1Važ si lékaře, jak si za své služby zaslouží, vždyť i jeho stvořil Hospodin.2Umění léčit má přece od Nejvyššího, i král se mu za ně dary odvděčí.3Lékaře jeho vědění povýší, získá mu obdiv i před velmoži.4Hospodin dal ze země vyrůst léčivým bylinám a rozumný člověk jimi nepohrdá.5(Nezesládla snad voda od kusu dřeva, aby se ukázala jeho síla?[1]6Hospodin daroval lidem vědění, aby ho ctili za jeho divy.)7Lékař těmi bylinami léčí a odstraňuje bolest, mastičkář z nich připravuje lék.8Jeho díla tak nikdy neskončí a jeho pokoj zavládne všude na zemi.9Nepřehlížej to, chlapče, když jsi nemocný, ale modli se k Hospodinu a on tě uzdraví.10Zanech provinění, napřim své ruce a od každého hříchu očisti své srdce.11Obětuj kadidlo s bílou moukou jako památeční díl[2] s nejlepším olejem, jaký si můžeš dovolit.[3]12Potom dej prostor lékaři – vždyť i jeho stvořil Hospodin – nenech ho odejít, vždyť je ti potřebný.13Někdy mají tvůj život v rukou lékaři;14i oni se totiž modlí k Hospodinu, aby jim pomohl dát nemocným úlevu a uzdravení, aby mohli žít.15Kdo hřeší před svým Stvořitelem, ať padne do rukou lékaře![4]
Zármutek nad mrtvým
16Chlapče, nad mrtvým prolévej slzy, naříkej jako v hrozné bolesti. Zaopatři tělo s patřičným obřadem a nezanedbej jeho pohřeb.17Plakej hořce a vroucně naříkej, zachovej smutek podle pravidel – jeden dva dny, ať nepřijdeš do řečí, potom se ale nechej utěšit.18Zármutek totiž vede ke smrti a zarmoucené srdce připravuje o síly.19Zármutek zůstává i po neštěstí a život ubožáka je zoufalý.20Nepropadej v srdci zármutku, zažeň jej a pamatuj na vlastní konec.21Nezapomeň, že není návratu – mrtvému nepomůžeš, sobě ublížíš.22Pamatuj na jeho osud, vždyť i tvůj bude takový – on včera, a dnes ty!23Ulož s mrtvým k odpočinku také vzpomínky a už netruchli – jeho duch je pryč.
Úděl řemeslníků
24Znalec Písma pro svou moudrost potřebuje klid; kdo nemá moc povinností, dosáhne moudrosti.25Jak může dojít moudrosti zemědělec, který se stará jenom o bodec? Jím žene krávy a stará se jen o ně a jediné, o čem mluví, je dobytek;26své srdce věnuje orání brázdy a spánek obětuje krmení jalovic.27Tak i každý umělec a řemeslník, který pracuje dnem i nocí – jako ten, kdo vyrývá rytiny do pečetí a trpělivě vytváří stále nové vzory – své srdce věnuje zpodobení předlohy a spánek obětuje, aby dílo dokončil.28Tak i kovář, co stojí u kovadliny a věnuje se práci s železem – oheň a kouř mu stravují tělo, zatímco bojuje s žárem pece, údery kladiva mu ohlušují sluch, zatímco sleduje tvar výkovku – své srdce věnuje dokončení díla a spánek obětuje konečné úpravě.29Tak i hrnčíř, co sedí u svého kruhu a roztáčí ho nohama – stále má starosti o své dílo, přemýšlí, kolik by toho mohl udělat,30rukama dává hlíně tvar a přemáhá ji nohama – své srdce věnuje závěrečné glazuře a spánek obětuje, aby čistil pec.31Ti všichni se spoléhají na své ruce a každý je mistrem ve svém řemesle;32bez nich by nemohlo město rozkvétat, nedalo by se bydlet ani cestovat.33V městské radě ale nejsou k nalezení, neobsazují přední místa ve shromáždění, na soudném stolci nikdy nesedí, nerozjímají nad zákony a rozsudky.34Nevynikají právním vzděláním a nejsou zběhlí v moudrých výrocích. Svět ale stojí právě na nich – když konají svou práci, jako by se modlili!