1Když dojedli a dopili, chtěli už jít spát. Doprovodili tedy mladíka a zavedli ho do ložnice.2Tobiáš si vzpomněl na Rafaelova slova a vyndal z měšce, který měl u sebe, játra a srdce té ryby a položil je na žhavý popel v kadidelnici.3Vůně z té ryby démona zapudila, takže uprchl až někam do horního Egypta. Rafael vyrazil za ním a hned ho spoutal na rukou a nohou a uvěznil ho tam.4Když rodiče odešli a zavřeli dveře od pokoje, Tobiáš vstal z lůžka a řekl Sáře: „Vstaň, sestro, pomodlíme se. Poprosíme našeho Pána o milosrdenství a spásu.“5Vstala tedy a začali se modlit a prosit, aby se jim dostalo spásy. Tobiáš začal: „Požehnaný jsi, Bože našich otců, a požehnané tvé jméno po všechny věky věků. Ať tě velebí nebesa a celé tvé stvoření po všechny věky!6Ty jsi stvořil Adama a stvořil jsi jeho ženu Evu, jeho pomoc a oporu, a z těch dvou vzešel lidský rod. Ty jsi řekl: ‚Není dobré, aby byl člověk sám, stvořme mu pomoc jemu podobnou.‘[1]7Já si teď tuto svou sestru neberu pro chtíč, ale z ryzích pohnutek. Smiluj se proto nade mnou i nad ní, ať se dožijeme stáří společně.“8Pak oba řekli: „Amen, amen“9a tu noc šli spát.
Hrob a hostina
10Raguel ale vstal, zavolal si své služebníky a šli vykopat hrob. Řekl si totiž: „Co kdyby zemřel. Čekal by nás posměch a urážky!“11Když hrob konečně vykopali, Raguel se vrátil domů a zavolal svou ženu.12„Pošli jednu ze služek, ať se jde podívat, jestli Tobiáš žije,“ řekl jí. „Jestli umřel, pohřbíme ho, ať se to nikdo nedozví.“13Poslali služku, rozsvítili lampu a otevřeli dveře. Služka vešla dovnitř a našla je, jak tam spolu leží a spí.14Pak vyšla ven a pověděla jim, že mladík žije a nic zlého se nestalo.15Raguel začal velebit[2] Boha nebes: „Požehnaný jsi, Bože, vším ryzím požehnáním, ať tě všichni velebí po všechny věky!16Požehnaný jsi, že jsi mě potěšil – že se nestalo, čeho jsem se bál, ale zachoval ses k nám podle svého velikého milosrdenství.17Požehnaný jsi, že ses smiloval nad těmi dvěma jedináčky. Daruj jim, Hospodine, milosrdenství a spásu a dej, ať svůj život dožijí v radosti a milosrdenství.“18Pak řekl svým služebníkům, ať zasypou hrob, než začne svítat.19Ženě řekl, ať napeče hodně chleba. Došel ke stádu, přivedl dva býky a čtyři berany a nechal je porazit. Tak začali připravovat hostinu.20Pak zavolal Tobiáše a řekl mu: „Rozhodně teď odsud čtrnáct dní nikam nepůjdeš.[3] Zůstaneš tady u mě a budeš jíst a pít a těšit mou dceru, která si toho tolik vytrpěla.21Potom si vezmi polovinu všeho mého majetku a vrať se ve zdraví ke svému otci. Druhá polovina vám připadne, až se ženou oba umřeme. Hlavu vzhůru, chlapče. Já jsem tvůj otec a Edna tvá matka; od teď jsme navždy při tobě a tvé sestře. Hlavu vzhůru, chlapče.“