1Nepřej si množství nezvedených dětí, z bezbožných synů se neraduj.2I kdyby jich bylo mnoho, neraduj se z nich, nebudou-li mít úctu k Hospodinu.3Nesázej na to, že budou dlouho žít, a nespoléhej na jejich množství.[1] Jeden syn přece může být nad tisíc a lépe umřít bezdětný, než zplodit bezbožníky.4Jediný rozumný přivede město k rozkvětu, a pokolení ničemů z něj udělá pustinu.5Mnoho takového jsem viděl na vlastní oči, na vlastní uši jsem slyšel i o horším:6Proti srocení hříšníků vyšlehl oheň,[2] proti odbojnému národu vzplál hněv.[3]7Hospodin neodpustil dávným obrům,[4] když se ve své síle vzbouřili.8Neušetřil město, kde bydlel Lot; pro svou pýchu se mu zhnusili.[5]9Nesmiloval se nad prokletými národy,[6] jež byly pro své hříchy vyhnány,[7]10ani nad šesti sty tisíci poutníky,[8] kteří se spolčili ve své zatvrzelosti.[9]11I kdyby tu byl jen jeden paličák, byl by to div, kdyby nebyl potrestán. Panovník se přece umí hněvat i slitovat, má moc odpustit, anebo se rozhněvat.12Jeho přísnost je veliká jako jeho slitování, každého bude soudit podle jeho skutků.13Hříšník neunikne se svou kořistí, vytrvalost zbožného dojde odměny.14Hospodin odmění každou almužnu,[10] každý dostane podle svých skutků.[11]17Neříkej: „Před Hospodinem nejsem vidět. Kdo si na mě tam nahoře vzpomene? Mezi tolika lidmi o mě ani neví! Co jsem já v nekonečném stvoření?18Hle, nebesa i nebesa nebes, propast i země se chvějí, když přichází.19I samy hory a základy země se třesou strachy, když na ně pohlíží.20Hospodin na mě ani nepomyslí. Kdo by se zabýval mými cestami?21Když zhřeším, nikdo mě neuvidí; když budu tajně nevěrný, kdo se to dozví?[12]22Kdo mu oznámí mé spravedlivé činy? Kdo má čekat, až konečně smlouvu naplní?“23Kdo takhle přemýšlí, se musel zbláznit, jen tupý pomatenec má takhle hloupé myšlenky.
Boží moudrost ve stvoření
24Poslechni mě, chlapče, dosáhni vědění, celým srdcem na má slova dbej.25Vyjevím ti nauku se vší uvážlivostí, pečlivě ti předám vědění.26Na počátku Hospodin stvořil[13] svá díla, a když je dokončil, vymezil jim dráhy.27Uspořádal svá díla navěky a jejich vládu do dalších pokolení. Nehladoví a neunavují se, neopouštějí své úkoly.28Žádné druhému nepřekáží, proti jeho slovu se nikdy nebouří.29Potom Hospodin shlédl na zemi a naplnil ji svým dobrodiním.30Její povrch pokryl všemožnými tvory a ti se do ní musí navrátit.