Jób 19,23 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Můj Vykupitel žije

1 Job na to řekl: 2 „Jak dlouho budete mou duši trápit a svými řečmi mě ubíjet? 3 Hanobíte mě už aspoň po desáté – nestydíte se mě urážet? 4 Pokud jsem opravdu v něčem pochybil, do mé chyby vám není nic. 5 Pokud se chcete povyšovat nade mne a moji potupu proti mně obracet, 6 pak vězte, že Bůh mi ublížil – to on na mě hodil svoji síť! 7 Hle, volám: ‚Násilí!‘ a nikdo se neozve; křičím o pomoc, a právo nikde. 8 Cestu mi zazdil – neprojdu, na mé stezky vrhl temnotu. 9 Mou čest ze mne strhl jako plášť a korunu mi z hlavy sňal. 10 Boří mě ze všech stran, dokud nezajdu, mou naději vyvrací jako strom z kořenů. 11 Svým hněvem srší proti mně v domnění, že jsem jeho nepřítel. 12 V jednom šiku útočí jeho armáda, proti mně vrší dobývací val, můj stan obléhají kolem dokola. 13 Mým vlastním bratrům mě odcizil, moji známí se ke mně neznají. 14 Příbuzní i přátelé mě nechali, zapomněli na mě 15 i hosté mí. I mé služebnice mě mají za cizince, dívají se na mě jako na vetřelce. 16 Když zavolám sluhu, vůbec se neozve, jakkoli úpěnlivě prosím jej. 17 Mé ženě je odporný i můj dech, hnusím se své vlastní rodině. 18 Pohrdají mnou i mládenci – jen co se objevím, nadávají mi. 19 Spřízněným duším jsem odporný, moji milovaní mě zavrhli. 20 Nejsem nic než kost a kůže, zbyly mi jen holé dásně. 21 Smilujte, smilujte se, vy mí přátelé, vždyť Boží ruka bije mě! 22 Musíte s Bohem na mě pořádat ten hon, nemáte ještě mého masa dost? 23 Kéž by má slova byla sepsána, kéž by jak nápis byla vyryta 24 olovem a rydlem železným, kéž by je navždy vytesali do skály! 25 Můj Vykupitel žije, to jedno vím, a že nakonec se nad prachem postaví. 26 I kdyby ze mě kůži sedřeli, já ve svém těle Boha uvidím. 27 Já ho uvidím vlastníma očima, ne někdo cizí, ale já – srdce mi touhou umírá! 28 Jenže vy říkáte: ‚Jak ho přistihnem? Příčina věci je přece v něm.‘^[1] 29 Vy sami ale meče bojte se, vždyť mečem trestá hněv, a tak soud sami poznáte.“