1Když přišel den Letnic,[1] byli všichni jednomyslně spolu.2Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli.3Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich.4Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.5V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě.6Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí.7Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci?8Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč?9Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie,10Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté,11Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“12Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. „Co má tohle znamenat?“ ptali se jeden druhého.13Někteří se ale posmívali a říkali: „Opili se novým vínem!“
Bůh ho učinil Mesiášem!
14Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil: „Židé a všichni, kdo pobýváte v Jeruzalémě, chci vám něco oznámit. Dobře mě poslouchejte:15Tito lidé vůbec nejsou opilí, jak si myslíte – vždyť je teprve devět hodin!16Děje se ale, co bylo předpověděno ústy proroka Joele:17‚V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny.18Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech vyliji svého Ducha a budou prorokovat.19Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu.20Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev, než přijde veliký a zjevný Hospodinův den.21Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn.‘[2]22Slyšte má slova, Izraelité: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte.23Když vám ho Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků.24Bůh jej ale vzkřísil a zprostil utrpení smrti, protože nemohl zůstat v její moci.25David o něm říká: ‚Hospodina vidím před sebou napořád, je po mé pravici, nezakolísám.26Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá, také mé tělo v naději odpočívá.27Nenecháš v záhrobí duši mou, svého svatého nevydáš rozkladu.28Cesty života jsi mi oznámil, ve své přítomnosti mě sytíš radostí!‘[3]29Bratři, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pochován – jeho hrob tu máme dodneška!30Jako prorok ale věděl, co mu Bůh zaslíbil: přísahal mu, že na jeho trůn posadí jednoho z jeho vlastních potomků.31Když říkal, že jeho duše nezůstane v záhrobí a jeho tělo nepodlehne rozkladu, předvídal tedy Mesiášovo vzkříšení.32A právě Ježíše Bůh vzkřísil – my všichni jsme toho svědkové!33Byl vyvýšen na Boží pravici, přijal od Otce zaslíbení Ducha svatého a to, co teď vidíte a slyšíte, je jeho vylití.34David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,35než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘[4]36Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!“37Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: „Co máme dělat, bratři?“38„Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého,39neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“40Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“
Měli všechno společné
41Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí.42Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách.43Všechny naplnila posvátná úcta a skrze apoštoly se dělo mnoho zázraků a znamení.44Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné.45Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval.46Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem.47Chválili Boha a všem lidem byli příjemní. Pán pak denně přidával k jejich společenství další zachráněné.