tu appelleras, l’Eternel répondra; quand tu crieras à l’aide, il dira: « Je suis là! » Si, du milieu de toi, ╵tu supprimes le joug de l’oppression, les gestes menaçants et les propos méchants,10si tu donnes ton pain[5] à celui qui a faim et si tu pourvois aux besoins ╵de l’opprimé, la lumière luira pour toi ╵au milieu des ténèbres, et ton obscurité ╵se changera pour toi ╵en clarté de midi,11L’Eternel te conduira constamment. Il pourvoira à tes besoins ╵dans les déserts arides, il te fortifiera physiquement et tu ressembleras ╵à un jardin bien arrosé, à une source vive ╵aux eaux intarissables.12Les tiens rebâtiront ╵les ruines d’autrefois et tu relèveras ╵les fondements posés ╵dans les siècles passés. Tu seras appelé: ╵« Réparateur des brèches », « le restaurateur des chemins » ╵qui rend le pays habitable.13Si, le jour du sabbat, ╵tu te retiens de travailler, si tu t’abstiens ╵de traiter tes affaires ╵en ce jour qui m’est consacré, si pour toi le jour du sabbat ╵est un temps de délices, si ce saint jour de l’Eternel, ╵tu le tiens en estime et si tu le respectes en t’abstenant de faire ╵ce qui te plaît, de traiter tes affaires et de tenir de longs discours,14alors tu trouveras ╵ta joie en l’Eternel, et sur les hauteurs du pays ╵je te ferai passer et je te donnerai ╵la pleine jouissance ╵du patrimoine ╵de Jacob, ton ancêtre. L’Eternel a parlé.
— Pravý půst - Půst neprospěje, nepojí-li se s plněním příkazů Hospodinova zákona.
1 „Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy. 2 Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko. 3 ‚Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.‘ Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky. 4 Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině. 5 Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení? 6 Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? 7 Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? 8 Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. 9 Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: ‚Tu jsem!‘ Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, 10 budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne.“ 11 Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. 12 Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.
— Den odpočinku - I den odpočinku předpokládá, že se člověk vzdá svých zálib a nalezne svou rozkoš v Hospodinu.
13 Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči, 14 tu nalezneš rozkoš v Hospodinu „a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země a z dědictví tvého otce Jákoba tě budu živit.“ Tak promluvila Hospodinova ústa.