1En ce jour-là, ╵on chantera cet hymne ╵au pays de Juda: Nous avons une ville ╵qui est bien fortifiée, Dieu a fait du salut ╵une muraille et un rempart.2Ouvrez les portes et laissez-y entrer ╵la nation qui est juste, qui demeure fidèle[1]. (Ps 118:19)3A celui qui est ferme ╵dans ses dispositions, tu assures une paix parfaite, parce qu’il se confie en toi.4Placez votre confiance ╵toujours en l’Eternel, car l’Eternel est le rocher ╵de toute éternité.5Car il a abaissé ╵ceux qui trônaient bien haut et il a renversé ╵la ville inaccessible, il l’a abaissée jusqu’à terre, lui faisant mordre la poussière.6Elle est foulée aux pieds, écrasée par les opprimés et sous les pas des pauvres.
Prière
7Le chemin pour le juste ╵est un chemin bien droit. Toi qui es droit, tu traces[2] ╵la voie que suit le juste.8Aussi, ô Eternel, ╵nous espérons en toi; sur les voies que tracent tes lois, oui, tout notre désir ╵vers toi se porte, nous voulons te garder ╵présent à la pensée.9J’aspire à toi ╵pendant la nuit, et mon esprit ╵te recherche au matin[3]. Lorsque tes jugements ╵s’exercent sur la terre, les habitants du monde ╵apprennent la justice.10Fait-on grâce au méchant, il n’apprendra jamais à être juste. Même au pays du droit, ╵il commettra le mal et il ne verra pas ╵la majesté de l’Eternel.
Plainte et retour à la vie
11Quand tu lèves ta main ╵pour juger, Eternel, eux, ils ne le voient pas. Mais ils verront ╵comment tu prends à cœur ╵la cause de ton peuple et ils seront confus, consumés par le feu ╵préparé pour tes ennemis.12O Eternel, tu nous donnes la paix, car c’est bien toi ╵qui accomplis pour nous tout ce que nous faisons.13Eternel, notre Dieu, d’autres maîtres que toi ╵ont dominé sur nous, mais c’est toi seul ╵que nous louons.14Les morts ne vivront plus, les ombres ne se relèveront pas, car toi, tu es intervenu pour les exterminer. Tu as fait disparaître ╵jusqu’à leur souvenir.15Tu as multiplié ╵la nation, Eternel, tu l’as multipliée, ╵tu as montré ta gloire, tu as fait reculer ╵les confins du pays ╵sur toutes les frontières.16O Eternel, dans la détresse, nous nous sommes tournés vers toi[4], nous t’avons présenté notre prière quand tu nous as châtiés.17Nous étions devant toi, ╵ô Eternel, comme une femme enceinte ╵et prête à enfanter, qui souffre et qui crie de douleur,18car nous avons conçu, ╵et nous étions dans les douleurs mais ce que nous avons ╵enfanté, c’est du vent. Nous n’avons pas donné ╵le salut à la terre, nous n’avons pas donné la vie ╵à de nouveaux habitants pour le monde.19Mais tes morts revivront, les cadavres de ceux qui m’appartiennent ╵reviendront à la vie. Oui, vous qui demeurez dans la poussière, réveillez-vous, ╵poussez des cris de joie[5], car ta rosée ╵est une rosée de lumière, et la terre rendra les trépassés.
Grâce et restauration
20Va, ô mon peuple, ╵et entre dans ta chambre, sur toi ferme la porte, cache-toi un instant, le temps que passe la colère.21Car l’Eternel ╵va sortir de sa résidence pour faire payer leurs péchés ╵aux habitants du monde, et, ce jour-là, la terre ╵mettra à jour le sang ╵versé sur elle et ne cachera plus ╵les victimes qu’elle dissimulait.
— Vděčnost vykoupených - Vděčnost vykoupených se projeví jásavým chvalozpěvem na Hospodina.
1 V onen den se bude zpívat v judské zemi tato píseň: „Mocné je naše město! Jako hradby a val mu Bůh dal spásu.“ 2 Otevřete brány, ať vejde spravedlivý národ, který zachovává věrnost. 3 Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá. 4 Doufejte v Hospodina věčně, neboť Hospodin, jen Hospodin je skála věků. 5 On sehnul obyvatele výšiny, město nedostupné, on je snižuje, až k zemi je snižuje, až do prachu je sráží. 6 Pošlape je noha, nohy utištěného a kroky slabých.
— Modlitba v tísni - Hospodinovi věrní čerpají sílu z modlitebního obecenství se svým Bohem.
7 Stezka spravedlivého je přímá; spravedlivému sám urovnáváš dráhu, Bože přímý. 8 Také na stezce tvých soudů, Hospodine, skládáme naději v tebe, naše duše touží po tvém jménu, chce si připomínat tebe. 9 Má duše v noci po tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu tebe hledá. Když vykonáváš své soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti. 10 Dává-li se milost svévolníku, spravedlnosti se nenaučí; v zemi správných řádů bude jednat podle, na Hospodinovu důstojnost nebude hledět. 11 Hospodine, ruka tvá je pozvednuta, a oni to přehlížejí. Ale zahanbeni spatří, jak ty horlíš pro svůj lid; tvé protivníky pozře oheň. 12 Hospodine, jenom ty nám můžeš zjednat pokoj, tak jako jsi nám odplatil za všechny naše skutky. 13 Hospodine, Bože náš, byli jsme pod mocí jiných, nikoli tvou, budeme však připomínat jedině tvé jméno! 14 Mrtví neobživnou, stíny nepovstanou, neboť jsi je ztrestal, zahladils je, každou památku na ně jsi zničil. 15 Rozmnožil jsi národ, Hospodine, rozmnožil jsi národ, oslavil ses, daleko jsi rozšířil všechny hranice země. 16 Hospodine, po tobě se v soužení svém ohlíželi, vylévali tiché prosby, kdyžs je káral. 17 Jako před porodem těhotná se svíjí a v bolestech křičí, takoví jsme byli před tvou tváří, Hospodine. 18 Svíjeli jsme se jako těhotní, a porodili jsme jen vítr. Zemi jsme vítězství nezískali, nepadli obyvatelé světa. 19 Tvoji mrtví obživnou, má mrtvá těla vstanou! Probuďte se, plesejte, kdo přebýváte v prachu! Vždyť tvá rosa je rosou světel, porazíš i zemi stínů. 20 Nuže, lide můj, již vejdi do svých komnat a zavři za sebou dveře. Skryj se na chviličku, dokud hrozný hněv se nepřežene. 21 Hle, Hospodin vychází ze svého místa, aby ztrestal nepravost obyvatel země. I odhalí země krev prolitou na ní a nebude již přikrývat povražděné.