1Každého člověka čeká těžká dřina, na Adamových dětech leží těžké jho ode dne, kdy vyjdou z matčina lůna, do dne, kdy se vrátí do země, matky všech.2Jejich srdce plní strach a starosti, mají předtuchu dne smrti.3Od toho, kdo sedí na skvostném trůnu, až po ubožáka v prachu a popelu,4od toho, který nosí purpur a korunu, až po toho, kdo chodí v pytlovině, všude jen hněv a závist, neklid a zmatek, strach ze smrti, zlost a svár.5Dokonce i v noci, když leží v posteli, člověka trápí jeho sny.6Odpočine si jen málo, nebo vůbec ne, i ve spánku je bdělý jako za bílého dne; děsí ho představy v jeho mysli, jako by právě utíkal z bitvy.7V nejvyšší nouzi pak procitá, překvapen, že se není čeho bát.8Tak je tomu u všech tvorů od člověka po zvíře, pro hříšníky to však platí sedminásobně:9Smrt a krev, svár a meč, neštěstí a hlad, zkáza a bič.10To vše čeká na bezbožné a kvůli nim také došlo k potopě.11Všechno na zemi se vrací do země, tak jako všechna voda proudí do moře.[1]
Klamné a skutečné radosti života
12Všechny úplatky a křivdy jednou zmizí, ale věrnost vytrvá navěky.13Nepoctivé bohatství vyschne jako řeka a odezní jako hrom, co zaburácí v bouři.14Štědrý člověk má důvod k radosti, zločinci ale míří do záhuby.15Potomci bezbožných nemají mnoho ratolestí, jsou jako nečisté kořeny na holé skále,16jako rákosí kdekoli u vody na březích řeky, co usychá[2] dřív, než všechny byliny.17Dobročinnost je jako rajská zahrada a almužna zůstává navěky.18Samostatnost a pracovitost přináší sladký život, ale najít poklad je nad to obojí.19Mít děti a založit město – tím si člověk dělá jméno,[3] ale najít moudrost je nad to obojí. Dobytek a zahrady činí člověka úspěšným, ale výtečná žena je nad to obojí.20Víno a hudba potěšují srdce, ale láska k moudrosti je nad to obojí.21Flétna a loutna zpříjemňují píseň, ale příjemný hlas je nad to obojí.22Oko touží po kráse a půvabu, ale rašící osení je nad to obojí.23Přítel nebo druh přijdou vždycky vhod, ale žena s rozumem[4] je nad to obojí.24Příbuzní a pomocníci zachrání v těžké chvíli, ale almužna je nad to obojí.[5]25Zlato a stříbro zajistí dobré postavení, ale dobrá rada je nad to obojí.26Bohatství a síla pozvednou sebevědomí, ale úcta k Hospodinu je nad to obojí. Úcta k Hospodinu nepůsobí škodu, kdo ji má, nemusí hledat oporu.27Úcta k Hospodinu je jako rajská zahrada – zaštítí lépe než jakákoli sláva.
Žebrota
28Nežij, chlapče, jako žebrák; je lepší umřít nežli žebrat!29Když člověk šilhá po cizím stole, jeho živoření ani není životem. Jíst cizí jídlo, to poskvrňuje nitro; moudrý a vychovaný si dá pozor.30Žebrota je sladká v ústech nestydy, v břiše se mu ale jak oheň rozpálí.