od Biblion1Hospodin stvořil lidi z hlíny a znovu je do ní navrací.2Určil jim čas a sečetl jejich dny, dal jim však moc nade vším, co je na zemi.3Oblékl je silou, jakou má on sám, ke svému obrazu je učinil.4Všem tvorům vnukl strach z lidí, aby vládli nad zvěří i ptactvem.[1]6Dal jim dar rozhodování, jazyk, oči a uši a také srdce, aby přemýšleli.7Naplnil je rozumem a věděním, také o dobru a zlu je poučil.8Vložil jim své světlo[2] do srdcí, aby jim ukázal velikost svého díla,[3]10aby jeho svaté jméno chválili a líčili velkolepost jeho díla.11Předložil jim vědění, zákon života jim dal za dědictví.12Uzavřel s nimi věčnou smlouvu, o svých ustanoveních je poučil.13Spatřili nesmírnou slávu na vlastní oči, vlastníma ušima slyšeli jeho slavný hlas.14Řekl jim: „Vyvarujte se všeho zla“[4] a přikázal jim, jak se chovat k bližnímu.[5]
Obrať se k Hospodinu
15Lidské cesty leží stále před ním, před jeho očima se neskryjí.[6]17Každému národu ustanovil vládce, Hospodinovým podílem však zůstal Izrael.[7]19Všechny jejich skutky jsou před ním zjevné jak slunce, své oči stále k jejich cestám upírá.20Jejich nepravosti nejsou Hospodinu skryty, všechny jejich hříchy má před sebou.[8]22Lidská štědrost je pro Hospodina pečetí, laskavosti člověka si váží jak zřítelnice oka.23Nakonec povstane a rozdá odměny, každému odplatí, jak si zaslouží.24Kajícným umožňuje, aby se vrátili, povzbuzuje ty, kdo ztrácejí naději.25Obrať se k Hospodinu a opusť hříchy, popros ho osobně a přestaň klopýtat.26Vrať se k Nejvyššímu, odvrať se od nepravosti, a velmi si zprotiv si každou ohavnost.27Kdo bude chválit Nejvyššího v podsvětí? Nemají mu snad dobrořečit živí?28Mrtvý mu nevzdá díky, tak jak ten, kdo nikdy nebyl; Hospodina mohou chválit jen živí a zdraví.29Jak veliké je Hospodinovo slitování a odpuštění těm, kdo se k němu vracejí!30U lidí nic takového možné není, vždyť lidský tvor je smrtelný.31Co je jasnější než slunce? A i ono mívá zatmění. Tím spíše tělo a krev myslí na špatnosti.32Hospodin řídí mocnosti v nebeské výšce, a všichni lidé jsou prach a popel.