1Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu.2Našly však kámen odvalený od hrobu,3a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše.4Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu.5Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?6Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal:7‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“[1]8Tehdy si vzpomněly na jeho slova,9a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním.10Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům,11ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim.12Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.
Na cestě do Emauz
13Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů,[2]14a povídali si o všem, co se stalo.15Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim.16Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.17Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“19„O čem?“ zeptal se jich. „O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem.20Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat.21My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo.22Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu23a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije.24Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“25Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci!26Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“27Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.28Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál.29Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane.30Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim.31Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.32Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“33Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními,34jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“35Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
Dotkněte se mě
36Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl.37Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha.38Řekl jim tedy: „Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách?39Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“40Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy.41Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“42Podali mu tedy kus pečené ryby,43on si ji vzal a pojedl před nimi.
Jste svědkové
44Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“45Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům.46Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých.47Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům.48Vy jste toho svědkové.49Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“50Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal,51a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe.52Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma.53Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.