1Réconfortez mon peuple, ╵oui, réconfortez-le! dit votre Dieu.2Et parlez au cœur de Jérusalem, ╵annoncez-lui que son temps de corvée ╵est accompli, que son péché est expié, qu’elle a reçu de l’Eternel deux fois le prix de ses péchés!3On entend une voix crier: « Dégagez un chemin ╵dans le désert ╵pour l’Eternel, nivelez dans la steppe une route pour notre Dieu[1]! (Mt 3:3; Mc 1:3; Lc 3:4; Jn 1:23)4Toute vallée sera élevée, toute montagne abaissée ╵ainsi que toutes les collines. Les lieux accidentés ╵se changeront en plaine, les rochers escarpés ╵deviendront des vallées.5Alors la gloire ╵de l’Eternel ╵sera manifestée, et tous les hommes ╵la verront à la fois. L’Eternel l’a promis. »6Une voix interpelle: ╵« Va, proclame un message! » Une autre lui répond: ╵« Que dois-je proclamer? – Que tout homme est pareil à l’herbe et toute sa beauté ╵comme la fleur des champs[2]; (Jc 1:10; 1P 1:24)7car l’herbe se dessèche ╵et la fleur se flétrit quand le souffle de l’Eternel ╵passe dessus. En vérité: les hommes ╵sont pareils à de l’herbe.8Oui, l’herbe se dessèche ╵et la fleur se flétrit, mais la parole ╵de notre Dieu subsistera toujours. »9O Sion, messagère ╵d’une bonne nouvelle, gravis une haute montagne! Crie avec force, Jérusalem, ╵messagère d’une bonne nouvelle! Oui, crie sans crainte, annonce aux villes de Juda: « Voici votre Dieu vient! »10Voici l’Eternel, le Seigneur; il vient avec puissance et son bras lui assure ╵la souveraineté. Voici: ses récompenses ╵sont avec lui, et le fruit de son œuvre ╵va devant lui.11Comme un berger, ╵il paîtra son troupeau et il rassemblera ╵les agneaux dans ses bras. Sur son sein, il les porte et conduit doucement ╵les brebis qui allaitent[3]. (Ez 34:15; Jn 10:11)
La grandeur de Dieu
12Qui a mesuré l’océan ╵dans le creux de sa main? Qui a déterminé les dimensions du ciel ╵avec la largeur de sa main? Qui a tassé dans un boisseau ╵toute la poussière du sol? Qui a bien pu peser ╵les montagnes sur la bascule et les coteaux sur la balance?13Qui donc a mesuré ╵l’Esprit de l’Eternel? Qui a été son conseiller[4]? (Rm 11:34; 1Co 2:16)14De qui Dieu a-t-il pris conseil pour se faire éclairer? Qui lui a enseigné ╵la voie du droit? Qui lui a transmis le savoir et lui a fait connaître ╵le chemin de l’intelligence?15Voici: les nations sont pour lui comme la goutte d’eau ╵tombant d’un seau, ou comme un grain de sable ╵sur le plateau de la balance. Voici: les îles ╵et les régions côtières, il les soulève ╵comme de la poussière.16Les cèdres du Liban ╵ne suffiraient pas à nourrir ╵le feu de son autel, tous les animaux qui y vivent ╵ne seraient pas assez nombreux ╵pour l’holocauste.17Toutes les nations, à ses yeux, ╵sont comme rien. Elles ont, pour lui, la valeur ╵du néant et du vide.18A qui comparerez-vous Dieu? Et comment le représenterez-vous?19Une idole moulée, ╵un artisan la fond, l’orfèvre la recouvre ╵d’un fin placage d’or puis il l’orne de chaînettes d’argent.20Celui qui est trop pauvre ╵pour une telle offrande choisit un bois ╵qui ne pourrisse pas, puis il s’en va chercher ╵un artisan habile pour faire une statue ╵qui ne vacille pas.21Ne le savez-vous pas? Ne l’avez-vous pas entendu? Cela ne vous a-t-il pas été déclaré ╵dès le commencement? N’avez-vous pas compris la fondation du monde?22Or, pour celui qui siège ╵bien au-dessus ╵du cercle de la terre, ses habitants ╵sont pareils à des sauterelles. Il a tendu le ciel comme une toile et il l’a déployé ╵comme une tente ╵pour l’habiter.23Il réduit à néant ╵les princes de la terre et fait évanouir ╵les dirigeants du monde.24A peine ont-ils été plantés, à peine ont-ils été semés, à peine ont-ils poussé ╵quelque racine en terre, que l’Eternel souffle sur eux et les voilà qui sèchent et qui sont emportés ╵comme un fétu de paille ╵par la tempête.25« A qui voudriez-vous ╵me comparer? Qui serait mon égal? » demande le Dieu saint.26Levez bien haut les yeux ╵et regardez: qui a créé ces astres? C’est celui qui fait marcher ╵leur armée en bon ordre, qui les convoque tous, ╵les nommant par leur nom. Et grâce à sa grande puissance ╵et à sa formidable force, pas un ne fait défaut.27Pourquoi donc, ô Jacob, ╵parler ainsi? Et pourquoi dire, ô Israël: « Mon sort échappe à l’Eternel, et mon Dieu ne fait rien ╵pour défendre mon droit »?28Ne le sais-tu donc pas? Et n’as-tu pas appris que l’Eternel est Dieu ╵de toute éternité? C’est lui qui a créé ╵les confins de la terre. Il ne se lasse pas, ╵il ne s’épuise pas, et son intelligence ╵ne peut être sondée.29Il donne de la force ╵à qui est las et il augmente la vigueur ╵de celui qui est épuisé.30Les jeunes gens se lassent ╵et ils s’épuisent, et même de robustes gaillards tombent,31mais ceux qui comptent ╵sur l’Eternel ╵renouvellent leur force: ils prennent leur envol ╵comme de jeunes aigles; sans se lasser, ils courent, ils marchent en avant, ╵et ne s’épuisent pas.
Hospodinův pomazaný - RADOSTNÁ ZVĚST - — Potěšení lidu - Zajatému lidu je ohlášen konec zajetí a je ujištěn stálostí Božího slova.
1 „Potěšte, potěšte můj lid,“ praví váš Bůh. 2 Mluvte k srdci Jeruzaléma, provolejte k němu: Čas jeho služby se naplnil, odpykal si své provinění. Vždyť z Hospodinovy ruky přijal dvojnásobně za všechny své hříchy. 3 Hlas volajícího: „Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! 4 Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy. Pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně. 5 I zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa.“ 6 Hlas toho, jenž praví: „Volej!“ I otázal se: „Co mám volat?“ „Všechno tvorstvo je tráva a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí. 7 Tráva usychá, květ vadne, zavane-li na něj vítr Hospodinův. Věru, lid je pouhá tráva. 8 Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky.“ 9 Vystup si na horu vysokou, Sijóne, který neseš radostnou zvěst, co nejvíc zesil svůj hlas, Jeruzaléme, který neseš radostnou zvěst, zesil jej, neboj se! Řekni judským městům: „Hle, váš Bůh! 10 Panovník Hospodin přichází s mocí, jeho paže se ujme vlády. Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek. 11 Jak pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí ovečky šetrně vede.“
— Stvořitelem všeho je Hospodin - Moc a moudrost Stvořitele člověk nevystihne, proto jej nelze ani zobrazit.
12 Kdopak svou hrstí odměřil vodstvo a pídí nebesa změřil? Kdo shrnul v odměrku všechen prach země a hory odvážil na vahadlech, pahorky na vážkách? 13 Kdo změřil Hospodinova ducha a byl mu rádcem a vedl ho k poznání? 14 Kohopak o radu žádal, aby rozumnosti nabyl, aby ho poučil o stezce práva, naučil poznání a seznámil ho s cestami rozumnosti? 15 Hle, pronárody jsou jako kapka ve vědru, jak prášek na vahách. Ale on pozvedá ostrovy jak smítko. 16 Dříví Libanónu by na oheň nestačilo, jeho zvěř by nestačila pro zápalnou oběť. 17 Všechny pronárody nejsou před ním ničím, jsou mu méně nežli nic, než nicota. 18 Ke komu připodobníte Boha? Jakou podobu mu přisoudíte? 19 Řemeslník odleje modlu a zlatotepec ji potáhne zlatem, stříbrné řetízky přidělá zlatník. 20 Chudák, který na takovou oběť nemá, vybere dřevo, které netrouchniví, a vyhledá zručného řemeslníka, aby mu zhotovil modlu, jež by se neviklala. 21 Což o tom nevíte? Což jste neslyšeli? Neoznámili vám to už na počátku? Což nechápete, kdo položil základy zemi? 22 Ten, který sídlí nad obzorem země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, ten, který nebesa jak závoj roztahuje a napíná je jako stan k obývání. 23 Ten hodnostáře za nic nemá a jako s nicotou nakládá se soudci země. 24 Sotva byli zasazeni, sotva byli zaseti, sotva jejich odnož kořeny do země zapustila, zaduje na ně a oni schnou a vichr je odnáší jako slámu.
— On dává zemdlenému sílu - Stvořitelova síla stačí sílit všechny, kteří jsou zemdlení a unavení ve své beznaději.
25 „Ke komu mě chcete připodobnit, aby mi byl roven?“ praví Svatý. 26 „K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?“ Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna. 27 Proč říkáš, Jákobe, proč, Izraeli, mluvíš takto: „Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo?“ 28 Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. 29 On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. 30 Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. 31 Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.