1Or des justes périssent mais nul ne s’en soucie, et des hommes de bien ╵sont enlevés, sans que nul ne comprenne que les justes sont emportés ╵afin que leur soit épargné ╵le malheur à venir[1].2La paix viendra et ceux qui suivent ╵le droit chemin pourront dormir tranquilles.3Mais vous, approchez-vous, fils de ces femmes qui se livrent ╵à la divination, race adultère, prostituée!4De qui vous moquez-vous? Et contre qui ouvrez-vous grand la bouche, contre qui tirez-vous la langue? N’êtes-vous pas ╵des enfants infidèles et une race fourbe,5vous qui vous échauffez ╵auprès des chênes et sous chaque arbre vert, vous qui immolez les enfants ╵en sacrifice ╵dans les lits des torrents et les creux des rochers?6Les pierres polies du torrent[2], voilà ton bien, voilà, voilà ton lot! C’est pour ces pierres-là ╵que tu as répandu ╵des libations de vin, que tu fais des offrandes! Devrais-je donc me consoler ╵de tout cela?7Tu as dressé ta couche sur de hautes montagnes et tu y montes pour offrir ╵des sacrifices.8Tu as placé ton mémorial derrière le battant ╵et le linteau des portes! C’est loin de moi ╵que tu t’es mise nue, que tu es montée sur ton lit ╵pour y faire une large place. Tu as conclu un pacte ╵avec ces gens dont tu aimes la couche et tu as contemplé ╵leur nudité.9Tu as apporté en présent de l’huile ╵au dieu Molok[3], tu lui as offert des parfums et tu as envoyé ╵tes messagers au loin; et ainsi tu t’es abaissée jusqu’au séjour des morts!10Tu es devenue lasse ╵à force de marcher, sans jamais avouer: ╵« Tout cela, c’est désespéré! » Tu retrouves des forces, aussi n’es-tu pas abattue.11Et qui donc craignais-tu, de qui avais-tu peur, ╵pour que tu m’aies trompé, pour que tu ne te sois ╵plus souvenue de moi, et que tu m’aies chassé ╵de tes pensées? Serait-ce parce que, depuis longtemps, ╵j’ai gardé le silence? Serait-ce pour cela ╵que tu ne me crains plus?12Mais je vais exposer ╵ce que vaut ta « justice ». Et toutes tes actions ne te seront d’aucun profit!13Qu’ils te délivrent donc, ╵tous tes nombreux faux dieux, quand tu crieras vers eux, mais le vent les balaiera tous, une rafale les emportera! Mais celui qui s’appuie sur moi recevra le pays et entrera en possession ╵de ma montagne sainte.
L’Eternel guérira
14Et l’on dira: ╵Frayez la route, ╵oui, frayez-la, préparez le chemin! Enlevez tout obstacle du chemin de mon peuple.15Car voici ce que dit ╵le Dieu très élevé qui demeure éternellement, et qui est saint: J’habite dans un lieu ╵qui est très haut et saint, mais je demeure aussi ╵avec l’homme accablé, à l’esprit abattu, pour ranimer la vie ╵de qui a l’esprit abattu et vivifier le cœur ╵des hommes accablés.16Car ce n’est pas toujours ╵que j’intenterai un procès, ni éternellement ╵que je m’irriterai, car sinon, devant moi, ╵le souffle de la vie ╵s’évanouirait, les êtres que j’ai faits ╵dépériraient.17L’avidité coupable ╵du peuple d’Israël m’avait mis en colère. Alors je l’ai frappé et je me suis caché ╵dans mon irritation. Mais lui, rebelle, ╵il a suivi la voie où l’inclinait son cœur.18J’ai bien vu sa conduite, mais je le guérirai et je le conduirai, je lui accorderai ╵une pleine consolation, à lui, et aux siens affligés.19Je créerai sur leurs lèvres ╵des hymnes de louange. Paix, paix à qui est loin comme à ceux qui sont près[4], déclare l’Eternel. Oui, je le guérirai. (Ep 2:17)20Mais les méchants ressemblent ╵à la mer agitée qui ne peut se calmer et dont les flots agitent ╵la vase et le limon.21Il n’y a pas de paix[5] a dit mon Dieu, ╵pour les méchants. (Is 48:22)
— Běda modlářům - Lid všelijak odpadal od Hospodina a přizpůsoboval se pohanskému okolí. Hospodin jeho nevěru odhalí.
1 Spravedlivý hyne a není nikoho, kdo by si to bral k srdci. Zbožní muži bývají smeteni a nikoho nezajímá, že byl spravedlivý smeten zlem. 2 Pokoje dosáhne ten, kdo jde správnou cestou. Odpočine na svém loži. 3 „Předstupte sem, vy, synové té, která věští z mraků, potomstvo cizoložníka a nevěstky! 4 Komu se tak škodolibě posmíváte? Komu že se pošklebujete? Na koho vyplazujete jazyk? Což nejste děti nevěrnosti, potomstvo zrady? 5 Rozpalujete se u mohutných stromů, pod každým zeleným stromem, v roklích, pod skalními útesy zabíjíte děti. 6 V rokli mezi hlazenými kameny je tvůj díl, ano, ty budou tvůj úděl. Také jim jsi přinášela úlitbu, obětovala dary. Tohle mě má těšit? 7 Na hoře vysoko strmící zřídila sis lože, tam také stoupalas k obětním hodům. 8 Za dveřmi a veřejemi sis dělala své pamětné znamení. Ode mne ses odvrátila, odhalovala ses, vystupovala jsi na své lože, rozšiřovala je, s oněmi ses spřáhla, milovala jsi jejich lože, zírala jsi na znamení údu. 9 Mrhala jsi olejem pro Meleka, hýřila jsi svými mastmi, dodaleka vysílalas posly, snižovala ses až do podsvětí. 10 Znavila ses množstvím svých cest, a neřeklas: ‚Nemá to význam.‘ Ve znamení údu jsi nalézala život, proto ses necítila vyčerpána. 11 Koho ses polekala a koho se bojíš, že tolik lžeš? Na mne sis ani nevzpomněla, k srdci sis to nebrala. Jen proto, že jsem byl příliš dlouho zticha, nemáš přede mnou bázeň. 12 Uvedu ve známost tvoji spravedlnost a tvé činy! Nic ti neprospějí. 13 Až budeš křičet, ať si tě tvá sbírka bohů vysvobodí! Všechny je odnese vítr, odvane je vánek. Ale ten, kdo se utíká ke mně, dostane do dědictví zemi, do vlastnictví moji svatou horu.“
— Pokoj dalekým i blízkým - Hospodin svůj lid vyléčí a nabízí svůj pokoj všem, kteří k němu přijdou.
14 Řekne: „Navršte, navršte násep, vyrovnejte cestu, odstraňte mému lidu překážky z cesty!“ 15 Toto praví Vznešený a Vyvýšený, jehož přebývání je věčné, jehož jméno je Svatý: „Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných. 16 Nechci vést spory navěky, nebudu trvale rozlícen, jinak by přede mnou každý duch zemdlel; vždyť vše, co dýchá, jsem učinil sám. 17 Rozlítil jsem se, když se lid provinil chamtivostí, bil jsem jej, skryl jsem se v rozlícení, že se odvrátil a šel cestou svého srdce. 18 Viděl jsem jeho cesty; vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu a těm, kdo s ním truchlí. 19 Stvořím ovoce rtů. Pokoj, pokoj dalekým i blízkým, praví Hospodin. Vyléčím jej. 20 Svévolní budou jak vzedmuté moře, které se nemůže uklidnit, jehož vody vyvrhují špínu a kal. 21 Nemají pokoj svévolníci,“ praví můj Bůh.