1Tenez-vous en silence ╵devant moi, vous, les îles ╵et les régions côtières! Que les peuples lointains ╵raniment leur courage: qu’ils approchent, qu’ils parlent! Oui, allons ensemble en justice.2Qui a fait lever de l’orient celui que la justice[1] ╵entraîne sur ses pas? Qui lui a livré les nations et qui a abaissé des rois? Son épée pulvérise ╵les peuples devant lui et son arc les disperse ╵comme un fétu de paille ╵emporté par le vent. (Is 41:25; Is 44:28)3Il les poursuit ╵et va plus loin, indemne, par un chemin ╵que son pied n’avait pas foulé ╵auparavant.4Qui accomplit cela? ╵Qui le fait arriver? Qui appelle à la vie les générations d’hommes ╵dès le commencement? Moi, l’Eternel, ╵moi, qui suis le premier et qui suis avec les derniers, ╵oui, c’est bien moi!5Les habitants des îles ╵et des régions côtières ╵ont vu ce que j’ai fait ╵et sont saisis de crainte; ceux qui ont pour demeure ╵les confins de la terre ╵se sont mis à trembler. Ils approchent, ils viennent,6ils s’aident mutuellement, chacun dit à son frère: ╵« Courage! »7L’artisan encourage le fondeur. Le polisseur soutient ╵celui qui bat l’enclume. Il dit de la soudure: ╵« Voilà du bon travail! » Et il fixe l’idole avec des clous afin qu’elle ne bouge pas.
L’Eternel délivre Israël
8Quant à toi, Israël, ╵mon serviteur, Jacob, que j’ai choisi, et descendance d’Abraham, ╵qui était mon ami,9toi que je suis allé chercher ╵aux confins de la terre et que j’ai appelé ╵de ses extrémités, toi à qui j’avais dit: « Tu es mon serviteur », je t’ai choisi et non pas rejeté.10Ne sois pas effrayé, car je suis avec toi; ne sois pas angoissé, car moi je suis ton Dieu. Je t’affermis, je viens à ton secours, pour sûr, je te soutiens ╵de mon bras droit ╵qui fait justice.11Tous ceux qui sont irrités contre toi, sombreront dans la honte ╵et dans le déshonneur. Tes adversaires ╵seront réduits à rien, ╵ils périront.12Tu auras beau chercher, ╵tu ne trouveras plus ceux qui te querellaient. Ils seront tous anéantis, ╵réduits à rien ceux qui t’ont fait la guerre.13Car c’est moi, l’Eternel, ╵qui suis ton Dieu, je saisis ta main droite, je te dis: Sois sans crainte, je suis là pour t’aider.14Sois donc sans crainte, ╵vermisseau de Jacob, ô petit Israël, car je viens à ton aide, l’Eternel le déclare; celui qui te délivre ╵c’est le Saint d’Israël.15Voici je fais de toi un traîneau de battage ╵tout neuf, armé de pointes, tu battras les montagnes, ╵tu les broieras, tu rendras les collines ╵semblables à la paille.16Oui, tu les vanneras, et le vent les emportera, l’ouragan les dispersera. Mais toi, tu placeras ta joie ╵en l’Eternel, et ta fierté ╵dans le Saint d’Israël.17Les opprimés, les pauvres cherchent de l’eau sans en trouver, et la soif dessèche leur langue. Moi, l’Eternel, ╵je les exaucerai, moi, le Dieu d’Israël, ╵je ne les délaisserai pas.18Je ferai sourdre des rivières ╵du sommet des montagnes et je ferai jaillir des sources ╵au milieu des vallées, je transformerai le désert ╵en étang rempli d’eau et le pays aride ╵en sources jaillissantes.19Je planterai dans le désert ╵le cèdre et l’acacia, le myrte et l’olivier. Je ferai croître dans la steppe le cyprès, le pin et le buis,20pour que tous voient et reconnaissent, et qu’ils observent, qu’ils comprennent, que c’est la main de l’Eternel ╵qui a fait tout cela, que le Saint d’Israël ╵en est le créateur.
L’Eternel en face des faux dieux
21Vous, dieux des autres peuples, ╵présentez votre cause, dit l’Eternel, et exposez vos arguments, dit le roi de Jacob.22Qu’ils les exposent donc, qu’ils nous annoncent ce qui doit arriver! Déclarez-nous ╵quels sont les faits passés ╵que vous avez prédits, pour que nous les examinions et que nous constations ╵leur accomplissement, ou faites-nous entendre ╵ce qui doit arriver!23Annoncez-nous ╵les événements à venir, et nous saurons ╵que vous êtes des dieux. Oui, faites quelque chose, ╵que ce soit bien ou mal, afin qu’en le voyant la crainte nous remplisse[2].24Mais vous, vous êtes moins que rien! Et toutes vos actions ╵sont moins que du néant! Celui qui vous choisit ╵commet une abomination.25Du nord, je fais surgir un homme, il va venir, ╵oui, du soleil levant[3], il est appelé par son nom, il piétine les gouverneurs ╵comme s’ils étaient de la boue, comme un potier foule l’argile.26Qui a prédit cela ╵dès le commencement pour que nous le sachions? Qui donc l’a annoncé ╵bien longtemps à l’avance afin que nous disions: « C’est juste? » Non, personne ne l’a prédit, personne n’a rien annoncé et personne n’a entendu ╵des paroles venant de vous.27Mais moi, j’ai été le premier ╵qui ai dit à Sion: « Les voici! Les voici! » J’ai donné à Jérusalem ╵un messager, ╵porteur de la bonne nouvelle.28Alors que, parmi ces dieux-là, j’ai eu beau regarder, ╵je n’ai trouvé personne, ╵pas un seul conseiller, personne pour répondre ╵si je les interroge.29Eux tous, ils ne sont rien[4], leurs œuvres sont néant, et leurs statues de fonte: ╵du vent, du vide.
— On povolal vítěze - Hospodin nejen všechno stvořil, nýbrž to i řídí. On dá svému lidu vysvoboditele.
1 „Zmlkněte přede mnou, ostrovy, národy ať se oblečou v sílu, ať se přiblíží, ať potom promluví, přistupme společně k soudu. 2 Kdo vzbudil od východu muže, jemuž v patách kráčí spravedlnost? Poddává mu pronárody, podrobuje krále. Jeho mečem rozmetá je v prach, jeho lukem jako rozházenou slámu. 3 Žene je a sám klidně projde stezkou, na kterou jeho noha dosud nevstoupila. 4 Kdo to uskutečnil a vykonal? Ten, jenž od počátku povolává všechna pokolení. Já, Hospodin, jsem první, já budu též u posledních věcí.“ 5 Spatří to ostrovy a uleknou se, končiny země se roztřesou, přiblíží se a přijdou. 6 Navzájem si budou pomáhat a bratr bude povzbuzovat bratra: „Buď rozhodný!“ 7 Řemeslník pobízí zlatníka, kovotepec kováře. Praví: „Spojme to! Bude to dobré!“ Pak upevní modlu hřeby, aby se neviklala.
VYVOLENÍ IZRAELE - — Neboj se! - Hospodin se blíží svému lidu s útěšným ujištěním „Neboj se“ a připomíná mu své minulé skutky.
8 „A ty, Izraeli, služebníku můj, Jákobe, tebe jsem vyvolil, potomku Abrahama, mého přítele, 9 tebe jsem vychvátil z končin země, zavolal jsem tě z odlehlých míst, řekl jsem ti: ‚Ty jsi můj služebník, tebe jsem vyvolil, nezavrhl jsem tě.‘ 10 Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. 11 Hle, budou se stydět a hanbit všichni, kdo proti tobě planou hněvem, budou jak nic a zahynou odpůrci tvoji. 12 Budeš je hledat, ale nenajdeš ty, kdo na tebe dorážejí; budou jak nic, naprostá nicota, ti, kdo proti tobě válčí. 13 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: ‚Neboj se, já jsem tvá pomoc.‘ 14 Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova lidu. Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův, tvůj vykupitel je Svatý Izraele. 15 Hle, učiním tě okovaným smykem na mlácení, novým, z obou stran ostrým. Budeš mlátit a drtit hory, s pahorky naložíš jako s plevami. 16 Rozevěješ je a odnese je vítr, bouřlivý vichr je rozptýlí, ty však budeš jásat k chvále Hospodina, budeš se chlubit Svatým Izraele.“
— Poušť změním v sad - Při příchodu Stvořitelově se i příroda mění a oslavuje ho.
17 „Utištění ubožáci hledají vodu, ale žádná není; jazyk jim žízní prahne. Já, Hospodin, jim odpovím, já, Bůh Izraele, je neopustím. 18 Na holých návrších otevřu vodní proudy, uprostřed plání prameny vod, poušť v jezero změním a zemi vyprahlou ve vodní zřídla. 19 V poušti dám vyrůst cedrům, akáciím, myrtě a olivám, na pustině vysadím cypřiš, platan i zimostráz spolu, 20 aby viděli a poznali, přesvědčili se a všichni pochopili, že toto učinila ruka Hospodinova a že to stvořil Svatý Izraele.“
— Oznamte, co se stane - Hospodin vyzývá modly k utkání a zahanbuje je.
21 „Předložte svůj spor, praví Hospodin, předstupte se svými důkazy, praví Král Jákobův. 22 Předstupte a oznamte nám, co se má přihodit. Oznamte, co bylo na počátku, vezmem si to k srdci. Chceme poznat budoucnost, ohlaste nám, co má nastat. 23 Oznamte, co bude následovat, ať poznáme, že vy jste bohové. Jen předveďte něco dobrého či zlého, podíváme se a společně to uvidíme. 24 Hle, vy jste pouhé nic a vaše skutky nestojí za nic. Zvolit vás je ohavnost.“ 25 „Vzbudil jsem muže od severu a přišel od východu slunce. Vzývá mé jméno. Přichází! Knížata jsou jako hlína, on jako hrnčíř, jenž šlape jíl. 26 Kdo oznámil to od začátku, abychom to věděli, oznámil kdysi dávno, abychom mohli říci: ‚Je to správné?‘ Nikdo nic neoznámil, nikdo nic neohlásil, nikdo vaši řeč neslyšel. 27 Já první zvěstuji Sijónu: ‚Hle, už tu jsou!‘ a Jeruzalému dám toho, jenž nese radostnou zvěst. 28 Dívám se a nikde nikdo, žádný rádce mezi nimi. Zeptal bych se jich, co odpovědí. 29 Hle, všichni jsou ničemnost pouhá, k ničemu nejsou jejich činy; jejich lité modly jsou jen vítr a nicota.“