1Judita zpívala: „Zahrajte mému Bohu na tamburíny, zpívejte Hospodinu s činely! Zanotujte mu novou píseň, jeho jméno vyvyšujte a vzývejte!2Hospodin je Bůh, který maří války, uprostřed svého lidu táboří, vytrhl mě z rukou těch, kdo mě napadli.3Asyřan přitáhl z hor na severu, přitáhl se svou nespočetnou armádou. Jeho mužstvo ucpalo říční koryta, jeho jízda všechny kopce pokryla.4Prohlásili, že vypálí mé území, že mečem pobijí mé mladíky, že mé kojence na zem pohodí, že mé děti vezmou za kořist, že mé panny uloupí.5Všemohoucí Hospodin je ale přelstil – rukou ženy!6Jejich vladař nepadl rukou mladíků, nesrazili ho synové Titánů, nepřepadli ho pyšní Giganti, ale Judita, dcera Merariho, svou krásou ho zbavila všech sil.7Odložila své vdovské šaty, aby pozvedla trpící v Izraeli. Tvář si potřela vonnou mastí,8čelenkou vlasy sepnula, oblékla jemné lněné šaty, aby ho svedla.9Oči mu omámila svými střevíci, duši mu svou krásou ovládla – a krk mu šavle přeťala!10Peršané strnuli nad její odvahou, Médové se zhrozili její smělosti.11Můj ponížený lid tehdy spustil křik a nepřítel se vyděsil. Moji zesláblí vykřikli a nepřátelé se zachvěli, jakmile jen začali křičet, obrátili je na útěk.12Synové otrokyň je probodali, jako děti zběhů je pobili, před šiky mého Pána byli zničeni!13Zazpívám svému Bohu novou píseň: Veliký jsi, Hospodine, a slavný, podivuhodný v síle a nepřemožitelný.14Ať ti slouží celé tvé stvoření, vždyť jsi jen promluvil, a ono vzniklo; poslal jsi svého ducha a ten je vytvořil, vždyť tvému hlasu se nevzepře nikdo!15Základy hor se otřesou i s vodami, skály jak vosk před tvou tváří roztají, k těm, kdo tě uctívají, však budeš milosrdný.16Vždyť všechny vonné oběti neznamenají skoro nic a všechen tuk celopalů ještě míň, ale ten, kdo Hospodina ctí, bude navěky významný.17Běda národům, jež se staví proti mému lidu; v soudný den je ztrestá Všemohoucí Hospodin! Jejich tělo vydá ohni a červům a budou navěky plakat bolestí.“
Juditina sláva
18Tak dorazili do Jeruzaléma. Klaněli se Bohu, a jakmile se lid očistil, obětovali své celopaly, dobrovolné oběti a dary.19Judita Bohu s přísahou zasvětila všechny Holofernovy věci, které dostala od lidu, i onen závěs, který si sama vzala z jeho ložnice.20Tři měsíce pak lid oslavoval před jeruzalémskou svatyní a Judita s nimi.21Potom se všichni rozešli domů. Také Judita se vrátila do Betulie, aby žila na svém statku. Po zbytek svého života byla slavná po celé zemi.22Mnozí po ní toužili, ale ona se neoddala žádnému muži ode dne, kdy zemřel její manžel Manases a byl připojen ke svému lidu, až do konce svého života.23Její pověst stále rostla. V domě svého muže se dožila stáří sto pěti let. Své služebné darovala svobodu, a když pak v Betulii zemřela, pochovali ji v hrobce jejího muže Manasese24a dům Izraele ji oplakával po sedm dní. Svůj majetek ještě před smrtí rozdělila mezi příbuzné svého muže Manasese a své vlastní příbuzné.25Za Juditiných dnů a ještě dlouho po její smrti už nikdo synům Izraele nenaháněl strach.